Budoucnost vzdělávání: Jak AI a technologie změní školy, děti a učitele?

Přepis epizody

Ve chvíli, kdy žák není schopnej ohodnotit, vlastně to, jestli je to přínosem pro nějaký jeho rozvoj, tak do té doby vlastně ty chatboty nemá úplně smysl používat.

Daleko důležitější je ta role toho učitele jako mentora. Ten učitel by tam měl být přesně proto, aby tam na to vytvořil nějakou atmosféru bezpečný prostředí.

Já si prostě myslím že to je opravdu o tom jako budování vztahu a o těch kompetenciích a o té komunikaci, protože to je přesně to, kde budujeme tu rezilienci.

Ten význam té školy jako vzdělávací instituce bude snižovat se na rozdíl od toho Socializačního, protože tam to bude klíčové.

Ahoj který tam držel, vítám tě u dalšího dílu podcastu proti proudu.

Tenhle díl není klasický o silným lidským příběhu o člověku který je nejlepší v tom, co dělá, i když takový dva hosty tady dneska mám. Dneska mě zajímalo hlavně jedno téma, který mi vrtá hlavou a to, co udělá umělá inteligence nebo obecně technologie vlastně se vztěláním. Možná jste stejně jako já zachytili spoustu zajímavých zpráv.

V Americe běží experimenty kdy děti se učí pomocí nějakého personalizovaného AI průvodce a údajně jsou výrazně rychlejší než děti v normálních školách. Na druhé straně už se objevují i zprávy že umělá inteligence a jejich velké používání vlastně vede k nějakému zakrňování mozku a že Zapomínáme tak trošku jako vlastně používat je náš mozek, když používáme moc umělou inteligenci.

A mě zajímá co tohle vlastně bude znamenat. Jestli umělá inteligence může být skvělý nástroj, který umožní nadaným dětem být ještě lepší. A pozval jsem si na to dva hosty který se na tohle téma podle mě jsou nejlepší, a to Evu Nečasovou.

Nikdo z nás neví, co bude za pět let, tak prostě musíme rozvíjet člověka.

Ať je to cokoliv který toho člověka to baví samozřejmě tak ať tím směrem jde.

Eva stojí za projektem AI dětem a hodně pomáhají právě školám, jak uchopit AI a technologie, dělají spoušty zajímavých materiálů. A taky Radko Sáblíka. Třeba

chodí osmáci pomáhat učit do prvního stupně, protože to je jedna z věcí, která je úplně super pro ten rozvoj.

Musí s nimi komunikovat a získává obrovskou kompetenci.

Radko je ředitel střední průmyslové školy a gymnázia na Smíchově. Je to jedna z nejzajímavějších škol v České republice podle magazínu Forbes. Je to jedna ze středních škol, kam je vůbec nejvíc přihlášek. A dělají tam spoustu věcí jinak či je tam trošku jinak s jinou autonomí a tak dále.

Takže jdeme na to. Takový speciální díl proti proudu na téma vzdělávání v době umělý inteligence. A mými hosty Radko Sáblík a Ivana Časová. 🎵🎵🎵

Vítejte v proti proudu, hezký den,

dobrý

den, já jsem si vás pozval, protože jsem trošku vlastně napadla mě takový téma a jsem z toho sám jako rodič trošku zmatenej a vlastně mě napadlo probrat obecně nějaký vzdělávání nebo výchov dětí v době AI a technologií a přijde mi to vlastně zajímavý že vy dva určitě s tím máte trošku víc zkušeností než já a větší vhled, ale mě vlastně přijde zajímavý že na jedné straně se dneska objevují Metody nebo techniky, kde vlastně říkají, hele, celá ta škola je jako zastaralá už nefunguje a všichni budeme mít tady nějaký AI asistenty, který nám to sdělání budou personalizovat přesně jako na míru a bude to efektivnější a mnohem lepší a tak dále.

Na druhé straně jsou už studie, tuším, já nevím, MIT vydala tu studii, kde vlastně říkali, hele, lidi který tu umělou inteligenci vlastně používají hodně, tak jim zakrmí ten mozek, když to jako trošku zkrátím, jak já jsem toho pochopil. Mně vlastně přijde zajímavý, co vy vidíte že se v tom sdělávání teďkon děje, současně v kontextu těch technologií a jak se to vyvíjí a jestli to je teda něco, co ty děti jako může jim to pomoct s těmi, nevím, lepšími lidmi, nebo jak to říct, nebo jestli to je ta taková hrozba, před kterou bychom ty děti měli chránit.

Já vím že AI bylo se vlastně AI jako věnovité už hodně let, ještě než AI bylo cool. Jak to vnímáte vy tohle téma?

Já si myslím, že to je více méně o tom, jakým způsobem ty nástroje budeme ve školách používat, jo protože ta studie o tém IT určitě jako pro tady průkaznost toho, že lidi teda budou hloupnout, když budou využívat AI špatně, tak jako já to vnímám úplně stejně z té praxe, ale zároveň proto jako tolik napínáme síly, aby jsme vyvinuli metody, které se můžou v těch školách použít tak, aby AI byla přínosem jo.

A více méně jako když se řekne školy jsou zastarelý nebo nejsou tak jako pro mě je škola v první řadě sociální instituce, kde budujeme vztahy a tyhle ty vztahy vlastně pomáhají tomu aby… Bylo bezpečné prostředí ve třídě, kde se děti nebojí dělat chyby, kde se učejí rádi, protože tam mají ty vzory, kde ten učitel natchne, provede tím, má nějakou vlastně vzdělávací vizi pro to dítě a v tuhle chvíli, když takovej učitel je, tak může použít vlastně ty rámce, které vytváříme my nebo další organizace stát a podobně.

A jsou to zejména nějaký didaktický metody, jakým způsobem teda použít tady ty technologie v té výuce, aby to vedlo k rozvoji potenciálu člověka a když to mám schrnout asi do dvou vět co vlastně takovýhle nástroje nebo metody jsou, tak je to více méně to, že ty chatboty nepoužíváme k tomu Abychom si generovali odpovědi a ty slepě převzali, ale používáme je jako průvodce při procesu přemýšlení.

No abych na to možná navázal, samozřejmě bude to asi taky se prostě rozlišovat podle věku, protože jiná věc je první stupeň, druhý stupeň, střední škola nebo vysoká škola. Pak si samozřejmě myslím že jak jste říkal o tom hloupnutí, že samozřejmě jako dřív lidé nemuseli chodit moc sportovat a ani nemuseli chodit do pitka, protože prostě budřili na poli nebo připravovali se na válčení a podobně a měli tam hodně ty fyzické přípravy No tak když si, že ta fyzičká příprava odpadla, no tak se vymysleli fitka a ty lidé se zapojují do některých věcí, takže třeba do budoucna i budou nějaké věci, které budou třeba rozvíjet ten lidský mozek tam, kde nebude se tolik rozvíjet v té práci nebo v něčem takovým.

Ale podstatný podle mýho názoru je, aby jsme to chápali tu měl inteligence a ty programy různě a teda nevím, jestli to přímo ještě měla inteligence, ale prostě ty programy aby jsme je chápali jako určitý pomocníky, ale ne, že to za nás budou všechno dělat. Oni by mohli a souhlasím naprosto s tím, že by to měly být hodně využitní pro to vzdělávání, ale nikoliv že za nás všechno vytvoří.

A souhlasím také s tím tím že by to mělo být tak, že to je třeba na tu Perze… To znamená, že tomu člověku, nebo dítěti, nebo tomu studentovi na střední, určitým způsobem nabídne jistý styl vzdělávání, protože někdo je docela dobrý v tom, že když radši se podívá na videa na texty, někdo si to rád píše a tak dále.

Takže tam všude může být, může tam ten program mu nabídnout. Na rozdíl od toho učitele si on pamatuje, nebo si několika lichlými dotazy zjistí jak na tom ten dotyčnej v týdaný látce je a může mu nabídnout nějaké opakování pro cvičení. Tam si myslím, že jako ten přínos je. Já vždycky studentům říkám, že pokud všechno si nechají vymodelovat, naprogramovat nakresit vypočítat, že se může stát, že budou malinko blbí a pak už se s tím programem ani nedomru mějí.

Takže musí to být všechno s mírou a stejně jako nůž může nám významně pomáhat, když ho použijeme na krájení a k nějakým takovým lečenostem tak pro nás může být nebezpečný, když se s ním budeme nebo buď někoho, nebo sami sebe řezat v rámci sebepoškozování, tak to je nebezpečný. Takže to samé já vidím i v tělescích nástrojích.

Hmm. Mě zajímalo, jak Eva říkala, že vlastně škola je sociální instituce. Jak vy to vnímáte? To vidím

naprosto já. Mezi mými té zemi je, že ten význam té školy jako vzdělávací instituce bude snižovat se na rozdíl od toho socializačního, protože tam to bude klíčové. To jsme poznali i během covidu kdy ty lidi byli oddělený a myslím si, že to je strašně důležité, protože ty vazby, které jsou mezi nimi vytvářené, tak ty nejde se nahradit.

A bohužel pokud ty lidé to nahrazují tak, že většinu času tráví v tom virtuálním světě, tak pak je něco špatně. Ale až se tam bude podle mě hrát významnou roli gamifikace, Už teď to hraje významnou roli, to znamená, hraju si, hraju si, učím se, nevím o tom a to bude také významným hrát roli. Ale určitě ta škola musí být místo, kde ty lidi budou se učit mezi sebou komunikovat.

Já zrovna dneska příklad ze života mám prezentační dovednosti učím ve třídě hackerů, což jsou každý, skoro každý z nich je introvert, takže jsme něco nasvičovali a zkoušeli jsme si, pouchnout do tabule a říct, jmenuji se Igor Hnízdo z obecní školy. Byla to docela legrace, ale bylo vidět jak ty lidi to a sami to přiznali že to prostě je pro mě velmi nepříjemný a tady jde o to, že třeba tohle bude zrovna jedna z dovedností Kterou budou potřebovat já jim to vysvětloval, že až budou mít ten skvělý projekt a budou to tomu investoru vysvětlit, tak taky s ním budou muset komunikovat a tak dále.

Je tohle trošku ten

argument, protože samozřejmě těch jako směrů mám pocit v tom vzdělávání nejednou hrozně moc, že jo a některý lidi si možná říkají hele, tak ve chvíli kdy teda tu vzdělávací funkci mi tady může udělat nějaká AI aplikace, tak proč by to dítě vůbec udělalo do školy, že jo, budu si ho učit doma nebo mu doma dám ten tablet, kde se bude učit ty znalosti Jak vy to vnímáte?

Já to vnímám tak, že znalosti je jedna z tožka, kterou si děti vlastně můžou učit, ale pak jsou tady nějaký jako rozvoj v oblasti kompetencií, nějaký činnostně orientovaný věci, cíle ve školách, který bychom asi měli mít. A taky tady máme jako různý kognitivní náročnosti že začínáme někde na znalostech a potom pokračujeme třeba taky tím, že ty věci dokážeme analyzovat, aplikovat a pak něco čemu se říká metakognice a to je, kdy vlastně posuzuju vliv třeba toho nástroje na moje konkrétní učení.

Takže tam je vlastně těch složek, který můžeme v té škole rozvíjet velmi mnoho, když se na to podíváme z toho systémovýho hlediska, tak teď byl revidovaný rámcový vzdělávací program, který vlastně školám stanovuje nějaký rámec jakým způsobem a co učit a ten je jako hodně zaměřený kompetenčně. To znamená že stát říká, jako pojďme tímhle s tím způsobem vzdělávat, nicméně realita v těch školách takhle často nevypadá zvlášť na tom druhým stupni kde vlastně už se…

Rozdělí děti do výuky předmětů a tam skutečně se učí ty znalosti což mě přijde jako hrozná škoda. A já vnímám vlastně AI v tom, nebo ty pozitivá umělé inteligence generativní v tom, že dokáže ty znalosti velice dobře předávat, ale ten kompetenční a jiný rozvoj si myslím je mezilidskej. Takže si myslím, že to je nějaká prostě znovu vlastně jako mojej podmín odpovědi nějaká kombinace, jako lidský interakce a vhodného využívání tady těch nástrojů.

Já si dokonce myslím, že ten učitel ta role toho učitele se zvyšuje, ale nikoli v tom, aby předával informace. Dřív ten učitel, ještě podle mě s lékárníkem nebo s doktorem a s farářem byly ty nositele těch informací a ty, za kterými chodili lidi pro radu, ale to teď už tak není. Už ta škola není hlavním zdrojem informací pro tu malou generaci, ale daleko důležitější je ta role toho učitele jako mentora Já nemám rád slovo průvodce to znamená, že někam někoho vedu, ale jako mentora.

To znamená aby pomáhal těm lidem i pochopit to prostředí které je zapleveleno neskutečným množstvím informací a aby jim pochopil taky poznat to místo v té společnosti protože se musí hledat a v současný době je to velmi obtížné. Protože Víme jak se rychle šíří všechny různé teorie a jakým způsobem se šíří blbá nálada a tady ten učitel podle mě tého role bude vzrůstat, ale to musí přijmout ten učitel, že je to, že on tím mentorem, který tam není o tom, aby těm lidem přečetl definice, nedotělil, aby se to zapsal do sešit a pak je z toho vyzkoušel.

Tohle může udělat inteligence lépe, protože na rozdíl od toho učitele nebude unavená nebude naštvaná, ale ten učitel by tam měl být přesně proto, aby tam vytvořil nějakou atmosféru, bylo tady řečeno bezpečný prostředí, což je klíčové taky protože ten učitel tam přijde a už sám je jako otrávený a negativně naladěný, tak už začíná ta atmosféra tímto.

A tohle jsou strašně klíčové věci, které podle mě zatím… Vůbec jako nemáme v popředí Jo, soutěžíme kdo víc zná znalostí, ale když nebudou mět aplikovat, tak je to k ničemu Já jsem kdyžsi říkal, že by se měl 50% obsahu škrtnout a ten zbytek by se měl opakovat procvičovat a aplikovat. Což neznamená že by měli být lidi blbější naopak, protože když já budu jenom jako stroj a budu navrčenej a neumím to použít neumím to aplikovat Tak pak je to špatně.

Já si můžu ještě navázat na pana Sáblíka, ten argument proti tadyhle tomu pro, tadyhle ten typ vzdělávání, mluvím se, tak je právě v tom zastřešujícím pro mě termínu syntetický reality, kdy vlastně to, jak je nyní uspořádanej online prostor, to znamená, že tam máme sociální sítě, který více jak 5 miliard lidí denně 6 miliard lidí, který jsou online, konzumuje v průměru 2,3 hodiny denně.

To je průměr. Vlastně hrozně rychle protože nemáme čas ho konzumovat pomalu a zamýšlet se nad tím. Tím pádem internet, pokud se to nezmění nějak technologicky, například nevstoupí do toho víc blockchain a podobně, Tak prostě nebude místo, kde bychom se dokázali my jako lidi orientovat aniž bychom nad tím přemýšleli, jo to znamená že vlastně ta úroveň toho, že ano, potřebuju znalosti abych se dokázala orientovat v tomhle světě, ale zároveň potřebuju jako výrazně vlastně změnit svoje návyky, nejen konzumace, ale vůbec toho, jak jako přemýšlím nad tím co vidím kolem sebe, jo, a to je prostě přesně právě rozvoj těch kompetencií, no.

Tady potřebuje jenom příklad zase co dělal jeden z našich učitelů, tak prostě naopak řekl, máte tady nějaký úkol, nechte ho zpracovat tu inteligenci a pak na těch hodinách rozebereme, co je vlastně realita a v čem se ten program sekl nebo kde halucinoval a to jsou věci, které právě učí, aby o tom přemýšleli, aby kriticky k tomu přistupovali a ne, že přejímali.

Ale bohužel tady ještě jedna velmi taková nepříjemná situace a to je uzavírání se do těch bubly na těch sociálních sítí, což je jednoduché, můžete si vybrat jenom velmi úzkou skupinu, případně někoho bloknout, dřív když jste tak se šel mezi lidi a když jste se s nima povídal, tak jste ho asi z té hospody nevyhodil, ale tady je to prostě jednoduchý.

A pokud se ty skupiny takto tvoří a budou se… Budou se stále utvrzovat v tom svým názoru, který… Třeba může být úplně iracionální, tak pak může vzrůstat i to, jak se ta společnost de facto bude stavět k celému systému životu a tak dále. A tohle je podle mě jako určité riziko a tím že se nám zrychluje to generování obsahu, tak je tohle riziko větší a za chvilku opravdu nepoznáme, jestli to, co někdo napsal, opravdu řek ten dotyčný, jestli to video, na který koukáme, je opravdu on.

A pak už máme jenom to, že vám to přijde divný. Já nevím nedávno propagoval pan Babiš. Pan Pavel propagoval nějaké akcie, tak člověk když se nad tím zamyslí, říká, no prosím vás, ani jeden z nich to určitě asi nedělal, protože to je nesmysl proč by to dělal. Ale jestli, že to pak člověk… Takhle se k tomu nepostaví, řekne, hele, Frantíku nebo Pepičku, pojď, koupíme si ty akcie, pan prezident nebo pan, tady pan Andrej nám to říká taky že se máme koupit a to jsou věci, které můžou mít pak dopaty do velmi negativního dopadu reálního života.

Já

mě se líbilo,

jak jste říkali, vlastně to množství informací, že mám zase, ale je to možná jenom moje bublina, že mám pocit, že spoustu lidí se tohle začíná uvědomovat a že vlastně to jako ládování se těma informacema přestává být zdravý a mám pocit že těch úplných 10-15 let jsme byli z toho všichni jako nadšený, že jo jak ty informace a teď jsme se stali takovýma těma, jako nechci říct informačníma feťákama, ale vlastně jsme to do sebe jako ládovali A že já trošku vnímám že i teďkon jako vznikají, že offline zase začíná být cool a tak dále, ale nevím, jestli to není teda jenom jako zase ta moje bublina, jestli to tak funguje globálně, jestli mám pocit, že vlastně se to jako nevrací zase trošku zpátky to je to kivadlo.

Já to občas vnímám u dětí, když se s nima bavím, že dost často jako právě jdou do toho offline, protože v tom viděj jako něco lepšího a ta přehlcenost je přestává bavit spíš u té mladší generace, myslím si, že my jsme takový pořád ještě informační feťáci, nevím

Jo, jakože já jsem vlastně docela viděl takovou docela zajímavou paralelu, kdy vlastně někdo to srovnával s vývojem jako u jídla, kdy samozřejmě lidi po druhý světový válce a těch zkušenostech tak najednou přišli na to, jak průmyslové vyrábějí spoustu jídla a teď to za sebe začaly všichni ládovat a pak se najednou zjistilo, že to způsobuje cukrovku a obezitu a že to není úplně dobrý a vznikl v reakci na to o pát desítek let později nějaký fitness movement.

Tak si říkám jestli tak nejsme uprostřed toho a nějaký movement vznikne, ale hold ještě možná bude chvíli trovat.

Nevím no, tak samozřejmě vždycky ta doba přináší nějaké výzvy, ale taky přejitosti a třeba se toho někdo chytne a bude tohleto dělat, ale taky jde o to, abychom tým lidem nabízeli nějaký jiný přejitosti a bude to asi hodně záviset a to je to, co tady v českém školství je velmi negativní a to je, že strašnou roli hraje z jakých sociálně komických poměrů ten dotyčný jedinec Přichází.

Zeznu ze svý zase bubliny na škole, tam slovo TikTok třeba jsou docela jako sprostý slovo, mají ho rádi. Na druhou stranu někdo tam proto něco dělá, protože mu to generuje nějaký zisk, ale zároveň říká, že to rozvařovna mozku. A pak stačí nějaká maličkost, jakože dneska tam ráno do vrátnice se dalo pijáno a od rána tam furt někdo hraje, takže tam půrák asi paní vrátna z toho nebude jít dobře ale je to rozptýlení které je a záleží, jestli budeme dávat těm lidem přejitosti aby dělali i něco jiného.

Já třeba podporujeme velice výjezdy ven, kempy. A takže Tam můžou vznikat spoustu věcí, kdy tam jsme bez těch telefonů, kdy tam jsme online, kdy ty lidi dělají nějaké věci, které jsou mimo normální běžnou výuku. Ale tohle je, já teda osobně si myslím že čím víc dostaneme ty lidi z těch lavic právě do takovejhle aktivit který budou, kde musí projevovat tu spolupráci komunikaci, jak máme vždycky na poznávací kempen, boj o přežití vysloveně tak one to bude nakonec bavit a nejednou zjistí, že to nepotřebují.

Jo, tak.

Ale tam je právě ten problém který byste zmínil, jo a to je ta chudoba v těch různých regionech jo protože když se podíváte na mapu vzdělávání od Pak Research, tak tam přímo je jako jasná ta korelace toho kde prostě je větší míra exekuci a tak dále tak ty vzdělávací výsledky jsou horší a tam prostě nejsou školy, který vyvezou děti na kemp A to je právě ten problém že vlastně mám pocit, že veškerý aktivity, který tady děláme, třeba my se jají dětem ale i jiný samozřejmě organizace vy, NPIčko a tak dále, Národní pedagogický institut, tak vlastně dost často se nedostává tam, kde by to bylo potřeba, protože pak přesně já vím že už je let kdo alergický na termín rozevírání nůžek, ale já si myslím, že to je úplně relevantní termín a bylo by skvělý právě, kdybychom dokázali přijít na nějaký způsob jak to řešit vlastně tady v těch regionech, který by fakt pot potřebovali pomoct.

Oni tam jsou ale příklady o struvky pozitivní nevějace, protože když se dělá ten průzkum, tak tam třeba vyletí nějakej buď okrsek nebo nějaká škola, ale je to daný právě vlastně jak dáváte název proti proudu, co znamená, že ten ředitel nebo ta obec, ten zřizovatel jdou určitým způsobem proti tomu většinovýmu proudu a díky tomu tam vznikne třeba takové prostředí, že i pro ty méně třeba sociálně ekonomicky zdatné jedince nebo rodiny.

Tam vznikne taková motivace toho vzdělání nebo příležitosti, které si jinde nenacházejí A ještě k tomu ono je to samozřejmě složité, protože jednodušší je samozřejmě, když tam ty děti přijdou, ten učitel si to odvykládá a pak zase jdou všichni domů organizovat jakékoliv mimoškolní věci, je komplikované ještě nejbože se tam někomu něco stane, ale…

Já v tom vidím budoucnost, jo, prostě v tom, aby pro ty lidi jsme vytvořili něco, a když řeknu třeba hry, tak ono to vůbec nemusí být hry počitačové, to můžou být různé hry, kdy se učíme i matematiku tím že běháme po krajině a scháníme nějaký jednoho úkolu do druhého, aby jsme postoupili dál, našli jiný stanoviště, musíme vyřešit nějaký matematický úkon a tak dále, jo.

Takže rozvět logické myšlení a podobně. A tohle podle mě může mít vliv na budoucí, a ještě se tam formují de facto ty mezilidské vztahy, protože aby to třeba vyřešili, tak to může být postaveno tak, že to nemůže vyřešit jeden, musí to udělat víc lidí a musí najednou najít spolupráci, musí spolukomunikovat přímo.

Face to face bez těch přístrojů, takže to jsou věci, kdy tam je velikánský prostor jak to propojit jak propojit ty technologie, ale jak zároveň propojit i tu mezilidské budování těch mezilidských vztahů a tak

Přátelé pokud vás baví tento díl tak asi víte, že vzdělávání je 100% skvělou investicí. A skvělou investicí je podle mě i Bitcoin.

Říkám to proto, že partnerem tohoto dílu podcastu je česká kryptoměnová burza CoinMate. CoinMate je na trhu už 10 let a je velmi oblíbená podle mě hlavně díky třem věcem. CoinMate je celá v češtině s českým supportem, obchodujete za český koruny s velmi nízkýma poplatkama. Je to celý extrémně jednoduchý.

A třetí věcí, na kterou se dávají záležet je bezpečnost. Díky tomu obchodování s českýma korunama neřešíte žádný skrytý poplatky, divní kurzy atd. A nejlepší je, že na CoinMate můžete nakoupit už za dvě minuty. Stačí vám bank ID, který máte všichni určitě díky bankovnímu účtu a minimálně stovka na účtu a můžete začít investovat do kryptoměn.

Takže pokud se zrovna chystáte nakoupit Bitcoin nebo Ethereum, tak CoinMate je ryze česká firma, která je samozřejmě regulovaná všema těma nejpřísnějšíma regulacema, které teď neexistují. Kliencký aktiva drží oddělený od vlastních takže jsou peníze v bezpečí i kdyby se cokoliv stalo. No a nyní nabízejí bonus 500 Kč, pokud nakoupíte aspoň za 5000 Kč, takže jděte na web coinmate.io nebo mrkněte na link v popisku tohohle podcastu.

Já díky CoinMate za podporu a teď jdeme zpátky k rozhovoru. A mě přijde to zajímavé že vlastně ta moje prvotní myšlenka byla, jestli teda tady ty všechny nástroje a technologie to právě nemůžou zjednodušit v těch regionech, ale z toho jak vás poslouchám, tak mám pocit, že ne, že to je jenom tady ten nástroj a že to je furt hodně o těch lidech nebo o těch školách a o tom, jak to využívají.

No, tam je několik vlastně možností jako úhlu pohledu na tu věc Já jsem tady nad tím taky právě jako přemýšlela, protože třeba pro mě byl zajímavý jako výstup z nějaký statistiky, kdy vlastně děti, které v těch regionech jde teda svou horší vzdělávací výsledky, tak pro ně velkou roli hraje odpolední doučování.

Že pokud oni se učí v té škole, tak vlastně podle těch statistik neměli moc čanci se posunout a dostat se teda na nějakou standardní úroveň, jak hodnotíme standard. A když vlastně mohli absolvovat… Bylo odpolední doučko, tak šli nahoru. Ale teď jako by stát částečně zkrouhnul ty peníze, které šly tady na ty doučka.

Byly to peníze pro takzvané indexované školy, kdy stát vlastně vytipoval 400 škol v České republice Který jim dával víc peněz a ty školy si mohly říct o mnohem větší podporu a tady to vlastně tenhle ten projekt nějak končí, transformuje se ty školy v současné době, aspoň co bym od jednoho pana ředitele z ústí jako si nemůžou už tenhle ty peníze sáhnout, takže já jsem vlastně uvažovala, že by bylo možná zajímavý jako vymyslet nějaký jako systém, který pomůže takhle s odpoledním doučováním, že by to třeba snížilo vlastně náročnost na tu dotaci toho pedagoga, že by tam třeba mohl být jeden na víc dětí a tak dále.

Možná v družině, to je taky další opomenutý vlastně to poškolní vzdělávání v těch družinách, kde je taky podle mě obrovský potenciál do rozvoj dětí, no ale pak mi tam prostě vyskočí to téma který je teď hodně současný a to je budování emocionálních vazeb před botům, kde se ukazuje, že děti, který jsou vlastně nebo vůbec konkrétně všichni jedinci, který jsou nějakým způsobem Třeba ohrožený samotou nebo jsou introvertnější a podobně, tak vlastně mají mnohem větší tendence vytvářet si silný emocionální kpoutak četbotů.

My už je na to spousta studií, my jsme na to zpracovali i metodiku. Takže si myslím že to mě zastavilo jako taková silná zeď, když si říkám, OK, tak možná je potřeba tyhle věci mnohem víc zkoušet, protože tam jsou přesně v těchto regionech ty děti, které jsou tímhle způsobem ohrožený a zranitelný. Takže je potřeba najít nějakou rovnováhu, ale věřím, že ten potenciál já jim má v tomhle směru, ale bude potřeba vytvořit systémy, které jsou opravdu bezpečný.

Tady asi v tuhle chvíli je ten problém v tom, jak k tomu budeme přistupovat, protože těch přistupů je moc. Jeden z věcí je, že rezolutně něco zakážu, což proč je podle mě to nejhorší, protože v tu chvíli to stane se ještě populárnější. Druhá věc je, že dělám, že to není, to znamená na mnoha školách prostě jakoby neví, že existují nějaké programy které to můžou počítat za ty studenty nebo za ty děti na základkách nebo něco dělat a hrajou si jako, že to neví.

A třetí přístup je, že budeme hledat což nejobtížnější, budeme hledat jak to vhodně použít a budeme dělat i o světu a upozorovat na ty rizika a to splatí pro květné bezpečnost a na další věci, jak používat ty zařízení a nebo i ty programy Tak aby nám posloužili, aby se nesli našim pánem. Závislost o tom vůbec nepochybuji, že budou vznikat tak, jako vznikají závislosti na hrách jako vznikaly, ale ty závislosti vznikaly i dřív tak to byly taky nějaký fetiši k něčemu, jo, prostě když se k tomu A budete mít důvod abyste se k něčemu uchylovali, no tak si k tomu budete uchovat.

A ta samota nebo to vyloučení, které je, je prvotní, že hledáte něco kde se ukotvíte. Může to být tak, že hledáte nějakou sílu, může to být parta lidí, která třeba je kriminální, nebo hledáte nějakého vůdce, který, a budete se cítit silně protože jste členy nějaké bandy. Může to být ale k věcem, a tady se nabízí teď virtuální svět, který je úplně nejjednodušší, protože ten, kdo se bojí, nepomáháme mu v té školách jak navazovat ty kontakty, tak v chvíli je to pro ně jednoduché, protože ten program bude dělat přesně to, co on chce a nabízet mu ty služby, které on potřebuje, ale když to bude bez kontroly, tak se to bezpochybí Kdyby bude dít jo, to…

To riziko je velký podle mě.

No proto ještě znova to vracím, že jo teďko je velký téma a já, a my se tam jmenujeme dětem, jo, ale já si prostě myslím že to je opravdu o tom jako budování vztahu a o těch kompetenciích a o té komunikaci, protože to je přesně to, kde budujeme tu rezilienci a vlastně ty spokojený lidi který nepotřebují, tady jsou ty zduce, který nás teďko jako děsí, že jo.

No jaký jsou teda vlastně ty rizika, protože možná se to spoustu lidí není vědomo jedno je teda nějaká možnost nějaký emoční vazby, jaký tam jsou další rizika nadměrnýho nebo možná ani nenadměrnýho toho používání. No a možná se dostávám k tomu že jste několikrát řekli, že vlastně záleží na to, jaké dítě starý a v jaké fázi vzdělávání a tak a teď třeba řeším jako vlastně u svý sedmlizí dcery, už jsi mě samozřejmě ptala, co to je AI a vlastně jako taky teďkom zvažuju, jako jak moc jí tenhle svět otevřít neotevřít A tak dále.

Já si myslím, že jako na ten první stupeň to moc nepatří. Je to i proto, že prostě zrovna ta studie, kterou byste zmínil, tak mě z ní prostě vyplývá, že ve chvíli kdy žák není schopný ohodnotit nebo dítě schopný ohodnotit vlastně to, jestli je to přínosem pro nějaký jeho rozvoj, tak do té doby vlastně ty chatboty nemá úplně smysl používat, protože jednak neumí formulovat dotazy, jednak to prostě nemají na to rozum.

To to mně přijde. A kde jsou ty nebezpečí, tak podle mě je to opravdu ta izolace, protože jako závislost je jedna z věcí, ale to už je opravdu jako extrémní projev, ale izolace je taková jako postupná, kdy vlastně pak přijde vlastně o něco jednodušší, se zeptat o chatbota a tak dále, ale já tady asi vlastně neřeším nějakej chat GPT, nebo Pilot, nebo Gemini, to jsou prostě systémy určený k jiným věcem.

Já jsem tady mluvila hlavně v kontextu takzvaných AI Companions, čili AI společníků, to jsou aplikace, které příkladem je třeba replika AI, nebo karakter AI, který vlastně jsou vyloženě určený k tomu aby lidem Poskytovaly jako náhražku vztahu, jo. A tyhle ty systémy jsou z mýho plohru ne tak replika, ale karakter AI velice toxicky postavený.

Zároveň je ten věkovej limit, je tam 13+. A na karakter AI to funguje tak, že tam vlastně kdokoliv z komunity může vytvořit takový dlouho AI společníka. V minulosti se tam objevoval Hitler a podobný, jo. Tak teďko i přesto, že to je 13+, tak tam najdete spoustu sexuálních chatbotů a takových věcí, to tam prostě nedoscrollujete dolů, jo.

A já jsem si myslela, že to je

čím mě vlastně překvapilo Po rovnání těch dat, když se podíváme třeba na množství vyhledávacích dotazů v Google denně, tak je to 16,4 miliard dotazů celosvětově a oproti tomu charakter AI, a to ještě údaj starý z roku 2004, to bylo 1,7 miliardy denně a to je rok starý data. To znamená že to je jako megatrend a víc jak půlka těch konverzací jsou takzvaný SERP, sexual role play, to znamená že lidi děti, to používají jako sexuálního partnera to stejné vlastně tyhle data jsou i třeba u četu GPT, to znamená že my tady najednou máme úplnou proměnu interakcí, na kterou nikdo z nás není připravený a nikdo o tom neví.

Podle mě to bude mít mnohem větší dopad ještě než internet jako takovej na to, jakým způsobem mezi sebou se bavíme, jestli máme chuť se bavit, proč vlastně. Takže a vzhledem k tomu že teď je takovej ten trend. Jako u dětí se hodně právě izolovat že jo, tak já v tom mám ještě teda jako, a teď zase z pohledu mámy jako takový velkej trochu maglájs jo, mám 15.

tyho syna a ten samozřejmě pořád kouká do telefonu, tak jako on mi prostě tvrdí že má jakoby jiný způsob interakce a že to je za něj v pořádku, že on je jako šťastnej, jo ale já vidím že on kouká do mobilu, takže já přesně ještě jakoby nevím už jsem moc stará na to, abych se asi na to vytvořila nějakej názor jo takže možná je to jako někdy až do zbytečního strašení, typu teď se tady všichni jako začneme izolovat a přestaneme se bavit, což je ten náš pohled těch jako boomroofů, vozovkách a pak ten pohled dětí, jo, ale jednoznačný je, že ta změna probíhá těch sociálních interakcí a myslím si, že je potřeba tyhle témata ve školách jako neskutečně odbírat, aby jsme vlastně vědomně procházeli tou transformací, jo aby to nebylo právě jako, hele, teďku jako jsem do toho spadla a nevím co se děje.

Abych možná ještě doplnil, že ale v tu chvíli bude potřeba aby tam ty lidé, který se to týká, byli do toho aktivně zataženi, aby se své součástí té rozmluvy, debaty. Samozřejmě tam jde o ten věk Říká se, že schopnost pochopit něco abstraktně začíná 8+, či do té doby si myslím že to nemá smysl dávat nebo využívat Tam samozřejmě ten mobil může sloužit pouze k tomu aby ten dotyčný mohl zomolat nebo když se dostane do nějaké choulostivé situace, ale využívat třeba to v té výuce nevidím až tak moc přínosné.

Pak to samozřejmě odpovídá tomu co je ten dotyčný jedinec schopen pochopit a určitě musí mít nějaký znalostní základ. To určitě není to, že bych já říkal, že nemáš se vůbec žádné znalosti určitě to je nesmysl ale ty znalosti by měly být postaveny tak, aby mu dovolili pochopit tu společnost okolo sebe to prostředí.

Takže na to se také nedá tolik nedbá tolik. Když se zase… Diskutujeme já nevím, prvovědně pospolnou společnost je příklad a přitom je potřebné pochopit společnost současnou. Takže to je jedna věc Pak samozřejmě v tom věku už vyšším, tak tam by měli ty lidi nebo ty děti nebo studenti na střední školách, by měli být zapojeni do té diskuze aktivně, sami si o tom diskutovat brát ty rizika, probírat to, A být sami třeba i tvůrci toho, jaký prostředí si okolo sebe vytvoří a tak dále.

Chápu tu situaci, kdy ten dotyční uteče z toho reálného světa do toho světa, který pro něj bude přívětivý a ty, pokud ještě to není jakože už částečně to je, tak ty věci budou mu to poskytovat. A mimochodem už před deseti roky nebo před pěti roky jsme dělali. Kybernetickou bezpečnost, tak tam falešní vytvářeli, policisty jsme spolupracovat vytvářeli falešní profil 13.

kluka, který začal něco na internetu a do několika hodin dostal nabídky od různých vlastně těch jedinců, Pochybných a predátorů, když to takhle řeknu. A nejhorší ale bylo, že po nějakým druhým dnu už mu ten program sám nabízel ty přístupy k těm predátorům čili vzal to, že on toto hledá, takže mu to začal všechno nabízet.

A my jsme dělali nějaký projekt o světím a já jsem si to pak uvědomil dodatečně, to bylo před deseti roky, že ať jsem dal jakýkoliv odkaz do toho tak mi tam začaly vyskakovat koncentrační tábory a haldy mrtvol, protože já jsem hledal v obrazi, kdy jsme modelovali ten koncentrační tábor o světím a připravoval jsem to pro studenty ať jsem tam pak dal, co jsem chtěl tak mi nabízelo to tuhle ten kontent, který jsem vyhledával.

A tohle je další nebezpečí, že ty jedince, ty programy které jsou a tam měl inteligent, nebo Tyhle programy fungují už dávno, že jezdíme podle nich, telefonujeme s nimi a tak, že vytvoří pro toho jedince tu bublinu ze které která mu bude podsouvána a pokud nebude si to uvědomovat, tak vlastně se stane součástí a bude tam tohleto vidím to riziko, který tam je.

Ale vidím taky velký světlo na konci tunelu právě v tom, že i ty mladí lidi jsou připravený mezi sebou komunikovat a i když tam máme ty lidi kteří jsou divní, mezi divnými ty u nás na škole ty hackry a podobně, oni taky dokážou se bavit, dokážou spolu mluvit a nemusí mi ten telefon a můžou být na tom kempu a můžou tam dělat nějaký interaktivní hry ale my, jak Tomu by jsme měli vést v těch školách, jo protože a s tím domácím vzděláváním, jak jste říkal vy, no to je strašně nebezpečný, protože když ty jedince stahnete z toho sociálního prostředí a dáte ho jenom do uzavřené skupiny putně kolika lidí když to udělá takovou fiktivní stínovou školu anebo dokonce sami je učíte, tak vlastně vytáhnete úplně z toho prostředí z té komunity těch mladých lidí.

Hm, mně ještě napadá vlastně ten kontext toho nějakého pracovního trhu, že jo, změny, ale s toho řešíte jako 15-letýho syna, protože jsem vnímal i tu roli školy dřív, takový to, nebo jako já jsem to vnímala svých rodičí, že jo, tak dílám tu dobrou školu ať pak dostaneš tu dobrou práci a dobrá práce je, nevím buď programátor nebo právník nebo něco, a najednou mám pocit že jako vlastně rodič…

Takže vlastně je hrozně těžký si říct tak bude za pět let programátor nebo právník nebo co máš teda teď konstruovat a jaký jsou ty výřídky a tohle vlastně přemýšlím, že Spoustě lidem musí zamotat hlavu třeba u té výběry, u právě školy. Jako co z těch dětí, která by za to povláni?

No můj syn má jasno, ten chce jít k panu Sáblíkovi, takže ten se připravuje.

Ale za mě taky jo, protože ta vaše škola prostě rozvíjí prostě přesně tady do ty věci, jo ty kompetentiční. My když jsme se koukali na jiný průmyslovky, tak si prostě drtějí to IT, jo, jako skládat kompy, tohle. To jsou hodně jako fajn věci, ale jsou hodně jako specifický a vlastně takhle, můj názor, když se mě někdo zeptá, a máme učit programovat a máme učit tady to, tak já říkám, jo, vlastně cokoliv toho člověka rozvíjí, nikdo z nás neví, co bude za pět let, tak prostě musíme rozvíjet člověka, ať je to cokoliv, a toho člověka to baví samozřejmě, tak ať tím směrem jde, protože se prostě pak postupně přesune k něčemu jinému, protože něco jiného přijde a tak dále, to znamená takový to naučit se učit jo, znát sám sebe a tak dále, tak komunikovat spolupracovat prostě ten, ne, ne, stokrát omílený věci, Tak to jako, že jo, takže z mýho pohledu jako výběr školy je takovej který vlastně poskytuje prostor pro to rozvíjet se.

Já se s tím budu souhlasit, protože právě už jsem o tom mluvil, o změně té role té školy obecně. A ještě bych řekl, že tady my už na té střední škole můžeme něco dělat, ale nemusím netolik zkazit můžeme jako na těch základkách. Tam by se měla upřít hlavně pozornost, protože tam se formují zvyky, tam se formují vlastně i nějaké názory těch dětí a tam bychom měli pomáhat.

A my se třeba o to snažíme tím, že tam probíhá to vrstevnické učení že tam pomáhají ty děti mezi sebou A zase pod nějakým dohledem, no pak už to tři větší třeba nepotřebují, ale těch nižších může být. Jsem velmi rád, že už teď mnoho, dokonce to řekli, že se nechali inspirovat u nás, že třeba chodí osmáci pomáhat učit do prvního stupně, no protože to je jedna z věcí, která je úplně super pro ten rozvoj.

Protože nejednou ten člověk, teď řeknu teda ajťák, když to třeba povezmu, nejednou odejde a bude muset mluvit s těmi dětmi na tom prvním stupni a bude jim muset něco vysvětlit, musí s nimi komunikovat a získává obrovskou kompetenci. A zase třeba ten střehoškolák nebo vysokoškolák pak jde na tu střední nebo něco takového a to je jedna z věcí, která může třeba nám významně pomoct rozvíjet ty dovednosti Které ty lidi budou potřebovat Já nesouhlasím ani s těmi rigidními gymnázii, které jsou vysloveně zaměřené a tváří se, že vychovávají elitu a pak na ty průmyslovky, které říkají, že vytváří do nějakých firm.

To je všechno podle mě páchání z pomalu zločinu na těch lidech. My potřebujeme aby ty lidi byly komplexněji vzdělávaný, aby se to propojovalo aby nebyl žádnej tady technik který bude úplně otrženej o společnosti Na to nemáme čas my musíme teď do něj nahustit To, co tam poločas rozpadl je tam dva a půl roku, nebo já nevím, někde roka půl u některých těch znalostí, u některých těch nových technologií, tak co do něj nahustím v prváku, ve čtvrtáku už je historie.

A já jsem tomu věnoval obrovské množství času místo toho, abych ho naučil v prváku se učit, to znamená se šprtat znalosti ale učit se nové věci na základě získané znalosti a dovedností. A on se pak bude nutně doučovat a mezi tím samozřejmě mu položím ten hutný základ, ze kterého vychází a ty další věci bude dělat.

Ale my ztrácíme zbytečně čas a pak nakonec se 95% zapomene. Takže v tuhle chvíli bychom měli věnovat se, aby se nastavil správný poměr mezi těmi měkkými a tvrdými kompetencemi, který budeme mít. A také ten správný poměr mezi tím aby ten člověk chápal, jak funguje společnost okolo něco To znamená… Ty sociální věci a taky jak fungují ty věci okolo něj, to znamená zase ty přírodní vědy a tak dále.

A to by mělo být to by se mělo tady mimochodem třeba vyzkoušet u těch maturit, no to by mělo být výstupem, že se ten člověk v tom orientuje. A když bude pak potřebovat víc no tak se bude rozvíjet, buď individuální. A možná ještě poslední věc řeknu, že zapomínáme na to, že tady významnou roli hrajou také neformální vzdělávání, které může významně pomoct těm školám, tím že vedeme nějaké kroužky na tředních školách třeba u nás semináře, kluby si zakládají a podobně.

A pak je to samostudium. A u těch IT technologií dokonce tohle už převažuje nad tím formálním vzděláváním A my to musíme do budoucna propojit a tím pádem bude i pak Prostor aby na těch základkách třeba pomáhali další lidi a měli tam daleko větší šíř záběrů v tomhle rozvíjení, to je komplexní, a připomínám ještě jednou zopaku, komplexní rozvíjení osobnosti, nejen v těch technologiích a nejen sociálních věcech ale dohromady.

To je můj názor, který si myslím, že tam bude budoucnost.

Jakou roli v tomhle má mít rodiče vs. škola? Protože možná když se ptáte deseti rodičů, tak se asi teda neschodnou na tom, jakou roli ve vzdělávání má mít rodič vs. škola, ale jak to vnímáte vy?

Já si myslím, že to záleží na tom, jak to má ten rodič postavený a v tu chvíli hledá potom školu protože existuje dost škol, který na to jdou progresivně a přesně takovýmhle způsobem se snaží vzdělávat a formativně hodnotí a blablabla poskytují taky mimoškolní vzdělávání a tak.

A potom dost často člověk vídá, že tyhle rodiče, který dají děti na tyhle školy, tak chtějí být víc partákem u toho jak se jejich děti vzdělávají, ale pak je velká jako velké množství rodičů, který vlastně dají děti do školy a nezajímají se o to, co se děti učí a vlastně. Takový takový

outsourců tu roli vzdělávání tento školu a

dokonce

někdy i výchovnou.

I

výchovnou a vlastně pak jim stačí ty známky na konci roku a koupí zmrzku a jdou dál jo. Takže… Jako já v té poptávce o těch rodičů vidím jako vlastně takový velkej limit toho českého školství, protože si myslím že by ta poptávka kdyby byla jako uvědomělejší, takže potom i ty školy se rychleji posouvají ale zároveň nechci, aby to teďka by znělo, že mám špatný rodiče nebo špatný školy.

Myslím si, že ten narrativ je dost často negativistický přestože ta realita tomu jako neodpovídá jo, ale… Ale bylo by fajn, kdyby to bylo lepší.

Já si myslím že je to, že potřeba tady u toho významně rozlišit typ školy. Myslím si, že třeba na středních školách už ten vliv rodičů je velmi malý, protože si to, a my k tomu i vedeme, aby si ty věci řešili sami A ty rodiče jsou de facto, zasahují ve chvíli, tam dojde k nějakému problému.

Dočas to to může být i třeba u nás na škole, že naopak si ty studenti na sebe dělají větší ještě tlak, než by měl být, protože se chtějí vyrovnat těm rodičům, kteří jsou mnohdy z výborných mají velké postavení a tak dále. A nebo pak jsou tam nějaké psychické zdravotní, protože tam ten rodič určitě má nezastupitelnou roli, ale třeba v tom vzdělávání, tam už si to ty studenti docela dělají jako sami.

A ty rodiče už tu školu moc navlivňují, protože vědí, kam zapsali svýho potomka, co ta škola nabízí a tak dále A potom je ta… Rola těch základních škol, kde může ten rodič dokonce být velmi kontraproduktivní a už se to na několika případech stalo, že byly školy, které byly poměrně pokrokové, chtěly naskytovat tyhle věci a nejednou tam přišly ty rodiče a tak my to takhle nechceme.

My chceme vědět jestli má jedničku nebo trojku, my chceme aby tohle dělal, protože on to dělal, vím poskytujete, tohle mu nebude stačit protože on pak neudělá příjmačky a tak dále Takže to jsou tam ta role tyho rodiče je daleko významnější a samozřejmě čím půjdeme níž, tím bude ta role větší

Pak je tam ještě ten regionální faktor kdy teda když přesně někdo nežije v Praze a nemůže si vybrat tady z 20 škol, ale prostě řeší jednu kvůli tomu že třeba nemůže dovážet děti někam, tak pak jsou tam ty spádový školy, který na tohle z toho jakoby poptávku, která je různorodá od těch rodičů, můžou třeba reagovat tím, že si tam založí nějakou speciální třídu, třeba já nevím Montessori třídu nebo jeho vycházející z nějakých takových lehkořenů, to znamená že i jako v těch regionech se to dá nějakým způsobem řešit, když tam je osvícený vedení.

Určitě se to dá řešit a tady ještě je potřeba si uvědomit právě tu, protože myslím že ta AI může pak určitým způsobem pomoct, že ne každému vyhovuje ten styl. A já třeba i tady na dnuch otevřený dveří říkám, jako když přijete k nám na školu, budete mít velkou volnost, ale budete taky mít určitou zodpovědnost, takže zvažujte, jestli tu přihlášku k nám dávat nebo ne.

Pokud potřebujete aby nad váma někdo dostal s bezvolou pálkou, tak nejsme vhodná škola pro vás, protože to je… Už střední. A u tý základní je to to samé, protože třeba některé z těch dětí potřebuje daleko víc vést další naopak potřebuje prostor, který se mu mnohodě na tý základkách nedostává proto zlobí, nudí se a tak dále.

Mnohodě si myslejí ty lidé, že jsou ty talentovaný a ty nejlepší ty se s těma samýma jedničkama někdy jsou vydřený za strašnou cenu devastace toho člověka a naopak tenhle člověk Prosto nedostane. Takže i metody někdy může být jaká metoda třeba jiného nebo další pro někoho výhodná, pro někoho to třeba není to úplně optimální.

A tady vidím třeba pomoc toho programu, který dokáže vyhodnotit i to třeba do budoucna, jestli je vhodnější tomu člověku pustit nějaké video, protože on se z toho bude lépe učit nebo mu dát nějaký text, nebo naopak bude potřebovat aby tam byl nějaký ten člověk který s ním bude a doporučit jak ho může obsluha, nebo někde odpovídám odpovídám, už nevím tak si nevymýšlím a zavolám teda lidský faktor v nějaké fázi, což také může být uděláno.

Dokážou to ty deváťáci vyhodnotit?

Jaký potřebují styl?

Podle mě ty deváťáci sami to. Deváťáci možná už něco začnou vyhodnocovat. U ty děti menší určitě ne, tam právě musí být někdo, kdo jim s tím pomůže, což je právě to, co jsem říká, že ta role toho učitele může být ještě důležitější než byla dřív. Ale právě tím třeba, že tam budou používat nějaké technologie, že budou moci ten učitel to tam mít rozděleno, tak mu zbyté víc času na tu práci individuální s těmi jednotlivými žáky.

Ale jsme na neproskoumané půdě My hledáme cesty, jak co nejlépe tenhle nástroj využít, aby co nejméně uškodil a přinesl co největší přínosy, ale na druhou stranu, vzdělávání je o experimentech. Musíme ale pak zpětně vyhodnocovat a opravovat ty věci.

S

ty

lidi nevím jestli, asi většina rodičů by řekla, ale tak neexperimentujte na mém dítěti.

To podle mě není úplně mnoho těch věcí o těch experimentech protože vlastně některý ty pedagogický teorie prostě tady máme 20 let nebo 60 let minulého století ale pořád se to nachytlo, není to jako nic. Tak samozřejmě teď je ten rozvoj neurovědy, takže jako v tom asi bude nějaký velký progres, jak se vlastně my lidi učíme a jak bychom se mohli učit líp tak tady asi jako by se dalo říct, že by to mohlo být nějaké experimentálné smyslu toho že to je nový Ale podle mě, jako nikdo neexperimentuje na těch dětech, jo prostě jenom je to spíš jako o tom, že si to každej z těch pedagogů musí posahat a pak je to možná trošku na úrovni experimentu ale ty rámce jsou daný, jo.

Ano, já to vlastně jako souhlasím na druhé straně, právě to vzdělávání je strašně důležitý, že poznávám nové věci, že mohu sám poznávat, protože když ten student tam bude a vy mu všechno řeknete, že už bylo vynalezeno a všechno mu vzdělíte, tak pak o tom asi moc bavit nebude a i ten experiment a dělání chyb k tomu patří.

To je další obrovská věc, která je negativní v našem školství. A to je tu práce s chybou, kdy je hodně trestáme za ty chyby a tím pádem oni se pak bojí třeba něco dělat, to se myslel v tom experimentu aby se nebáli třeba něco udělat sami a prostě tak to nevyšlo, tak to uděláme znovu a lépe, že jo Já si někdy dělám legraci s těmi rodiči, že jsou takovými pokusnými králíky, ale samozřejmě je pravda že to je ty metody nebo ty věci, co se dělají jsou známé, pouze se musí aplikovat do daného prostředí.

Nemůžete prostě překopírovat jednu věc z jedného prostředí do druhého, musíte najít ten správnej odstín bych to řekl jinak, aby to fungovalo A bude to záležet i třeba na tom složení té třídy. A může i na stejné škole při stejném jakoby řekl s tomu zázemí, může tam v jedné třídě být jiná atmosféra a bude to fungovat jinak.

A tady právě hraje ta roli toho učitele, aby říkal, aha, tak teď třeba přidám, nebo naopak teď zabrzdíme, musíme si to znovu vysvětlit. A tohle je určitým způsobem jako experiment a práce s těmi lidmi a oni jsou do toho zapojení ale nikoliv jako pasivně ale interaktivně. To znamená že ten student nebo žák by už, berme ten druhý stupeň na střední škola, by už měl být určitým způsobem partnerem v tom vzdělávání, nikoliv jenom objektem.

Což se bohužel dost často ještě děje, že tam je pasivní přijímatel nějakých inovativů Informací a tak.

Partnerem tohoto dílu podcastu je DirectFondy. Možná víte, že už jsem tady před pár lety o fondy mluvil. Je to vlastně platforma která vám umožní naprosto jednoduše investovat. O ní vám vlastně se staví investici na míru podle vašeho rizikového profilu, podle toho co preferujete, jak moc chcete nějakou jistotu a dluhopisy nebo akciové ETFka.

Je to všechno za minimální poplatek a můžete začít už od tisíce korun a bez starostí a online. Kromě těch klasických investic na míru můžete investovat třeba i do udržitelných investic což jsou vlastně ETFka s firmem, který vynikají v takzvaném ESG, ale mají tam investice pro děti, které jsou zase zvýhodněné, pokud chcete investovat svým dětem, nebo penzijní investiční účet, takzvaný DIP, o kterém bych tady mohl mluvit dlouho, ale podle mě to je fajn způsob jak investovat na stáří a jak třeba využít nějakých ať už daňových zvýhodnění nebo bonusů od zaměstnavatele.

Fondy nedávno změnilo vlastně název na DirectFondy, stalo se součástí skupiny Direct a díky tomu zase můžete mít jistotu že má vlastně silnýho investora v zádech, že ty vaše peníze investovaný prostě nezmizí a že máte jistotu že tam opravdu budou a že ta služba je kvalitní. Takže zrovna nedávno vyšel článek, který upozorňoval na to, kolik bilionů mají české domácnosti na běžných účtech, pokud mezi ně patříte a část z těch peněz chcete jednoduše investovat, tak Fondy může být skvělá platforma právě pro vás, protože podle mě je pro ty začátečníky úplně stavěná, jednoduchá, s nízkýma poplatkama a vlastně využívá tu sílu toho pasivního investování.

Všechny informace samozřejmě na webu Fondy psáno fonde.cz Vy jste říkal, že nemáte možnosti Já ostral zákazy. Jak vy vnímáte takový, že dneska mám pocit, že se začíná být trošku populárně někde zakazovat sociální sítě do určitýho věku že jo u toho AI se to vlastně taky… Ty debaty asi probíhají, jako má se to nějak zakázat ohraničit a tohle

Tak já jsem osobně odpůrcem obecních zákazů, protože většinou zákaz znamená že se situací nevím rady, tak to zakazuji.

Na druhé straně jsou určité věci, které prostě dělat nelze. Nemůžete násilňovat je to prostě zákaz protože to je věc, která je špatná. A pak musíte nějakým způsobem i tady hledat nějakou míru kompromisu, ale určitě není to, že zakážu obecně podstřihnu ty lidi od přístupu k internetu, seberu jim telefony a tak dále.

Navíc jim seberu na 6 hodin a pak mají dalších 18 v jiný době. Když nahráte si s tím třeba, že byly dětíma zakazané telefony ve škole nebo něco takového? No tak na střední už je to úplná blbost, ale bavil bych se o tom, a už to tady padlo, ve věku do těch osmi devíti let, kdy nejsou schopni ještě abstraktně, nebo chápat něco jako abstraktně, protože to je pro ty děti, anebo to není, protože to, co oni vidí tak prostě je, jo.

Ale nemůžou, neumí to rozlišit takže tam určitě je, já nejsem na tohle odborník a určitě si nemyslím že by měli být bezbřehý přístup aby si jenom hodili tři lety mu děti telefon, tady si s ním hraje a už mě neotravují, je prostě nesmysl Takže tady určitým způsobem ta regulace je nutná Ale čím jde blíž tak by chtělo méně regulovat a daleko více vysvětlovat osvětlovat, aby ty lidé sami si uvědomili, že třeba ta přítomnost taková na těch sociálních sítích bude kontraproduktivní pro ně.

No, z mýho pohledu třeba dětem na prvním stupni, tak veškerý materiály, který vyvíjíme, tak žádné zařízení nepoužívají, protože je to nějaké naše nastavení fejaj dětem na základě nějakých našich zkušeností, jinak já vlastně asi neznám nikoho, kdo na to má jasný názor, protože je to tak jako strašně komplexní téma a souhlasím přesně, některé věci je potřeba zakázat, tak děti taky nepijou do 18, neměli by pít do 18, neznásilňujeme, prostě máme tady nějaké jasně dané věci a to je v pořádku.

Takže otázka potom přesně co se děje když ty děti jdou té školy, protože na tom druhém stupni už třeba jsou sami doma a prostě to zařízení vytáhnou protože ho mají o třetí tří v průměru, to tak jako bývá. No prostě spadnou do toho, aniž by byly jakkoliv edukovaný, protože rodiče nemají čas, takže mě prostě logicky z toho vyznívá to, že bychom na prvním stupně měli zařízení umezovat jak doma tak ve školách a na tom druhým prostě pozvolna vlastně ty děti začít edukovat v tom, jakým způsobem je správně používat a dávat nějaký jako nějaký limity.

Jo vlastně ukazuje, hele, tady to končí, tady je hranice, že tady už to prostě zdravý není a je jasný, že každý má tu hranici někde jinde, ale ve chvíli kdy vidím že prostě to zařízení pro někoho je přínosem že jo tady pan Sáblík tam má hackery, tak to jsou prostě lidi který jako to zařízení mají aby koumali, aby myšleli věci, jo, ale když je to to zařízení jenom to, že si to odevřu a koukám na TikTok, tak mně to přijde jako fajn všichni to konzumujeme nějak jako prokrastinujeme a tak dále, ale tak to k našemu životu nějak patří a není jako potřeba se tvářit, že tak není ale prostě aby to nezaložilo Zašlo příliš daleko, jo, tak prostě kvůli té edukaci a kvůli tomu že ty děti prostě nabývají té volnosti čím jsou starší, tak si myslím že rozhodně není dobrá strategie předtím zavírat oči anebo to nějak jako nepromyšleně zakazovat no.

S tím já naprosto souhlasím, protože to je přesně to, co jste teď popsala. Teď je otázka jenom aby jsme to dokázali dostat do těch jednotlivých škol, aby k tomu ten přístup takový to byl, protože nejjednodušší je to buď dělat, že to nevidím, anebo to zakázat, což samozřejmě má, když pominu nějaké právní výsledky a tak dále, tak to víceméně ještě u těch mladých lidí evokuje touhu, protože je to zakázané.

Já jsem dokonce jednou zažil studenta který byl někde na nějaký akci a nedal si tam pivo a já jim říkám, aby nepijete pivo a on říká no už ne, já říkám jak už ne, no protože už mi je osmnáct, už, a já říkám, jak jsem to věděl, no už můžu, to už neje zajímavé, no, takže jenom, tak to je takový, to je hodně extrémní případ, ale jenom ukázka toho, že prostě tam to bylo cool, Že si prostě v sedmnácti někde dal s kamošema pivo, protože to bylo zakázané.

A on vlastně byl víc, jako to, že to porušil. Takže to je taková zase druhá stránka stěná, když zakážeme, o to se stanou třeba ty zařízení některé přitažlivější pro ty lidi, protože jo ale já jsem porušil. A tak

zase jako ty zařízení které jsou designované, tak byly přitažlivý. A teď jako já samozřejmě hrozně totiž přemýšlím nad tím že chápu že vlastně v úvozovkách v té vaší škole jsou ty jako samozřídící, ale sebe motivovaný děti, který mají nějaký cíl možná mají nějakou trošku vyšší sebeuvědomění a tak dále.

A já vlastně jako hrozně přemýšlím Jak je to výchozí nastavení, jestli to je vlastně jenom jako výseč toho že hold ty takovýhle děti chodí trošku víc k vám a dá se s nima zacházet trošku jinak, anebo se to dá jako vlastně převíst na tu celou populaci?

Určitě je to u nás bublina, o tom není potřeba pochybovat a daný je to i složitostí výběrového řízení a tak dále, takže to je jasné, ale musíme hledat, podle mě to nikdo teď neví protože pokud někdo bude říkat, že teď on ví jasný recept, jak to udělat, aby to naplňovalo tak podle mě kecá.

A teď hledáme jak to vymyslet abychom využili výhody těch různých nových technologií a zároveň zabránili těm negativním důsledkům, které vždycky budou. To je jasný.

Tímto je všetká Že k vám se hlásí teda tolik dětí. Proč takovýhle školy, jako máte vy, nejsou všude? Tak já si myslím, že k

nám se hlásí ty lidi proto, protože vidí, že se tam budou moc rozvíjet Že tam budou moc pracovat na svých projektech a že tam budou moci prostě být v té škole i po vyučování a oni tu školu částečně tvoří, oni tam už někteří pracují, jsou tam zaměstnáni a vymýšlejí spoustu věcí, někteří už třeba z vyššího ročníku učí nižší ročník a podobně.

Či oni se cítí podle mýho názoru být součástí té organizace a já to popisuji jako samoučící se tvůrčí komunita. A v tuhle chvíli tam jsou samozřejmě ty dospělí a někteří hodně mladí dospělí absolventi jako ty mentory, kteří to tak nějak trošku ty lidi korigují a přicházejí, ale myslím si, že tam chodí proto, že tam mají tu příležitost se rozvíjet v tom, co je baví To je můj názor.

Je tohle ten,

jo jako já vlastně přemýšlím jaký je ten jako velký cíl a je to přesně nechat teda vlastně děti se rozvíjet v tom, co je baví, protože se trošku narážím na to, jak jste mi tady říkal že některý ty elitní střední školy, že to moc nemáte rád, že to je hodně optimalizovaný na to, jo na nějaký to score v maturitách nebo na to, kam se ty děti dostali na vysokou školu, já to vnímám občas i u těch AI, jako slyším občas tu kritiku, že spoustu těch modulů je optimalizovaných na to, aby měly dobrý výsledky v těch testech, A ne na to, aby třeba byli nejchytřejší, nebo neplnili nějaký věc Tak já nevím, já

když na to odpovím, můžu snad jedině příkladem z poslední doby.

Čtyři roky teď probíhala kombinovaná výuka, kdy studenti chodí čtyři dny do školy prezenčně, jeden den mají samostudia pro sebe, kde mají nějaké doporučení od učitelů, co mají dělat. A nechodí do školy. Můžou přijít do školy, někteří chodí do školy, ale dělají si tam na projektech a podobně.

Jsou ty čtyři dny, potom mám program pro podpolutalentovaných aktivních studentů, který umožňuje ten studentům kteří jsou tam zapsaní nebo zákonní zástupce tam zapíše, že mohou studovat individuálně a můžou tam být i ty, co podnikají, pracují v oboru, sportují v vrcholově, dělají na velkých projektech.

Takže oni si řídí určitým způsobem docházku musí aktivně a průběžně komunikovat s učiteli A pouze učitelé ve chvíli aktivně protože komunikové mají povinnost jim nějakým způsobem jít stříct. A tohle běží už 8 let, teď běželi souběžně tenhle program zároveň tou komunovou výukou, takže někteří do té školy chodili třeba 2 dny, 3 dny ale od prváku se učili učit.

A když jsme teď maturovali poprvé v tomhle systému, tak 47,5% maturovalo s vyznamenáním. Nějaký drobný procent to tam mělo nějaké problémy, ale ty nebyly daný systémem, ty byly daný individuálním selháním, to se stane vždycky že jo, někdo.

Kolik je nějaký národní průměr pro lidi jako já, kteří netuší, co je to, nevíte?

Já nevím já jsem to ani nesledoval a pro mě to není ani tak podstatný. Pro mě je podstatný, že na konci byli všichni úspěšně prošli, kam jdou pak na vysoký školy, kde se uvodně zájem, že už asi každej druhej během té školy někde pracuje nebo něco sám podniká má živnosti a podobně. A zároveň a to je vždycky to, co říkám, aby procházel systémem a aby zároveň mohl dělat ty svoje věci a rozvíjet se.

Aby to nebylo buď. Aby to bylo a. A to samým doporučuji studium na vysoké škole, byť někteří nevidí smysl, protože dostávají po skončení střední školy takové peníze, že proč bych měl studovat na vysoké škole. Všem říkám, chodte tam, protože to rozvíjí zase další komunita další ty, takže k tomu přemluvá, někteří chodí do zahraničí a tak dále.

Takže já jenom chci se na tom příkladu ukázat, že to není o tom, že musím sedět nutně v lavicích, ale taky se po nich samozřejmě chce, aby měli nějaké znalosti aby měli věci, to není, že tam nemusí nic umět to rozhodně ne, nebo že dostanou maturitu zadarmo to samozřejmě nedostanou. Takže to je právě spíš o tom přesvědčit lidi že to je jejich určitým způsobem zodpovědnost.

A že si to musí o ně ohlídat. A budete se divit, mnohokrát se mi stane, že oslovím ty studenty a řeknu, hele mám tady, přišla paní Nečasová, potřebuji tady, abych se s ní něco šli udělat. A oni řeknou, pane ředitel, zkočte si v nějaký minim, já teď mám domluvené tésmatiky a já musím tam jít. Nebo já jdu na Češtinu protože už jsem tam dlouho nebyl a potřebuji si něco tam s paní učitelkou domluvit.

A odmítnout tu možnost z té výuky odejít, protože si něco domluvili a věděj, že tam už něco hoří. Ano je to bublina, je to extrémní, ale je to na té zodpovědnosti těch lidí a téměř nikdo, což potřeba školním způsobem, se nevodešel z toho vzdělávání všichni tím procházejí. Těchto víc úspěšně kdo méně, ale procházejí tím systémem.

Ono obecně, co se týká autonomie dětí při vzdělávání, tak to si myslím že je velkej faktor Teď když se dělá rešerši studií zahraničních na téma toho že u dětí klesá motivace v učení, tak z těch hlavních studií vyplynulo hlavní faktor toho, že nemají autonomii v tom, co se učejí. Že jim vlastně příliš předkládáno, jak obsahově, tak i formou potom jako dejme tomu nějakou neúplně majoritně vhodnou typu frontální výuka, tak prostě ty děti to potom nezajímá.

To znamená, ale zase jako já v tom nevidím nějakej vlastně, že bychom teďko měli najednou transformovat školy. Já si myslím, že to je prostě o tom, jak tomu každej ten pedagog přistoupí. A ve chvíli kdy se trošku pozajímá o tom, nějaký diskuzi na začátku roku nebo jednou za měsíc. A dá si vlastně… Nechá si dát zpětnou vazbu, jo, tak ty děti potom…

Od těch dětí. Od dětí. Tak potom vlastně najednou je víc v kontaktu, ty děti mají pocit že jim někdo naslouchá a… Stoupá ta motivace, takže u vás je to bublina, ale myslím si, že tady to je jako široce aplikovatelný a vlastně žádaný, ale je to trošku třaskavý téma, jako kdykoliv to někde vytáhnu a to nemám teda data, jenom spíš prostě nějaké pocity, tak jako spousta vlastně jako rodičů a někdy i paragogů s tím má vlastně jako problém, jako takový ten argument typu no přeci nám nebudou říkat, co je máme učit, jo, tak jenže, jasně, to mohlo nějakou dobu platit když se to školství vyvíjelo, dáme od Kobenskýho nebo od kdy, ale…

A myslím si, že v dnešní době, kdy se ta realita tak proměňuje, ten trh práce je tak jako nejistý, tak si myslím že to je výhodná strategie, prostě ptát se dětí co se chtějí a jakou formou učit, alespoň do nějaký míry, protože ty děti vidí se myslím mnohem jasněji, jak se ten svět vyvíjí než my. Já

můžu ještě doplnit možná, že jsme teď dělali, vlastně jak to končili jsme tu etapu to je kombinované výuky čtyři roky a oborky venecká bezpečnost pilotní sedm let, tak jsme dělali vlastně aktualizaci ŠVP, školnizaci, my jsme k tomu osm kulatých stolů a k těm kulatým stolům chodili učitelé byly tam vedení školy a chodili k tomu studenti.

A já jsem byl nadšený z té atmosféry, která tam panovala a prostě bavili se mezi sebou otevřeně, učitelé se někdy obraceli na studenty a ptali se, jak vidíte tuhle situaci, studenti přišli s návrhem a říkali, je to z vašeho pohledu realizovatelný v těch hodinách a bavili se o obsahu, bavili se o tom třeba učení napříč jak udělat ty rozřazení těch studentů, jestli to nechat jenom na nich, nebo jestli tam dát i nějaké testy a bylo to velmi kultivované a přátelé Přátelská atmosféře vedené diskuze.

I překvapivě jsou učiteli, kteří netolik fandí tomuhle mému systému z těch všeobecně vzdávacích předmětů a já jsem z toho byl fakt z té atmosféry a z toho nadšený protože najednou ty lidi sítili, že tam je a ty tam mohli přijít, mohli se tam přihlásit, takže i zase to ty studenti předali těm dalším kolegům a i ta zpětná vazba z toho pohledu podle mě je správná.

A v té hodině nebo ten učitel si může udělat tu zpětnou vazbu a naopak je to pro něj přínos.

V 40 letech vlastně Jo nějaký to jako sebepoznání, nebo teda ta autonomie a nalezení si, co je to moje, stačí tomu dát teda takhle ten prostor jako čiž děti se ptát nebo jsou nějaký jako jiný metody jak?

Ptá se dětí podle mě, jako jo, a vlastně určitě tímhle způsobem přemejšlet, ještě vy jak jste se ptal, jako jestli jsou třeba ty debátáci připravený na to pohodnotit svoje učení a tak dále, mně přijde, že, ne mně přijde, ale vidím to, že když jsou k tomu vedený od malička, což samozřejmě vyžaduje nějaký, teda nějaký metody a tak, které jsou systematické, tak potom vlastně je učíme tady tu dovednost, která je hrozně důležitá, jo takže píše to o tom dávat ten prostor, nad tím klást ty otázky, diskutovat a prostě pak je to mnohem lepší.

Já vidím ještě jednu věc a to je dávat jim určitou zodpovědnost a já jsem tady o tom mluvil třeba i tu, že v těch vyšších stupních základních školy bude systémově pomáhat s výukou třeba nějakých technologií nebo v tandemu učiteli z prvního stupně a tam právě může najednou vzniknout ta zodpovědnost, protože si uvědomí, že to není tak jednoduché A to učení ale zároveň tam zlepšuje svou komunikaci.

To, že něco umíte to zjistíte teprve když to někomu umíte vysvětlit nebo naučit. A tohle jsou věci, které musíme k tomu nějakým účinným způsobem ty lidi vést. Ono když jim to všechno jenom řeknete… Určitým způsobem, určitě také tu kombinovou výuku nás nějaký podcent zneužije, prostě nevyužije ten čas tak, jak mohli.

Je to ale jejich čas který oni buď využijou a my musíme přesvědčit k tomu aby co nejvíc využilo ten čas ale nemůžeme zase říct, že to nebudeme dělat, protože pár lidí to zneužije. To je věc která vhodně právě vykuje ty zákazy, kdy je to minorita lidí a kvůli tomu omezujeme tu většinu. On má každý právo, když chcel oni to bylo osm lidí a to z to nejí nikdo, když chce a chodí do školy v pátek a mít tu výuku s učiteli tak má právo o to požádat, takže Loni požádalo asi osm studentů, tak chodilo v pátek do školy z těch sedmiset, jo, takže to je samozřejmě možný, jo.

Ale… Protože já zrovna přemýšlím taková ta paralela s nějakýma home office’ama, kdy vlastně že jo jako i spoustu firm najednou říká, hele, tak vy vlastně neumíte pracovat sami na home office’ech, pojďte zpátky do kanceláří. A mně tohle přijde jako trošku něco podobného okrát pro lidi o dva sedle mladší ještě.

No je to, je to, je to samozřejmě otázka jak takhle oni se tam na… V týhle systému se učí tři věci. Za prvé to už jsme tu probrali učit se sám to znamená učit se nové věci na základě získaní znalosti a dovedností. Učí se pracovat s časem a učí se pracovat s prioritami, protože určitým způsobem tady mám nějakou povinnost, abych procházel tím stupněm vzdělávání, musím tady splnit nějaké věci, tady musím odevzdat projekt, tady budu nějakým způsobem z něčeho testován, takže musím se na to připravit.

Na konci mám nějaké určité penzum znalostí, které musím mít abych mohl si vytvořit ten hutný základ do budoucna. To je nějaká zodpovědnost. A pak je na tom studentovi, jestli to využije v pátek a jestli v pátek půjde do laboratoří a bude tam dělat na projektu, nebo půjde pracovat nebo půjde učit na základní školu, což u nás asi 30, já nevím 40 možná studentů chodí učit na základní školy, některý na uvazek některý v tandemu na dohody, no tak to je jeho věc.

On si to pak musí udělat večer nebo v sobotu nebo v neděli, ale musí si mě to rozvrhnout Jo, takže to je, ale to je postupný, tohle už je extrém, který funguje díky tomu že tam je větší množství těch motivovaných studentů na tom vstupu. Ale tyhle ty principy o kterých tady mluví paní Česová, že se dají dělat i na tom, to se dá a když s tímhle budete pracovat, tak nějakým určitým a podle mě dost vysokým procentem dětí dosáhnete toho že to bude.

Jsou procenta já nevím, 5% bude téměř nevzdělatelných to je ale dané genetickou výbavou, to s tím nic neuděláte, prostě pro ně musí být nějaké zapojení také a je potřeba jim podat pomocnou ruku, ale musíme taky podávat pomocnou ruku těm, kteří jsou extrémně motivovaní, extrémně talentovaní a to je právě nejhorší na tom systému že my vzděláváme na průměr, takže tam ty slabší z toho mají traumata, ty silnější se tam nuděj, zlobě a tak dále, čili tam zase opět se vracím zpátky k tomu meritu, tam vidím třeba po pomoc, že tím nejlepším vytvoříme trošku jiný program v té třídě a když máte ve třídě jako u nás 34 studentů, tak ten učitel by musel být supermana nebo supermanka, aby mohli individuálně s těmi, ale ten program jim tomu třeba může pomoct.

Ještě napadá v návaznosti na tohle musíte je učit Možná je to jako ten opak jako trošku zvolnit, jo protože vlastně mám pocit, že v hluzovkách je to trošku říkáte tak třicet budoucích workaholiků, které a trošku jako přeháněme ale trošku to rovně tak zní.

Není to přehnaný, protože tady jak bylo třeba o těch hackerech a o některých, tak oni jsou do toho flow, tak pak třeba nejde otrhnout je od toho od těch programování a tak dále, ale to právě třeba slouží, jak jsme mluvili o těch kempech tak i taková věc že prostě jsme byli na nějakém pokoji bezpečnosti jednak tam ty kluci, kteří to dělají krom toho, že tam řešili nějaké úlohy u počítačů, no tak prostě tam dali do toho úlohy, že museli jít do terénu hledat hledat nějaký Nějakej vzkrytou věc v lese, museli tam přinášet lidi přes vodu a tak dále, dali tam do toho tyhle věci a pak samozřejmě i tam i ta interakce mezi těmi lidmi, že musí spolupracovat Čili ano, musí se to omezit někdy, protože se dostávají do toho stavu, že prostě teď jedou a když jste v tom flow, tak se dostanete do takový, že zapomenete pomalu jíst a spát jo.

Ale je to vždycky jako o tom, aby tam právě byl někdo kdo na tohle to dohlíží a když vidí že už ty lidi to přeháněj, tak prostě zavelel Já jsem takhle jednou udělal, že jsem sebral na nějakým kempu, který byl zase o těch věcech Jsem prostě tak, říká, teď to odložte a jdeme tamhle se podívat na medvědy a uděláme si podpoledne celý výlet a bez technologií prostě jdeme do přírody, jdeme se proběhnout a tak dále a nakonec to všichni uvítali někdo míň někdo i změrtík, ale ne, jako je to potřeba právě tady právě je ta role, podle mě, toho učitele nebo toho mentora, který musí nějakým způsobem ty lidi určitým způsobem vést.

No a tam dole, doma samozřejmě zase ta role těch rodičů, aby se podívali na to, jestli to už není nějaký jako přehnaný s tím s tím Jak je u toho počítače, že nechodí nikam a tak.

Super, já vám moc oběma děkuju. Já si myslím, že lidi kteří to možná poslouchali z toho světa vzdělávání, tak možná získali nějakou inspiraci.

Myslím si, že i rodiče trošku mohli načerpat, jak to dneska vlastně dá dělat a třeba trošku víc přemýšlet nebo vybírat. Nebo možná zvýšit ten tlak na ty školy, aby to posudlo lidem správným směrem. Takže díky moc vám

oběma za váš čas. Já taky děkuju a možná to i úplně platí na závěr, že to Sokratovou vím že nic nevím.

Mně se to líbilo, že jste tohle říkali vlastně, protože já jsem vždycky takový člověk který pověstí, že vlastně zase tak silný názor nemám a rád se nechám přesvědčit těch chytřejšíma lidma, tak jsem rád že minimálně vy dva zníte dost podobně. Díky.