Daniel Prokop: Jak zlepšit Česko? Změňme nerovnosti v daních, vzdělávání i regionech

Přepis epizody

 Vítej v Proti Proudu, ahoj.

Ahoj ahoj.

Já jsem vlastně několik let jsem si tě chtěl pozvat a myslím si, že ten moment, který si pamatuju, že byl takový první, že si trošku změnil můj světonázor vlastně Já si pamatuju, byla to nějaká statistika, která tuším byla možná v knize Slepé skvrny, která byla o tom vlastně šance člověka na to vystudovat vysokou školu a jak moc to oblivňuje, v jakém regionu se narodíš a jaké vzdělání mají tvoje rodiče.

Mě to trošku zahýbalo tím mým názorem, že jsem byl vychovaný v tom, že všichni máme rovné šance a kdo se bude víc snažit, tak ten bude v tom životě úspěšnej a tak dále. A tohle byla jeden z těch střípků, kdy jsem si říkal, možná to úplně s těma rovnýma šancema tolik není. A teď myslím si, že je asi dobrý těm dětem říkat spíš, že snaž se, máme rovné šance, ale že vlastně i ten svět České republice a možná i ten svět globálně funguje trošičku jinak.

A možná jsem se chtěl zeptat, jestli… Nebo kdy nějakej tvůj zjištění, výzkum průzkum třeba změnil nějakej tvůj názor o tom, jak vlastně ten svět funguje?

Takhle zajímavý to, co říkáš je, že to je normální, že lidi, kteří třeba v té střední třídě si mysleli, že jsou ty rovné šance, protože je taková hezká knížka Branko Milanovič ekonoma Světové banky jeden ze nejlepších ekonomů nerovností, který ukazuje, že vlastně, když se ptali v komunistické Jugoslávii a v Americe nebo v těch západních zemích na to, Ta společnost je prostupná, jestli jakoby se dokážou ty lidi dostat na hrodiště i do těch vyšších pozic, tak vlastně jakoby to si mysleli, jak lidi v tý komunismu, v tý nomenklatuře, který si myslí, existuje už v podstatě bezstřídní společnost, prostě všichni jsme si rovný a tak dále, tak jakoby tam si v tý komunistický společnosti si to taky mysleli víc ty lidi který byli u tý moci než ty dole.

A v těch západních společnostech zase ty lidi, který jakoby uspějou v tom vzdělávání, tak mají a v tý ekonomice, tak mají tendenci podceňovat na to, jak v tom vzdělávání právě jde o to, kde se narodíš. A je to v každý zem jiný, prostě u nás to hraje velkou roli relativně, v Polsku v Estonsku, ve Skandinávii to hraje menší roli než u nás, prostě to, v jak bohatý rodině, v jakém regionu se narodíš, takže tam je co zlepšovat.

A osvoval jsem s tebou teda že samozřejmě, ale individuálně. Děkujeme Pro ty děti, když ten rodič se snaží a prostě podporuje, tak to může zlepšit jo, jako není to, je taková metafora v sociologii skleněného stropu, že se nejde dostat prostě nahoru, tak to v Česku nefunguje, že jo, je spíš lepivá podlaha, že jakoby se můžeš odrazit ale dosto lepí, ale prostě jakoby, jo, takže my máme spíš tu lepivou podlahu, než ten skleněný strop a je jakoby hodně lepivá v Česku v tom vzdělávání prostě, jo.

A, no, ale nedpověděl jsem ti na tu otázku. Jo jo, jako napadne ti něco kdy jsi fakt jako, jsi myslel, že ten svět funguje nějak a pak se skouknul na ty čísla a řekl jsi, hele, je to vlastně trošičku jinak?

Já to vím, čemu to už tak internalizuju, jakoby, že vlastně si, že si, hele, dost často mě to překvapí třeba Že se ví to, co zkoumáme. Když zkoumáš ty takový ty věci, o kterých stolik nemluví, jak fungují, jako třeba ty daně prostě. Prostě když potom vidíš, že se rozděluje v daních, odbočují zdánlivě, rozděluješ 400 miliard korun obcím.

Každý rok. Který potřebují třeba pro zlepšení toho vzdělávání. Tak to mě vlastně překvapí, občas mě překvapí jak… Úplně základní common sense, prostě věc kterou bys řekl, že je jasný, že takhle nemůže bejt, že takhle funguje v Česku. Ani ne v těch postojích, to jsem dělal tak dlouho, že vlastně jakoby, tam je překvapí občas nějaká míra nějakého třeba dehumanizace některých, když jsme zkoumali s sociálními psychologami, jak jsou Češi schopni jako dehumanizovat některý jakoby menšiny a zahraniční, třeba Araby a tak, tak to potom jako vidíš, že v tom veřejním mění to hraje roli dneska ale na to už jsem většinou jakoby pochopil, jak funguje to veřejný mění, myslím.

Pojď mi trošku vlastně vysvětlit, co je to ta sociologie, víš ne, o čem to je protože je to tvůj obor, myslím si, že jsi jedním z těch nejvýraznějších jako tváří tý sociologie v Čechách, nebo já tě tak aspoň vnímám, o čem to vlastně je, nebo co tebe na tom baví?

Já dělám takovou hodně sociologickou která je blíž ekonomii, takže vlastně se zabývá fungováním sociálního systému, fungováním vzdělávání, to, jak vlastně pomáhá lidem se dostat právě z toho částí chudoby, jak funguje sociální mobilita, jestli když se snažíš, tak se dokážeš dostat jakoby do těch vyšších pater, nebo jestli to napak brzdíme něčím, jo, jestli ty sociální systémy v Česku jsou nastavený tak, že když spadneš do problému tak ti pomůžou rychle, jestli jsou motivující, jestli naopak nemotivují k tomu aby člověk prostě zatajoval příjmy, nepracoval, pracoval na černo a podobně takže my jakoby zkoumáme, nebo já zkoumám vlastně jakoby ty Tu veřejnou politiku, sociální systémy, motivace v nich a to, jak pomáhají třeba soudrožnosti a fungování společnosti ale vlastně jako je ekonomický růst třeba, jak podporuji.

Potom jsou další části sociologie, které zkoumají různý jiný věci. Víc třeba někdo se bývá svým hodnotama a jak se formují hodnoty co s tím souvisí trošku. Někdo zkoumá jiný typy nerovností třeba jakoby ty mezi, džendrový prostě mezi ženama a mužema. Někdo zkoumá Víc teoretickou sociologii, jak vlastně ta společnost funguje, ty systémy jako obecnější, jak se konstruuje nějaká ta sociální realita ve společnosti.

Jo, nějaká jako antropologie a skoro jako… Teď jsem zrovna včera četl docela zajímavý rozhovor s Harariym o té jeho nový knížce o těch ještě informačních systémech a tak dále, takže to tam jako vlastně taky trošku zapadá, jako podle čeho teda jak spolu komunikujeme a tak dále. Tak jakoby ta velká rola tak tyhle ty systémový sociologie nebo struktury Takže to má jako spoustu podoborů, někdo se třeba zabývá, vyšla teďka dneska knižka, která se zabývá životním stylem a co vlastně říká o lidech od Ondřeje Špačka, takže tam jako se nedá říct že to je jeden obor.

Já dělám takovou tu ekonomizující sociologii nejvíc o těch sociálních systémech a vzdělávání. No ono to jde hodně trošku do nějaký jako veřejný správy a toho nastavení toho systému teda vlastně jako já to chápu takže trošku dáváte to zrcadlo jako ten systém je nastavený takhle, ale v těch číslech vidíme že to způsobuje tohle.

Hodně často prostě ty systémy jsou tak složitý, že musíš analyzovat abys pochopil, co vlastně tvoří, co je jich výsledkem že třeba v vzdělávání tak jako když nemáš to srovnání s těma dalšíma zeměma, A nemáš srovnání typu že třeba v Kadani, nebo v Litvínově, anebo v Krnově se jim daří prostě bojovat s tou chudobou a pomáhat i těm dětem z toho znevýhodněného prostředí, tak upadneš do pocitu, že to je samozřejmý.

Že je samozřejmý, že ty děti z toho chudého méně sděleného prostředí vlastně dosáhá že budou maximálně naučňák, jakoby jo. Vlastně se smíříš s tu sociální realitou, kterou považuješ potom za samozřejmou a když zkoumáš ty data, jak to funguje v různých čásech republiky, jak to funguje zahraničí, tak vlastně jako dokážeš vidět to a ukazovat to, že to není nějaká věc, která je nutná prostě, že můžeme podpořit, můžeme to sdělávání změnit tak, aby děti z chudšího a méně sděleného prostředí byly úspěšnější, můžeme změnit dávkový daňový systém, aby vlastně omezili chudobu a podpořili chudý regiony a tak jako.

Pojďme se teda klidně dostat k tomu vzdělávání. Jaký myslíš, že… Je dneska problém v tom českém vzdělávání. A teď jako je mi jasný, že asi koukáš primárně na nějaký výsek nebo nějakou oblast, je to téma asi, který bysme tady mohli rozebírat hodiny, ale co ty třeba dneska jako vnímáš těch čísel, jo hele tohle bych chtělo řešit?

Podle mě nejjednoduší je to popsat když procházíš tím vzdělávacím systémem od té mateřské školy po tu vysokou a říct třeba v každém největší problém. Tak mateřská škola, tam je problém že máme malou účast sociálně znevýhodněné děti v některých regionech, takže někde chodí prostě skoro všichni na té školky.

Ani v dětích chodí třeba 70-80% dětí a těch nějakých 20-25% vypadává prostě a nejsou připraveni na tu základní školu. Ta mateřská škola hraje obrovskou roli. Je prokázaný že prostě když ty děti z toho znevýhodněného prostředí dostaneš na dva roky nebo víc do dobré mateřské školy, tak úplně často změníš jejich vzdělávací dráhu.

Je to věc, která má obrovskou návratnost. Veřejná investice do dobrý mateřský školy pro tyhle děti se ti vrátí násobně zpátky v tom, že oni jsou úspěšnější v životě a podobně. Platíš menší dávky, platí větší daně, jsou mít nemocný. To je prokázání z Ameriky jako desítek let nějakých experimentů. Tam je problém malá účastnost nevýhodnější dětí.

Potom máš základní školy, kde je problém extrémní nerovnost k kvalitě těch základních škol. My máme 4000 základních škol nebo trošku víc. Řídí to nějakých 2500 zřizovatelů zhruba. Takže jakoby ten systém je extrémně roztříštěnej. Do malých základních, hodně často malých základních škol, který nekooperujou, je přehlcený administrativou, má extrémně různou kvalitu a v podstatě nikdo ho neřídí.

A teďka v tomto systému jde spíš o to, jak dobrou si najdeš základní školu takže lidi Který mají v obci, víš, ty základní školy jsou ze střední třídy, tak samozřejmě jakoby se najdou tu lepší a on jako tím, že ho nikdo neřídí, tak vlastně jako je dost neefektivní a ty lidi se tam snaží, samozřejmě učitele, ředitele a podobně, ale produkuje ty nerovnosti díky tomu, jo.

A potom když se pojďme do těch středních škol, tak tam jako největší absurdita podle mě je v tom, že máme strašně úzký ten pilíř těch všeobecných škol ať už jsou gymnáze, licea nebo nějaké jako všeobecnější střední školy, protože tam dneska chodí 30% žáků zhruba, 70% chodí na odborní škole a učiliště no a potom 50% jde na výšky jo.

Takže ty máš jako 50% pouštíš na výšky a předtím ten trh tě uzavřeš a 30% nechceš Na ty školy, který jejíž smyslem je příprava na to další studium ještě, na to vyskoškolský. Takže vlastně máme úzký bod. Uzavření toho trichtíře, bottleneck prostě v tom středním školství. A to má problémy, že dělá to dva problémy, že to nepřipravuje dost ty děti na ty vysoké školy, potom mají větší neúspěšnosti kdy jdou z těch odborných škol na výšky, a zároveň to dělá jakoby strašnou soutěž od ty střední školy.

Jo, to máš ty teďka další rok, to bude zase na jaře Cermat, v Praze budeš potřebovat fakt velký jakoby místo takového cermátu aby jsi dostal na gimple, někde ty gimple ani nejsou, nebo tak na to ty rodiče rezignují, jo. Vidíme že prostě by na to měli z hlediska svých výsledků, ani si nedají přihlášku na ty gymnázie a lice, a proč je tam tak málo jejich, že vlastně ty děti z toho ty rodiče z toho méně sdíleného prostředí na to rezignují, prostě jo.

Takže to jako tam je problém že tam děláme ten úzký bod v tom středním školství no a vysoké školy, Těma já se zabývám nejmíň a tam vidím jako hlavní problém je, že máme velkou neúspěšnost v tom studiu, takže to stojí dnes peněz. Málo podporujeme ty studenty z těch chudších poměrů, aby se tam udržela na těch výzokých školách.

To něco stojí jo, jít do Prahy a bydlet tam a žít tam, tak máme úplně minimální podporu těch studentů. Takže zároveň nevyužíváme řada těch odborů, který se studují, podle mě mohly být bakalářský, kratší, jo, má hrozně těm magisterským dlouhej, takže to studujeme jako neefektivní, takový jako rozmělnění, jakože když to jako schrnu, klidně studuji dlouho, střídejí ty školy a teda pracuju u toho, my potom je nebudeme zastavit chtít ale ty nic nechtějí po nás, jo, potom by bylo lepší mít jakoby kratší studiu, větší podporu Větší důraz na výsledky a kvalitu nechtí po těch lidech, ať pracují v oborech, ať pracují v oboru, který studuje, ale ať to prostě nedělá, já nevím, jako něco úplně nesouvislícího, ať se soustředí na to studují, který je kratší, úspěšnější a třeba jakoby kvalitnější prostě.

Já mám pocit, že možná spoustu lidí víš jako namítne a proč by ty lidi všichni měli chodit na vysokou školu, víš, a občas slyšíš takový ty argumenty že prostě proč by si teda měl všem jako umožnit jít na vysokou školu, když tady v hůzovkách chybí ty dělnické profese a tak dále. Kde pak ta hranice toho vlastně já nevím, plánování v hůzovkách?

Podle mě jsou musí, jako když ty vysoké školy Takže možná jde zkrátit jeden rok základky, mít bakalářský obory, ty vysoké školy tří lety no a potom prostě to studium končí relativně brzo pořád. Takže ty můžeš udělat to studium… Ty můžeš mít ty vysokoškoláře nemusí mít všechny vysokoškoláři magisterský titul a může mít bakalářský odborný vzdělávání.

Výhoda toho je, že ty se nemusíš tak jasně rozhodnout v těch 14 letech, protože v Česku se hodně rozhoduješ ve 14 letech a podle toho, jakou si vybereš střední školu, tak si vybíráš tu svoji budoucnost a tam ten člověk ještě je hodně ovlivněný svojima rodičema a neví, co chce dělat. Takže jedna výhoda toho těch všeobecných škol že oni trošku oddalují to rozhodnutí a potom může navazovat nějaké kratší vysokoškolský studium, ale já si nemyslím, že by měl 60% lidí dostudovat vysokou školu Problem v Česku je, že tam chodí 50% lidí na vysoké školy, řada z nich to nedokončí vůbec a my máme, Jenom asi třetina nebo 35 % mladých lidí mezi 25 a 35 lety má vysokou školu a jsme v tom nejhorší v Evropě.

A třeba Poláci, nebo jedný z nejhorších, třeba Poláci vlastně jsou na tom výrazně líp. I v těch chudších regionech jsou na tom líp. No a tam ekonomika, že když jako nechcem být tou montovnou jenom a chcem dělat nějakou jakoby předanou hodnotu i v těch technických oborech, tak potřebuješ jako víc než 35 % vysokoškoláků dneska už.

Takže to není nic že by všichni by to měli mít a podobně. Neměli bychom zabrzdit ty lidi kteří na to mají a jsou jenom z chudého prostředí a zabrzdit je to v vzdělávání. Měl by to být spravedlivější a měli bychom se posunout, že to dokončuje trošku víc lidí a třeba ty vysoké školy jsou kratší a zároveň jako já souhlasím s tím že jsou potřeba Lidi, kteří nemají vysokou školu.

Trošku jakoby se na to začala házet. Nechtěl bych aby to vyznělo tak, že to je méně hodnotný, když nemáš tu vysokou školu A tam je třeba si říct, my potřebujeme kvalitnější učiliště a ty odborní školy. My máme prostě 240 oborů středních škol a tam jsou školy jakoby učiliště typu Buď to jsou jakoby hodně divný, jako prodavač třeba, jako nevím, jak by se měl učit na prodavače, to prostě se…

No jestli to ti za týden naučíš, tomu kámu. No nebo jsou extrémně specifický, jako třeba puškař jo. Což já si říkám, prostě tak jako spíš trend v Evropě je mít obecnější ty učiliště, aby když jdeš potom do nějaký firmy, tak tě doučili nějakou specializaci, ale ne se prostě ve 14 rozhodnout, že chceš být puškař nebo výtahář, to jsou všechno jakoby potřebný obory, ale nemusíš na ně mít takhle extrémně specifický vzdělávání, protože ty jako potom většina těch lidí nepracuje přímo v tom, nedělá přímo výtaháře a puškaře, je lepší, když mají něco prostě trošku obecnějšího v tom učilišti a specializují se, takže to jakoby reaguje na nějaký měnící se svět, kde jenom menšina lidí dělá Celý život takhle jednu specifickou profesi, jo, nebo bude dělat, jo.

Takže není to o tom, že by měli všichni dělat vysokou školu ty vysoké školy můžou být kratší, kvalitnější, měly by to dělat víc lidí ale měli bychom zkvalitnit i ty střední školy prostě pod tím jo. Já vím že ať už v té oblasti vzdělávání, nebo určitě se dostaneme k té oblasti daní, že často vlastně ty insajty, nebo to, co jako vlastně doporučuješ, je směrem na ty chučí, na tu nížší třídu a tak dále.

Proč to třeba tak osobně máš že vlastně já tam jako vidím tu snahu odburávat ty bariéry, vlastně narovnávat to hradcí pole. Řekl bych. Což je prostě nějaký světonázor, měl jsi tak vždycky, jako to není fér, tady ty lidi by měli mít ty zrovný šance, protože myslím si, že jsou lidi, kteří o tom takhle nepřemýšlejí vůbec.

A jako jen, my řekl bych, konec 20 až 25 jsem byl výrazně větší, jako jsem byl pravicovější, takže trošku mi to, když jsem si tam ty věci nastudoval, mi to změnilo ten názor o rovnosti těch šancí. A ještě to jako, to co říkám, já se nezaměřuji na nějakou redistribuci extrémní v těch výsledcích, jestli mi rozumíš, že by, je to relativně podle mě pořád pravicový, akorát to.

Nebo středová politika, která si ale uvědomuje tu názor o těch šancí, prostě jako by jo. Jo, jo jo. A která my jsme se jako by naučili.

V Česku se občas vnímá i ta politika rovných šancí a nějakých motivačních nastavení těch systémů jako levicová, protože vlastně porušuje takovýto status quo, že všechno funguje dobře, všichni mají stejné šance a tak dále. Jo a vlastně trh to všechno sám nějak vyřeší. Tak on hodně věcí vyřeší, ale ty veřejné systémy a jejich nastavení hrají roli v tom, jak funguje ta společnost.

Ne, jasně, já jako souhlasím, že to nálepkování, já vlastně mám pocit, že to k ničemu nevede, víš že u spousty věcí, jako když se tady bavíš jako pravicový, levicový, tak jako vlastně je to hrozně v poměru k čemu, nebo pak jako ti lidi řeknou, hele, tady to je hrozně levicový a když jim řekneš, no a tak jako přece zdarma školství a zdravotnictví je jako vlastně extrémně levicový, tak to by se zrušit.

No to vlastně ne. Jo, jo, jo Jasně, to je tak jako vtipný, že když děláš ten pod jako kompas, jako by ten vládsky kompas, tak Ty věci, které v těch amerických politických komplexech se berou jako levicový, a to jsou ty veřejné služby zdarma, tak jsou tady naprosto samozřejmějí. A ty věci, které v té Americe naopak razají i ty, nebo razily, teď už bohužel změní, jo, v tom anglosaském světě, ale razily to i ty pravicový politici.

Což je právě jakoby rovný šance v tom vzdělávání. Nedanit ty chudý lidi prostě, nebrat prostě s minimálním zdy 9000 korun jako zbytečně. Tak to v tom anglosaském světě razily i ty pravicový politici, a tady se to bere jako levicový, že to je trošku posunutý. Takže já to taky jako takhle se nevnímám úplně jako v těchto nálepkách, no.

No když už jsi naťuknul tu daň, jaký tam vidíš možná dneska největší problémy toho jak je to dneska nastavený ten daňový systém?

Tři problémy hlavně. Motivace v tom systému. Každý, když někde rozděluješ, když někdy vybíráš dva bliony korun to jsou daně, nebo rozděluješ stovky miliard, tak vždycky to můžeš dělat nějakým systémem, který motivuje ty aktéry k něčemu jinýmu.

Já jsem zmiňoval to, třeba to rozpočtuji určení, to rozdělení těm obcím, že by nastavený, ale i když prostě vybíráš daně tak, že máš vysoký daní, právě se v Česku relativně pořád, oproti zejména nějakým líp nastaveným systémům na západě, menší danění majetku, menší danění spotřeby, ty spotřební danění, které jsou třeba danění alkoholu a těchto věcí, vína, piva a tak, tak to je menší v Česku než v řadě zemí.

Tak ty vlastně jakoby… Ty daníš tu aktivitu, daníš práci zaměstnanců a máme relativně vysoký že jo výběr z daně firmního zisku. A vlastně ty motivace v tom daňovém systému jsou dost protirůstový, protože tohle to jsou dvě věci, danění nízkopříjmových zaměstnanců a danění firm jsou dvě daně které mají nejvýhodnější vliv na ekonomický růst jo.

Mohli bychom mít menší danění nízkopříjmových zaměstnanců a mít jakoby rychlejší odpisy firm, že když investuješ třeba zateplíš fabriku nebo Investovali do vědě a výzkumu, tak vlastně ta investice ti sníží daně v těch prvních letech, tak bysme mohli udělat dva prodůstové impulzy v těch daních. U těch nízkopřímových zaměstnanců, ty to hodně nadspou do spotřeby a omezí to jejich chudobu a podobně a u těch firem, a vybrat ty daně někde jinde, kde to tolik nebolí a je to chytřejší, což je spotřeba majetek už nahromaděnej a podobně jako.

Takže to je jedna věc že to jakoby, ten systém je hodně v Česku protirůstovej a demotivační. Demotivuje tě Když jsi chudej člověk, tak na těch daních v zaměstnání odvádíš tolik že jsi hodně motivovaný dělat na černo dělat na dohody a jsi motivovaný, když jsi na rodičáků, tak jsi motivovaný nejít do té práce prostě protože jsi zdaněný, ten návrat do té práce je hrozně zdaněný.

Takže my ji ničíme jako pracovní trh. Jako důchodce ne, mám pocit, že to není že se ti to úplně nevyplatí. Jako důchodce tam prostě máš nějakou slevičku teďka na částečný úvazek, ale stejně jako když děláš na smlouvu, na HPP, tak jsi hodně zdaněnej. Jsou země které k tomu důchodci to snižují výrazně A on dělá v důchodu, platí třeba zdravotní pojištění díky tomu, tak by měl jako asociálně ještě navíc, by měl být motivovaný pracovat v tom důchodovém věku.

Takže jeden problém je, že je hodně demotivační získat trhu práce a růstu ekonomiky. Druhý problém je to, tomu se říká jako distribuční efekty, že ty když hodně daníš nízkopřímový zaměstnance, nízkopřímový osevače, takový ty manuálně pracující lidi v regionech prostě který mají si vydělit třeba 340 tisíc ročně hrubýho, hodně daníš vlastníky jakoby málhodnotných nemovitostí.

To v Česku všechny tyhle daně prostě OSVČ tam platí víc chudý než bohatý. Nemovitosti platí procentuálně vůči svýmu příjmu, to je dobrá poznámka. Nemovitosti tak víc ze svýho příjmu a z hodnoty majetku platí lidi který mají nehodnotní nemovitosti než oproti těm, co mají hodnoty, tak ty platí méně ze svýho příjmu a majetku.

Když máš systém nastavený takhle, tak jakoby vysáváš strašný peníze z těch chudých regionů, jo, kde ty lidi kdyby to, kdyby jsi jim to nechal, tak oni to mají můžou to použít na, oni by to většinou z toho utratili, to by podpořilo ty lokální služby, to by podpořilo ten růst těch regionů a jakoby dostali bychom se k ekonomice, která není založená jenom na Praze, Brně a několika regionálních centrech ale jako nějaký jako regionálně rovnější ekonomice.

A my to těma těm brzdíme ten regionální rozvoj, tím daňovým mixem jo. Takže ta distribuce je další věc prostě a to, že taky jakoby bereš s minimálním zde 9 000 a vracíš tímto dávkama, to taky asi není jako smyslná věc že jo. A třetí věc je ten celkový výběr, že my máme prostě to lidi nejmí rádi slyšej, ale vybíráme oproti Když si zprůměruješ Polsko, Slovensko Slovinsko Maďarsko, jako podobné země, tak oni vybírají zhruba 80 až 100 miliard víc než my vůči svýmu HDP.

Že kdybychom vybírali stejně jako oni, jako procentu HDP, tak bychom měli vybírat 80 miliard víc zhruba prostě. A to asi není tím že ty daně máme nižší než oni? Nebo je to tím? Jak tedy, my tam máme spoustu děr, máme tam díru u vysokopříjmových oslovače, máme tam díry v těch nemovitostech, máme díry v kapitálových daních, máme díry oproti třeba Polsku v danění vína piva a podobně.

Takže my spíš jako by, jo jako danění zaměstnanců máme vyšší než oni, jo trošku ale máme díry v těch dalších daních oproti těm zeměm. Vlastně to danění práce versus danění majetků, mě to vlastně jako selsky s tím smyslem víš jako dává ohromnej smysl jako proč danit tolik tu práci a vlastně jako Že mluví se o tom, že jeden z těch problémů ve světě jsou ty rozevírající nůžky, v Čechách si to možná lidi tolik neuvědomují, nebo není to tak markantní, ale vlastně těma majetkovýma daněma to trošku méně jako zabírá, že jo než těma vříjmovýma.

Ale co myslíš, že ohledně toho lidi často nechápou, no proč i přesto, že pro spoustu lidí nebo jako odborníků je to naprosto jasná věc že to stále nedaří prosadit. Řeknu ti třeba jeden argument, já snad řešil se s mýma rodičema a ty říkali, no ale tak přeci ty lidi aby získali ten majetek, tak museli pracovat, tak už jsi jim jako zdanil tu práci.

A já říkám, no ale to jako ne vždycky, ale jako je tohle ten, víš. Za ne vždycky protože taky k tomu majetku se dostáváš jakoby dědictvím, kapitál, ještě máš jako příjmy z kapitálvých operací, kapitálvý příjmy, které jsou v Česku daněné velmi málo. Takže ne vždycky jsi se tom dostal jenom prací, jo prostě. Za B…

Ten majetek jeho hodnota se ti zvyšuje nejenom díky tvým úsilí prostě tak jako prostě když ti ta obec investuje a ta komunita se něco stará, tak se ti zvýší majetek třeba trojnásobně v nemovitostní a jako není to díky tomu že se si snaží, ale je spíš dopad jakoby té společenské prosperity a ty vlastně z toho jakoby, z toho nárůstu toho majetku žádnou neplatíš a člověk, který se snaží, a ten majetek nemá a snaží se prostě pracovat a snaží se si ušetřit na tu hypotéku, tak je hodně zdaněnej a bráníš mu, aby se k tomu dostal.

Je to hodně, že myslím, že ta kumulace toho majetku jako není jenom vlastní zásluha, jeho dědictvím, nárůstem toho majetku, který jako není jenom individuální zásluha a zároveň Jako prostě, když daníš tu práci, tak bráníš těm mladým lidem, který nezděděli nic, aby se k tomu majetku dostali prostě. Takže je to neférový vůči té mladší generaci, která neměla štěstí že by něco zděděla výraznýho.

Tak to je jeden argument, že je to lepší pro tu mobilitu, když daníš to, co už bylo nabitý a nejenom ty vlastní úsilí a míň daníš to úsilí samotný, který směřuje k tomu nabití prostě. Takže je lepší pro tu mobilitu a pro tu snahu se dostat nahoru. A druhý argument je, že v Česku jsou relativně, dejme tomu nějaké podprůměrné nerovnosti v příjmech ale jako velmi vysoké nerovnosti v tom majetku.

Takže když se zabýváme tím taková to otázka že by ty lidi který jsou na tom nějak dobře, By se měly podílet na chodu té společnosti dejme tomu, aby se zafinancovala armáda, aby dokázala obránit prostě Česko proti já nevím, Rusku a dalším hrozbám, takže by na tom měly mít nějaký podíl větší ty bohatý lidi, kteří se mají dobře a vlastně v jejich zájmu je bránit tu společnost, jo, oni tam jakoby se dostali k tomu hned.

Tak to, kdo se má dobře v Česku mnohem víc definujete majitek, než ty příjmy, jo, rozumíš, protože v majetkových nerovnostech jsme nadprůměrný v Evropě, horní procento lidí tady vlastní se odhoduje 30-36 % majetku, no tyhle jsou různý ale 25 až 36 % se to pohybuje ta odhoda, jo A to je mnohem větší než to je mnohem větší rozdíl než mezi tím, že někdo bere 35 tisíc a někdo 55 prostě což většina lidí se pohybuje dejme tomu v těle těch.

No, ale mě vlastně víš jako ještě tím jak se teďka mluví stále více o nedostupnosti bydlení a tak dále, teď se že jo vlastně navýšila sice daň z nemovitosti ale já jsem si vlastně celou dobu říkal, proč se to neudělá tak jednoduše že dobře, to je jako jedna nemovitost to tvoje bydlení, což je ten největší argument, přece tady ta babička, která má ten jako velký barák, přece ji nebudeš jako danit, jasně tak toto je trvalé bydliště od toho výjmy, ale ty další Jako nemovitostivý zdaň což je.

Mám pocit jako normál všude v západních zemích, ne? Proč je to tady, nebo víš jako možná se dostávám k širší věci, že ty jsi i, nevím, jsi stále v nervu, ale vlastně jako ty doporučení dáváš těm politikům a teď jako já mám trošku pocit, že se to tím moc neřídí.

Ale tu daň z nemovitosti zvedli, ale je udělaná tak, že prostě když máš domek v nějaký chudý, třeba v Karviní a podobně, nebo nějaký chudý oblasti, tak vlastně si platíš víc než když máš nějaký pozemek v Praze.

A klidně i korunově si to platíš víc a ten pozemek v Praze, tam třeba postavíš něco, co má hodnotu 100 milionů a platíš z toho úplně minimální daň, protože ta daň z té nemovitosti v Česku není navázaná na hodnoty těch pozemků, které ji zabíráš Je to hodně v rukou obcí ale jsou tam nějaký koeficienty je extrémně složitý systém, který vede k tomu Že to není navázané na hodnotu těch pozemků, hodně daníme ty nemluvitosti a méně daníme ty pozemky.

Normálně ekonomicky je lepší víc danit ty pozemky, i ty zastavěný, jo, ale abys jako nedanil to, že někdo investuje a nic nám postaví. To nechceš danit jo, tolik. Ty chceš danit to, že on jako zabírá tu půdu, kterou má jako hodnotu, ale když tam něco postaví dobrýho, tak to nechceš tolik danit jo. Takže to je druhý problém.

A třetí problém je, že vlastně jako, to je s tím rozpočetným určením, Že ty daní si zvyšujou obce, který mají malý příjmy od toho státu a Praha a Brno vlastně nemají motivací zvyšovat proč mají dospěně od toho státu z výběru těch daní, který se rozdělujou. Takže tam jsou velký tyhle problémy, které jdou odstranit tu reformu daní z nemovitosti a ona může obsahovat přesně to, co říkáš a my to budeme navrhovat, aby tam byla nějaká sleva na to první základní bydlení.

Jo, jeden návrh je na to první bydlení, kde máš třeba a na ty další byty aby to bylo větší, druhý návrh je, aby to bylo sleva na trvalé bydliště, kdekoliv má někdo trvalé bydliště aby tam byla menší daň včetně třeba nájmů. Mně se možná nejvíc líbí návrh, který je nejjednodušší a vlastně respektuje… Vlastně dělá to, co máme i v danění příjmů, a to je, že máš nějakou daň z nemovitosti kde si ti nadčítají ty tvoje nemovitosti a máš nějakou slevu na poplatníka.

Takže máš nějakou slevu která tě sleví do danění, a ona ti vlastně slevní to první vlastnické bydlení, ta sleva na toho poplatníka. To je jednodušší daňový systém, než počítat ty pořaditě bytů, rozumíš Jo jo, jo, rozumím. A co nějaký takový mechanizmy, který mám pocit mají jako trošku v dánsku a tak dále kdy trošku jako vy zdaníš prostě třeba ty zahraniční vlastníky?

Je to vůbec něco jako logickýho podle tebe? A mají ve více zemích, jo ty zahraniční vlastníky, že buď to tam mají nějaký zástavy, nebo je víc daněji.

Protože ono to zní jako hrozně jednoduché řešení. Nebo za mě možná pro někoho extrémně pravicovýho ne, ale za mě to vlastně ve chvíli, kdy máš něco kde nemáš nějakou neomezenou nabídku, což bydlení podle mě je. A vlastně teď se jako chodí lidi investovat z těch bohatších zemí, který tady nechávají a to je asi jedno jestli prázdný byty nebo jipro nejmají nebo něco, tak vlastně trošku si nějaký bariéry kolem toho postavit ale já nevím.

Hele, možná to má smysl, řekl bych… Musí člověk ujasnit, jestli tím řeší tu, že ten člověk je zahraniční. Myslím, že jestli to je nějaký expert pracovat a třeba nemá české občanství a koupí si byt, tak to není primárně ten problém. Čím primárně problém je když to skupujou investičně firmy z Itálie, Ruska a nechají to prázdný prostě A to vlastně můžou dělat i český firmy nebo český vlastníci a tam je potom možná právě to řešení, aby ta daň stoupala s tím kolik to vlastníš trošku a zároveň aby se ti vyplatilo to pronajímat protože potom není problém, když to koupí nějaká zahraniční firma a pronajímá to v Česku.

No tak jakoby tam, když to rekonstruuje a bude to pronajímat a zvýšení tu dostupnost bydlení, tak to není ten problém. Problém je, když to jakoby je nevyužitý a ty firmy platí úplně minimální daň za to, že vlastně barák v Praze, který nepronajímají a nerekonstruují, nemají ho využitý a podobně. Takže já bych to zaměřil spíš na to, že se ti hodně vyplatí v tý daní to pronajímat, v konstrukci daní z pronájmu a daní znamovitosti a že Ta daně vyšší v těch bohatých centrech jako v Praze, kde se dělá tohleto investiční jakoby vlastnictví, můžeš si ji redukovat tím, že to pronajmeš a zároveň a zároveň máš slevu na to první vlastnické bydlení, jakoby ty slevy na to poplatníka.

Takže to ti jakoby toho člověka kryjí, je to nějaký, sem přijede prostě Slovák nebo já nevím, Ukrajinec prostě a pracuje tady nějaký expert a koupíš si bydlení, tak ten jako tým není zasažený, ale někdo, kdo vlastní 30 bytů, který nepronají má, tak ten tým je zasažený, prostě tím systémem. Takže, Nevylučuju, že by to mohlo být nějaká to zohlednění tý zahraničnosti řada zemí to má, ale myslím, že to musí být spíš struktura tý daně prostě jako samotný.

No jak to vlastně probíhá, vy jako připravíte nějaký návrh, řeknete, hele, tady je návrh, tady jsou nějaký důsledky, co my jsme spočítali, že by to udělalo, a pak v tých uvozovkách jako jdeš za jednotlivými politikami a přesvědčuješ, že to má smysl? V podstatě tak, no, a případně že když to je nerv, tak tam je to přímo zadání vlády.

Vydali jsme třeba revizi politiky do spodního bydlení, kde ta vláda to sama chtěla prostě nebo teďka budeme ještě dělat pracovat na tom regionálním rozvoji a v minulosti tam byla politika zdravotní prevence, tak tam by si ta vláda to měla vzít sama a neměla by
Skvělý. To jenom moc díky za tu práci, kterou děláš za to, že doufám i díky tobě se to trošku posune a bude se to zlepšovat. Možná na závěr kdyby lidi chtěli najít víc nějakých vašich výstupů, vaší práce a takhle, kde je nejlepší místo?

– Máme web phqresearch.cz, máme hodně webů, máme největší web, který má data o regionálních problémech a vzdělávání, ten se jmenuje datapack.cz.

Takže na těchto věcech S českým rozhlasem, jak jsme se bavili o té inflaci, tak máme projekt Život k nezaplacení, co to jmenuje, a ten studuje tři roky vývoj životní úrovně domácností a různých problémů. Takže přes náš web se dostaneme na všechno ale ještě přes tyhle ty další, když budou googlovat, tak najdou ty výstupy Dík.

Tak jo, super, díky moc. Díky moc.