Honza Vojáček o tom, jak získat energii a zdraví

Přepis epizody

Jan Vojáček: [00:00:00] Není normální být unavený, není normální být nemocnej, normální je mít energii a být zdravej. My máme právo na to, prostě prožít ten život ve zdraví. Mám [00:00:10] úplně hluboké přesvědčení, které mě drží v té pozornosti a zvíravosti otevřenosti a to je… Všechno je jinak. Všem říkám že když vám něco je, běžte v prvé [00:00:20] řadě ke svému klasickému lékaři.

Zdravej tuk je absolutně esenciální na podzim a v zimě v momentě kdy tady klesá intenzita snoječního [00:00:30] záření. Pro vystahování se hormetickým stresům platí jedno… Zásadní pravidlo. Možná

Dan: tě v tyhle dny tato dotázka taky napadla. Je únava normální? [00:00:40] Pokud si myslíš, že ne a chci s tím něco dělat, tak právě o tom je tento díl podcastu proti proudu.

Já jsem tam držel a s tímhle podcastem se snažím milionů Čechů pomoct žít nějaký naplnější [00:00:50] život a tentokrát jsem si pozval Honzu Vojáčka. Honza je funkční lékař, hodně se zajímá o zdraví a lidem pomáhá najít si nějaký [00:01:00] zdravej životní styl. Právě jeho poslední knížka Únava není normální přináší spoustu zajímavých poznatků, jak únavu porazit zlomit a [00:01:10] cítit se vlastně zdravej a plnej síly.

Kromě únavy se v tomhle rozhovoru povídáme i o nemoci co vám signalizuje, jaký jsou slepý skvrny současného zdravotnictví i [00:01:20] v čem Honza Vojáček vidí budoucnost. Takže já myslím, že tenhle rozhovor vás rozhodně nakopne energii a doufám Že vám pomůže mít dneska lepší den. Díky, jdeme na to, [00:01:30] Honza Vojáček.[00:01:40]

Honzo, vítej v Proti průlu, ahoj.

Jan Vojáček: Ahoj ahoj Dane, děkuji za pozvání.

Dan: No já jsem tě na takovém tom seznamu, který nikde tady nemám potenciální hostů, měl to asi 6-7 let, mám pocit, [00:01:50] tak jsem rád že to konečně že nastal ten správnej čas a vlastně ty teď máš hodně to téma únavy, nebo je to něco čemu mám pocit, se teď docela intenzivně věnuješ jo?

Jan Vojáček: [00:02:00] Ano ono se to dá vzít z těch dvou stran buď únavy anebo právě té druhé strany té stejné mince, což je životní energie, tak. Takže hodně svítím na to [00:02:10] téma životní energie.

Dan: Jo, jo, je pravda, že mám pocit, že lidi často některý témata řeší, že jo až když ve chvíli kdy jsou na té druhé straně, což je ta únava, nezdraví, nemoc a tak dále, tak najednou je [00:02:20] taková motivace začít se zajímat vlastně o to zdraví a tak dále.

Jan Vojáček: No bohužel to tak je, bohužel většinou řešíme zdraví až začne pokulhávat, já bych si moc přál [00:02:30] aby jsme to řešili dřív ale zároveň chápu že v tom dnešním světě máme spoustu jiných starostí než věnovat zdraví Pozornost prevenci, no. Bohužel. Ale

Dan: [00:02:40] ještě než se dostaneme k tomu samotnému tématu únavy, já, když jsem si samozřejmě dělal nějakou přípravu, nebo jsem se ptal lidí, na co by se tě rád zeptalo, tak často ta otázka trošku byla, kdo vlastně [00:02:50] seš v kontextu toho zdravotnického systému, protože vím že si říkáš funkční lékař, dokonce jsem, když jsem zadal čet GPT, jeď mi o tobě něco najde, tak říká, hele, kontroverzní [00:03:00] postava, pro někoho vlastně představitel nějakého směru, pro někoho vlastně něco jiného, jak ty sám se vidíš v tom zdravotnickém systému možná jste tam [00:03:10] takhle.

Jo,

Jan Vojáček: to spektrum asi vnímání mé osobě je široké, od opravdu z pohledu té klasické medicíny a některých těch klasických lékařů [00:03:20] by se dalo nazvat nějakého a la charlatána, až po někoho, kdo někomu byl schopen poměrně dobře pomoci ho provést, nějakým [00:03:30] procesem změn, takže já v tom medicínském systému vlastně jsem tak jako hodně Na hraně, protože jdu proti proudu něčem.[00:03:40]

Takže já vlastně nejsem úplně klasický lékař i když ho mám vystudovaný To znamená já jsem mudr, vystudovaná lékařská [00:03:50] fakulta Univerzity Palackýho, ale tím že nespolupracuju s pojišťovnama, nepodávám žádný léky, nepředepisuju žádný vyšetření, tak vlastně já jsem víc takovej [00:04:00] opravdu průvodce, takovej partiák na cestě za kvalitnějším životem.

Takže ta definice toho lékaře v mým případě se jako [00:04:10] hodně zúžila na to opravdu že pomáhá mi to, že jsem lékař protože dokážu se dobře orientovat v tom i z [00:04:20] pohledu té klasické medicíny, s čím za mnou ten člověk přichází a zároveň ode mě nemůže čekat že to budu řešit prostě klasicky. Od toho jsou tady špičkoví [00:04:30] klasičtí lékaři.

Dan: Jo, takže není to, jenom ať pochopím, takže bys si třeba odmítal léky, ale prostě říkáš že když přijdeš za mnou ten máš nějaký problém, ty dokážeš asi stanovit [00:04:40] jako hele, tohle už je třeba ve fázi kdy nějaký lék prostě potřebuješ jdi tady za někým jiným ale já jsem tady spíš na nějakou jako dlouhodobější cestu, nebo jak bys [00:04:50] nazval?

Přesně tak.

Jan Vojáček: Pro mě je podmínka základní, že ten člověk přichází už od klasického lékaře. To znamená všem říkám, že když [00:05:00] vám něco je, běžte v prvé řadě ke svému klasickému lékaři a nechte se prověřit tou klasickou medicínou, ať se tam stanoví co se děje, udělají se testy, ať se stanoví diagnoza, [00:05:10] ať se stanoví léčba, protože to je určitě tady pořád absolutní základ.

Jenomže tam většinou na toho člověka je málo času opravdu se [00:05:20] stanoví nějaká třeba diagnoza a nastaví se ta léčba a tím to tam končí. Vemte si ty léky a běžte. A tam já začínám, protože nějaký úzký [00:05:30] spektrum lidí, který má dlouhodobý potíže, tak se nechce smířit jenom s tím, že mají ultimátní diagnozu nějakou chronické nemoci nebo nějakých [00:05:40] dlouhodobých potíží, a že tedy mají brát léky do konce života a…

Oni třeba by chtěli přispět už v této fázi, jak jsi říkal, že to zdraví bohužel o [00:05:50] něho přišli, tak chtěli by sami třeba přispět. Je to samozřejmě pro velmi úzké spektrum lidí. Takže já bych si velmi přál, aby to bylo [00:06:00] komplementární, aby to nebylo proti sobě, ale aby se to doplňovalo Protože ta klasická medicína má úžasný možnosti a velký [00:06:10] potenciál v mnoha ohledech, ale má svoje limity, má svoje stíný stránky.

Stejně tak ten můj přístup má obrovský potenciál a svoje limity a stíný [00:06:20] stránky. Jenomže co, když se to navzájem právě ty stíný stránky té klasické medicíny dají Tímhle prosvítit a naopak. Tak za mě proč [00:06:30] spolubojovat?

Dan: Jaký jsou ty stíný stránky té klasické medicíny podle tebe? Nějaký ty možná když někdo tomu říká, nějaký slepý skvrny nebo

Jan Vojáček: něco

Dan: takového?

[00:06:40] Za

Jan Vojáček: mě je to… Právě to, že když si představíme zdraví jako pyramidu že na vrcholu té pyramidy jsou ty naše projevy zdraví, teď mi [00:06:50] nějak je, buď mě něco bolí, nebolí, mám nějaký symptomy, něco, jsem zdravej nebo mám nějakou chronickou nemoc, to je ten povrchní projev, tak ta klasická medicína hasí ty [00:07:00] požáry.

Proto je skvělá akutní péči, zlomená noha, bum, nehoda jo, cokoliv co se týká tady toho ortopedického traumatologického [00:07:10] přístupu chirurgického. Skvělý. Tam to funguje perfektně. A z hlediska toho dlouhodobého zdraví, jo když se ti, když dlouhodobě seš unavený nebo [00:07:20] máš nějaký dlouhodobý chronický potíže. Máš nějaký exémy.

Exémy, cokoliv astmata, autoimmunitu, metabolický poruchy, cukrovky, prostě [00:07:30] Všechno co si dneska dovedeme představit pod pojmem chronická civilizační choroba, anginu pectoris vysoký tlak, tak… [00:07:40] Jasně je skvělý, že se tomu člověku pomůže utlumit ten symptom, no jo, ale on je přece něčeho, je tam nějaká příčina toho symptomy, je tam nějaká [00:07:50] podstata toho, proč se objevil.

A ta klasická medicína řekne, no to je náhoda nebo to je stresem to je životním stylem dobře tak pokud něco tam [00:08:00] je, něco tam je a jenom tím, že utlumím ten symptom, tak to slepý místo je to, že ty potí že se [00:08:10] kumulují nebo se vrací, nebo se prohlubují opakují a na základě toho, já jsem přesvědčený, že ten člověk z toho dlouhodobého hlediska spíš se propadá, [00:08:20] než aby šel nahoru A já si myslím že my máme právo na to, prostě prožít ten život ve zdraví A ne v nemoci.

Dneska je [00:08:30] statistika dožití ve zdraví 62 let. Já nechci žít jenom 60 let zdravej. Já chci žít 90 let zdravej. Nedej bože, když dneska i ke mně chodí čím [00:08:40] dál mladší lidi. 30 letí, 40 letí s autoimmunitama, s různýma chronickýma, unavomýma syndromama, s různýma [00:08:50] emocionálně psychickýma problémama. To není prostě kvalitní život.

Kvalitní život je život plnej energie, odholnosti a zdraví. [00:09:00] Je to

Dan: vlastně zajímavé, víš jako vůbec takhle to postavit, jako jak to říkáš, vlastně každý může být zdravej, protože možná spoustu lidí už těch problémy jsou tak dlouhodobí, že se vlastně [00:09:10] smířili s tím že to je ten stav, že hold, já jsem neměl štěstí a tak já hold budu celý život řešit tohle.

Jan Vojáček: Ano proto jsem dal i ten [00:09:20] provokativní název té knížky, že únava není normální, protože ono to nejde jenom o únavu, ale jak jsem zmínil ten dožitej věk ve zdraví 42 let, takže [00:09:30] nemoc je normální. Od 62 let, statisticky, někdo dřív někdo později, je normální být nemocnej. A za mě to není norma. Když jsme tady [00:09:40] podkástu proti proudu, tak to je nemocnej prout.

Proto já chci jít proti tomuhle proudu ve smyslu tomu že ukazuju, není normální být unavený, [00:09:50] není normální být nemocnej. Normální je mít energii a být zdravej. Je

Dan: pravda že mě to trošku provokovalo jako člověka se necelým dvůletým dítětem, který moc nespí. [00:10:00] Tak si říkáš, no Honzo, teď to je normální.

Jan Vojáček: Ano ano a to je přesně ono to je jenom opravdu takový trošku dráždivý název ale jinak spoustu [00:10:10] krátkodobé únavy v kontextuální nějaké situaci, malí děti, tohle je to normální.

A protože my to všichni známe, že [00:10:20] Krátkodobá unava je normální, když všichni jsme jako třeba ne všichni, ale množství jsme sportovali jako mladí nebo i teď, tak víme jak se cítíme po [00:10:30] sportu po výkonu nebo po větším stresu přednášce, já nevím nějaké prezentaci a další věci, tak to je jasný, že to je normální.

Takže potíž se [00:10:40] stalo opravdu s těmi chronickými dlouhodobými stavy, že pokud mi řekneš, že máš 20 letý dítě a jsi furt stejně unavenej, jako když [00:10:50] bylo to malý, když jsi nespal, tak ti řeknu hele dane, proč se na to podívat, protože to normální není. Když

Dan: nebo možná bych chtěl jít za to, teda pojď na to podívat, jo, [00:11:00] když teda jsme začali u té únavy, co to u tebe znamená pojď na to podívat, jo, řeknu ti, hele, vlastně jsem furt unavenej, ráno se probuzím, jsem unavenej [00:11:10] víš na jedné straně mám pocit, že máš takový ty věci jako jarní únava, že jo jsem přesně říká, to je jarní únava, víš teď jako potřební únava mám [00:11:20] pocit, že to máte vlastně normálně, že jsem furt unavenej ale jak ty bys začal toho pojď na to podívat?

Jan Vojáček: Pojď na to podívat znamená že bych s tebou strávil cca [00:11:30] řekněme hodinu a půl času, kde bych se… Zajímal by mě tvůj životní příběh, což znamená tvůj takzvaný individuální kontext. [00:11:40] Individuální kontext je, máš nějaký věk máš nějakou rodinu, prošel jsi s nějakým obdobím ať od řekněme dětství, zajímalo by mě tvůj nějaký [00:11:50] původní rodinný systém, zajímalo by mě jaký máš sourozence, jaký jsou rodiče, zajímá mě tvůj takže to je nějaká historie.

Historie nejenom ta, [00:12:00] jak je v klasické medicíně anamnéza, co všechno změl za nemoci. Tam se jde trošičku do hloubky toho, abych já lépe navnímal kdo jsi, jaký [00:12:10] je tvůj životní příběh a já už si tam to spoju s těma principama na pozadí, co teda se může dít že Teďka seš v nějaké formě [00:12:20] vychýlení své rovnováhy, třeba z pohledu životní energie.

Takže ty oblasti jsou jasný. Nějaká historie, nějaká minulost, tvůj aktuální životní styl, tvůj [00:12:30] aktuální rodinný kontext. Pak by mě zajímalo a pak už jdeme do nějakých řekněme, sfér mentálně emočních protože existují něco co [00:12:40] se nazývají určité podvědomé vzorce. A to všechno rozhoduje o tom, jak ty pracuješ s životní energií, protože když se na to podíváme úplně jednoduše, [00:12:50] tak naše buněčné nanomotory jedou na nějaké zdroje, to znamená že záleží, jak dobře fungují nebo ne a co jim dáváš v dispozici a [00:13:00] na druhou stranu ty s tou energií nějak nakládáš, nějak ji investuješ a hodně lidí Nebo většina lidí dnes neumí dobře [00:13:10] opečovat ty mitochondrie a vydává nebo ztrácí, dalo by se říct někdy i plítvá, energii na hodně místech tam, [00:13:20] kde by nemusela.

Dan: Takže

Jan Vojáček: vlastně jde o hodinu a půl minimálně při tom vstupu někdy dvě hodiny, o rozhovoru našem [00:13:30] rozhovoru o tvém životním příběhu, o tvém individuálním kontextu, který se dá rozdělit do takových tří hlavní oblastí. Životní styl, prostředí a [00:13:40] řekněme mysl, emoce, vztahy. Tak to je vlastně ten rámec, kde my se snažíme lépe porozumět spolu.[00:13:50]

Co se ti to vlastně děje v tom životě? Co tam je normální? A co tam úplně normální není a co se s tím dá dělat? Je

Dan: výstupem tady toho povídání [00:14:00] to, že řekneš, jasně, takže vím zařadím si tě a udělej věci jedna, dva, tři nebo je to tady nějakej seznam věcí, který možná bys mohl zkoušet a [00:14:10] sleduj, jak se měníš, nebo jaký je vlastně ten krok dva?

Jan Vojáček: Tak já spolupracuji, já nejsem jako one man [00:14:20] show, to znamená já jsem v nějakém týmu, v tom týmu jsou mimo jiné fyzioterapeuté, takzvaní health coachy health coach je někdo, [00:14:30] kdo toho člověka provází těmi pilíři zdravýho životního stylu, máme tam psychologi máme tam sestřičky, máme prostě [00:14:40] coache mentální.

Tam jde o to, že já se snažím porozumět Kde se teda nacházíš v tom svém životním příběhu, jak seš nastavený, jak to máš nastavený, [00:14:50] jak funguješ a hledáme opravdu… Jakýkoliv minimální krůček tím směrem, který já považuju [00:15:00] za smysluplný z hlediska toho, že to začne v tobě budovat určitý změny, které by ti měly [00:15:10] pomoct budovat odolnost, energii, lepší zdraví, lepší kvalitu života.

Takže jde o to, že ty jdeš nějakým, nebo většina lidí jede po nějakých kolejích. [00:15:20] Tam jedeme automaticky na základě nějakých svých právě vzorců, schémat stereotypů. A to tě doveze do stavu [00:15:30] únavy, nemoci, čehokoliv. Takže my potřebujeme přijít spolu na to a spolu s tím týmem, jak tím o milimetr [00:15:40] třeba pohnout někam tím směrem tomu lepšímu zdraví.

Dan: Hm. Víš, já občas vždycky přemýšlím, že samozřejmě mám pocit, že ta odpověď někdy může být jako extrémně jednoduchá a [00:15:50] někdy hrozně složitá. Víš, jako kolika lidem v úzovkách by stačilo teda říct, tak se víc hejbej, nevím, tak staň a jdi na půlhodinou procházku. A teď jako přemýšlím, kolika lidem by tohle [00:16:00] stačilo, samozřejmě i versus toho, kolik lidí to vlastně jako rávně začne dělat, když jim jako řekneš, tak ti pomůže, když se rávně půjdeš na 10 minut projít ven.

Jan Vojáček: Ano. [00:16:10] Ukazuje se, že opravdu to chce víc než to, protože když ty přijdeš ke klasickému lékaři a on řekne no to máte ze špatného životního stylu a stresu [00:16:20] Jo. A ten člověk aha. A vlastně to je často jako správná odpověď. Je to správná odpověď ano. Je to správná odpověď. A teď ten člověk neví vůbec co s tím. Jo.

A teď [00:16:30] vy mu řeknete, no, tak víc se hýbej, je zdravě, nestresuj se. Jasně. Tak. Jo, nic, konec. Tam se ukazuje, že z [00:16:40] mýho pohledu zkušeností, že ten člověk potřebuje mít toho partiáka jednak. Proto za mnou lidé chodí. Protože těch informací je strašně moc. [00:16:50] Ty jsi zmínil chat GPT, tak jasně tam dneska ti vyplivne cokoliv.

Řekne ti, tak hele, já mám to, to, to a to, co se mi to děje. Vyplivne ti [00:17:00] možnosti co se děje. Já myslím, že doktori z toho budou za chvilku dost šediví, jak tam lidi budou chodit na briefovaní z chatu GPT. [00:17:10] Dříbel Google. To bude ještě zábavný pro doktory. Lidi potřebují tomu ano, čím víc je ten člověk v [00:17:20] prčicích, tím větší má motivaci.

Čím víc je v prčicích a má větší motivaci, tím ale přesto potřebuje vědět proč, co a jak. Ale [00:17:30] opravdu jako konkrétně a potřebuje většinou nějakého průvodce, nějakou inspiraci, nějakou motivaci potřebuje tomu rozdělit. Když mu řeknu, hele, od teď, dane, jediný co změníš [00:17:40] je, že ráno staneš a první co se vystavíš přirozenýmu světlu.

A ty řekneš, proč jako? No protože ti to říkám ne? A ty řekneš, no tak dobrý no. [00:17:50] Uděláš to jednou, dvakrát pak se na to vyprdneš. Když já ti řeknu hele, dane, nespíš úplně ideálně, jo, protože třeba malý dítě, něco, něco. [00:18:00] Takže máš tam narušený circadiální rytmy, máš tam narušený… Metabolismus, arytmus, melatoninu a serotoninu.

Výsledkem toho [00:18:10] bude, že tvůj imunitní systém, tvoje střevo, tvoje odolnost nebude optimální. Takže když ty ráno prvníco vstaneš a vystavíš se [00:18:20] přirozenému světlu, tak vytvoříš tomu takovou protikompenzaci, protože kvalitní spánek se buduje vystavením se ranímu sluníčku nebo ranímu světlu. [00:18:30] Takže tam přes ty frekvence toho světla a receptory v oku se stimulují speciální dráhy a speciální geny POMC gen, [00:18:40] který ti pomáhá abys byl perfektně připravený na ten den nebo v rámci možností co můžeš.

A když já ti tohle vysvětlím a řeknu ti tak, a na základě toho [00:18:50] a tady se o tom můžeš dozvědět ještě více, kdyby ti to zajímalo co, jaký všechny dráhy to aktivuje, v čem ti to teda všem pomůže, tak si to ještě s tímto [00:19:00] vědomím to zkus Jo, zkus to týden, dva a uvidíš, jak se budeš cítit. A to je přesně to, to je to průvodcovství.

A to je jenom [00:19:10] jeden mikroaspekt toho co se dá všechno jako dělat a jakým směrem se to dá teda postat. Jo, protože když ti teď řeknu, je [00:19:20] zdravě,

Dan: tak

Jan Vojáček: si mi řekneš no dobře tak co, tak asi je zdravý, asi je ovoce a zelenina. Jo, a začneš se v zimě cpát nějakýma citrusama [00:19:30] a rajčatama z Jihova Africké republiky.

Protože jestli budeš myslet, no tak to je ovoce a zelenina, ne? A ono toho v Čechách moc naroste že jo? No a já ti řeknu, no, [00:19:40] dane, z pohledu kvantové biologie a cirkaliání rytmu je to úplná blbost, protože podporuješ chaos v tom systému. Který ti snižuje udolnost. A [00:19:50] ty si myslíš jak pro sebe děláš dobře.

Dan: No jasně, trečku že jo?

Jan Vojáček: No jasně přesně. Jo a takže je tam obrovské množství mylných přesvědčení nějakých [00:20:00] dogmat, jo, jakože třeba. Tuk je špatně. Z tuku infarkt. Cholesterol infarkt. Další absolutně překonaný nesmysl. [00:20:10] Protože zdravej tuk je absolutně esenciální na podzim a v zimě, v momentě kdy tady klesá intenzita slunečního záření.

[00:20:20] Protože když chápu jak fungují circadiální rytmy a jak fungují ty naše buněčné palivové články, tak mi je jasné, jak se [00:20:30] musím přizpůsobit rytmu roku, abych nebyl každej týden nemocnej, nebo abych neměl za zimu já nevím nějaký deprese [00:20:40] podzimní, jarní únavy, abych neměl jednu chřipku za druhou. A to je přesně ono.

Někdo řekne, já se [00:20:50] už tři týdny kašlu, já se tady z toho nedokážu vyhrábat, teď jsem furt unavený právě pod zim zima. A někdo řekne, no tak… Tak si kup [00:21:00] vitamíny v lékárni. A prostě ten přístup k tomu životnímu stylu je v mnohým velmi zkratkovitej, velmi pomrchní, velmi vlastně [00:21:10] nemotivující. V něčem je tam velmi kýmnošství milných přesvědčení, zároveň informací nekonečně přehledcujících.

Takže jedni ti řeknou [00:21:20] je z maso druzí ti řeknou, v žádným případě neje z maso. Co si z toho máš vzít? To znamená já působím jako člověk který ho [00:21:30] patnáct let zajímá do absolutní hloubky a principů, o čem je opravdu zdravý životní styl, o čem je [00:21:40] opravdu zdravě nastavená mysl, o čem jsou opravdu zdravé vztahy do nějaké podstaty a snažím se tím toho člověka provést, aby se stal sám [00:21:50] kompetentní, aby mě nepotřeboval.

Aby nebyl závislej na vojáčkovi, aby nebyl závislej na doktorech, aby byl svobodnej, kompetentní k [00:22:00] tomu žít kvalitní život.

Dan: Ale jedno nebezpečí, které v tomhle vnímám, je s tím jak jsi říkal, ty informace. Víš, že informace se ještě trošku mění. Že ty třeba jako [00:22:10] vlastně chápu že můžeš udělat svoji práci velmi dobře, ten člověk ti nebude potřebovat, ale ty, protože jsi hloubce, tak za pět deset let zjistíš, že aha, vlastně.

A určitě [00:22:20] přijdeš i na věci, o které jsi před deseti lety myslel, že jsou správně a dneska třeba víš že jsou trošku jinak. Víš, že vlastně mám pocit, že bez té hloubky a bez toho, aby se o to aktivně zajímal, [00:22:30] nebo nevím, myslíš, že ty základy jsou v průstejný?

Jan Vojáček: Ty základy, o kterých mluvíš, se nazývají takzvaný univerzální principy Takže naprosto se souhlasím, [00:22:40] že těch 15 let jsem si prošel vším možným a různýma kotrmelcema, že se ukazovalo tohle je důležitý, tohle není, pak se to otočilo.[00:22:50]

Ale to je to samé v medicíně. V medicíně se říká, že za pět let se změní půlka věcí, ale nikdo neví, která ta půlka to je. To znamená [00:23:00] když se podíváme na to, co já jsem se učil na medicíně, co se učil můj táta na medicíně, co se učil můj děda na medicíně, prostě ten vývoj je obrovský. [00:23:10] A proto, aby jsme trošičku ohladili to, že se v nějaký moment mílíme velmi pravděpodobně to je jinak ještě.

A já si [00:23:20] myslím že v té medicíně se v mnohých aspektech hodně mílíme a ukázalo to čas a znovu to čas ukazuje Co historicky platilo už [00:23:30] neplatí dnes. A si myslím že ten recept na to může být, který mně aktuálně je blízký, právě z pohledu té tzv. [00:23:40] kvantové biologie kvantová biologie vysvětluje to, jak funguje tělo a zdraví na řekněme úrovni biofizikálních principů, víc [00:23:50] než na biochemických nechci být jako složitej, ale prostě je to malinko ještě trošku jiný přístup který mně dává smysl z toho pohledu, že on říká jednu [00:24:00] věc, pokud něco nejste schopni vidět nebo vysvětlit na základě přírodních zákonů, tak to neplatí.

Jo, protože kvantová biologie [00:24:10] říká, a teď když ji použiju, že pokud existuje něco co nás přesahuje a co je ta pravda s tím velkým P, [00:24:20] My si můžeme vykonstruovat jakoukoliv pravdu

Dan: s

Jan Vojáček: tím malým P. Řekneme, cholesterol je špatně, nebo sůl je špatně, nebo slunce je špatně. My si [00:24:30] můžeme říct cokoliv a vytvořit si na to nějaké studie a všechno.

A já se zeptám, je to opravdu tak? Opravdu to tak je? Je [00:24:40] tučné špatně? A samozřejmě je to nějaká oblast a teď jdu pod povrch toho, co znamená tučné, jaké je tučné a tak dále a tak dále. Slunce je opravdu špatné a [00:24:50] tak dále a tak dále. A jdu k těm univerzálním principům a ty univerzální principy jsou vlastně přírodní zákony.

Takže ta kvantová biologie vlastně [00:25:00] studuje přírodní zákony a přenáší je na fungování našeho organizmu a života v 21. století. A ukazuje, [00:25:10] hele, tady jsme se takhle moc odchýlili, tady docela dobrý a na základě čím víc jsme odchýleni… Tím více je to [00:25:20] pohodlné, komfortní, teploučko, že jo, potraviny kdykoliv k dispozici, všechno co si dovedeme představit pod komfortním životem, ale tím [00:25:30] méně jsme odolní.

A teď to chce nějakou rovnováhu. Já nechci žít v lese. Jo, a zároveň ale nechci být nemocnej chronicky. Jo, [00:25:40] a potom to je. Takže ty přírodní když se mě ptáš Honzo, jasně tak bude něco platit z toho, co teď si myslíš za deset let, tak já bych si dovolil tvrdit, že všechno [00:25:50] to, co opírám o přírodní zákony, protože ty za mě jsou neměné.

Jo, to slunce za deset let vyjde neměné Tam, [00:26:00] kde dneska.

Dan: Přátelé partnerem tohoto dílu podcastu je úžasná cestovní agentura Chambitur. Chambitur je cestovní agentura mé ženy, nebo přítelkyně formálně řečeno, [00:26:10] která už ve svéch asi 6 letech si napsala, že jednou chce lidem omáhat cestovat. A i já, jako velký cestovatel a člověk který procestoval velký kus světa, si fakt [00:26:20] užívám ten servis který ona nabízí.

Je totiž extrémně flexibilní a mají to založený na lidském přístupu, což si myslím, že v dnešní době AI je vlastně velmi [00:26:30] nevotřelý. V podstatě to funguje tak, že vy, když chcete někam jet, ať už to je vaše rodina dovolená firmní team building, nebo letenky na konferenci, tak [00:26:40] prostě zadáte váš požadavek dělají skoro všechno a oni vám najdou to nejlepší řešení toho právě, co chcete.

Ať už to je někdy přeprodej, třeba už existující [00:26:50] zájezdu, který prodávají za stejnou cenu a prostě vám vyberou to nejlepší co na tom trhu je, nebo postavení nějakých vlastních věcí na míru, Kombinaci věcí s partnerama a tak [00:27:00] dále. Neznám moc firm, kde by to dělali takhle srdcem, měli by tolik pozitivních reakcí a pokud by vás bavila mimochodem Itálie, tak už jsem tady o [00:27:10] tom mluvil, v Itálii jsme si pořídili byt a v městečku Monopoli máme takovej byt, který je podle mě perfektní pro rodinu s dětma.

Zaměřili jsme se na to, aby tam [00:27:20] bylo všechno co při cestování s dětma potřebujete, ať už dětský babovičky, sluneční koloběžky a tak dále. Takže to je teď do Itálie, každopádně pokud chcete kamkoliv do [00:27:30] celého světa, tak mrkněte na web čambitur, Jenom abych to trošku pochopil, když mluvíš o tom slunci, je dobrý [00:27:40] špatný, přírodní zákony, protože i tohle mám pocit, že se o tom můžeme bavit, protože někdo ti řekne, hele slunce je vlastně špatný, ideálně by si měl nosit furt ochranný [00:27:50] krém ochránit se, na druhou stranu vnímám, nebo viděl jsem i nějaký druhý názory, slunce nejlepší, zjírej do slunce a vylečí tě to.

Ano [00:28:00] přesně.

Jan Vojáček: A to je ono, to je hřebíček na hlavičku, protože o čem to teda je? Je teda dobré nebo špatné? A tam, když se jde pod ten [00:28:10] povrch, tak se zjistí, že když to opravdu někoho zajímá, já se to snažím předávat nějakým způsobem, aby to v rámci možností nebylo úplně komplikovaný, ale [00:28:20] prostě někdy se tomu člověk úplně nevyhne, protože třeba existuje něco, co se nazývá Hormeze.

Zákon Hormeze a homeodynamické rovnováhy je o tom, [00:28:30] že ta jedna stejná věc v určité míře dávce… A ještě na základě individuálního kontextu to znamená nějak jinak pro [00:28:40] mě nějak jinak pro tebe, je za určitých okolností konstruktivní, pak dojde to na úroveň bodu zlomu je to destruktivní. [00:28:50] Příklad s tím sluncem, že my máme nějaký fototyp, někdo jiný bude mít jiný, je jich typu fototypu, od takového toho snědého až [00:29:00] po nějakého albína rezavého.

Takže my víme a my si řekneme, slunce je dobře a teď tam budeme spolu pojď hodinu [00:29:10] v poledne. V létě. A já tam výjdu a budu už na to perfektně nachystaný a teď se ještě krásně si podpořím to nejenom opálení ale [00:29:20] tvorbu melaninu a prostě podpořím svoje mitochondrie a tvorbu vitaminu D a spoustu dalších věcí.

Teď přeháním to poledne protože v létě poledne je blbost. A [00:29:30] on vyjde a bude spálený jako prse. A teď na základě nějakých ještě afekcí na kůži, možné riziko nějakého zvratu. [00:29:40] Takže je slunce dobré nebo špatné? No a to je ono. To je za, pokud člověk a to je přesně to, co se bavíme, že my nemůžeme říct, že je a priori špatné [00:29:50] a že je jenom dobré.

To je zákon Hormeze. Co nás k tomu teda vede? A to je to, co tam vlastně píšu V té knížce, jak [00:30:00] navázat zdravý vztah ke slunci. Já. Ty, že to není jenom univerzální, ale má to nějaký pravidla. Třeba [00:30:10] vystavování se už na jaře aby se ta kůže začala chystat. Že to nemůžu nechat na červenec. A já tvrdím [00:30:20] že my například tady pod tím sluncem žijeme od nepaměti.

Slunce je zdroj života veškerého. Kdyby [00:30:30] teď se zhaslo, konec Je to takhle jasný? Je. Co by bylo bez slunce Byl by život? Nebyl. Takže z tohoto pohledu je [00:30:40] to absolutně esenciální zdroj života. Takže je to jeho chyba, že já s ním neumím [00:30:50] využít jeho potenciál zdravě? Je to jeho chyba? Mám obvědit to slunce? Nebo svůj přístup A [00:31:00] to je to, co já tvrdím že to je o mém přístupu ne o tom slunci.

Stejně tak chlad. Jo, já můžu chladem si vytvořit zánět ledvy a [00:31:10] můžu tam umrznout, jak na Titanicu a nebo mi může pomoci, že nebudu celou podzim zimu nemocnej. A zase je to jenom o mém [00:31:20] přístupu o tom, jak vnímám sám sebe, jak s ním navážu, dokážu navázat mě vztah. Takže to je to, co přesně říkáš že dost často je to, [00:31:30] bohužel spoustu lidí chce jít rychle po povrchu.

A děláme zkratky. A bohužel se k tomu přidala i medicína. [00:31:40] Zkratkovitost, slunce je svíňa. Rakovina. Absolutně s tím nesouzním že to je o tom slunci.

Dan: Ok, když se, budu tě občas samozřejmě tlačit do těch [00:31:50] univerzálních rad a je úplně v pohodě když mi řekneš, že to takhle nejde, ale třeba čistě jako sluneční brýle a opalovací krémy, [00:32:00] jak to vnímáš?

Je tam to nějaká jednoduchá odpověď? Jo, já jsem udělal jednou jeden příspěvek

Jan Vojáček: a volali mě ze čtyř televizí, udali mě na komoru, že jsem [00:32:10] zabiják lidí. A že… Takhle jsem trefil, zrovna vyhrl celý téma. Rozhodně opravdu mě psali lékaři, že prostě jsem [00:32:20] šarlatán a že prostě ohrožují zdraví národa a lidí a volali mi televize a kubek a já nevím co všechno prostě a na komoře jsem byl kvůli [00:32:30] tomu.

Jenomže jsem udělal jeden příspěvek že já sám nenosím sluneční brýle a nepoužívám opalovací krém. Jenomže tím že jsem doktor, takže jako tím říkám, že to je [00:32:40] blbost je nosit. A tím motivuju lidi je nenosit a tím je ohrožují jejich zdraví oka kůže a tak dále celkovýho zdraví. A je to přesně o tom. Já [00:32:50] prostě jako člověk který studuje kvantovou biologii, studuje zákony Hormeze, homeodynamické rovnováhy, cirkadiálních rytmů, já prostě…[00:33:00]

Jsem došel do bodu stálo mě to určitý množství mentální kapacity to nastudovat a určitý proces. [00:33:10] Abych vlastně došel do toho bodu, proto jsem to i smazal protože jsem chápal, že to vyžaduje to vedení, že to vyžaduje ten proces. Ten člověk nemůže jen tak si říct, [00:33:20] aha, to je blbě. Jo, jo, jako on za to říká, tak já taky přesto nebudu život.

Takže proto jsem to i stáhle, protože jsem si říkal, aha, jasně, já taky vlastně dělám tu zkrátku teď. [00:33:30] Protože já jsem k tomu musel docela jako vědomou cestou dojít, abych mohl si dovolit nenosit sluneční brýle a [00:33:40] nepoužívat doplavecí krémy. Protože začal jsem mnohem více vnímat sám sebe, začal jsem mnohem vnímat svoji kůži, začal jsem mnohem vědoměji vnímat slunce v průběhu [00:33:50] celého roku, v průběhu dne, čiže velmi záleží, jestli je teda červencovej den, jestli je dubnovej den, jestli je listopadovej den.

A [00:34:00] opravdu to vyžaduje vědomou cestu jak navázat zdravý vztah ke slunci a to je cesta celoroční, kde já prostě, a to je [00:34:10] to, pro to je to pro omezené množství lidí, protože to vyžaduje nějakou vůli, nějakou zodpovědnost touhle cestou [00:34:20] jít, zajímat se o to. Že to není jenom o tom, sundám brýle, jsou blbě. Ale že třeba v momentě kdy cítím že ta intenzita pro mě už toho slunce je [00:34:30] vysoká, takže se mu vyhnu Buď já nevím, kloboukem, stínem, nebo prostě nejdu ven na to slunce, když jsem ve Španělsku v [00:34:40] červenci, tak tam nepůjdu prostě mezi jedenáctou a třetí.

A nebudu do něho čumět mezi jedenáctou a třetí, když je UV index u [00:34:50] stropu. Takže opravdu neexistuje na to. Zkrátka a úplně jednoduchý univerzální [00:35:00] návod ve smyslu jenom to zahoďte,

Dan: existuje

Jan Vojáček: k tomu vědomá cesta porozumění, o čem je zdravý vztah ke slunci v tomto případě. Na [00:35:10] základě mého věku, stavu fototypu kůže, tam prostě hraje hodně věcí roli, a [00:35:20] proto je ideální, když na to má třeba nějakého průvodce, jako třeba kvantový biologuje, už dneska staví kliniky Kde prostě tě vezmou a naučí tě to tam.

[00:35:30] Že to není o tom, a to jsem uznal, proto smazal, že to není o příspěvku na sociálních sítích, je to blbost to nosit a dělat.

Dan: Nicméně, [00:35:40] když já třeba víš jako řeknu, třeba přesně přítelkyni, která je jako navyklá bryle si brát jako na všem, zkus to trošičku fuzovka otužovat to oko na jaře když to, [00:35:50] tam si myslí že to je vlastně jako dobrý směr, jako zlehounka nějak jako…

Tím směrem jít.

Jan Vojáček: Já bych to, kdybych to univerzálně jí měl [00:36:00] nazvat, tak bych nazval to tak, že hormeze je o tom, mimo jiné, že na nás působí nějaké vlivy, které se dají nazvat jako hormetický stresory. [00:36:10] Hormetický stresor si představ, že je něco co tady s náma je od nepaměti. Zima, hlad, slunce, pohyb. [00:36:20] Jo, to jsou nějaký typ stresu, na který jsme zvyklí a který by měl být takzvaně akutní a který by měl, když je, a to je ta [00:36:30] podstata, když je v adekvátní míře a dávce na základě mýho aktuálního stavu v dobré právě intenzitě, tak mi buduje moji odolnost.

[00:36:40] A mezi hormetický stresory patří slunce taky. Což znamená a pro vystavování se hormetickým stresorům platí jedno zásadní pravidlo. [00:36:50] Méně je více, ale pravidelně. Jo, když to přiložíš na to, tak to je přesně to, co ty řekl jo, to [00:37:00] znamená začít pomalinku. A je jedno jestli je slunce, chlad, půst, sauna, jo, je opravdu potřeba [00:37:10] začít když začínám, tak velmi vnímavně, velmi pomalinku.

Protože nemůžeš vysekat led v jezírku a na [00:37:20] deset minut se tam ponořit, když jsi tam v životě nebyl. Nemůžeš když nosíš posledních deset let brýle, je zahodit a tvářit se, že už je nikdy [00:37:30] nevezmeš si a jenom proto a více o to nebudeš zajímat, jo. Nemůžeš si dát týdenní půst, když ho nikdy nedělal. Nemůžeš se zavřít na půl [00:37:40] hodiny do sauny když jsi tam v životě nebyl.

To znamená že to je ten respektující přístup k přírodě kde ta příroda nás [00:37:50] dokáže kdykoliv zlikvidovat, jo. Jakýmakoliv přírodníma zákonama, katastrofama, tamhle nás spláchne voda, [00:38:00] tamhle zhoříme, tamhle země třesení. Příroda, absolutně gigantická síla a zároveň ta stejná příroda nám [00:38:10] může pomoci žít plnohodnotnej, smyslplnej, kvalitní, zdravej život.

A to je na nás, na té [00:38:20] vědomé cestě, na tom hlubším porozumění. O čem je například hormetický stres?

Dan: Pojďme ještě trošku vysvětlit ten pojem kvantová biologie, [00:38:30] protože jsi to párkrát řekl a já mám pocit víš… Já mám pocit, že když je něco kvantový, ale na těch kvantových věcích víc tak pro spoustu lidí je to vlastně tak složitý, že na to začnou koukat [00:38:40] trošku jako, hele, tak jako je to věda, nebo už je to nějaký šarlatásní protože mám pocit, že některý ty kvantový principy se taky trošku víš, a já někdy, a možná to je špatný [00:38:50] předodání mám trošku pocit, že to je jak, nevím, střevní mikrobiom.

Jako všichni víme že to je hrozně důležitý, ale mám pocit, že prostě jako vlastně to pochopení jak to vlastně funguje, [00:39:00] je furt docela v počácích.

Jan Vojáček: Určitě s tebou souhlasím. Dneska může být všechno kvantový a jak je to úžasný kvantová ležba, já nevím, co všechno a tak dále, s mikrobiomem [00:39:10] to bylo naprosto stejný, že my jsme taky začali dělat ty analýzy a bylo to takový takže co s tím teda, no.

No, takže je to přesně tak, jak říkáš. A já, když jsem [00:39:20] narazil vůbec na tenhle pojem a na to, že to někdo dělá a že to teda je nějakej směr, tak mě šla hlava kolem Jo protože [00:39:30] to bylo tak složitý, tak složitý. Jo, kdy podívejte se někdo na Jacka Cruzeho, jo, kdy sociální sítě YouTuby praskne vám hlava, [00:39:40] praskne vám hlava.

A zároveň on ale vychází z výzkumu, z vědy. Jo, to jsou, on jenom to bere a říká, hele, takže tady to funguje na té membráně, takhle, takhle, [00:39:50] takhle, když na to posvítí slunce udělá to tohle, jo, tyhle geny se aktivujou tímhle, támhle, tohle, jo, to zná… Není to, [00:40:00] vychází to z vědy. Není to, ho málo kdo je schopen jako rozstřelit.

A přesto, když ho dáš do chatu GPT, tak ti vyjede kontroverzní osoba. [00:40:10] Úplně stejně jako třeba u mě, protože není to jednoduchý vůbec pojmout, ale já si z toho beru, to je to, co chci předávat je. Dobře, tak [00:40:20] já tomu říkám, omluvám se za sprostý slovo, častokrát to použijeme se s mýma kolegama a tak dále, když zase přijde něco fenomenálně objevného, co je zase [00:40:30] jinak, tak říkám, víme hovno.

Jo, prostě ve výsledku, kolik víme, 0,1%, 0,5%, jo, [00:40:40] ale to, co já si z toho beru, když někdo chce, tak mu může prasknout hlava, může to studovat další deset let a prostě jít do největší [00:40:50] detailu jak prostě na té mitochondrii to jestli to je ty tzv. cytochromy dál od sebe, blíž od sebe, jak to hraje roli, kolik budeš mít energie, jo, a víš [00:41:00] prostě nějaký cytochromy a všechno.

Ale to, co se jeví je… Asi ne úplně jednoduše zpochybnitelný je, že prostě [00:41:10] máme potvrzenou existenci něčeho, co nazveme ty buněční nanomotory. To jsou ty mitochondrie.

Dan: Čiže

Jan Vojáček: my dneska na úrovni elektronového mikroskopu a [00:41:20] nejroznějších prostě metod zobrazovacích a vyšetřovacích jsme na tu buňku se schopni podívat až do posledního detailu.

Takže víme [00:41:30] že tam jsou stovky až tisíce něčeho, co nám tvoří buněčnou energii. Pokud se bavíme o unavě nebo energii. Takže to víme. A [00:41:40] teď jasně, říkám znova, můžeme dalších deset let studovat do brutálního detailu, jak to teda ve skutečnosti funguje. Já myslím si, že budem se ještě [00:41:50] hodně divit. Ale to, co víme dneska už něco přece jenom víme.

Že ty mitochondrie teda nějak fungují, že něco jim prospívá. Že mají nějakou logiku. [00:42:00] V souvislosti s tím co nazýváme těmi přírodními zákony. Že to má nějakou logiku s něčím co nazýváme cirkeliální rytmy. Že teda má [00:42:10] nějakou logiku to, kolik té energie na co vydávám. A že pokud chci mít energii, odolnost, tak je logický, a asi pselským rozumem si dovedu [00:42:20] představit, že si musím vytvořit víc energie, než potřebuju.

A teď je jenom otázka, jak to teda udělá. A tam nemusí, a znovu se vracím [00:42:30] k tomu mýmu základnímu principu umění být zdráv, to nemusí být věda. To je prostě o umění života. To je zase to, co nám nabízejí ty východní směry. A jurveda [00:42:40] je vlastně, oni to nazývají věda někdo by to asi vědou třeba nenazval, věda o životě.

Jak žít A to už není o tom, jestli [00:42:50] opravdu budu zjišťovat poslední jeden elektron jak působí na membráně mitochondria. No to se i nekrávně nemohli, či jo? No právě, ale my dneska můžeme. [00:43:00] Jasně. A je to opravdu potřeba ke kvalitnímu životu ve zdraví? Já si myslím že ne. Že to jenom pomáhá tomu ráciu, [00:43:10] si říct není to úplná kravina, že například když je méně slunečního záření, že potřebuju více tučnou [00:43:20] stravu.

A ty bys mi řekl Honzo proč? Jo, tak jako, a někdo by řekl ne, to prostě je o tom, já bys žedl hodně zeleniny furt [00:43:30] Tak ta kvantová biologie nám pomáhá třeba mimo jiné v tom vysvětlit, že dává logiku to, jíst [00:43:40] sezóně lokálně, Protože se jeví, že to je to, co nazýváme nejlepší potrava pro mitochondrie. A že když se [00:43:50] podíváš teď tady v listopadu v prosinci kdy vyjde náš podcast, tak podíváš se z okna, tak si řekneš, co tady v České republice roste nebo žije, [00:44:00] z čeho bych se mohl najíst.

A má to nějakou logiku, že bych měl jíst to? Nebo mám kliknout na rohlík a objednat si něco z Jihoafrické republiky? Jak bych [00:44:10] to udělal před 30, 40, 50, 100 lety? Co bych jedl před 100 lety? A [00:44:20] tam se jde potom zase a ta kvantová biologie pomáhá toto vysvětlovat. Vlastně jednoduchý princip, jes sezóně lokálně.

Dan: No [00:44:30] na to se tě možná ještě zeptám, protože víš samozřejmě přesně jako rodič děti mají rádi ovoce, teď nic není tak jim to kupuješ, [00:44:40] jasně můžeš mít nevím, uskladněný jabka hrušky, to asi řekneš, že to je vlastně jako lokální sezóní, do toho nakupíš nějaký bodůvky, [00:44:50] pomeranče, něco. A teď mám pocit, že kdybych tady měl jako vyloženě výživáře, tak ti trošku i řekne že to je vlastně jedno a i že jestli máš jako kuřecí [00:45:00] maso z velkochovů nebo z biochovů, že to je z toho výživářského pohledu vlastně jedno že to je maso jako maso a ovoce jako ovoce a vitamín C jako vitamín C.

Jan Vojáček: [00:45:10] No ano, hezký příklad toho, jak může se přistupovat k tomu A ano, z nějakého biochemického hlediska když to rozpadneme na ty molekuly pak, tak [00:45:20] si řekneme to je bílkovina, to je cukr to je tuk, všechno je to stejný. Nebo to si řekneme tohle je vitamín C, tohle je taky vitamín C, tenhle je z pomeranče, tenhle je udělaný v [00:45:30] laboratoři tenhle je z borůvky, tenhle je ze zelí.

Tak hm… Tenhle přístup k životu nám může [00:45:40] zase objasnit nějaký něco nám objasnil, že vůbec nějaké vitaminy jsou, že vůbec nějaké makroživiny jsou, že jsou nějaké mikroživiny. A teď je otázka stačí nám to [00:45:50] nebo nestačí? Je to opravdu tak, že mi stačí ten nejlevnější vitamin C z lékárny? Udělá opravdu to, co si myslím, že třeba podpoří imunitní systém?

Nebo [00:46:00] neudělá? A tam už zase třeba spolíháme víc na nějaké typy jako vědy, která se tomu věnuje malinko jinak. Že to je třeba [00:46:10] nějaké prostorové vyjádření toho vitaminu, který je víc 2D nebo 3D a prostě různý že toho umělého původu je ta prostorová molekula jiná [00:46:20] než toho přírodního a že tím pádem to tělo umí lépe rozpoznat a zpracovat tu přírodní molekulu než tu umělou a že to teda udělá asi něco jiného, [00:46:30] A tam se dá jít do těchto prostě různých detailů.

Za mě já opravdu nechci nikomu nic nutit, můj [00:46:40] způsob života je takový nebo ten směr, kterým jdu je, že bych chtěl žít v co největším a nazvu to možná teď tak jako ezotericky [00:46:50] souladu a nějaké jako harmonii. Ale teď souladu a harmonie co to znamená? A já už si to, už to není jenom vágní nějaký pojem ale pro mě jak čím dál víc [00:47:00] studuju tu kvantovou biologii a circadianí rytmy a další tady tyhle aspekty a jak funguje mysl a jak jsou důležitý emoce a tak dál, tak vlastně už mi to [00:47:10] vytváří nějaký konkrétní rámec toho co to znamená žitom souladu a úplně jednoduše, kdybych to nazval, tak bych to v dnešní době nazval souladu [00:47:20] s přírodou A je to něco novýho nebo je to zase sprofanovaný něco, jo, nebo je to nějakej modní trend, moderní, jo, nebo co to je teda v [00:47:30] souladu s přírodou to seš nějakej jako, chceš být nějakej indián zase, nebo křovák, nebo, jo.

Ale za mě ten pojem soulad s přírodou [00:47:40] je absolutně zásadní a nemůže být stoprocentní. To je odpověď na to, že já, když holky si dají kivy protože ho mají rádi, [00:47:50] tak si ho dají.

Dan: Ale

Jan Vojáček: základ já… Mluvím o takovým poměru, kterými, když si seznámil profesor biofiziky 72 na 28, to je [00:48:00] jedno jestli to 70 na 30, 80 na 20, pared prostě.

Nemůže to být už stoprocentní. Už nemůžeme žít úplně v [00:48:10] stoprocentní harmonii s přírodou přírodními zákony prostě úplně totální jenom soulad Tím pádem jsem absolutně zdravej, dokonalej odolnej, [00:48:20] žiju do 120. To nejde. Jenom já, k čemu jsem si došel jako lékař, který se dívá na to zdraví trošičku více celostně, [00:48:30] tak mi dává velkej smysl jít tím směrem.

Přiblížit se víc té přírodě.[00:48:40] [00:48:50]

Hledám lidi a informace, které mi mají vyvrátit všechno co jsem za ten rok objevil. [00:49:00] Vlastně cíleně jdu si to vyvrátit.

Dan: To

Jan Vojáček: mi připadá jako docela fajn přístup. Tak jasně vždycky budeme žít v nějakém biasu v nějakém [00:49:10] zkreslení. Protože nicméně v současné době mi dává velký smysl prostě to té přírodě se přibližovat, protože mám pocit že na pozadí toho [00:49:20] je, že se cítím lépe, budu odolnější velmi pravděpodobně, pokud to uchopím správně samozřejmě, musím to uchopit i blbě.

Takže tohle mi dává prostě [00:49:30] smysl a pořád mám otevřenou mysl zvídavost, pořád jsem připravený konfrontovat veškerý svoje přesvědčení, protože to [00:49:40] mi pomáhá… Já mám jedno takové, jak jsem mluvil o tom profesoru biofiziky, tak jsem, mám úplně hluboké jako přesvědčení, které mě drží v té [00:49:50] pozornosti a zvíravosti otevřenosti a to je, všechno je jinak.

Jo? A pro někoho by to bylo nepříjemné, že jo? Tak jako co? Čeho se mám držet, [00:50:00] když všechno je jinak ještě? No, čeho se můžu držet? Toho, co mám teď? Co vím teď? Jaké mám přesvědčení teď? A zároveň [00:50:10] připouštím tu otevřenost, protože to je lék na to, co buddhisté nazývají arogance a ignorance. Jo? Arogance a ignorance, což jsou [00:50:20] nějaké projevy ega, je o tom, já už to vím nejlíp, já už mám svoji pravdu a ty už mě o něčem jako nepřesvědčíš jiným.

Taková ta [00:50:30] uzavřenost. Jo A to si myslím že není úplně ideální cesta být v této uzavřenosti Že někdy je potřeba jít out of box. [00:50:40] A někam to posunout. Já s

Dan: tebou hrozně souhlasím a jsem rád že to říkáš víš a i mám pocit že vlastně v tom mediálním prostoru vidíš hrozně musilných [00:50:50] názorů a možná i vlastně tebe by přesně někdo označil on má hrozně radikální názory a jsem hrozně rád že vlastně říkáš tady to B, protože já už jsem tomu trošku opatrnej, víš jako já si říkám…[00:51:00]

Hele vlastně ano, vlastně s tím člověkem víc souhlasím než ne, ale já bych si nikdy asi nedovol mít takhle radikální nebo silný názor protože prostě já tam mám furt [00:51:10] takový to a co když je to jinak jo a to ne jako vlastně jenom přesně jako zpochybnuješ že tak možná je to jinak a možná je to vlastně všechno jedno, ale jenom jako teďko no jako věřím [00:51:20] tímhle tomhle směru a jdu tam a vlastně nebyla se možná tak vážně no částečně.

Jan Vojáček: Určitě protože to souvisí s tím co hodně mě zajímá, jak působí naše ego na naše životy, [00:51:30] pokora ega versus pícha ega a já čím dál více snažím to předávat způsobem, který je radikální v tom, že [00:51:40] hodně věcí jako posouvá ty věci na větší jako hranu toho mainstreamovýho uvažování jako [00:51:50] třeba s tím sluncem atd.

A zároveň velmi často jako. Se snažím hovořit o tom, že to je můj názor že to je něco co mně funguje, co jenom [00:52:00] Že případně tomu člověku nabízím, aby si proskoumal. A chápu že v současným mediálním prostředí v sociálních sítích, že se udělá [00:52:10] short, kde prostě řeknu, já nevím co, slovenští brýle jsou nejblbější vynález lidstva.

A zároveň ale řeknu, [00:52:20] jasně řekl to nějakej profesor který ho znám a já s tím souhlasím. Nebo souzním s tím na základě toho, k čemu jsem si aktuálně došel. Ale [00:52:30] je to pro všechny jako pravda nebo je to pro všechny univerzální návod? Není. Protože lidi ty jsi řekl vlastně, že [00:52:40] si řekneš jo, tak s něčím souhlasím, ale zároveň to může být i jinak.

A to je ono. Jednou že lidi jsou čím dál línější přemýšlet. Kritický myšlení, selský [00:52:50] rozum. Kde jsou Kde jsou? Na základě všech těch zkratek povrchnosti, arogance, ignorance. Takže [00:53:00] ano, já chápu že mě můžou veřejnost a lidé vnímat různě. A proto třeba já víceméně ten [00:53:10] prostor využívám na takový trošičku i někdy jako provokaci, jako vyvolání nějaké diskuze třeba o něčem.

Jo že [00:53:20] hele, typický byl covid. Nikdo nemůže na mě vytáhnout všem byl za antivaxera a já nevím co všechno. Nikdy jsem nikomu neřekl. [00:53:30] Ať pošlete to, pošlete to, vytáhněte to, dejte to na sociální sítě, screen jakékoliv zprávy komunikace s váma přes jakoukoliv platformu kde [00:53:40] bych napsal neočkujte se. Nikdo to nenajde, nikdo.

Jediný co jsem řekl za mě je význam. Velký riziko [00:53:50] Očkovat odbatolat všechnu veškerou populaci. A to na základě toho, že je to nějakej [00:54:00] prostředek který je tady s náma relativně krátkou dobu a my nevíme přestože máme nějaký krátkodobý data, my nevíme ty dlouhodobí. A je to furt o tom [00:54:10] cost and benefit. Zase.

Jo. Takže kde je ten cost and benefit u batolete?

Dan: A

Jan Vojáček: když tohle řeknu, že to je prostě píčovina, tak jsem [00:54:20] za antivaxera. Jo. A to je zase to povrchní uvažování, ale někdo za mě to prostě někdo říct musí. Protože když to [00:54:30] neřekne, tak je zase to riziko, že když to opravdu by byla píčovina, riziko, který ohrozí celou generaci, tak si řekneme [00:54:40] jejda.

Tak někdo to říct musí A samozřejmě jsem nebyl jedinej.

Dan: Jo.

Jan Vojáček: A ano, na základě toho V hlavách některých lidí si [00:54:50] tě zaškatulkujou do nějaké svého boxiku. Radikální šarlata, antivaxer, pseudověda, bludnej balvan. [00:55:00] A já s tím umím žít, protože čím víc si zpracováváš svoje ego, tím víc tím méně ti [00:55:10] záleží Opravdu na tom, co si o tobě druzí myslí.

Což ale neznamená že se chceš úplně uzavřít jako do své bubliny a nenecháš se inspirovat jo? Když ti někdo řekne, Honzo, [00:55:20] počkej, počkej, podívej se tady na tohle ještě. A ty mu řekneš, ne ty debile prostě já mám svůj názor. To bych zase byl, zase byl v tom boxu arogance, ignorance, kde já být [00:55:30] nechci. Že tam je někdo jiný to neovlivním.

Jo, rozumíš mi? Takže je to velmi jednoduchý někoho zaškatulkovat obzvláště v dnešní době médií sociálních sítí, [00:55:40] vytrhnout něco z kontextu. A já s tím umím žít a prostě žiju co nejvíce v souladu s tím čemu prostě věřím. [00:55:50]

Dan: Ještě mě, víš napadá, jak jsi říkal, že jako samozřejmě je 72, 28 nebo jen seky, že se snaží přibližovat k přírodě.

Jak to [00:56:00] máš třeba jenom ty nebo tvoje rodina, víš co se týče já nevím, suplementů nebo nějakých věcí, kde třeba vnímáš, že je prospěšný i těch 20%, víš [00:56:10] jako by třeba mimo. Ty si řek ten jeden příklad prostě dětem chutná nějaký ovoce, tak jim to prostě dáš, že. Máš takovýhle ještě něco co ti napadne?

Jan Vojáček: Hele to může být [00:56:20] cokoliv co dneska, jo může to být alkohol že jdu s klukama na pivko, může to být [00:56:30] tablet, jo, tady je dneska se mnou Eminčka, jo, víme že dneska moje dcera, víme že dneska vlivy obrazovek jsou a modrého světla…

Se čím dál víc o tom mluví [00:56:40] v rámci cirkadiálních rytmů a dalších věcí, takže bude tady mít tu pohádku, jo, nejsem ten, že nikdy, nikdy nikdy stejně tak to platí v tom [00:56:50] strahování, jo, že prostě nějaký sladkosti nebo něco podobného, co by to, jo, takže je to vlastně [00:57:00] tady nějak tímto směrem, je to vlastně něco kdy ty víš co zhruba by měl tvořit ten tvůj, jakoby, řekněme, zdravej základ.

Takže základ zdravýho života [00:57:10] a víš že to nemůže být stoprocentní, že třeba já nevím, doma si zatopím v krbu na 23, 24 stupňů, i když vím že [00:57:20] asi je to moc, jo, jasně v noci chci mít aspoň 18 stupňů na spaní protože to je velmi důležitý, takže to tam dokážu nějak jako udělat vyvětrat a tak [00:57:30] dále v patře takže a, Ale zatopím se klidně na těch víc stupňů, když vím že by to možná je zbytečně moc.

[00:57:40] Takže to jsou takové niance, kde za mě to důležité je hledat ten zdravý základ v [00:57:50] nastavení mysli v životním stylu, v prostředí. Zjistit si, co by mohly být ty parametry toho zdravýho základu. A jasně pak už lidi řeknou [00:58:00] toužit právě extrémní radikální jako třeba netoxická domácnost. Že prostě do té myčky hodím buď toto nebo toto.

A že mi to není jedno, jestli tam [00:58:10] hodím toto nebo toto. Protože když prostě vím že to tělo se potřebuje vypořádat s nějakýma chemicko-toxickýma vlivama,

Dan: [00:58:20] tak…

Jan Vojáček: Mu ho nechci přidávat tím, že v té skleničce se to umije tou klasickou tím čištidlem, já si tam naliju tu vodu, tam se něco [00:58:30] do té vody dostane a to vypiju.

Dan: Je

Jan Vojáček: to důležitý nebo ne? Já nevím jak moc, ale mě jedno jest tam hodím to nebo to, tak mám netoxickou domácnost. Když si [00:58:40] zapnu žárovku, tak mám žárovku cirkariání. Je to jedno přeci, jest tam mám tu nebo tu, tak si tam dám tuhle.

Dan: A

Jan Vojáček: zároveň když [00:58:50] někde budu a někdo tam umije prostě nádobí v klasickým prostředku, tak jako nenapiju se, napiju se.

Když tam, [00:59:00] když budu někde na jaké akci nebo u někoho nebo něco, nebude tam cirkariání osvětlení, no tak jako coho zálezu do díry, nezálezu. Když půjdem s klukama na pivko budu [00:59:10] tam na vodě nebudu dám si ho. Ale mám v rámci možností… Nějakej vybudovaný základ o kterým věřím a furt ho nějak jako můžu revidovat, [00:59:20] že opravdu tím zdravým základem pro mě je.

To je těch 72 a pak je těch 28, kdy prostě si vyhodíš kopejtka a neřešíš to úzkostlivě. [00:59:30] Takže pak je ten druhý extrém. Dneska je to i diagnoza ortorexie. Že prostě lidi úzkostně, patologicky se snaží dodržovat životní styl zdravej. To jsou lidi [00:59:40] který 8 hodin denně vaří. Který musí vědět do posledního detailu původ tady toho kořínku, tohohle vajíčka, na nic jiného by nešáhli.[00:59:50]

Takže když se bavíme o těch extrémech, tak tohle je druhý extrém. Úzkostný dodržování životního stylu je už dneska diagnoza. [01:00:00] Zajímavý.

Dan: Ale co se týče té únavy, tak jsem vlastně s tebou chtěl ještě otevřít to jedno téma, který mě myslel označit jako nějaký psychický, ale řeknu ti možná [01:00:10] typický stav, řešil jsem to třeba s kamarádem, víš, vlastně jako jedeš v té práci a pak přijdeš domů a máš vlastně pocit, že jsi na něj hrozně únavený.

A já si myslím, že to trošku [01:00:20] musí být něco s nějakým nastavením hlavy a tak dále, kde máš jako pozornost a tak dále, protože v té práci jsi vlastně byl schopnej, je tu nějaký energii, pak [01:00:30] přijdeš domů a máš pocit, že hele na tu, a myslím, že se to může stát některým chlapům vlastně jako přijdou domů a teď tady žena a jejich děti je viděj už v [01:00:40] tom jako stavu, kdy jsou vlastně únavený.

Jan Vojáček: No tohle je samozřejmě velká otázka té dohovídy. Nejenom energie nejenom té tvorby, protože já třeba často [01:00:50] zminuji ten svůj zvrt perfekcionismu protože ty tu práci můžeš dělat různě a já neříkám, a zase… Extrém. Flákám to, je mi to úplně ukradený prostě jo, tady něco [01:01:00] vypracuju na, vem si to prostě. Druhý extrém prostě strávím na tom dvakrát tolik času, než by bylo potřeba, protože já nevím, ty čtyři [01:01:10] hodiny dosáhnu toho, že to je na úrovni 80-90% a další čtyři hodiny to dělám z 90 na 95%, které už jsou zbytečný.

[01:01:20] A to způsobuje nějakou tenzi, to způsobuje nějaký výdej, jo, už jenom to právě je to hodně o tom přístupu jo, ze jízkaté práce.

Dan: A

Jan Vojáček: [01:01:30] tam hodně v tom přístupu hrají roli ty naše vzorce. Jestli se chci zavděčit, jestli se neustále podmaňuju a já nevím co, jsem bezraniční, takže [01:01:40] místo toho abych už šel domů, tak kolega na mě navalí něco co prostě nestíhá sám a já řeknu, no tak jo, tak mi to dej.

Jo a [01:01:50] to jsou už pak takový nejance toho, řekněme, v tomto případě Pojem. Nějakého časového managementu, hranic work-life balanců, prostě abych v [01:02:00] rámci možností v rámci možností, já to chápu zase je to kontextuální, takže někdy potřebuji jet bomby, jasně, ale když je pojedu furt za [01:02:10] hranu, jak to dopadne, že jo vyhoření a tak dále.

A já třeba osobně jsem chtěl dosáhnout toho abych [01:02:20] měl i když jako chlap, který ekonomicky drží rodinu, tak abych to měl skoro vlastně jako 50 na 50 práce rodina, [01:02:30] protože jednak chci, aby i moje žena se realizovala i když třeba to ne… Taky má nějaký ekonomický přínos, ale není to primární, aby ona [01:02:40] vydělávala ale spíš aby se realizovala Žena třeba vede jogový studio.

Takže já tam musím být. A já chápu, že to [01:02:50] není pro každého, že se to může takhle nastavit jako já. Ale pro mě to byl třeba cíl. A já si pátuju doby, kdy jsem měl bomby od rána do večera [01:03:00] a skoro jsem z toho vyhořel, když jsme měli malou emíčku. A já jsem říkal, ne, já to chci jinak. A šel jsem vědomě tím směrem, co udělat proto, [01:03:10] aby to bylo jinak.

A třeba jsem začal dělat online. Čeště ten mi umožnil, dal mi víc svobody a řekněme prostředku k tomu abych měl [01:03:20] víc času na rodinu. Takže vždycky je to o tom, co nazývám i, proto tam je manifest tvůrce v knížce že to má nějaké hodnoty to je nějaký [01:03:30] přístup životu to tvůrcoství. Co můžu teda udělat, abych se nestal jenom obětí, práce mysli, jo, co můžu udělat a jak si to můžu nastavit ještě trošku [01:03:40] přenastavit a co vlastně chci, chci tam být pro tu rodinu i nebo jenom vydělávat prachy a ono je to [01:03:50] zástužný vydělávat peníze a samozřejmě ekonomicky držet rodinu a být oporou, ale chci jenom to a pak tam, a pak mě děti neuvidí, [01:04:00] jo, celý život Extrém zase jo, versus to, že třeba pro mě fakt, V ideálním případě je to 50 na 50, co se týká nějakého [01:04:10] času energie, kolik věnuju práci, kolik rodině.

Dan: Jo, jo, mám to dospodobně no. Mám pocit, že jak jsi mluvil o tom tvůrcovství, [01:04:20] že možná že jako nějaká podnikavost je součástí toho.

Jan Vojáček: Určitě.

Dan: Jo, jako vlastně a ne vložně podnikání, ale vlastně jako přesně nějaký předzetí z [01:04:30] odpovědnosti za to a vymýšlení.

Jan Vojáček: A je to vlastně nějaká i vědomá práce s tím časoprostorem a energií, jo, protože já můžu, já nevím celý [01:04:40] život a teď se nechci nikoho dotknout, jo, a je to někoho cesta a je to v pořádku.

Celý život můžu být zaměstnanec od 8 do 17 a [01:04:50] brát průměrnej plat a nebo můžu jít do nějakého rizika jít třeba na vlastní pěst do něčeho. Co my, co je riziko a zároveň to [01:05:00] má potenciál že třeba se osvobodím od toho být pondělí až pátek od 8 do 17. A já chápu že to není pro každýho. Podnikat třeba. Ale [01:05:10] když jsem tvůrce, tak hledám ty cesty.

Co chci teda v tom životě? Chci teda mít klídeček pohodíčku od 8 do 17, cinkne ti to tam každý měsíc, zaplatí se ti z [01:05:20] toho krásně sociální zdravotní toto pohoda v uvozovkách a odvedená práce? Nebo chci být víc svobodnej, řídit si sám [01:05:30] svůj čas A jít do něčeho jiného jako je třeba já nevím, budování nějakého online biznesu nebo něčeho jiného.

Dan: Já jsem hrozně rád, že to říkáš protože [01:05:40] vlastně jsem si před pár lety jako i vydefinoval, že to je pro mě jako ta message tohohle podcastu, že vlastně mám pocit, že vytvořit si ten život podle svých představ není tak možná [01:05:50] nedosažitelný, jak si spoustu lidí myslí a právě bych rád jako přinášel nějaký ty, ať už inspirace nebo praktický typy, hle, jak si to můžeš nějakýma malýma kručkama dělat víc tak, jak ty [01:06:00] chceš.

Super, takže to je v duchu toho

Jan Vojáček: tvůrcoství,

Dan: jak

Jan Vojáček: já to nazývám. Jo jasně. Jo, takže ono je velmi jednoduchý zkrouznout do té role obětí a [01:06:10] nevšimnout si to. A vlastně jenom tak si jako tak více či méně stěžovat, jo, tak co mám dělat jako, jo. O tobě se to říká, ale co já? [01:06:20] Jo, je to takový no co ty, tak jako nemáš ty možnosti jako já, nebo…

A znovu říkám, nechci se dotknout nikoho, kdo je [01:06:30] zaměstnanec nebo něco, ale je to spíš o tom nastavení. Já můžu i v tom zaměstnání najít prostor pro něco, co by mi víc vyhovovalo třeba. A [01:06:40] opravdu mnoho věcí jde, tak jak jsi řekl, o kterých si myslíme že ne. A já třeba to vidím i z poledu toho zdraví, že [01:06:50] dokud není velkej pruser, tak i z věcí nejde.

Jak nastane velkej pruser, tak všechno narázde. Jak je to možný?

Dan: Jo,

Jan Vojáček: [01:07:00] jak

Dan: je to

Jan Vojáček: možný?

Dan: Je pravda že jsem připomněl otázku, kterou bych si jen odpustil kdybych se tě nezeptal a to vlastně jak vnímáš trošku nemoc, protože já jako člověk [01:07:10] který je myslím si, že převážně zdravej, tak prostě mám jako nachlazení každej rok a teď vlastně nevím, jestli je to běžná součást toho, samozřejmě přesně když [01:07:20] jsem nikde nachlazený nebo s nějakou chřipečkou, tak si říkám, možná jsem se jako fakt měl otužovat jo, a tak dále, ale je to, víš, a teď se nebavím [01:07:30] samozřejmě o těch těžkých nemocech, chronických nemocech ale je nějaký jako týden nachlazení a rýmičky jo, u dětí a to je to normální, je to něco, [01:07:40] čemu se dá předcházet, co vlastně nemusí být součástí toho života.

Jan Vojáček: Je to normální, je takovej pojem samozřejmě složitej, protože pro někoho může [01:07:50] být normální něco jiného, ale je naprosto v pořádku, když si tělo dvakrát Třikrát za rok projde akutním [01:08:00] stavem. Vysok. Emička, občas taky Rýmička, kašlíče, tohle. Ideální průběh je, [01:08:10] který pozoruju. Vyletí teplota. Dva dny teplota.

Horečka. Tohle. Pak to spadne a je v pohodě. [01:08:20] Mně třeba lidé říkají pane, když za mnou přijdou s nějakou chronickou chorobou, já jsem deset let nebyl nemocný. Říkám, a sakra, není to náhodou tím že ten imunitní systém byl už vyčerpanej a on [01:08:30] neměl na to ani jít do toho akutního stavu. Velmi záleží jak často a jak to probíhá.

Pokud tě to přizabije skoro a jsi extrém na jípce [01:08:40] s nějakým covidem nebo něčím, tak to je samozřejmě něco už na zamišlení. Ale pokud, anebo každý měsíc mám křipku, angínu [01:08:50] horečku, zamišlení. Ale pokud dvakrát, třikrát za rok to tělo totiž tou S tím stavem nachlazení, kašláním, [01:09:00] se něčeho zbavuje. Za mě to není že něco chytneme, ale je to v těch obdobích, kdy to tělo se dostává do nějakého presu přesně podzim.

Mín záření [01:09:10] slunečního, mín energie, větší chlad, jak moc jsme adaptovaní na to, jak si vyrovnáme s tím. Takže to tělo naráz začne být takové, jakože hele, sakra, já se možná [01:09:20] budu potřebovat něčeho zbavit před zimou nebo pozimně na jaře. Takže akutní stavy, které nejsou životohrožující, které trvají pár [01:09:30] dní, tak dvakrát, třikrát za rok je to úplně normální a ten imunitní systém a ty detoxikační procesy se tou horečkou a tou [01:09:40] hrýmičkou a tím kašlem prostě zresetujou.

To tělo se někam posune třeba z hlediska toho, že se něčeho zbaví a jede se dál. Takže [01:09:50] tohle je za mě úplně v pohodě.

Dan: No a víš… Protože často samozřejmě vnímá ty tendence hledat ty příčiny a často to ještě přesně na podzem skončí u toho, tak [01:10:00] ty si to dítě málo oblík nebo něco takového. A teď já sám, jako člověk který se to zajímá, vlastně nevím je to, že s tím dítětem jdeš ven a málo ho oblíkneš, je to…[01:10:10]

A ty mi samozřejmě řekneš, že hrozně záleží na to kontextu je to, že pro něj děláš vlastně trošku dobrý, protože se vzájemně nějak jako otužujete nebo něco, nebo je to přesně, že to [01:10:20] dítě jako s tím už způsobíš nemoc?

Jan Vojáček: No, to je samozřejmě složitý říct, protože u těch dětí tam záleží na mnoho faktorů, jo. [01:10:30] Ale

Dan: je u sebe víš tak jako řekni se, že teda se půjdeš jako projít a teď se jako řekneš hele dobrý tak já půjdu teďkom prostě v triku, protože to beru jako nějaké otužování a [01:10:40] jdu.

Jan Vojáček: To byla třeba přesně ta moje cesta k navázání vztahu s chladem, kdy já jsem měl vzorce, že když prochladnu, onemocním. Jasně. To byl fakt čistě vzorec a čím [01:10:50] víc jsem začal s tím pracovat, tak se třeba míň oblíkám, nebo právě se ochlazuju, otužuju, ale ne nějak dramaticky, jo. Prostě více méně Já [01:11:00] nemám tolik rád to ochlazování.

Takzvaný vlhký vodou, spíš mám radši to suchých vzduchem, takže pro mě je spíš výhodnější se méně oblíkat, [01:11:10] ale vedla k tomu cesta. A teď si to úplně jako občas užívám, že jsem rozrušil ten vzorec. Takže už vůbec pro mě neexistuje. Mám [01:11:20] jednou, dvakrát za rok si lehnu jo, horečka tohle, mám to. Ale už pro mě absolutně neznamená to, že když se třeba já nevím, [01:11:30] projdu v mikince, v tričku, že bych tam měl o nemocním.

To už tam vůbec nemám. Většinou když se podíváš na to, já teda o sobě jednoznačně [01:11:40] vidím že většinou je to kombinace těch přechodových sezon s vyčerpáním, nebo přetížením. Jo, já třeba přesně vím že když… Myslíš ta [01:11:50] nemoc? Ta nemoc taková ta akutnější, jaro podzim. Jo, přesně to vím. A taky ten průběh přesně poznám.

Jo, jak když jsem třeba Já mám nějaký takový seminář [01:12:00] bezkydech a vždycky se to trefuje do období, kdy tady tohohle náročnějšího. A přesně poznám, tyjo, já jsem dvakrát tam na ten seminář onemocněl. A [01:12:10] letos jsem to zvládl protože jsem byl rád že jsem si to pohlídal. Že jsem fakt jako trochu brzdil zpomaloval, samozřejmě adaptoval chlad [01:12:20] všechno a že jsem to vlastně ten letošní listopad vlastně zvládl.

Což byla pro mě hezká zpětná vazba. A jasně kdybych lehl, tak bych si zase řekl, [01:12:30] asi jsem si nepohlídal to, že jsem se předtím přetížil. Protože já poznám když se třeba já nevím s holkama právě nevyspím několik nocí kvůli něčemu. [01:12:40] Něco se děje a já jsem takovej že když se holkám něco děje to je ten jeden z těch mých vzorců, tak jsem takovej ve strehu furt.

Takže třeba hůř spím. A přesně to poznám. [01:12:50] Mám třeba víc práce, hůř spím, potká se to s tímto obdobím. Tak. Většinou si lehnu pak na pár dní. [01:13:00]

Dan: No, ale přemýšlím, jestli to zakončíme nějakým a něco co by se lidi mohli odmít, víš pokud je trápí teďkon [01:13:10] únava, možná dej pár tipů, jak si říct, přesně, asi pokud je to něco krátkodobýho, kdy si říkáš špatně spíš a tak dále, [01:13:20] tak tam jako hold to přijde.

Jan Vojáček: Ale za mě ta message já vím že prostě těch uchopit ten [01:13:30] návod jak se lépe zdrojovat. Já třeba tam mám takovou metodu v té knize Tří klíčů. Zdrojuj, kultivuj, tvoř, což je vlastně jak se nejlíp [01:13:40] zdrojovat, jak tu energii prostě jak ji dobře investovat jak využívat ten svůj kreativní potenciál co nejvíc vědomně.

Ale to, co asi bych Takže [01:13:50] doporučil divákům a posluchačům je, aby si trošičku nalili toho čistého vína v tom, že ať si každý ráno [01:14:00] řeknou kolik mají energobodu od 0 do 100, třeba v průběhu dalšího týdne dvou, protože je důležitý si vůbec uvědomit jak na tom jsem. To zná ráno vstanu, to ráno je [01:14:10] velmi důležitý.

Občas v průběhu dne tam už pak nějak zdrujeme, nějak vydáváme, pak třeba máme toho někdy moc tohle už samozřejmě té energie ubývá, ale důležitý je [01:14:20] a rizikový je, pokud už ta energie chybí fakt ráno. To znamená že pokud bych dal jeden tip, ne na to, jak teď tu energii [01:14:30] pozbudit, ale spíš jak ji identifikovat jak vůbec na tom jsem, tak si dát týden, dva co vydrží Udělat si nějakou mini [01:14:40] tabulku a fakt jako ráno vstát, dát si nádech výdech a já vím že to je zcela subjektivní, ale…

Od nuly do sto, kdy nula [01:14:50] tyho nevstanu z postele, po sto vyskočím tyho, mohl bych lávat skály, ať si daj nádech výdech vědomý a [01:15:00] první číslo, který jim přijde, ať si napíšou. Jo, protože pokud ty rána jsou méně než 70%, tak se to stává [01:15:10] velmi jako rizikovým stavem, který dřív nebo později se nějak projeví a je to trajektorie, kterou by měli začít chtít po [01:15:20] milimetrech případně měnit, jak inspirace už dneska je spoustu Skvělý, skvělý.

Dan: Honzo, díky moc, že jsi dorazil. Já doufám, že jsme předali [01:15:30] nějaké možná trošku typy a taky věci na zamišlení, protože, jak ty jsi říkal, je to hodně o tom individuálním kontextu. Jsem rád že jsi zmínil, že prostě ty jednoduché návody [01:15:40] neexistují, ale myslím si, že jsme nabídli pár cestíček, po kterých když to člověka zaujíme, tak se může pomalučku vydat.

Jan Vojáček: Přesně tak, já to beru fakt jako tyhle i rozhovory jako [01:15:50] nějaký impuls, protože asi nezačnu hned teď převracet svůj životní styl a život nějak. Ani to není nutný, ale spíš nějaký impuls, [01:16:00] nalítí si trošku toho čistého vína a říci, hele, možná bych opravdu ten směr v tom životě mohl trošku změnit. Tak jo, díky [01:16:10] moc.

Já děkuji za pozvání.