Jan Lukačevič je kosmický inženýr, vědec a jedním z tvůrců modulu, který přistane v roce 2021 na Marsu. Vědě se nevěnuje jen na Akademii věd nebo při studiu doktorského studia, ale i jí úspěšně popularizuje na sociálních sítích.
Vážení posluchači, vítejte u dalšího dílu podcastu PROTI PROUDU, mé jméno je Dan Tržil a mým dnešním hostem je Honza Lukačevič. Tenhle rozhovor byl původně nahráván naživo, mohli jste se ho účastnit jako diváci, nahrávali jsme to v září ve Vnitrobloku, takže i proto v průběhu můžete slyšet otázky publika, takže pokud jste se ho naživo účastnili, tak to pro vás bude trošku opáčko, ale pokud ne, byl to opravdu výjimečný rozhovor. Jan Lukačevič je totiž kosmický inženýr, vědec a jedním z tvůrců modulu, který přistane v roce 2021 na Marsu. Vědě se nevěnuje jen na akademii věd nebo při studiu doktorského studia, ale vědu i úspěšně popularizuje na sociálních sítích a jeho dalšími aktivitami, a my se s Honzou bavíme hodně o vesmíru, o mediálním zkreslení osobního brendu, o cestování, dozvíte se v něm, jaké jsou současnost a budoucnost dobývání vesmíru, jaké věci vzešly z kosmického výzkumu, třeba je běžně používáte v každodenní životě, ale i třeba to, jak si Honza Lukačevič stanovuje dlouhodobé cíle a vizi. Já doufám, že i vás bude tenhle rozhovor bavit stejně jako bavil mě. Pojďme na to – Jan Lukačevič.
Hele, Honzo, já většinou to představování těch lidí dělám v postprodukci, protože mám pocit, že lidi se hrozně styděj jako se sami představovat nebo jsou dycky takový hodně stydlivý a nechtěj se zbytečně moc vychvalovat, ale možná pro lidi, co tě neznaj, ty se věnuješ studiu vesmíru, popularizaci vědy, vlastně pracuješ v akademii věd, jestli se nepletu.
Ano.
A k tomu děláš doktorát ještě, říkal jsi, že dneska byl nějakej zádrhel menší…
No, dneska jsem měl zkoušku z magnetohydrodynamiky, a nedopadla, jsem si o rok prodloužil doktorát.
To je ale zas dobrý, protože v těch rozhovorech dycky je, že navrhuješ různý věci, který vyletěj do vesmíru a tak dále, a pak tam ještě je, že studuješ, tak to vypadá, že seš hrozně mladej a hustej 🙂 takže tím, že si prodloužíš doktorát…
To já vlastně vůbec nejsem, a to dělá hrozný problémy na všech těch pracovištích, protože oni dycky narazí na ty mediální výstupy, kde ze mne dělaj něco, co vůbec nejsem, a pak já tam chodím za těma vyučujícíma a říkám, víte, já vůbec nerozumím tady tý rovnici, a oni, co to jako má znamenat? Tak buď ten člověk kecá, nebo jako co se děje, no. Pak pracně dycky vysvětluju, že to je nějaký jako mediální zkreslení, a podobně, no.
Možná začnem úplně jinak, než jsem chtěl, ale jak tanhle mediální obraz vzniknul, když to vezmeš od začátku? Začals to nějak budovat vědomě?
Ne, já jsem jako nositel nějakejch zpráv, nebo já jsem si vytyčil, že bych rád, aby se vědělo o tom, že v České republice se dějou zajímavý věci v oblasti vědy, že ta věda vůbec není špatná, ne teda jako celek ale některý specifický oblasti jsou na velice vysoké úrovni, a konkrétně ten kosmickej výzkum tady je mnohem dál, než by lidi čekali, všichni mluví o NASA, občas o evropský kosmický agentuře, ale vlastně neví, že třeba tady v několika málo týmech se právě s NASOU nebo s ESOU intenzivně spolupracuje, a že ten výzkum tady je na celosvětově téměř špičkový úrovni, a přišlo mi to škoda, a po přemlouvání od různejch lidí, jako třeba od Dituš :-), jsem se do toho pustil a tak nějak jsem si začal klestit cestu tím mediálním prostorem.
Takže jsi o tom nějak začal mluvit, psát o tom nějaký články, statusy a tak dále, a ty média si to samy všimly, že tady je nějakej kluk, kterej tu věc řeší.
No, tak to bylo.
Jakej je dneska vůbec stav toho dobývání vesmíru? Když to tak vezmu, já mám pocit, že to je něco, že jo, v těch 60., 70. letech to vlastně řídily hlavně ty státy, jak jsi říkal, ta NASA a tak dále, dneska se spíš mluví v těch médiích o těch soukromejch firmách a soukromejch lidech, a „Elenu Maskovi a Jeffu Bezosovi”, a tady těch lidech.
Tak ono se o nich mluví, protože to je jako poplatný době, a zároveň oni sami docela živí mediální povědomí v téhle oblasti, nicméně ten výzkum se posunul, tím, že je výrazně komplexnější, tak už nejde dělat jenom na tý národní bázi, takže vznikají složitější a složitější projekty, který jsou mezinárodně koordinovaný, většina těch misí je tak složitá, že se zpozděj jenom kvůli tom,u, že ty lidi se musej vůbec dohodnout, kdo co bude dělat, a potom to šikovným způsobem zkombinovat, takže ten velkej posun je zejména v oblasti tý komplexnosti všech těch misí, protože jak se posouvá dál a dál ta hranice toho, co už víme, tak je potřeba přicházet s důmyslnějšíma experimentama a složitějšíma zařízeníma, který se třeba do toho vesmíru musí vyslat, no a pochopitelně to už nezvládaj jak badžety, tak i lidský zdroje jednotlivejch zemí.
A jak to že teda vlastně dneska, kdy se bavíme o nějakým vesmírným turismu, tak to hlavně táhnou, že jo, soukromý společnosti, i teď, já nevím, „SpaceX” vynáší za NASA nějaký satelity do vesmíru a tak dále, jako není tam nějakej ten trošku přesun do toho centra tý inovace z těch státních agentur do tady těch soukromejch firem, nebo si myslíš, že ty soukromý firmy to uměj líp prodávat?
Soukromý firmy to rozhodně uměj líp prodávat, protože jsou ze soukromýho sektoru, kde když se neprodáš, tak nejseš. 🙂 Jako tam ti nikdo peníze nedá. Ten veřejnej sektor je v tomhle tom trochu jinak nastavenej, on sice těch peněz má míň, ale je pravděpodobnější, že bude mít i bez nějakejch očividnejch výsledků, takže benefitujou z toho, že jsou zvyklí fungovat v tom soukromým prostředí, nicméně pravdou je, že „spaceX” opravdu funguje jako subkontraktor NASA a s tím, jak se jim daří, jsou pak schopni doručovat ty jednotlivý zásilky, jak by se dalo říct, do toho kosmickýho prostoru právě pro NASU nebo jiný klienty, faktem ale je, že to není soukromá věc, jak se snažej právě třeba v médiích představit, mám informace právě z NASY, že technologickej vývoj „spaceX” je z devadesáti procent placenej NASA, takže to není nějakej „standallone” projekl „Ilona Maska”, kterej by si vymyslel, že něco udělá a nenechal si do toho kecat vod nikoho, naopak velice využívá jak těch peněžních, tak těch informačních zdrojů právě třeba z NASA.
Jasně, no, je pravda, že jo, že když odstartuje nějakej novej „falkon” nebo ta nová raketa, tak je kolem toho jako hrozně moc slyšet, a vidí se to jako ten krok kupředu.
Faktem při tom je, že „spaceX” zároveň není jedinej subkontraktor, je tam „juelej”, což je „junajtit londž elajns”, což je „bojing s loít martinem”, snad jsem to nepoplet, a to jsou taky velký hráči, ty maj rakety Atlas a podobně, chystaj další generaci raket Vulkan, Evropa zase má rakety „alien”, a všechny jsou vyvíjený jako mimo ty agentury, jsem zrovna nedávno uváděl v uvozovkách na pravou míru na instagramu v postu, že NASA třeba žádný rakety nemá to není, že by NASA něco vyslala, oni je subkontraktujou tu mise, respektive doručení nějakýho toho přístrojovýho vybavení do vesmírnýho prostoru nějaká firmě.
Ale ještě když jsem zmínil toho „Bezose a toho Maska”, mám pocit, že oni mají takový ty rozdílný názory na to, kde vlastně lidstvo v budoucnu bude žít, že jo, „Mask” je takovej ten: pojďme osídlovat Mars, kolonizovat jiný planety, „Jeff Bezos” zas tvrdí, že když už se dostanem z tý zemský gravitace na tu oběžnou dráhu, tak pojďme jako stavět nějaký stanice tam a stavět nějaký ekvivalenty, jak jsou dneska ty „flouting cities”, stavět jako ve vesmíru někde na oběžný dráze, je to vůbec nějaká vědecká diskuze tohle, nebo víš, co ty si o tom myslíš?
No v tom vědeckým diskurzu to v podstatě není, protože to nemá v tuto chvíli žádný využití právě z pohledu tý vědy, primárně dycky zajímaj ty posuny v oblasti toho lidskýho vědění, takže když někdo vykládá, že by chtěl bydlet na Marsu, tak nás spíš zajímá, aby to tam moc nepokazil a nenarušil ty stávající podmínky, který je zajímavý zkoumat, a když tam někdo vodletí a vyháže tam vodpadky, tomu úplně jako nepomůže. To je jak zkoumání těďka Mariánskýho příkopu, kde se vobjevily plastový pytlíky, no tak to úplně nepomáhá zjistit, jak te ekosystém tamní funguje a co se tam vlastně děje, takže naopak se ozývají právě vůči tomu nějaký varovný hlasy, že todle asi není úplně správná cesta.
Jaký jsou vlastně ty podmínky na tom Marsu? Ty se tomu docela věnuješ, vyvíjel jsi vlastně tu anténu…
Pomáhal jsem, to dycky rád uvádím na pravou míru, protože by bylo hloupý si něco přisvojovat, takže já jsem měl na starosti nějaký ty koncepční návrhy a potom jednotlivý částí toho experimentálního vývoje, nicméně na Marsu jsou ty podmínky, já říkám, ne přátelský, to je taková moje oblíbená fráze, ony jsou nejpodobnější tomu, co je na naší Zemi, ale zároveň to není zas žádná hitparáda. Je tam mínus 130 stupňů, v noci v zimě na pólu, plus 30 přes den, v létě na rovníku.
To by šlo.
Jako to už je na bikiny, ale faktem je, že by sis to úplně neužil, protože je tam kosmická radiace, a za druhé ta atmosféra, která tam je, je velice řídká, má úplně jiný složení, stejně by si tam musel mít ten skafandr, pak když narážím na tu atmosféru, tak pochopitelně ta má jiný složení, takže by ses tam ani nenadechl, a těch odlišností je tam víc a rozhodně nepomáhaj tomu, že bychom se tam vypravili a v nějaké blízké době tam bydleli. Já se domnívám, že pokud se tam lidi vypraví, tak to v úvodních desítkách let budou především vědecký týmy, který se budou snažit zase získávat nový informace o tom, jaký to na Marsu je, nebo respektive jaký to tam bylo.
Mě ještě napadá, já mám pocit, že se ten Mars bere jako taková ta možnost B, když to tak jako vezmu po Zemi, je nějaká možnost C? Je něco podobně podobnýho?
Podobně podobnýho…
Podobně přátelsky ne přátelskýho?
Jsem rád, že máme takovou bohatou slovní zásobu 🙂 Nabízí se třeba Titan, to je měsíc Saturnu, byť je výrazně menší, ta gravitace je tam eště eště slabší, asi desetinová, tak on má dokonce hustší atmosféru než má naše vlastní planeta Země, čímž je do velké míry chráněn před tou okolní radiací, a zároveň se relativně dost zahřívá na to, jak je daleko od Slunce. Takže tam probíhá kapalinovej koloběh, takže tam prší, sněží, jsou tam jezera, řeky, oceány, problém je, že průměrná teplota je mínus 179 stupňů Celsia, takže to, co tam teče, je metan, ale to je zároveň velký plus, protože metan je hrozně zajímavej z pohledu využití jako palivo, nebo jako zdroj vody, kyslíku a podobně, když se tam dopraví zdroj energie, kterej je schopnej nějaké chemické úpravy, tak tendlencten prvek je zrovna jeden z těch lépe využitelnejch.
Mně se líbilo, ty jsi v nějakým rozhovoru zmiňoval něco, čemu se říká „overwiev efekt”, takový to, když lidi vyletěj do vesmíru, můžeš popsat trošku, co to je?
„Overwiev efekt” nebo tedy efekt nadhledu je něco, čím si zatím prošli všichni astronauti, to je hrozně zajímavý, že to není nějaká jako úzká sorta z nich, ale fakt úplně všichni, a dochází k tomu, že když se do toho vesmíru tedy člověk vypraví, tak najednou vidí tu Zemi jako celek a přestává vnímat takový ty drobný detaily, jako jsou hranice, národnostní rozložení a podobně, najednou vidí ty celý ekosystémy, ty oblasti a v podstatě ve všech těch astronautech se pak rozhostí jakejsi takovej intenzivní pocit, že oni tam jako patřej, že to je něco, odkud jsme přišli, mají pak dost velkou potřebu té Zemi něco vracet, chránit ji a jít naproti tomu, že se bude podnikat úsilí proti různých válečným konfliktům a podobně, takže zpravidla když se vrátěj, tak se buď přidají do charitativních organizací nebo zakládají nějaký nadace, nebo naopak nějaký ekologický hnutí, protože z toho vesmíru ta Země prostě vypadá úplně jinak, a taková ta jako pomíjivost tý lidský existence tam výrazně víc vynikne.
To, co popisuješ, mám pocit, že mi třeba říkalo spoustu lidí, který zkoušeli nějaký psychedelika, nějaký jako nějaký napojení na Zemi, takže možná lepší způsob než psychedelika je teda, že stačí vyletět do vesmíru a dosáhneš toho samýho, možná. 🙂
No.
No, takže vlastně nějaký bojování proti globálnímu oteplování a konfliktu že by stačilo dostat víc lidí do vesmíru.
Což je, myslím, docela velkej argument pro právě vesmírnej turismus, protože mně apriori nepřipadá špatnej tenhle nápad právě kvůli tomu, že víc lidí tohle zažije, a vlastně mi nepřipadá ani špatný, že by to bylo do určitý míry elitářský, že si to nemůže dovolit každej, protože když už si to člověk může dovolit, zejména v těch úvodních letech, tak to znamená, že to bude asi někdo, kdo má hodně peněz, to znamená má i nějakej vliv a pokud ho to takhle zásadním způsobem zformuje, tak vlastně jenom dobře pro nás, co se tam třeba vypravit nemůžem.
Jak ty se vlastně dostal ke studiu vesmíru, byl jsi to malý dítě, co s dalekohledem kouká na oblohu?
Tak kdysi dávno jsem malé dítě byl, ale nebyl jsem dítě, které by se koukalo dalekohledem na oblohu. Ne, já jsem chtěl být popelář. Nicméně mě vesmír začal zajímat až během vysoký školy, v takový tý profesní rovině, mnohem víc jsem inklinoval k jinejm oborům, postupně přes architekturu, design, pak strojí inženýrství, letecký inženýrství až k tomu vesmíru samotnýmu, jak jsem zjišťoval, že ty jednotlivý obory jsou docela nepřátelský vůči velkým inovacím a vůči nějakejm velkejm změnám, že jsou hodně tradiční, že tady existujou dlouhý desítky nebo stovky let, tak je těžký v nich něco zásadního změnit, a já jsme měl nějakou jako zvláštní představu, že prostě jako to rozetnu a přijdu s něčím zásadním, iluzi, že se to povede, jsem získal právě, když jsem se začal věnovat tomu kosmickýmu výzkumu, tak teďka už o tu iluzi přicházím, ale stále mě to baví a pořád mám pocit, že to je oblast, která se rozvíjí ze všech zdaleka nejrychleji a má extrémní dopad na naše životy, takže myslím si, že ta cesta bude pokračovat dál tímto směrem.
To jsem se chtěl zeptat, protože takovej častej argument, že jo, proti tomu vesmírnýmu výzkumu, že do toho jde spoustu peněz a že bysme ty peníze mohli utratit nějak jako na řešení problémů tady na Zemi a tak dál, jakej je třeba ten protiargument, ty jsi říkal, že to jako pomáhá spoustě dalším věcem.
Škála protiargumentů je velice široká, začít se můžeme bavit o tom, že to není vůbec binární, že to není jako pomáháme na Zemi nebo lítáme do vesmíru, specificky právě ochrana planety bývá často dávána jako protipól těm cestám do vesmíru, paradoxní ovšem je, že my bychom o nějakejch zásadních markantních změnách vlastně ani nevěděli, kdybychom neměli ten kosmickej výzkum, protože velká většina těch dat, který jsou nasbíraný právě o těch změnách, pochází z různejch družic a sledovacích zařízení, který v tom vesmíru jsou. Takže to, jaký máme přehled o změnách teplot, to, jaký máme přehled o změnách té ledovcové pokrývky, o různejch poměrech plynu v atmosféře a podobně, víme právě kvůli zlepšujícím se družicím, který todlencto všechno monitorujou, a asi bychom se divili, proč je zase teplý léto, ale neměli bychom tak dobrý data, jako máme díky tomu kosmickýmu výzkumu, to je jeden takovej argument, a já to nevnímám binárně, podle mě je to úplně jinak postavený a řek bych, že naopak ty oblasti jsou v podstatě komplementární, takže když to zavřem, to je taková jako jedna větev těch argumentů. Další je to zaměření na ten lidskej život a zvyšování jeho kvality, protože ty kosmický experimenty, respektive ty mise, vyžadujou dost často vybavení, který je na naprostý hranici našich technickejch možností, dovedností, a ten vesmír zároveň slouží jako taková velice dobrá labolatoř pro testování tady těch různejch hraničních stavů, a když se to pak osvědčí v tady té laboratoři, tak nám nic nebrání použít tu technologii tady na Zemi. Velkou výhodou je, že tím, že to je atraktivní, tak to přitahuje lidi, který maj tu kapacitu ty věci vynalézat, a kdyby se snažili už vod začátku nějakým směrem jako jít k nějaký řekněme inkrementální změně života tady na Zemi, tak by zase je to tolik nemotivovalo, kdežto když udělaj ten velkej kus práce v tom vesmírným výzkumu, kterej se pak zpětně promítne do toho zlepšení života tady na Zemi, tak je to vlastně docela funkční.
Jaký třeba ty věci se tak nějak jako historicky přenesly z toho vesmírnýho výzkumu do toho běžnýho života? Asi to jsou často ty materiály, že jo?
Jo, do velké míry jsou to materiály, známej je teflon, známý jsou izolační materiály, takovej ten třeba Milar, jestli někdy někdo běžel půlmaraton, nebo desítku nebo tak a dostal takovou tu zlato-stříbrnou deku, tak do toho se do této doby stále balí nejrůznější družice, satelity a sondy, protože to je velice dobrej izolační materiál, ten materiálovej výzkum obecně jde v tom kosmu dopředu, nicméně jsou to i nějaký konkrétní vynálezy, všichni, co máte smartphon a v něm fotoaparát, tak ty používají čipy, který byly vyvinutý NASA, a právě za účelem pořizovat digitální fotografii nějakým kompaktním zařízením, to je vlastně asi nejrozšířenější technologie, kterou NASA kdy vymyslela, a pak můžeme jít i do oblasti toho lékařskýho výzkumu, protože právě astronauti jsou velice často vystavovaný extrémním podmínkám, bylo potřeba tak trochu vyjít vstříc jim, aby těm podmínkám docela dobře čelili, takže takový věci jako naslouchátko, nebo různý způsoby čištění vody, čistění vzduchu, který se zase tady používají na Zemi, byly primárně vyvíjený pro kosmickej výzkum.
Mně vždycky přijde super, když si jdeš koupit nějakou běžnou věc nebo nějaký kolo, a teď je tam přesně napsaný, že z toho se dřív vyráběly rakety, je to vtipný, hele, každopádně, ty jsi několikrát zmínil NASA, je to dneska furt ta NASA, ten jako největší průkopník, Rusko, Čína a tak dále do toho taky vstupuje, co se týče tady teď vynálezů a novejch technologií? Nebo to Číňani jenom kopírujou z NASA? Ano 🙂
Tohle přesně posluchači podcastu nezaznamenají, nicméně ano, kývám hlavou, faktem je, že NASA stále do velké míry vede, ale třeba Evropa jí dost zdatně sekunduje, Evropská kosmická agentura a její členský státy taky dělají dost zajímavý věci a taky tady vznikly různých technologický „spinofy”, který ty technologie umí integrovat do toho běžnýho lidskýho života, nicméně to rozložení sil je úplně jiný než dřív, a třeba Rusko rozhodně není vepředu, tak jak se i třeba samo snaží prezentovat, ale i v té NASE je to takový, že jsou některý specifický centra, který jsou hodně vepředu, a jiný, který tak vepředu nejsou, takže ta situace je čím dál variabilnější, a rozhodně není černobílá.
Je to rozdrobenější, teďkon.
Ano, rozhodně.
Ještě jsem se tě chtěl zepta na ten tvůj, nevím jestli je poslední, projekt, ten Marsonaut. Co to je? Jestli bys vysvětlil lidem, co to neslyšeli?
Marsonaut prezentujeme s týmem s takovou mediální zkratkou, že to je laboratoř, v které se pěstují plodiny v podmínkách jako na Marsu. Ono je to trošku složitější, my jsme se na ty podmínky na Marsu podívali a dost zásadním způsobem nám zúžily výběr různejch metod, který se dají používat pro pěstování rostlin. Ta ambice je taková, že bychom chtěli použít nějakou technologii, která na Marsu bude pak ultimátně používaná právě pro pěstování rostlin. Proč je pěstovat je nasnadě, protože ty mise budou trvat poměrně dlouhou dobu s tím, že se počítá, kvůli tomu, že se počítá s návratem, tak ty mise budou trvat dva, tři roky, což je dlouhá doba, a znamenalo by to, že by si s sebou museli vézt neuvěřitelný množství zásob, kdyby jako měli celou dobu jíst, pít, dýchat a podobně jenom z toho, co si vezou s sebou, tak by to asi nebylo ani technicky realizovatelný, a tak se nabízí si nějak tu potravu průběžně vyrábět, tak říkajíc, jedna z takovejch poměrně klasickejch metod je nechat něco vyrůst, to znamená, oni si s sebou vezmou semínka a jak v průběhu toho letu tak případně na povrchu Rudé planety něco vypěstují a budou to konzumovat a tím, že ta technologie není zdaleka v takové fázi, aby se to dalo používat, tak jsme se rozhodli ji vlastní přičiněním vylepšit nebo přinést nějaký nový poznatky o ní, aby se dala využívat právě při těch budoucích kosmických letech.
Jak to teda funguje, jako, protože ty jsi říkal, že tam spoustu věcí není, že jo, na Marsu asi není voda, není půda…
Na Marsu je voda, ale je jí docela málo, a hromada jí je kontaminovaná, takže právě jedna z těch omezujících věcí je množství vody. Na Marsu je sice půda, nebo je tu někdo geofyzik, oni by mi asi ublížili, kdybych říkal, že tam je půda, ale pro zjednodušení na Marsu je půda nebo prach, ale opět zase kontaminovaná, takže ta se nedá dost dobře použít a pokud bychom ji nějak důkladně neproplachovali, ale to už vlastně zase znehodnocení tý vody, a na Marsu není v současné době atmosféra, která v které by něco mohlo růst, takže se nabízí řešit to tak, že se bude používat nějaká metoda, která používá relativně málo vody a která v ideálním případě nepoužívá půdu, z toho vypadávají v podstatě dvě metody, je to hydroponie a aeroponie, a právě kvůli třetinové gravitaci, kterou jsem teda nezmínil, kvůli těm přísným požadavkům na spotřebu vody, se to zúží ultimátně na jednu jedinou, na tu aeroponii. To je metoda, která půdu vůbec nevyužívá, ty rostliny v takových speciálních aeroponických komorách, jak se jim říká, rostou uchyceny pouze za stonek, a ten kořenový systém volně visí do prostoru a je zastřikován vysokotlakými čerpadly tím živným roztokem, což nese velkou hromadu výhod, protože ta rostlina za prvý nebuduje žádný strukturální kořeny, takový ty pevný, za který by musela držet v tý půdě, takže tu energii z tohodle uspoří a vkládá právě do té listové nebo plodové části, druhým aspektem je, že ten systém je uzavřenej, takže ten živnej roztok skapává z těch kořenů a dá se znovu používat, takže to trvá relativně dlouho, než se všechen vypotřebuje, ta úspora oproti konvenčnímu zemědělství je až 95 procent vody, což je ohromný množství, zároveň se dá velice dobře kontrolovat celá řada podmínek, kterým jsou ty rostliny vystavovaný, teploty, PH toho roztoku, ale třeba i světelnej režim, a tím, že používáme specifický světla, který fungujou v různejch vlnovejch délkách toho barevnýho spektra, tak dáváme těm rostlinám v každé fázi toho vývoje to, co ony přesně potřebují. Nám tady na Zemi se to nezdá jako něco zásadního, protože jsme zvyklý, že jaro, léto, podzim, zima, a vlastně nám nepřijde, že by se Slunce nějak zásadním způsobem měnilo, ale pro ty rostliny to zásadní je, protože jak se mění délka dne a poloha Slunce na obloze, tak se některý vlnový délky toho světla vyskytujou, respektive jsou využívány tou rostlinou v jinejch etapách, takže například to modrý světlo ta rostlina má radši, když roste, takže když chceme, aby ty listy hodně rostly, tak se na ni svítí víc modře, naopak když chceme, aby plodila, tak se jí tam dá to červený světlo, ona mnohem víc plodí.
Mně přijde hrozně úžasný, že ty jako fyzik řešíš, takovej jako fyzik zahradníkem mi to přijde, jaká je třeba tvoje role v tomdle projektu? Nebo kde tam se dostává ta fyzika?
No, ona se tam dostála v té úplně úvodní fázi, kdy jsme řešili ty okrajový podmínky týdle tý úlohy, ta povšechná znalost Marsu a jeho podmínek tam bylo do velký míry určující pro stanovení tý strategie, pak se do toho vkrádá i ten můj inženýrskej „bekgraund”, to znamená, jak to bude fungovat z pohledu toho technickýho řešení, jaký tam budou čerpadla atd atd, a lehounce se do toho vkrádá i nějakej rodinnej „bekgraund”, protože moje sestra pracuje na botanickým ústavu akademie věd, takže dycky, když jsem nahranej a nechci bejt za úplnýho idiota týmu, tak se ptám jí, ale pochopitelně nejsem zodpovědnej za tady tudle biologickou část a na to tam mám skvělý holky, bioložky, kdy jedna je na Přírodovědecké fakultě University Karlovy a druhá dělá doktorát právě na ČZÚ, taky na akademii věd.
Mně na tobě přijde zajímavý, že já mám pocit, že máš právě ohromnej rozsah dalších odvětví, ty jsi to jako říkal, ať už inženýrství, nebo když nemáš přesah, tak tam máš nějaký příbuzný třeba a můžeš jim zavolat 🙂 ale jak ty jsem třeba řešil jako to směřování tý tvý kariéry, protože mám pocit, že tě zajímá i v té vědě hrozně moc oblastí.
No, to je vlastně každodenní otázka, kterou si kladu jako, který směrem vlastně jdu, a pomáhá mi to, že já si třeba nekladu žádný konkrétní cíle, tím myslím dlouhodobý jako, že za pět let chci mít tolik a tolik publikací, nebo se chci věnovat přesně tomudle oboru, a naopak se držím spíš takovýho jako širšího směru, kdy jsem si zadefinoval, co bych tak jako zhruba chtěl dělat a nějak jsem si to zformuloval, že chci využívat svoje znalosti, dovednosti a zkušenosti k tomu, abych pomáhal lidem, v ideálním případě právě v kosmickým výzkumu, a když se od toho nějakým způsobem odchýlím, tak to neberu jako nějakou velkou tragédii, protože se snažím mít v ruce kompas, kterej mi tak nějak jako pořád ukazuje směr tady týdlenctý předchozí formulace, takže jo, teďka dělám trochu víc biologie, což může vypadat podezřele, ale já jsem se tím naučil hroznou hromadu věcí zase trošku z jinýho oboru, a tím, jak ten projekt pokračuje a spíš se chýlí ke konci, z pohledu takovýho toho nastartování těch procesů, tak bude zase víc prostoru na tu fyziku plazmatu a na tu jako hlavní doménu.
Protože já mám takovej pocit, že tohle je takový dilema, který řeší spoustu lidí i v tý kariéře a v těch byznys životech, prostě jestli se specializovat a bejt ten jako špičkovej specialista, a má pocit, že třeba v tý vědě je častější právě ten případ specializuj se v tom jednom oboru a buď v tom jako ten velkej expert a piš ty publikace, a ten třeba tvůj přístup, mám pocit, že v tý vědě není až tak častej.
No, není, protože když něčemu nerozumíš, tak seš na prd vědec, že jo. Jako to je hezký, že rozumíš dvěma věcem tak napůl, ale myslím si, že je potřeba alespoň jeden ten obor fakt jako dobře znát, abys za prvé měl nějakej kredit a mohl v tom vědeckým světě vůbec jako figurovat a ti lidi tě brali vážně, na druhou stranu já jako jdu možná trošku riskantní cestou, ale já se snažím bejt jako multidisciplinární, protože si myslím, že do budoucna tady ty přesahy budou hrozně důležitý, protože tím, jak se lidi víc a víc specializujou a jdou víc a víc do hloubky, tak se sami sobě vlastně vzdalujou, a ukazuje se, že mezi oborama je těžší a těžší komunikovat, ale když už se to povede, tak z toho často vznikají hrozně zajímavý výsledky, takže já jsem možná zbytečně rozkročenej, ale furt žiju v nějaký představě, že todlencto je ta cesta, která by jako dlouhodobě mohla bejt funkčnější, než kdybych dělal jednu jedinou věc.
Já si myslím, že to můžou být takový chytrý zadní vrátka, ne, že když pak za třicet let zjistíš, že vlastně už tě to nebaví nebo že to, co děláš naplno, ti přestává dávat smysl, tak dycky aspoň máš trošku nějaký přesahy a můžeš furt pivotovat v tý kariéře.
To by bylo blbý, kdybych za třicet let přišel na to, že mě něco nebaví 🙂 Jejda 🙂 Třicet let v hajzlu.
Hele, když se bavíme o tý vědě, dokážeš třeba shrnout vůbec jak je na tom nějaká česká věda, je mi jasný, že to je hrozně obecná otázka, jo, ale třeba ten přístup k tý vědě tady v Čechách versus v tý Americe a jinde? Ty seš v akademii věd, takže to třeba vidíš i z tý…
Já mám výhodu, že v akademii věd mám taky jednu specifickou roli, a to že působím jako ambasador stáží otevřené vědy, což jsou stáže pro středoškoláky, který jsou všude na akademiích věd, takže se mnou komunikuje velký množství vědců za všech těch ústavů, kterých mimochodem máme 53, což je docela slušný číslo, lidi si většinou představí akademii věd jako ten barák na Národní a ono to tak úplně není.
To jsem si taky myslel.
No, tak my jsme po celé České republice, od jižních Čech přes Prahu až po daleký východ, ne, chudáci v Ostravě, to by mně ublížili, ale nicméně těch pracovišť je velká řada a na akademii věd pracuje mnoho tisíc lidí, což mně přijde úplně skvělý, protože čím lidí ve vědě, tím líp pro nás všechny, nicméně neplatí to úplně bezvýhradně, já si myslím, že česká věda má několik fakt silnejch oblastí, v kterejch je schopná vynikat, zároveň jsou i oblasti, který jsou jako ve vleku, a myslím si, že by stálo za to udělat nějaký možná i bolestivý kroky, aby z toho ty oblasti, který jsou fakt dobrý, benefitovaly, protože ne vždy se nám daří ty peníze třeba distribuovat úplně optimálním způsobem.
Jako myslíš zaříznout ty méně perspektivní obory a
To mně přijde jako hloupý, protože to by znamenalo, že se to jednou může stát i člověku v tom jeho oboru, protože kdo je tím arbitrem, jako kdo říká, že to je to perspektivní a tohle to ne. Nicméně jsou zcela objektivně některý specifický disciplíny vědecký, v kterejch jsme výrazně lepší, a pak jsou jiný, v kterejch tak dobrý nejsme, a pak záleží na tom, jak se s tím jako popere, jak tedy ti „disižnmejkři”, tak jak se s tím poperou ty vědci samotný.
Vychází to z těch univerzit? Že ty vědecký centra jsou furt na těch univerzitách a třeba nějaký ty university jsou lepší a horší, nebo…
Jako velký množství vědeckýho výkonu, jak se tomu říká, produkuje právě akademie věd. Ty university tím, že jsou samy taky rozkročený mezi tu pedagogickou činnost a ten výzkum, tak ne vždy produkujou takový množství vědy, jaký by si třeba i ony přály, ale ty university v tom roli hrají, a myslím si, že by bylo skvělý, kdyby se v nich ta věda dělala na vyšší úrovni, protože mají výrazně blíž k těm mladým lidem, což jsou ti, který nás budou nějakým způsobem táhnout vpřed. Nevýhodou těch jinejch neuniversitních a výzkumnejch institucí je, že často nemají úplně nejmladší zaměstnance a ty university by z tohodle mohly benefitovat, a výrazně víc zasahovat třeba i do toho aplikovanýho výzkumu, kterej už může bejt nějakým způsobem monetizovanej.
Jaký další vědecký odvětví tebe nějak jako bavěj třeba, co se týče nějaký hobby nebo volnočasovejch aktivit?
Mne docela baví geologie, nebo geofyzika, ale zase jich jako nemůže bejt úplně moc, zase 🙂 takže primárně ta kosmická fyzika, pak nějak ta botanika skrz to, že to se ségrou a rodičema řešíme docela často, a pak ta geofyzika, protože u nás v budově, my jsme oddělení kosmické fyziky ústavu fyziky a atmosféry akademie věd a sdílíme budovu s geofyzikálním ústavem akademie věd, my jsem v horním patře a geofyzika jsou ty zbývající patra pod náma, takže já každej den musím projít po tom schodišti a každej den koukám na to, co oni tam vlastně dělají, a setkávám se s těma lidma, a taky se mi líbí, co tam vlastně dělají, protože se zabývají vulkanismem a podobně, a to je sopky jsou cool, že jo 🙂
Někde jsem čet, že i meteorologie že tě taky baví.
Jo, jo, a tak protože to je všude, že jo, člověk vyleze ven a může koukat na nějaký oblaka a říkat si, ty jo, jak asi se formujou, vidí člověk bouřku a už uvažuje nad tím, jak tam ta energie vzniká, jak naopak se vybíjí ve formě těch blesků a podobně, takže tím, že mě obecně zajímá svět okolo mne, no a co nejčastěji vidím, že jo, počasí, rostliny a skály, nebo tak nějak jako nějaký, no tak logicky tydle ty tři věci člověka budou nejvíc zajímat.
Mně se líbí, jaks to řek, některý lidi by řekli že facebook a něco jinýho 🙂 chápu, prostě tě zajímá, jak funguje svět kolem tebe, a rád tomu rozumíš, jak to vzniká.
V rámci možností jo.
Hele, já vím, že ty hodně cestuješ, jak třeba ty cestuješ, jako vybíráš si ty cíle přesně zase podle nějakejch tvejch vědeckejch zájmů?
Když to jde, tak jo. Protože zároveň se snažím bejt jako ekonomickej tak ekologickej, takže nechci cestovat úplně zbůhdarma někam, jak to některý lidi dělaj, prostě, protože můžem, tak někam pojedem a spálíme spálíme o toho hroznou hromadu karosínu, a vyhází všude bambilion brček a podobně, takže zpravidla to mám tak, že když třeba mířím na nějakou konferenci, nebo mám nějakej výzkumnej úkol někde, tak se k tomu snažím přilepit dovolenou, nebo když mě třeba pozve nějakej kamarád na nějaký místo, tak zase si k tomu jako přilepím buď vědu nebo nějaký jiný pracovní zájmy, tak aby se to nějak šikovně nakombinovalo, zároveň třeba v těch posledních letech se to snažím spíš omezovat, já jsem třeba dřív hodně lítal, až tak jako že to není úplně příjemný, bude to znít hodně divně, ale jako když vás otravuje lítání letadlem, jako ach jo, zase sedím v letadle, přitom lítání milujete, tak asi něco už není v pořádku, takže běžně se snažím se tady toho zbavit a za poslední rok, kolikrát jsem já letěl? čtyřikrát, což je, řekl bych, skvělej výsledek.
Mne hrozně zaujala ta tvoje cesta po aljašce. To se mi hrozně líbilo. Jestli můžeš říct něco k tomu, jak ses tam vůbec dostal…
To bylo suprový, protože já jsem si z toho udělal takovej jako pracovní výlet, takovou pracovní dovolenou. Protože já jsem byl zrovna na Zélandu, a chodil jsem tam po sopkách, protože mě zajímaj, a nějak jako to bylo dobrodružnější, než jsem čekal, tak jsem o tom napsal něco na facebook, jako ha ha ha, dneska jsem málem spadl do sopky, a napsal mi kamarád z Kanady, to jsem nevěděl, že seš takovej dobrodruh, hele já teď žiju na Aljašce, závodím tady s psíma spřeženíma, čeká mě tady velikánskej závod Iditaro, což je tisíc mil napříč Aljaškou, nechceš se přijet podívat, že bych tě to naučil a zároveň by sis to tady užil, už jsme se dlouho neviděli, a já jsem jako řek, tak jo. A tak jsem tam vyrazil a nalepil jsem na to hromadu takovejch jako vedlejších činností. Víceméně jsem dost ušetřil, protože jsem platil jenom letenku, protože výměnou za to, že to tam budu dokumentovat, jak ten jeho trénink, tak tu cestu celkově, přenesu to tady do toho mediálního prostoru nebo i dám jemu k dispozici, tak on mě tam ubytoval a celý to zaštítil, takže jsem vlastně hodně ušetřil, protože vono to je jako dost nákladnej sport a on to v tomdle duchu zadotoval a já jsem tam pak několik týdnů se učil nejen jaký to je jezdit s psím spřežením, ale jak se o ty psy starat, že je potřeba je masírovat po tréninku…
Jako všechny postupně?
No jasně, no, jako fakt postupně, vezmeš do baráku šestnáct psů a všechny je namasíruješ, protože jsou prostě sportovci vrcholoví, vono to je náročný, ale je to míň úsilí, než který vykonávaj voni, no. A čím je krmit, jak jim stříhat drápy, prostě vod začátku do konce se naučit celej ten proces, takže na konci jsem byl mašér, kterej moh vyjet sám do krajiny a věděl, no nevěděl jsem, že se neztratím, ztratit jsem se klidně mohl, protože tam je to dost nepřehledný, ale už jsem měl určitou sebejistotu, že jako vím, jak zatáčet, zastavit, a jak se případně vrátit, a co dělat, kdybych se někde zasekl, no.
Jsou tam nějaký cesty jako protažený?
Ono to funguje docela komunitně, protože těch mašérů zase tak moc není, ale je to fakt hrozně populární sport, takže jsou všichni hodně mediálně exponovaný, a maj sponzory a podobně, a ti mašéři si navzájem, když žijou relativně blízko, třeba čtyřicet kilometrů vod sebe, tak si vyhrnujou sněžnejma skútrama cesty, po kterejch potom jezděj, oni pak trénujou na takových jako okruzích, takových, řekněme, výletech, který můžou mít délku 150, 200 kilometrů, člověk to tak šikovně nařetězí ty jednotlivý vyjetý cesty, že se dostane z jednoho místa na druhý.
Kolik tak ujedeš denně?
To záleží, ale ti psi jsou, v tom tréninku se jim nedává takovej céres, takže tak 70, 80 za den, ale v tom závodním tempu jsou schopní dát, kolik to bylo, 200 za den, což je docela už jako mazec.
To je jako celej den, vod rána do večera.
Ale tam se paradoxně nejezdí vod rána do večera, protože přes den je moc teplo, i když je tam třeba mínus dvacet, ale vono na ně svítí slunce a voni by se přehřívali, takže se hromada těch tréninků absolvuje vlastně v noci, že se vyráží až jako odpoledne a člověk se vrací nad ránem, protože v noci jsou ty podmínky mnohem stabilnější a je to pro ty psy mnohem příjemnější.
Kde jsi ty psy třeba sehnal? Ty jsi pak jel i ten závod na konec?
Ne, to je záležitost na mnoho dní, trvá tři roky než se člověk vůbec kvalifikuje, takže já jsem jenom dokumentoval tu závěrečnou tréninkovou přípravu u toho kamaráda, on ty materiály pak převzal a s těma kanadskejma televizema je nějak propagoval, nicméně ti psi se berou buď tak, že je člověk chovatel a má jich hromadu, má jich třeba 50 a ty pak půjčuje, nebo si je právě půjčí vod někoho z těch chovatelů a trénuje je, anebo ten chovatel, tím, že on má velice dobrou představu vo tom, který ty psi jsou dobrý, který špatný, tak má třeba mladý, nebo má béčko, a ty, co začínaj s tím, tam dostanou to béčko a vlastně se učej s tím horším týmem a zase udržujou ty zvířata v uvozovkách v činnosti, v tréninku tak, aby se postupně zlepšovali.
Mně by možná zajímalo, ty jsi říkal žes to dokumentoval celý, ty seš teďkon docela aktivní na sociálních sítích, různě tam jako glosuješ ty vědecký a tak dál, jak ty k tomu přistupuješ, bereš to jako součást práce, něco jako že když děláš tu svoji práci, tak musíš udržovat ten osobní brend a musíš tam něco dávat, nebo to přišlo tak nějak přirozeně, prostě jsi měl jako to nutkání tam sdílet hned ty věci?
Mně se teda jako hrozně křiví obličej, když někdo říká osobní brend, protože to je úplně votřesný, jako, pokud prostě za ním nic není, tak je to jako patvar, osobní brend je prostě je vylhaná věc, takže já jsem se nikdy nesnažil žádnej budovat, protože to je jako úlet prostě, a bohužel naše doba je tímhle trochu stigmatizovaná, že hromada lidí má potřebu budovat hlavně osobní brend a ne dělat tu práci nebo to, čím by si ho vlastně sekundárně získali, nicméně začalo v to v tý vědecký rovině, kdy jsem si říkal, že nejde jenom o to něco objevit, ale pak jak tu informaci předat dál jako. Myslím, že předávání těch informací veřejnosti, ať už odborný nebo široký, je integrální součást toho vědeckýho procesu, ne jen informaci získat, ale pak ji o předat, takže to vnímám jako naprosto zásadní součást toho celku, no a protože už jsem v tomto směru trošku vytrénovanej na těch sítích, jako psát a zároveň psát i mimo ně, tak jsem víceméně využil toho, co umím, plus mě hrozně baví fotit, takže jsem si tam s sebou vzal foťáky a fotil jsem si, no.
To, jak to říkáš, to dává hroznej smysl, že jo, ale třeba mám pocit, že většina těch lidí z vědy to takhle nevidí, takovej ten prototyp vědce, mám pocit, že to je ten člověk zavřenej v tý laborce, kterej tam jako bádá roky nad něčím, a vlastně…
To je škaredej stereotyp.
🙂 určitě no 🙂
No, určitě se takoví se najdou, ta Gausova křivka je neúprosná, určitě tam budeš mít takovýhle lidi, pak tam budeš mít hromadu, který třeba vnímaj popularizaci veskrze pozitivně, ale třeba neví moc jak na to, a třeba se jí věnujou, ale nedělaj to moc dobře, a pak tam budeš mít lidi, kteří se jí nevěnujou a třeba by chtěli…
… a to je osobní brend 🙂
… a pak tam budeš mít lidi, který jsou zásadní odpůrci a budou říkat, že ty, co to dělaj, jsou klauni a nemůžou se věnovat vědě, to je naprosto logický, že takhle to bude nějakým způsobem stratifikovaný, ale faktem je, že tak nějak jako dělám, co umím, a dokud mě to baví, tak…
Možná taková poslední otázka vode mne, co mě napadá, možná trochu osobní, ale když jsem si dělal přípravu, tak jsem si tě vygooglil a samozřejmě s tebou najdu spoustu rozhovorů a mediálních zmínek a tak dále, musíš se někdy sám jako uzemňovat, že člověku občas narostou ty křídla a řekne si, jsem jako hrozně hustej a ta celebrita, a musíš se jako občas sám vracet zpátky na zem?
Já vím, že to je blbost, celý to, že Jan Lukačevič geniálně jednoduché s podobně, já prostě vím, jaké je ta realita, já vím, že to je nějaký mediální zkreslení, že by se to hrozně špatně prodávalo, kdyby tam bylo napsaný Jan Lukačevič, ten, co si právě o rok prodloužil doktorát, protože nedal zkoušku, mimo jiné vede tudle tu laboratoř, tak to by asi se trochu hůř dostávalo mezi lidi, takže s tímhle já k tomu přistupuju, a jako jo, mě spíš jako mrzí, když ze mne dělaj někoho, kdo nejsem, většinu času třeba při autorizacích rozhovoru trávím tím, že se snažím je vykreslit jako co nejpřízemněji, takže jak se tam objevujou slova jako vynikajicí, dokonalý, geniální, tak to prostě škrtám, protože to není pravda, a to je taky taková svým způsobem výtka vůči médiím, oni vlastně ty lidi do určitý míry poškozujou tímdlenctím, protože vůbec nejsou schopný chápat ten širší kontext toho člověka samotnýho, jako co to třeba má za konsekvence, že ho někdo vnímá úplně superiorně, když von takovej není, nejen v české, ale obecně ve společnosti prostě třeba závist je,nebo třeba v té vědecké komunitě jako extrémně důležitý, nebo velkej akcent na tu rigoróznost a pravdivost věci, a když se najednou začne rozcházet ta realita od toho nějakýho obrazu, kterej se tvoří, tak už na to ti lidi reagujou popuzeně jako, tak kde je teda ta pravda, všichni v tý vědě maj tu pravdu velice rádi a je to pro ně ta nejvyšší hodnota, takže najednou když viděj, tady je nějakej jako Lukačevič, kterej prostě vede výzkum a todle to, támdle to, a přitom není schopnej prostě tady ani publikovat slušnej článek, protože, co si budem povídat, dělám druhým rokem ten doktorát, tak asi to nebude žádná hitparáda, tak voni začnou uvažovat, tak, ale to už jsem tady říkal, tak dělá to ten člověk sám, a většinou mají tendenci to svádět na na toho původce, protože voni ho vnímaj jako ten společnej jmenovatel, a vlastně ty média tím do určitý míry tomu člověku ublížej, aniž by si to uvědomily, nebo možná aniž by chtěly.
Jako dovedu si představit, že ty jsi furt nejmladší v tý akademii věd?
Ne, ne, ne, to je taky úplná blbost, to vydrželo třeba tak dva měsíce, ale jelo to další rok, a já dycky, ježiš, škrt, prostě, je nejmladší, mám tam kolegu Mirka Hanzelku, ten je vo dva tři roky mladší než já a je hrozně nedupanej, myslí mu to násobně líp než mně v tý fyzice plazmatu, i moje sestra je na akademii věd a je jí 25, takže je mladší. To je taky takový zajímavý, jak jako v těch médiích mají potřebu dycky v tomu podstatnýmu jménu najít nějaký takový jako zajímavý přídavný jméno. Takže to není vědec nebo doktorand nebo student, dycky je to nějakej, takže mladý, nejmladší, geniální, vono to vůbec není potřeba, prostě jak už jako fungujou v nějakejch zažitejch rámcích, nikdo jim je jako nebourá, tak je vůbec nenapadá, že to třeba není dobře.
No, tak je to prostě asi ten svět médií, že jo, voni tě potřebujou prodat, aby na to ti lidi klikali a četli to, takže tě vynesou jako vynesou na ten piedestál, kterej je možná částečně vymyšlenej, no.
No.
Super.
Teď vám to musí bejt hrozně líto, že jste sem přišli, úplně 🙂 Na tohodlenc toho idiota? 🙂 úplně ježíš, marja, tak já pudu, no 🙂
Chcete se někdo zeptat Honzy na něco? Dito.
……………….
Mne napadá tak tisíc otázek a vyberu si jednu až tři?
Klidně, klidně.
Já začnu od konce, to je právě nějaký ten novinový popisek o tobě, tys říkal, že nerad si kladeš dlouhodobé cíle, ale zajímá mne, co by byl právě ten novinový popisek, který bys sám o sobě rád napsal třeba tak za třicet let? Co by tam jako mělo být, aby to bylo korektní a aby ti to zahřálo u srdíčka?
Mně by se líbilo, kdybych měl nějaký řekněme potvrzení toho, že jsem jako někomu pomoh, když je to jako tak nějak ta moje mise pomáhat lidem, tak by se přišlo na to, že něco, co jsem objevil, reálně nějak pomohlo, a ty novinový titulky by tak nějak jako informovaly o tom. Stačilo by, aby tam bylo napsaný třeba Nadšený 🙂 to je takový, jako nadešenej může být člověk i když je blbej.
Jak to dneska hodnotíš, jako daří se ti pomáhat lidem? Píšou ti lidi, žes jim pomoh?
Už mi x lidí psalo, že kvůli mně třeba šlo to studovat, nebo že už se na to chtěli vybodnout a naopak je to jako motivovalo, takže to mi vždycky udělá radost, když se někdo ozve, že kvůli mě je začal zajímat vesmír, tak to je hrozně příjemný, že aspoň tadlencta oblast mýho působení čas od času má takovejdle viditelnej efekt, na druhou stranu on bude málo kdy opravdu měřitelnej. Protože nikdy nevím, co způsobuje třeba to, že teďka promuju pro středoškoláky, aby se stali vědci, jako to bude vidět třeba za patnáct dvacet let, jestli vůbec, takže…
Jestli nějakej výherce Nobelovy ceny bude zmiňovat Honzu Lukačeviče…
… a chtěl bych poděkovat… 🙂 v prvé řadě ne mamince, ale 🙂 tou dobou už budu mrtvej, Nobelisti jsou většinou starý 🙂
Čím si udržuješ ostrou mysl, když pracuješ?
Hrozně moc se snažím spát, aspoň jako 7,5 hodiny, aspoň, a když víc, tak tím líp, hlavně v tom vysokým vytížení, zas když je to o hodně víc, tak už mi připadá, že trošku ten čas ztrácím, ale to je takový primární, jako kafe piju, my všichni pijem u nás na ústavu, nebo téměř všichni pijem u nás na ústavu kafe, koupili jsme si kávovar za třicet tisíc a kupujem si sami vlastní kafe, aby nám nikdo nemohl vyčítat, že za peníze daňovejch poplatníků kupujem nějaký drahý kafe, takže se skládáme a děláme si čárky na papír, kolik toho kdo vypil, momentálně mám průměrnou měsíční spotřebu asi 21 šálků kávy, protože ten kolega, co to má na starost, nám vede statistiky, takže mi velice dobře víme, kolik kdo vypije kafe a máme tam jako mediány a tak, to zas jak jsme jako vědci, tak dovedeme bejt zábavný v tomdle směru, takže tak , nic jinýho, naopak nic jinýho, protože to je neplecha hrozná.
Z jaký sopky jsi byl nejvíc nadšenej?
Já jsem byl na Zélandu na několika sopkách a byl jsem na té, která byla v pánovi prstenů jako Hora osudu, takže to jsem si tak trochu jako splnil ne jako sen, já jenom když jsem ji viděl, tak jsem si říkal, tohle bylo v pánovi prstenů, ne? A úplně, ha, fakt, no. Tak to je takovej hezkej kužel, ale pak je ještě x sopek, na kterejch jsem nebyl a na který bych chtěl, chci si udělat velkej výlet na Kamčatku, tam je asi 200 sopek a jsou hrozně pěkný, jako „Kučavskaja” to je můj idol, někdo má „krašmodelky” a já mám sopky 🙂
Ještě jsem viděl nějaký ruce někde? Dita má ještě tisíc otázek, takže…
Mne napadly další, ale mám teďka novou, a to je, já si myslím, Honzo, že to, co děláš, je nesmírně důležitý pro vědu obecně pro nějakej inovační ekosystém a tak, protože se snažíš přitáhnout lidi k vědě, ta popularizace je extrémně důležitá mezi mladýma lidma, který si právě jako volí to budoucí povolání, zajímá mě tvůj názor na to, jak přitáhnout právě děti a tu mládež k tomu, aby ta jejich kariérní volba právě směřovala k jakékoliv vědě?
Tak ta naše pozice je nelehká, protože je tady ohromnej tlak ze strany soukromýho sektoru, kterej má i výrazně víc peněz na to zpromovat ty svoje pracovní pozice, nicméně ukazujou se ukazuje se v nejrůznějších průzkumech, že lidi chtěj dělat něco, co dává smysl, a že ta mladá generace hrozně tlačí na to, aby jejich práce dávala smysl, aby nějakým způsobem pomáhali, a už jim nezáleží jenom na těch penězích, nějakým ultimátním růstu a podobně a specificky ve vědě je to úplně jako nejlepší možný, kde jinde, co víc dává smysl, než prostě posouvat hranice lidskýho poznání a pomáhat ostatním, jako pokud někdo má zaměstnání, kde mají školení o tom, že jejich práce dává smysl, tak asi nemá ta práce ten smysl, takže v tondlenctom ta úloha není úplně jednoduchá, ale my se musíme snažit bořit ty stereotypy, aby si ty děcka nemyslely, že to je něco nedosažitelnýho, protože často se tady prezentujou příběhy úspěšnejch vědců, což jsou jako lidi, který to dělat 30, 40 let, protože ten úspěch získat trvá, což je paradoxní pro tu komunikaci, protože voni tam najednou viděj těch třicet let nějaký jako anonymní uniformní práce, o které nemají vůbec žádnou představu, voni by jako chtěli bejt úspěšný, ale vlastně neví vůbec jak, čím si ty lidi museli projít, a pořád si myslím, že je dobrý exponovat i ty mladší, co nejsou nutně úspěšný, ale baví je to a mají pro to ten zápal, jako jsem třeba já 🙂 , a jsou k těm mladejm blíž, spíš jim můžou nastínit, hele, tak když vystudujete todle a bude vás zajímat tohle, tak se můžete dostat do tý úrovně, v který jsem já teďka, a je to vlastně relativně brzo, teďka se hrozně tlačí na výsledky, aby bylo všechno hned a tak, takže takový ty ohromný úspěchy prostě týmdle způsobem neprodáme, ale takový ty dílčí jsme schopní takhle těm mladejm přeprodat. No a pak je důležitý zůstat v kontaktu a řeba využívat různých popkulturních referencí, jako věcí, s kterýma ti mladí přicházej do každodenního kontaktu a který je zajímají a baví, takže přes hudbu, přes filmy, přes videa, prostě poukazovat na to, že ta věda je atraktivní a zajímavá, no.
Já jsem slyšel v nějakým podcastu, že právě u těch vědců je hrozně jako zásadní ta seniorita, že právě je tam nutná ta generační výměna, nebo že právě tomu pokroku ve vědě hrozně pomáhá ta generační výměna, protože často ti staří vědci, kteří něco studujou třicet let, že trošku chrání ten svůj píseček a nechtěj tam pouštět úplně ty mladý, který řeknou, že to je trochu jinak.
No, o tom já zatím nemůžu hovořit, protože já ještě starej nejsem, takže 🙂
Tak jestli ti nehážou ti staří klacky pod nohy?
… a navíc já mám výhodu, že to naše oddělení kosmický fyziky je poměrně mladej kolektiv, tam je hromada lidí, co jsou okolo ročníku 90, což je vlastně docela rarita, ale je pak výrazně příjemnější tam pracovat, a pak nemůžu nějakým způsobem z vlastní zkušenosti vykládat o tom, co se děje, když jsou tam jenom starý vědci, že jo.
Ještě někoho by něco zajímalo od Honzy?
Co je náplní mojí práce, co vlastně dělám? Ona je vlastně hodně roztříštěná a to je mimochodem taky to, co mě na ní baví, že to není jenom jedna jediná věc, že tam není jedna dominantní činnost, ten den je v podstatě skoro dycky jinej, nebo je třeba soubor dní, takže když tak nějak shrnu třeba ty poslední dva roky plus mínus na akademii věd, když jsem dělal na tý anténě, tak jsem nejdřív jako rešeršoval, jaký antény se dělaly, pak jsem si hodně kreslil, pak jsem hledal nějakou inspiraci v přírodě a jinejch oborech, pak jsem dělal hodně 3D modelování, pak jsem hodně počítal, pak jsem se snažil něco vyrábět, buď na D3D tiskárně nebo pomocí nějakejch jinejch nástrojů, když opustím tu inženýrskou část, tak v té vědecké rovině potom hromadu času stráví člověk tím, že jako vlastně googlí, ale v těch svejch publikacích, takže jako ověřuje informace, hledá to, co neví, protože furt přichází na nový a nový slepý místa, jako většinu času zjišťuju, že něco nevím, a tak si prostě čtu články, ale ne jako na „techkranči” ale v odbornejch publikacích, a k tý vědecký práci samotný potom patří programování, datová analýza, kdy vyvozuju závěry z toho, co mi třeba vyleze z nějakejch obrázků, pak psaní publikací, to znamená jak jako čtivě předat tu informaci, na co jsem přišel a jak jsem na to přišel, no a do toho se vkrádá i ta popularizace, protože já se ji snažím nějakým způsobem neumenšovat, pokud to není bezvýhradně nutný, chodit do panelů, různejch diskuzí, na rozhovory, ne tak, aby mi to dny rozbíjelo, takže většinou před nebo po práci, ale ten čas to vezme, dělat přednášky, no a občas něco napsat i na ty sítě, pak je to takový, fakt je to hrozně různorodý, teď do toho projekt tý další laboratoře, ta zelenina, ten Marsonaut, tak tam zase hromada „lídršipů”, prostě jenom koordinuju lidi, aby věděli, co maj dělat, aby navzájem věděli, co kdo dělá a aby to mělo nějakou strukturu, takže obepisování lidí, vymýšlení nějakých budoucích výzkumných záměrů, který ten projekt má, snaha zabezpečit tomu fanding, takže scházení se s různejma buď sponzorama, nebo vymýšlení nějakejch grantovejch příležitostí, takže jako fakt je to hrozně bohatý, nedá se říct, že by ta bylo něco, co fakt vyloženě převládá, pochopitelně když už člověk dělá jenom tu vědu, tak nejvíc času tráví fakt tím, že dělá nějakou datovou analytiku, případně připravuje nástroje pro tu datovou analytiku, pokud chce přijít na něco konkrétního, tak si musí ty nástroje vodladit tak, aby fungovaly, jak von potřebuje. Takže tak to asi myslím jednou bude, pokud u toho vydržím a budu dělat tu vědu v tom jednom oboru hlavně no.
Tak jo, díky moc, hele Honzo.
Není krátkých odpovědí, omlouvám se 🙂 A co děláš?
To a to a to, tak jo, díky moc, Honza Lukačevič!
Já děkuju.
