Jiří Fabián: Kopírování úspěšných podnikatelů nefunguje. Svobodnou firmu může mít jen anarchista

Jiří Fabián: Kopírování úspěšných podnikatelů nefunguje. Svobodnou firmu může mít jen anarchista

Jirka Fabián (aka Filemón) podnikatel a zakladatel společnosti TopMonks. Je také už 15 let tvůrce CZ podcastu a přesvědčením je anarchista a taoista.

Rozhovor můžete jednoduše poslouchat na vašem telefonu v těchto aplikacíchPoslechněte si v aplikaci

Přepis epizody

Ahoj, vítejte u dalšího dílu podcastu Proti Proudu. Moje jméno je Dan Tržil. Dnešním hostem je Jirka Fabián aka Filemon, jak ho zná většina lidí z IT komunity. Jirka Fabián založil firmu TopMonks, která dělá docela zajímavou věc. Oni dělají technologický vývoj, ale místo aby to dělali klasicky za peníze, tak to dělají výměnou za podíl v té firmě. Celý TopMonks funguje velmi zajímavě. Hodně to funguje na principech svobodné firmy – lidé si vybírají, na čem a s kým chtějí pracovat atd. Tak se bavíme hodně o IT světě, o tom, jak takovéto svobodné firmy můžou fungovat a jak se tvoří. Bavíme se o anarchismu, o taoismu, kryptoměnách a spoustě dalších témat. Myslím si, že jak TopMonks, tak Jirka jdou Proti Proudu a do tohoto podcastu patří. Doufám, že vás to bude bavit.

 

Ještě pár novinek ohledně Proti Proudu ode mě. Nově na webu jsou i přepisy rozhovorů, respektive budou tam přibývat. Jeden z fanoušků Václav Mikula byl tak hodný, že spoustu rozhovorů přepsal. Pro mě to je super pomoc nejen při tvoření knížky z Proti Proudu. Ale zároveň ten hlavní argument je, že to může podcast zpřístupnit třeba i lidem, kteří si to nemůžou z nějakého zdravotního důvodu poslechnout. Případně pokud byste si chtěli rozhovor připomenout textově, tak můžete. Doporučuju taky kouknout na YouTube Proti Proudu nejen proto, že tam vidíte video z rozhovoru, ale hlavně protože tam teď tvořím víc a víc obsahu, který je na téma plánování, knížky nebo online mentoři, kteří mě ovlivnili na mé životní cestě a spoustu dalšího, takže dejte Dan Tržil nebo Proti Proudu do YouTube. Jako obvykle všechny věci, o kterých se bavíme – odkazy na knížky, články a zajímavé věci najdete na webi protiproudu.net, kde se můžete přihlásit i k Newsletteru a mít jako první určitý zákulisní informace. Jedna z nich je třeba že konečně je hotový Proti Proudu triko. Brzo bude nafocený a v příštím podcastu vám dám vědět, kde můžete mrknout, jestli je to něco, co vás zaujalo a co byste nosili. Teď už rozhovor s Jirkou Fabiánem.

 

Filemone, vítej v Proti Proudu. Díky, že jste dorazil.

 

Dane, já jsem strašně šťastný, že se to konečně upeklo, protože my se domlouváme snad 3 roky.

 

Jo, je to pozvolna. Já na některé hosty rád čekám, na tu pravou příležitost. Pak to padne.

 

Tohle bylo až moc pozvolna, já se trošku omlouvám, protože ty jsi vlastně byl někdy před 2 3 roky v našem podcastu, tak jsem si říkal, že recipročně zaběhnu k tvýmu. To nějak nedopadlo. Teď do toho covidy, takže jsem rád, že jsem konečně tady.

 

Vy s podcastem ještě furt fungujete, že? Teď už říkám, že Proti Proudu je jeden z nejstarších podcastů kromě CZ Podcastu.

 

Ten disclaimer tam dáváš dobře, protože my jsme začali někdy 2006. To jsi ještě tahal kačera podcasterskýho, takže jsme začali s první vlnou podcastingu v Americe. Byl to čistě technologický podcast – CZ Podcast. Teď jedeme už nějakých 15 let. Trošku se to posunulo do takový trošku bulvární rovinky občas, abychom přitáhli další posluchače.

 

IT bulvár.

 

Tak tak. Jedeme pořád a baví nás to.

 

Já mám připravených spoustu zajímavých témat. Napadlo mě do toho skočit tématem TopMonks, což je možná pro je business nuda, ale já si myslím, že se tam dostaneme ke spoustě zajímavým věcem, protože pro mě jako člověka mimo IT byla TopMonks trochu záhada. Vím, že kdysi – 7 let zpátky – mi kamarádka říkala, že dělala teambuilding se super firmou. Všichni tam dělají na věcech, na kterých chtějí dělat. Já jsem si to trochu nastudoval a viděl jsem tam vaše projekty, z nichž ani jednomu jsem nerozuměl, ale měl jsem pocit, že to je něco hrozně cool, co má zvláštní auru kolem sebe. Když to vezmu od začátku, jak ty ses dostal k založení takovéto entity?

 

Před TopMonks byla ještě firma Jetminds. Vidíš tu obsesi v konstruování názvu přídavné jméno a nějaké podstatné jméno. Jetmind byla předchozí firma, kterou jsme asi po 4 letech prodali Američanům. Bylo nás tenkrát nějakých 50. Dělali jsme čistě programování jako bodyshopping a hodně konzultační projekty. Když nás bylo 50 a přišla tato nabídka, tak jsem neváhal ani okamžik, protože jsem cítil, že firma se může posunout dál přes počet lidí. To by rozmělnilo kulturu. Zároveň ti lidé dostali možnost relokovat se do Ameriky, čímž je zdravím. Spousta z nich žije v Silicon Valley nebo v Coloradu, kam se ta firma pak přesunula teď kvůli situaci v Silicon Valley – nájmy a co se týče platů a podobné věci. To byla první firma. Když jsme toto skončili, tak jsem si říkal, jakou další firmu založit. Baví mě pracovat v IT. Jsem sám programátor. Mám technický background, ale zároveň jsem viděl, že už nechci dělat takovouto agenturu. Zároveň jsem neměl nápad na nějaký zajímavý projekt, kde bych mohl spálit peníze, tak mi jako třetí možnost vyšlo, že je super dělat na nových věcech, startupech a pomáhat lidem, kteří nemají technologický tým. My na těch projektech jsme technologové, většinou dodáváme CTO. Nějak to funguje. Ale abychom na to vydělali, tak ještě část té firmy skutečně funguje jako agentura, ale vybíráme si hezké projekty. Spolupracujeme třeba s Apify, spolupracovali jsme s Aukrem a s různými firmami, kde vyděláváme peníze. Cíl firmy je vydělávat až na prodejích podílů, nejenom čistých exitech, protože zatím se nám nějaký velký exit nepodařil, ale prodáváme podíly v průběhu jednotlivých kol investování. Zbytek, co vyděláme na komerčních projektech, investujeme do toho, abychom mohli na startupech dělat. Je to taková černá nula každý rok. Kromě toho zisku na těch startupech.

 

Ty jsi to trochu naznačil, ale ten model je vedle nechci říkat nutného zla, ale práce pro klienty – vy pracujete na startupech, dodáváte tam technologickou část, vývoj, ale za to si nenecháváte platit, protože ty firmy často ty prachy nemají. Berete si za to podíl.

 

Většinou přijdou ti budoucí podnikatelé a mají znalost v doméně, umějí tu věc prodat, což my neumíme. Mají zároveň v kapse díru a vrabce. My jim to tímto nějakým způsobem vyřešíme. Když jim tam přijde seed investor, tak může ty peníze použít na něco smysluplnějšího, co souvisí s obchodem, a ne na vývoj. Ta situace v Čechách je, jaká je. Než dáš dohromady tým, tak jednak tě to stojí něco na rekruterech, pokud nejsi v daný komunitě. Zároveň pak ty platy a všechno – je to horentní, takže musíš mít několik milionů, abys udělal nějakou první verzi. My když jsme založili TopMonks, tak si vzpomínám, že původní idea měla být předchůdce decentralizovaných autonomních organizací, kdy my jako project owneři budem rozdělovat úkoly na denní úkoly, to znamená máš nějakou vlastnost, kterou by ten software měl umět. My to rozdělíme na denní úkoly. Tenkrát to bylo tak, že kdokoli po světě se nám může přihlásit a ten denní úkol udělat. My ho integrujeme, otestujeme, všechno v pořádku a dostaneš zaplaceno tenkrát přes Paypal. Teď je to v podstatě totéž, akorát decentralizované autonomní organizace. Předběhli jsme trochu dobu. Ukázalo se strašně moc úskalí s tímto, takže jsme nakonec šli směrem komerčního vývoje, abychom si vydělali peníze.

 

Ty jsi naznačil decentralizované, autonomní organizace. Pro lidi, co sledují nějaké kryptotech scénu, tak za poslední rok to byl docela velký pojem. Pojďme trochu vysvětlit, co to vlastně v konceptu by mělo být.

 

Myslím si, že když by to fungovalo jako že o tom nejsem zatím přesvědčený, tak by to bylo tak, že máš jednak lidi, kteří jsou schopní dodat peníze, to znamená obyčejní lidé z ulice, kteří mají peníze navíc. Pak jsou lidi, kteří umějí nějakou práci odvést, takže mají reputaci v systému. V podstatě pak máš nějakého zadavatele. Prostě ty máš nějaký nápad na projekt. Dáš ho tam. Teď ti lidé podle toho, kolik mají buď reputace – pokud s tím ten systém počítá – nebo kolik mají peněz vloženo, tak mají počet hlasů. Můžou rozhodovat, co se bude dělat za projekt, který je zajímá atd. Ty pak ve finále jsi zaplacený nějakými tokeny v rámci té platformy. To je jednoduše, jak to funguje. Byly tady pokus už dávno: MakerDAO, Aragorn, teď takhle fungoval německý Neue Fund, který si myslím, že byl takový celkem daleko. Ten teď zavírá. Podle mě došli na totéž, že není až tak problém na začátku do toho ty peníze dát, ale pak rozkouskovat to na smysluplný úkoly a ty nějak ohodnotit ve formě nějakých bounties, aby byly dostatečně zajímavé pro developery, aby k tobě šli. Teď je tam přenášení kontextu, to znamená není to taková ta představa, že já jako developer budu sedět a budu pracovat na 10 projektech. To nepřichází v úvahu. Ty musíš znát kontext projektu. Musíš se mu dlouhodobě věnovat. Je tam spousta úskalí, ale i mně by se líbilo, kdyby takhle fungoval TopMonks, že může přijít kdokoli v ulice a zainvestovat si jakýkoliv projekt, který děláme. My máme vlastní platformu na investování – Own Platform. Ten název je trochu debilní, asi ho přejmenujeme. Tam může v podstatě kdokoliv. My jsme to zatím měli otevřený pouze pro lidi – zaměstnance, případně jejich rodiny. Takhle nám krásně zainvestovali náš projekt elektronické vodní dýmky Hookamonk – alespoň část tedy, což je hardwarový projekt náročný na peníze. Výměnou mají nějaký podíl v budoucích ziscích té firmy. Takže pokud by se toto podařilo nastartovat i směrem k dodavatelům, že bychom ty developery neměli jako zaměstnance nastálo nebo kontraktory, ale kdokoliv by se mohl hlásit. To je, kam bych chtěl směřovat.

 

Ty jsi spíš mluvil o vlastnictví. Já jsem o tom hodně přemýšlel z hlediska nějakého směru od centralizované organizace do nějaké svobodné firmy. Až teď vidím ten extrém, kde nějakým způsobem se řídí sama, což nevím, jestli to může vůbec fungovat.

 

No právě. Spoustě lidí to přijde divný, jak to funguje v TopMonks. Já jsem zakladatel. Jsem spíš taková šedá eminence bych možná řekl, že když vidím, že něco jde špatným směrem, tak zasáhnu, ale většinou to nechávám, jak to je. Stojí to víc peníze. Je to méně efektivní, ale zároveň se ti okryjí nové věci, které bys sám nevymyslel, takže ta firma je lepší než jsi ty. Nevím vlastně, jestli to je firma. Je to od slova firm, že to drží pospolu. My jsme spíš rozteklá améba, že občas někdo vyteče ven, dělá si svůj vlastní projektík. Já necítím žádnou zášť vůči tomu. Ať jde, když to pro něj dává smysl. Jsem taky kapitalista. Dělám věci, za které dostanu víc penízků. Pak vždycky někoho přitáhneme. Máme takhle spolupráci s Apify, kdy ti lidé jsou na našem Slacku, my jsme na jejich. Nějak se spolu bavíme. V podstatě ty firmy jsou propletené. Na něčem dělají, když to dává smysl. Zase se na chvilku pak rozpojí. To mě baví, že mě to vždycky překvapí každý týden, co se tam událo.

 

Není to těžký? Když si vezmu klasický ego zakladatele nebo podnikatele, že si to hlídám. Tady peníze dám, tady mi to vydělá. Když je to takhle fluidní, tak úplně nevíš, jestli toho člověka tento týden platíš za něco, co dělá pro tebe nebo nedělá. Trochu se to tam ztrácí.

 

Ono to vychází z toho, že já jsem myšlenku anarchista, možná přesněji kryptoanarchista. V podstatě to nejde dělat jinak. Já nechci nad nikým stát s bičíkem a mít nějakou bláhovou naději nebo pocit kontroly; myslet si, že ten člověk těch 8 hodin dělá jenom na té věci, protože sám ze své zkušenosti jako programátor vím, že to je blbost. To jsi ne flow třeba 2 3 hodinky, když je to zajímavý projekt. Ano, povede se ti třeba den, ale pak máš plonkový dny, kdy ti to nejde. Najednou to prostě nelepí. Zasekneš se na kravinách. Tohle já prostě vůbec neřeším. Dlouhodobě pokud ten člověk dává nějaký smysl pro ten tým, tak spíš fungujeme jako odstředivka, že ten tým sám ho nějakým způsobem vypudí, když to přestane dávat smysl. Jedeme hodně na datech. Máme informaci o tom, kolik máme budget na startup, kolik se tam pálí, na co. Vidí to všichni lidé a dělají si sami hiring. Teď se typicky jsme měli strašně super týpka pro mě, který si myslím, že by tu firmu posunul. Byl ale docela drahý. Nakonec ti lidé, kde by měl dělat, řekli, že ne, to si teď nemůžeme dovolit. Vím, že by byl super, ale nejsme tam, tak zamítáme. Ten tým si řekl svoje. Takhle to funguje.

 

Ono tam asi funguje nějaká gravitace, že přijde superdobrý člověk a je z toho úplně zmatený a říká si, že jsem zvyklý, že mi ráno někdo řekne, co mám ten den měla pocit. Ne že si budem řešit, na čem a s kým budem pracovat.

 

Jasně. Svoboda je strašně riskantní. To není o tom, že si můžu dělat, co chci. Jak říkáš, nemusím vědět, co mám dělat. To se stává dnes a denně. Hodně lidí odešlo kvůli tomu, že to denně neměli nasalámovaný, co mají přesně dělat. Neuměli pracovat s juniory. Strašně dobrých lidí odešlo. To jsou nějaké aspekty něco za něco. Jo, hodně lidí je ztracených, ale nejsme drakoničtí v tom, že bychom po měsíci řekli, že nevyděláváš, běž pryč nebo nedodáváš. Ale to na člověku vidíš, že má otevřenou mysl a chce se učit. Moc nenabíráme takové ty hardcore seniory, kteří už našli svůj limit a už se nedokáží posunout. Pro mě je zajímavější takový člověk třeba s nějakou 5letou zkušeností programování, kterému nedělá problém, když mu řekneš, že umíš Python, ale tohle je napsaný v Rustu, tak máš měsíc a nauč se Rust. Ten senior ti řekne, že ne, Python je lepší. Otevřenému člověku to funguje po měsíci.

 

Možná to trochu vrátím – jaký je v tom tvůj smysl? Ty jsi řekl, že jsi kapitalista. Zároveň jsem trochu anarchista. Taková ta kapitalistická mantra je, že dělám ten business a maximalizuju zisk. Když se bavíme, tak mám pocit, že pokud to je černá nula a všichni se něco učí a všichni dělají něco, co jim dává smysl, tak to je ta meta.

 

Jo, jasně, ale pro mě, jak jsem říkal na začátku, pro mě je meta vydělat přes velkou páku na těch startupech. My třeba od 2011 jsme zainvestovali asi, nevím, některé byly takové krátké, ke dvaceti kouskům. Prostě z toho třeba 2 3 jsou dobrý. Jeden je superdobrý. Víme, že už jsme na něm vydělali dost v rámci těch jednotlivých kol jsme kousek proprodali, ale je to třeba ke stovce milionů, ale to když to bude, tak to bude obrovský. Pro mě není zajímavý řešit, že tento měsíc to bylo trochu v minusu a tenhle v plusu. To mě úplně nebaví. Prioritou pro mě je, aby mě bavilo chodit do práce a aby ti lidé tam neměli nějakou falešný pocit autority a vzhlížení k bossovi, ale aby mě brali jako kamaráda, sobě rovného, což si myslím, že máme. Říkáme si všechno. Firma typicky kolem nějakých 50 lidí, abych ty lidi znal. Nemusím mít kolem sebe tisíce lidí a hnát to na nějaké kvartální výsledky. Mám štěstí, že tam máme investora Reflex Capital Ondru Fryce, kterého samozřejmě zdravím. Doufám, že se na tohle podíváš, Ondro. Ten mi nechává volnou ruku, což je dobrý.

 

(partner podcastu)

 

Nicméně jak jsi říkal ze začátku, že první firmu jsi prodal. Ti lidé jsou v Silicon Valley. Ty nemáš tyto ambice? Nebo jsi je měl zamlada a přešlo tě to?

 

Co by byla ta správná ambice? Pro mě je to, když přijdeš na to, že máš v životě všechno. Já jsem si řekl, že asi mám. Mám hezké bydlení, hezkou ženu, děti zdravé, mám kolem sebe lidi, kteří jsou rovní, alespoň mi to tak přijde, a autentičtí. Tohle mě baví, že každý den vstanu a nestresuju se v noci, jak to celý bude a že jsem někomu něco slíbil. Třeba mám brutálnímu investora a musím za ten půlrok rok dodat. Já toto nemám a přijde mi to fajn. Jakmile tady přijde nějaký bambilión, jak se říká, někdo ti zatelefonuje a máš tam zmeškaný hovor z dlouhýho čísla, tak stejně to celý otočím do krypta. Budu se zase věnovat oblasti, která mě zajímá. Teď jsou to tři oblasti: první jsou elektronické vodní dýmky, protože to je krásný business. Druhý je krypto. Třetí jsou výzkum psychedelik. Umím si představit, že potom utvořím takovou skupinku maximálně deseti lidí na hodně takových hardcore, který vždycky si dáme nějaký téma a budem na tom dělat. Může to být výdělečný, nemusí, to je jedno. Jednou to může být software, jednou socha, jednou happening někde. Takhle bych chtěl fungovat. Tak třeba to je možná zajímavý.

 

Je to určitě zajímavý. Já jsem nad tím zrovna včera přemýšlel, že je zajímavý se dostat do toho momentu nebo si to furt připomínat – mám všechno co potřebuju. A odolávat tomu…

 

To asi mám. Tam jde o to, že jednak jsem anarchista a jednak i taoista duší. V podstatě se s nikým nesrovnám; nečtu Forbesy a ostatní, kde to je založené na nějakém hypu a v podstatě si myslím, že to dělá lidi nešťastný, že najednou nevidí tu druhou odvrácenou stránku. Když dostaneš velkou investici nebo se ti povede ten exit, tak v podstatě to jenom excituje tvoje vnitřní stavy, které jsi měl bez těch peněz. Pokud jsi člověk, který má deprese a nejsi v pohodě, tak ty peníze to jenom exictují. Pohodář se dostaneš do větší pohody, to je jasný, ale já tu pohodu mám. Nepotřebuju si koupit nový nějaký auto, barák, protože stejně tyhle všechny věci mě svazují, že k těm věcem si musíš koupit manažera, nějakého komorníky, kteří se o to starají, protože ty na to nemáš vůbec čas. V jeden čas jsem měl asi 6 aut. Jedno z nich bylo největší sranda, 911 Turbo. To bylo v podstatě tamagotchi, protože kdykoliv jsem k tomu autu přišel, tak něco s tím autem bylo. Buď bylo málo tlaku v pneumatikách nebo tam byl starý olej nebo to vůbec nenastartovalo. Furt se s tím autem něco dělo. Tohle už nechci zažívat. Já chci mít jednoduchý život. Proto chodím v mikinách, trochu jako vágus. Říkám lidem ty věci, jak jsou. Nemusím si na něco hrát. To mi přijde nejhezčí rozpoložení.

 

Já se tebou souhlasím. Jak jsem nikdy neměl 911 Turbo, tak vlastně by mě to na ten týden nebo měsíc zajímalo.

 

Ale jo, to neříkám, že podívejte se na toho mnicha, a tohle už nechci. Zkus si to. To je dobrý si vyzkoušet, abys zjistil, že to je k ničemu. Já si pamatuju ten pocit, když jsem začal jezdit, jak na mě lidi koukali, jak mi to bylo nepříjemný, ale postupně už pak ti to přišlo normální. Cítil jsem, že jsem se koukal i trochu povýšeně na lidi kolem. A to není, co chceš. Proto teď jezdím v Géčku, takže zase mě berte s rezervou.

 

Jak jsi naťuknul taoismus. O čem je?

 

Úplně jednoduchý. Není to jako žádný náboženství. Je to jenom přístup k životu, a to se mi na tom líbí. Je to anarchistický přístup k životu. Nech všechno okolo být, ono to nějak plyne, nesnaž se nic kontrolovat. Všechno to zapadá do mého vidění světa. Život je cesta, nikoliv ve smyslu, že někam cestuješ, ale že furt se něco děje. Pak je tam takový to „buď jako voda“. Ten život ti posílá vedle těch šťastných momentů i nějaký ty bad beaty; nějaké kameny, ať už nemoc nebo tak, tak důležitý je neposrat se z toho. Být trochu otužilý. Když hoří kolem mě, tak jsem celkem v klidu, protože vím, že to pomine samo. Nejlepší je to nechat vyhnít. To je taoismus. Ti taoisti, to byli všechno takoví zevlové. Oni seděli u cesty a žebrali. Oni ani nežebrali. Oni za nimi prostě chodili lidi, protože jim to přišlo strašně zajímavý, že nějaký takovýhle týpek tady sedí a přežívá. Stejně tak jako přijde lidem zajímavý, že TopMonks tady je a nějakým způsobem přežívá. Ono to je takový nejpříjemnější přístup k životu i třeba k podnikání. Hlavně to přitáhne třeba jak jsi se ptal, proč to takhle funguje. Ono je to takový mazaný, protože to přitáhne strašně zajímavý lidi, na který bys nepřišel. Ty třeba nejsi zajímavý, jsi despota, ale lidi přetáhneš sílou peněz – dáš jim nějaký nesmysly, což je problém většiny startupů. Druhá věc je, že necháš takovou volnou laboratoř a děj se co děj. Je to se zajímavými lidmi za rozumný podmínky. Toho si taky vážím. Je to mazaný. Spousta majitelů na to přišlo, že „hele, to bychom mohli být ta podporovaná organizace, to by mě bavilo“. Ale je to taková hra. Většinou jsou to control freakové – nemusím chodit daleko – Avast, ViSoft atd., zdravíme všechny, kteří nějakým způsobem dlouhodobě fungoval jako v korporaci. Najednou si přečetli knížku od Frederica Lalouxe. Myslím, že se to jmenuje Podporová organizace. Řeknou si, že to je dobrý, že by mě to bavilo, ale stejně chtějí mít kontrolu, ale já si myslím, že takovouhle organizaci nemůže dělat nikdo, kdo není mindsetem anarchista. To se nestane tak, že si přečteš poučku, že takhle to budem dělat. Jasně, nějakou si tady hodíme, jak se jmenuje takový ten inženýrský přístup k tomu? Technokracie to není. Teď mi to vypadlo. Ten inženýrský přístup, který převzali v Zapposu v těch prodavačích bot. Předtím fungoval přirozeně a pak si říkal, že od nějakého počtu je třeba adoptovat tuto věc. To si najděte. V podstatě ta firma ke zdi, protože ti dobří lidi to opustili. Stejně tak ti technokratové s tím controlfreakismem v mozku nikdy neudělají svobodnou firmu. Tam to prostě furt je.

 

Já s tebou souhlasím. Bavil jsem se s Petrem Pouchlým – Jezevcem – za nímž chodí spousta poptávek po svobodné firmě, ale že 9 z 10 poptávek, když jdeš do hloubky, znamená, že chci, aby lidé byli sami motivovaní, abych je nemusel motivovat, aby měli ten smysl té svobody, ale aby furt dělali, co chci já. Abych já byl ten osvícený absolutista, kdy lidé budou mít pocit, že to dělají pro sebe.

 

To je ta mazanost lidí, že si myslí, že to takhle funguje. Tak ne, nefunguje.

 

Ty jsi řekl 3 věci, které tě teď baví. Jedním z nich jsou dýmky. Ještě než se dostanem k dýmkám, které by mě hodně zajímaly, jak přistupuješ k zvědavosti nebo toho, co tě baví, lezení do králičích nor něčeho, co ta zaujme?

 

V tom já jsem trochu špatný. Minulý týden jsem měl covid – omikron. Byla to super zkušenost, protože jakmile máš covid, tak máš propustku ze systému a všichni tě přestanou otravovat – rodina, okolí. Jsi trochu prašivý. Dáme ti klid, což je pro mě super, protože nesnáším telefonování a takovou tu přímou synchronní komunikaci. Já jsem si to absolutně užil a říkal jsem si, že je tady jedna aplikace – nebudu jmenovat – kterou jsem nutně potřeboval cracknout, ale bylo blbý, že ta aplikace byla napsaná v C#. Já jsem to neznal. Takže jsem věnoval týden tomu, abych se toto naučil pořádně. Výsledek byla cracknutá aplikace. Ale neudělal jsem skoro nic do práce. V podstatě jsem spadnul do té nory. Tohle mě hrozně baví, ale dávám si pozor na to, abych se nerozforkoval programátorky, nerozvláknoval na moc směrů. Baví mě, že mám nějaký focus, týden, 14 dnů. Dám si výsledek toho projektu nějaký KPI takový osobní, a toho chci dosáhnout. V průběhu studia si dělám zápisky, jaký cesty, dílčí úkoly, co jsem prozkoumat atd. Když opustím to crackování unity aplikací, tak za půl roku jsem schopný ten kontext si zase obnovit přes ty zápisky. Takhle to krotím.

 

Jak si děláš zápisky? V čem?

 

V aplikaci Dash. Myslím, že funguje jenom pro OSx, nevím, jestli je i na jiný platformě. Ta původně je superaplikace na čtení dokumentace. Když pracuješ s nějakou technologií, tak ono to automaticky stahuje tu aktuální dokumentaci API a popis metod, ale zároveň si tam můžeš psát vlastní takzvaný snippety, to znamená kousky kódů, které můžeš doplňovat. Anebo tam můžeš psát kompletně freestyle. Já jsem dřív používal Evernote, ale to se proměnilo v absolutní obludu, která strašně dlouho startuje. Ty potřebuješ mít poznámkový blok, který startuje rychle. Strašně dlouho se tam vyhledává. Je to těžkopádný moloch. Ten Dash je na tohle super. Plus mám denní poznámky. Na to je super aplikace Tot, která je integrovaná – je tam sync mezi mobilem a desktopem. Má tam 6 natvrdo záložek, kam si píšu jednotlivé věci, které když dávají nějaký smysl, si dám do Dashe.

 

Ty jsi už nastínil, jak pracuješ, ale už když říkáš, že ty zájmy, spoustu projektů v TopMonks atd., máš to rozdělené, že si řekneš, že pondělí dopoledne dělám tohle, úterý tohle nebo ty časové bloky nejedeš a switchuješ, co zrovna hoří.

 

Ty se ptáš taoisty a anarchisty na schéma a na proces? No, nemám. Asi čekáš tu odpověď, viď? Ne, takhle. Mám určité návyky, které dělám každý den. Vstávám brzy. Teď mi to přijde, že na mě jde nějakým způsobem důchod. Vstávám čím dál dřív, což mě trochu sere, nechtěl bych to takhle. Kolem těch 5 hodin je to dobrý vstávat. Když dřív, tak je to trochu moc. Pak mám další návyk, že se snažím každý den sportovat. Konkrétně jezdím na kole. V zimním období na trenažéru. Vedle toho vím, že přes den je takový to plodný období dopoledne, kdy mě moc lidí neotravuje, tak tam se snažím dělat něco smysluplnýho. Odpoledne je to spíš takový sociální život, že přijdou lidi do kanclu, bavíme se a tak. Takhle to mám. Pak další věc, že snažím mít týdně tak jednu, maximálně dvě schůzky. Ta schůzka musí dávat smysl. Hodně lidí jsou potkávači – hele, pojď na pivko. Jednak alkohol teď nepiju, ale většinou se to snažím stočit na dýmku alespoň, že mě můžeš pozvat. Za druhé z toho musí mít obě dvě strany něco. Já tam nechci sedět jako nějaký rádce pro něco, ale aby ta druhá strana mi něco dala. To jsou taková pravidla.

 

Zase se tě osobně zeptám, jestli máš osvědčený způsob, jak to odmítat. Já jsem tohle hodně řešil. Mám pocit, že v kariéře ze začátku říkáš na všechno ano, a pak se dostáváš do takového bodu zlomu, kdy po tobě furt někdo něco chce, schůzky atd. Já vím, že jsem dlouhou dobu bojoval s tím, jak těm lidem říct to ne.

 

No nevím, ale teď máme takovou skupinku mastermind. To přestalo dávat smysl, a to jsou kamarádi. Já jsem říkal, že ne, už se nebudem potkávat, protože to nedává smysl. Nemusíš říkat proč. Řekni prostě ne, nechci na schůzku. Nejtvrdší v tomto byla asi jedna doktorka z Motola, že za ní chodili lidi, protože ona byla otevřená a ještě v 80 letech neuvěřitelná mysl. Pojďte, paní doktorko, půjdete se mnou na oběd. Ta doktorka se na ní podívala a říkala: „Ne, na to už nemám čas, abych s tebou trávila čas.“ Je to trochu povýšený, takže to bylo až moc, ale můžeš říct ne. Na tom nic není. Vezmi si, že ten čas tě něco stojí, někam dojet. Nejhorší je fakt poslouchat někoho, že to je jenom pro poslouchání a pro nějaké společenské… to je pro lidi, kteří si potřebují na něco hrát, neustále networkovat. Přece je lepší v životě něco dělat. Teď si vezmi, že ta schůzka tě vyrušuje od toho dělání. Lepší je natočit podcast nebo udělat nějaký nový projekt, než někde tlachat. Jasně, můžeš si říct: „Ale jo, vždyť musím otevírat ty okýnka.“ Ale oni ty ty věci trknou sami. My jsme nikdy moc aktivně nehledali investora a najednou se objevil Ondra. Vím, že ty věci ve světě chodí do cesty. A jenom tvým mindsetem to dáš. Nepotřebuješ vymetat akce a podobně.

 

Nemusíš to tlačit a hrotit.

 

Jasně, já jsem třeba v začátku chodil hodně na konference. Bylo to super. Potkal jsi strašně moc lidí. Ti lidé byli nadšení. Mluvil jsem třeba o TopMonks a říkali, že by to taky chtěli. Pak jsem říkal, že jsem jenom takový levný parfém, že jenom nastříkáš na chvilku. Ten efekt funguje tak den dva. Stejně jsem nic nezměnil. Lepší je ty věci dělat. Jsem programátor. Máme kolem sebe lidi, kteří programují, tak pojďme dělat appky, projekty. I třeba zadarmo. Jako třeba hlídač shopů, který hlídá slevy. Tohle mě baví. Řekneš si na vahách, jestli sedět tady nebo dělat? Raději dělat.

 

Já vím, že primárně svůj pracovní čas věnuješ těm dýmkám.

 

Jo, to je totiž hrozně hezký business.

 

To mi přijde zajímavé pro programátora a pro sportovce.

 

Každý má nějaké svoje hříchy. Nemůžeme žít úplně čistý život.

 

Pojď to vysvětlit. Asi spousta lidí zná vodní dýmky. Vy jste vymysleli kromě hezké vodní dýmky designové ještě elektrickou?

 

Ano, my jsme začali v dýmkařském businessu v roce 2011, když za mnou přišel jeden designéř a říkal, že nemá peníze na výrobu klasické vodní dýmky. Dali jsme mu s kolegou peníze. On jí vyrobil. Byla to celkem hitovka, akorát ten člověk to neuměl prodat, takže nás tam hodně do toho stahoval, abychom to prodávali, což jsme nechtěli dělat. Ten projekt skončil tak divně. Nicméně tu dýmku jsme zase obnovili. Jednak děláme klasické dýmky. Teď součástí této skupinky je i anima hookah, což je Víťa Bechýnský, který tady udělal první keramickou dýmku snad na světě. Vylepšil to. Dělá dýmka anima, takže sedí se mnou v kanclu. Děláme klasický. Vedle toho mám jednoho kazašského kamaráda, který tu provozuje jeden super dýmkařský podnik Loft N8. Ten přišel s tím, že uhlíky jsou passé. Pojďme udělat elektrický. Klasická vodní dýmka funguje nahříváním tabáku, kdy v korunce se ten tabák buď obalí alobalem nebo se na to dá takzvaný heat management systém. Na to se položí uhlíky, které to zahřívají. My místo uhlíků tam dáváme elektriku. Dáváme tam spirálky. K tomu je připojený počítač s algoritmem, který ví, kolik tam má posílat proudu tak, aby to bylo v každý okamžik optimální, což je dobrý, protože zároveň ty uhlíky jednak to zahřívají, ale jednak tam dodávají moc škodlivých látek. Blbý je třeba CO, to tě moc nebaví. A jsou tam další. My jsme si dělali rozbor na Vysoké škole chemicko-technologický. Tam jsou karcinogeny tak desetinásobné oproti té elektrice, což je dobrý. Tohle děláme. Zároveň tím, jak nás baví krypto u té elektronické dýmky, tak jsme schopní měřit vitální kapacitu plic tím, jak tu dýmku kouříš. Ta tím pádem to byla zkratka k tomu, že můžeme udělat takzvaný proof of work – proof of smoke a dát ti natěžit nějaké malinký krypto, když kouříš. Takhle si nakouříš nějakou slevičku. To je dobrý. My jsme začali úplně od začátku. Mně ta dýmka přijde super věc společenská. Ty si sedneš. Nikdo nic nehektí, nehrotí. Všichni se uklidní, dají si dýmku a u toho s provedou ty věci. Když jezdím s dýmkou a prodáváme Animu do Dubaje, kam jsme prodali už skoro tisíc kusů do těch nejluxusnějších podniků. Tam to bylo tak, že jsme přijeli v nějakých kravatách a ukazovali prezentace a salovali. Přinesli jsme tu dýmku. Odpálili jsme jí a řeklo se jenom kolik kusů za kolik. To mi přijde jako takový to nejčistší kapitalismus – tržiště, ale ve větších číslech. To mě baví velmi.

 

Jak je vlastně velký business s dýmkama, protože já než jsem vůbec věděl, že něco takového děláte, tak jsem si říkal, že dýmky se kupují někde v Egyptě z dovolené za pár stovek.

 

Jo, to jsou ty mosazňáky. Když třeba se to dozvěděl Ondra Bartoš, tak říkal, že to je nuda. Jo, jasně, ten business není úplně šílený, ale jsou to třeba já bych řekl do 20 miliard dolarů. To víc není. Zatím je to malý, nicméně tak jako přes cigarety se přešlo k nějakému JUULu nebo IQOSu, tak tyhle velké tabákové firmy hledají alternativy k tomu spalovanému tabáku. To si myslím, že proto je to zajímavý. Postupně cigarety se upozadí. Kouřit nějaký liquid nevíš, co se ti s tím glycerinem dostává do plic, viz případ JUULu a těch náhražkových patron s THC, kdy pár lidí umřelo. Není to problém JUULu, ale je to problém toho, že fakt je tam chemie a nevíš, co ti to dělá s plícema. Tady máš další možnost, že máš tabák nahřívaný, což je stoletími prověřená technologie, kterou my ještě děláme čistější, protože si myslím, že ten business by mohl být zajímavý.

 

Dostávám se k tomu, proč je to tak těžký? Tak fungují elektronické cigarety, kdy je všechno vymyšlený. Jenom to dáš na dýmku?

 

Jako jo, možná bychom potřebovali jednoho Dana na začátku. My se s tím teď pipláme 3 roky. Je to celkem těžký, protože tam jde o všechno. Jde o skladbu spirál, jak jsou dlouhý, z jakého materiálu. Zkoušeli jsme tuny materiálu. Některé byly karcinogenní jako blázen. To je vlastně hra jako teplo v dýmce. Když uhlíkama nějakým způsobem koriguješ, tak na začátku je dýmka dobrá, pak musíš odpopelovat uhlíky, abys to měl konstantní, hrát si s tím teplem. Totéž je to u elektriky. My tam máme rozumný algoritmus, že na základě toho, jaké tam jsou tabáky, tak to nějak zapalujeme. Je zajímavý, že tam máme rental model. To znamená ty si od nás tu dýmku nekoupíš, ale pronajmeš si ji. Když tě to baví, tak jí máš dál. Když ne, tak nám ji vrať. Nám to je jedno. Pro koncáky to máme za nějaký monthly fee. Pro podniky to máme za share na prokouřené dýmce. To je dobrý, že nemusím nikoho salovat, to nesnáším – přesvědčovat o něčem: na, tady to máš, vyzkoušej si to. Bude ti to bude fungovat, nebude.

 

Jako že kolik lidí u nich to prokouří, tak oni část z toho dostanou.

 

Jo, funguje to tak, že všechny ty dýmky jsou spojený k nám do cloudu. Víme přesně, co se tam děje. Máme zajímavý data.

 

Někdo tam ale musí dávat ten tabák, i když je elektrická.

 

Jo, ten je tam furt. My přemýšlíme o kapslích. Uvidíme, jestli z toho bude takový Nespresso trošku. Ten tam musíš dávat furt. Pak je to tak, že my se s tím podnikem dohodneme – jedna dýmka u tebe stojí 400 Kč. Z každý dýmky nám dáš 50 korun. My víme, kolik se tam protočilo, takže pošleme jenom fakturu vygenerovanou podle počtu dýmek. Vedle toho ten dýmkař, když tam kouří, tak může dostat cash-back z našich 50 korun. Pro všechny je to taková dobrá situace, protože my chceme, aby se těch dýmek kouřilo víc. Víme, že to je zdravější. Ti lidé budou stejně kouřit. Posluchači, já vím, možná učím děti kouřit, za tohle půjdu do pekla. Ty děti by stejně kouřily nebo braly drogy, upřímně řečeno. Je lepší, když kouří něco zdravýho. Neříkám, že to kouří děti, abys tady nemusel moc stříhat. Ten majitel má větší vytíženost podniku. Já chci vidět po celém světě rozblikaná jednotlivá místa, na kterých běží naše elektronické vodní dýmky.

 

Mě zaujalo, jak jsi říkal, že nesnáším salování, což pro někoho, kdo prodal svoji firmu, tak mi to přišlo paradoxní.

 

To není paradoxní, protože já jsem vůbec nesaloval. Ta firma, která to chtěla koupit, tak přišla sama a řekla, že to je nebezpečný, protože vás je hodně. Už je tam risk, že byste skončili někde v Deloitte nebo v SAPu nebo v nějaký šílenosti, tak my si vás koupíme. Takže přišli sami. Body shopping fungoval tak, že přišli nějaké leady na mě samy. Já jsem nikde nechodil. Řekli: TopMonks, to zní zajímavě. Pojďme to vyzkoušet. Jenom moment to bylo tak, že mi jeden chlapík z toho investičního fondu, který nebudu jmenovat, že máme slabou výkonost, že by tam těch lidí na ten komerční vývoj mělo být tak dvakrát tolik, že to strašně jede. Měli jsme víc mít obchodníky. Tak jsem říkal, že tohle mě moc nebaví, ale fajn, naberu obchodníky. Nakonec jsme do toho zahučeli asi 2,5 milionu v těch platech obchodníků. V podstatě to bylo neustálý prolívání vědomostí průtokáčema, protože ti lidé byli super v korporátu a uměli se bavit korporátštinou, ale nerozuměli té technologii, takže my jsme je neustále nachytřovali. Dělali jsme pro ně školení „IT for non-IT“. Učili jsme je krypto, Docker, AWSko, JAVA script, aby ti lidé byli za týden úplně prázdní a nebyli schopní argumentovat. Pak za mnou přišel jiný majitel agentury a říkal, že jestli chci to naboostovat, tak ty musíš být head of sales, protože ty tomu rozumíš. Já jsem říkal, že tohle nechci.

 

Já si myslím, že docela dobrá lekce je z toho stavět to tak, jak to chceš. Spoustu lidí chodí a říká, že já tohle nechci dělat, tak proč to děláš?

 

To jsi řekl úplně přesně. Protože takhle to píšou ve Forbesu. Takhle to dělá Tomáš Čupr, tak já to taky musím dělat takhle. Ne, nemusíte. Dělejte si podle sebe. Nikde není žádná mantra, jak to má být. Podle mě jsou spíš zajímavější ty decentralizované firmy. Jak se jmenovala ta rajčatová firma v Kalifornii? Morning Star? To bylo snad 10 tisíc zahradníků, kteří pěstovali rajčata a měli to kompletně decentralizované. Nebo v Holandsku Burcork – decentralizovaná pečovatelská služba. Funguje to. Nikde není psaný, že ty firmy se postaví takovým tím pyramidálním modelem. Je to výrobní linka, ten dělá tohle malinký, tamhleten dělá tohle a dohromady se to spojí ve výrobek. Spíš pro někoho dává větší smysl, když tam budou lidi, kteří to udělají od A do Z. Takže nikde to není předepsaný. Nedá se to podle mě naučit. Spíš musíš něco umět. Spousta lidí se to snaží přeskočit. Myslí si, že si nahiruje lidi, kteří to budou umět za něj. Tohle pokud nemáte, že tomu nerozumíte, co děláte a nechcete tomu věnovat ten čas, tak většinou budete neúspěšní.

 

(partner podcastu)

 

Možná to tak i je, že některé firmy jsou hnaný tím salesem…

 

Jo, a ty můžou fungovat taky dobře. Já neříkám, že ten můj přístup je jediný možný. Existují vlčí smečky lidí, kteří jsou sociopatičtí. Jedou drsný na sebe joky. Jsou dravci. Může to fungovat, samozřejmě. Někdo se v tom cítí dobře.

 

Já jsem četl nějaký tvůj starší článek na blogu, když jsi vždycky mluvil o věcech a o tom, jak to máte postavený, jak vždycky chodili lidi a říkali, že takhle to nepůjde a takhle to nemůžeš dělat. Mi přijde zajímavý, že mně se to stává taky. Lidi třeba přijdou a říkají: „Ty jo, vždyť ty jsi měl tak našlápnuto. Ty jsi ten podcastový trh mohl ovládnout.“ Já říkám: „Ale vy nevíte, jak to mám vymyšlený a co chci dělat.“ Všichni to měří podle těch jejich měřítek, což pro někoho je ta velikost nebo výdělek nebo něco takovýho. Často je to nepochopení, že to optimalizuju na něco jinýho. Ta moje meta není stejná jako ta vaše meta.

 

Dane, ten tvůj masterplán bych tedy chtěl znát. To mi můžeš říct mimo.

 

Já si myslím, že to mám podobně jako ty, že já chci jmenovat problémy a chci mít co nejméně nepříjemných konverzací a co nejméně dostupný lidem na telefonu atd., takže v tomto to mám podobné. Některé cesty tak vedou cestou, že můžeš být head of sales, ale pokud nesnášíš někomu brát telefony, tak to možná není úplně dobrý.

 

To rozhodně není. Já jsem ten salesák, který má zapnutý focus mode od půlnoci do půlnoci a vypnutý všechny notifikace. Takhle, vím, že bych to prodal, ale necítil bych se dobře. Já jsem dlouho dělal v korporátu – asi 6 let ve firmě Ariba. Lítali jsme po celý Evropě – nějakou dobu ve Švýcarsku, Basilej, Zurich, ve Finsku ještě v době, kdy Nokia byla cool. Byl jsem schopný na sebe vzít košili a slušný kalhoty a bavit se s managementem, protože to vím, že mám takovou schopnost, že jsem schopný se bavit i s business lidmi tak, aby rozuměli, o čem je ta technologie, že jim to přiblížím. To docela oceňovali, ale sám jsem se necítil úplně cool, takže jsem to opustil.

 

Párkrát jsme tady nakousli krypto. Jaký je tvůj pohled na tu megaoblast krypto. Změnil se tvůj názor za poslední půlrok, rok na krypto?

 

Ani moc ne. Ze začátku mě to přitahovalo tím, že v podstatě ti to dává možnost, jak se relokovat s nějakými svými statkama likvidníma někam jinam a tam začít nový život. To mi přijde fajn. Další věc – ta kryptografie je fajn. Pokud se snažíš, tak tam ty věci nejsou vidět. Nemyslím si, že by stát měl vidět, co děláš se svými penězi. Jednou jsou tvoje, tak si s nimi dělej, co chceš. To se mi na tom líbilo. Ze začátku jsem fandil vedle bitcoinu třeba moneru, který bylo víc krypto rovnou by design. Pak taky litecoin, protože byl levnější co se týče transakcí. S tím jsme záhy začali vyplácet část výplat podle vůle těch příjemců v litecoinech v TopMonks. Pak ethery byly super, když začínaly solidity. Od té doby se to strašně změnilo. Co se týče změny, tak mi dává smysl jenom ten bitcoin. Co se týče těch dalších projektů, tak vedle solidity, tak solana a jiný další chainy. Třeba já jsem se koukal hodně špatně na NFT. Furt se na ně koukám divně. Většina z nich jsou scamy. Je to stejná doba jako když bylo ISO v roce 2017, kdy lidé vybírali hrozný peníze na white papery, i když bylo zajímavý ty white papery studovat, protože to byla studnice zajímavých nápadů. Oni ti lidé to pak nakonec nikdy neudělali, ale jak by cokoliv mohlo fungovat decentralizovaně. To bylo pěkný. Ty NFT – to je totéž, ale trošku si upravuju svůj pohled na ně, která nejsou pouze nějaké obrázky, ale jsou to věci, které můžeš využít v další internetový infrastruktuře, ať už to jsou může být skiny pro dětičky do Fortnitu.

 

Mně se líbí takový to svým způsobem členství nějaké komunity, že tam to použití mi přijde zajímavý. Například se dali lidi dohromady, kteří decentralizovaně chtějí koupit vzducholoď. Vydávají na to nějaký NFTéčka. Koupí si ho, tím pádem mají podíl v komunitě a společně koupíme vzducholoď a mají plán, jak společně koupit vzducholoď.

 

Takže je to takový kickstarter, ale neočekávají, že z toho budou mít nějaké peníze. Je to taková sranda.

 

Jo, jo.

 

Mě baví takový ptákoviny jako NFT na tenisky, protože je obrovský boom ve sneakerech – kupovat si kraviny, tak si kupuješ tenisky. Nechceš je mít doma, ale v nějakém trezoru. Jenom vědět, že je tam máš. To jde proti decentralizaci, protože tam musí být nějaký trustovaný subjekt, kterýmu věříš, že to v tom skladu skutečně je. To spojení reality fyzický a tou virtuální je ošemetný. Nejde to udělat pořádně. Ale tohle alespoň trochu dává nějaký smysl, že my dva si mezi sebou vyměníme nějaký posraný tenisky a uděláme to virtuálně, tak možná trošku. Třeba další oblast, která je fakt zajímavá, jsou decentralizovaný finance, který jsou absolutní džungle a nepochopitelnost pro většinu lidí včetně nějakých kontrolních orgánů. Teď se možná rozkoukali na bitcoinu, že s nimi banky začínají spolupracovat a navzájem si na sebe donášejí burzy a banky lokálním financím, takže pozor. Tyto dvě instituce nejlépe vůbec nepoužívat, případně přes nějaký kryptoveksláky případně. A to DeFi je ještě úplně nepoblíbený, takže je tam možnost udělaný takový finanční operacičky z různých mixů různých coinů a dalších derivátů. Je tam možnost ještě nějakým způsobem vydělat. To mě zajímá.

 

Já jsem se setkal v poslední době s takovými zajímavými názory, že ten bitcoin nebo crypto se změnilo v takovou tu hračku bohatých, fondů atd. Možná díky tomu, jak je snadné tím manipulovat a jak některé ty Elon Musk atd. občas něco vidí, napíšou něco a vyletí to. Máš skoro pocit, že si s tím trochu hrají. Jak vidíš ten původní anarchistický záměr být – ty lidové nekontrolované peníze?

 

Jasně, že drží všechna esa v rukávu velký pooly minerů a případně lidi, kteří mají naditý peněženky bitcoiny nebo čímkoliv jiným, ale pro mě to je absolutně normální. Vždyť takhle funguje i kapitalismus. Síla státu už pomalinku klesá ve prospěch korporací, což je možná pro některý trošku scary. To vede k různým situacím, že přestanou fungovat státy a bude tady stát McDonaldistán a nějaký Mafiastán a podle toho, kolik má peněz a kolik přitáhne oveček. Pro mě se toto nějak moc nezměnilo. Moc se nekoukám teď na propady, respektive to neřeším, protože já mám furt stejně těch bitcoinů, tak jestli to chvilku znamená, že to je 20 papírků natisknutých bez nějakého krytí nebo jestli je to 30, to je pro mě teď nesměroplatná informace. Nepoužívám ty bitcoiny na nějakou denní směnu, tak mě to nějak nepálí.

 

Jsou to ty uložené prostředky.

 

A v podstatě ani nepředpokládám, že jednou to bude milion dolarů. Jenom kdybych potřeboval zvednout kotvy, že by se to tady nějak extra pokazilo, tak je dobrý mít něco, s čím odejdeš, abys nezačínal úplně od nuly.

 

Takže čistě nemáš exitový plán?

 

Vůbec. Mně přišla hezká myšlenka paralelního polis někdy v roce 2015. Od té doby mě začaly bavit ty kryptověci. Jak se do toho dostává masa, tak je to pro mě méně a méně zajímavý. Jsou tady hezčí témata, která můžu řešit, ale zároveň jak říkám – vznikají hezké projekty – decentralizované finance a tak, tak je zajímavé to sledovat, ale sledovat kurz bitcoinu je ztráta času. A nedej bože s tím stresovat.

 

To je totéž jako sledovat kurz akcií.

 

Asi jo. To bylo 12 nebo 13 let zpátky, když jsem obchodoval na Forexu se zlatem a s ropou a podobný věci. OneMain Financial se tenkrát jmenovala ta firma, přes kterou jsem měl ten terminál. To bylo absolutně šílený. Mě to požíralo tolik energie a CPU, že jsem se nebyl schopen věnovat něčemu jinýmu. To rozhodně už nechci zažít. Takže to tam prostě nechám. Čas od času si něco koupím a nechám to tam být. Pak se uvidí.

 

Probrali jsme 2 z oblastí – dýmky a krypto. Co byla ta třetí? Psychedelický výzkum.

 

Jo, ale to je zatím jenom z dálky. Tam nás čeká obrovský boom. Stejně tak jako na přelomu 2000, když jsem se zajímal s různými growery o hydroponii THC a čekali jsme, až to bude legalizovaný. Teď už to je nějaký nedomrlý, ať už v Americe nebo u nás, jak se to postupně uvolňuje.

 

Pro myslíš, že je to nedomrlý?

 

Protože je blbá ta legislativa. Jak v Čechách to ještě fungovalo donedávna – možná se to teď uvolňuje – tak jednak obsah THC, který můžeš v těch rostlinkách mít. Druhý že tam byl nějaký povinný výkup od nějaké státní organizace.

 

Nicméně v Americe například vzniknul ohromný business.

 

Jo, vzniknul, ale ten šedý, protože z toho neplatíš daně, takže tím, jak se tam teď legalizoval prodej v Kalifornii nebo v Coloradu, tak paradoxně ten černý trh úplně znásobil se, takže lidi, co jsou tam oficiálně, tak tlačí na vládu, aby tam ty daně na toto zrušila, protože v podstatě oni jsou outsideři, protože jsou dražší.

 

To by zrovna člověk řekl, že u tý trávy, která není tak drahá, jsem si myslel, že vyhraje to, že to je jednoduchý, máš nějakou kartičku. Přijdeš někam, kde víš nějakou kvalitu atd. oproti tomu černýmu trhu.

 

To ti přesně můžu říct paralelu s tabáky do vodní dýmky. V Čechách oficiálně si můžeš koupit pár značek a pár jejich chutí. Ale protože máme zákony, jaké máme, tak ta daň je šílený oproti třeba Německu. Proto se jezdí pro tabáky do Německa. Ti lidé nebudou blbí. Stejně nejvíce tabáku se tu prodá přes Telegram přes pašeráky, protože máš k dispozici daleko větší sortiment za daleko lepší cenu. Jestli máš dát za 250 gramů 1800 Kč nebo 1100 Kč, to je sakra rozdíl. Bohužel. Takhle to je s THC v Americe.

 

OK, takže THC nějaký boom už možná byl.

 

A možná bude, těžko říct, ale psychedelika mi přijdou daleko zajímavější, protože dobře, vedle toho máš mastičky s THC a možná řešení oddalování Parkinsona, což je dobrý, protože jsem v rodině měl Parkinsona a dva Alzheimery, takže mě toto eminentně zajímá, ale právě proto mě zajímá i obecně neuroplasticita a vznik nových buněk a podobně. K tomuto by psychedelika mohla sloužit. Takže vlastně si udržovat ten mozek nějakým způsobem funkční. Když už ne lepší, tak alespoň na nějaký úrovni. Snažím se to dělat jednak učením. Mám může být appky na denní úkoly z různých oblastí, což je fajn. Hry jsou super. Pak ta psychedelika by mohla být jednou z těch možností, jak si trošku ten mozek více vytrénovat a přidat si nějaký synapse. 

 

Nějaký nový spojení. Máš trošku vhled do toho, jak to funguje v mozku? S Filipem Tylšem tady jsme řešili trochu víc. Je pravda, že asi furt je to v začátcích, i když ten výzkum už mám pocit, že je docela velká renesance a spoustu reálných výsledků se dozvídáš. V Americe jde ten výzkum hodně.

 

Jasně, hlavně po tom boomu v 60. letech pak to bylo trochu zakonzervovaný politicky. To jsou možná domněnky. Byl na to ban od obrovský vlády. Jenom se to oprašuje, takže tady jsou desetiletí zkušeností s testováním, užíváním, zjištěný věci, že nezískáš závislost. Není tam neurotoxicita. Přijde mi to velmi zajímavý, když pak čteš reporty – možná jsou trochu přitažený za vlasy, uznávám – ale chlapík, který přes covid ztratil čich. Dal si trip a pak si začal tu neuronku, která byla v nějakým stavu neuroplasticity, trénovat znovu na čich, takže si vzal nějakých X vzorků parfémů a začal trénovat. Tam to bylo rozebraný, že si to vsugeroval, ale hlavně že tu neuronku v mozku přetrénoval, takže si zkazil čich, že ho naučil velmi dobře na těch pár vůní a nic jinýho nebude cítit, což možná mohla být pravda. Takže takový zajímavý věci, ale pak to jsou i deprese, že ten člověk místo toho, aby to nějakým způsobem utlumoval množství serotoninu, který funguje jako transmitor mezi neurony a nositel toho elektrického signálu, tak ty naopak ten mozek zaplavíš serotoninem, takže tam vzniknou synapse, o kterých jsi nevěděl, nebo se snáz spojí neurony. Je možný přes toto si uvědomit spoustu věcí. Třeba hodně super podle mě – nelegální, takže nebudem doporučovat – jsou ty ayahuascový párty, když to je dělaný nějakými Indiány a ne lokálními šamany, kteří si přivezou svoji medicínu z Amazonie. Tam jsou zajímavý stavy a propojení lidí do jednoho celku a tak. Někdo to samozřejmě odzvrací. Někdo se vehementně defekuje v průběhu noci, takže to se stát může, ale to souvisí s tím ozdravením. Když tam někdo přistupuje s tím, že je v podstatě v pohodě a v podstatě to nechá všechno „let it go“ – taoistický přístup, tak má dobrý zážitek z toho DMT. 

 

Já jsem nedávno na YouTubu viděl fascinující holandský pořád placený holandskou státní televizí, kdy tam jsou 3 nebo 4 mladí moderátoři, kteří zkoušejí různé látky. Řeknou reálně, kolik si toho vzal. Pak je to sestříhaný, že tam jsou dva. Jeden z nich si to vezme. Ten druhý mu dává může být úkoly nebo se ptá, jak se cítíš. Přišlo mi to fascinující, že v Holandsku je to placený státní televizí a že ta edukace o tom, co různé látky dělají, jak působí, zkušenosti…

 

Je také to lepší, když lidi blázní a mají špatný takzvaný setting, to znamená ty okolní podmínky. Typicky mladí lidé si to vezmou na koncert – dáme si houby! LSD! Super to super! Jenže si neuvědomí, že v ten moment, protože s tím nemají zkušenost, že člověk je hypersenzitivní, takže reaguješ na jakékoliv – třeba se na tebe někdo zamračí a ty si z toho uděláš brutální schízu. A teď v tom musíš vydržet 10 12 hodin. Ono to není úplně jednoduchý. Rozhodně to není něco, co bys chtěl opakovat každý den. To je právě super. Je dobře, že takovýhle edukace jsou. Ty lidi to zajímá. Co já uvidím? Jak se cítím? Co slyším? Ale ono se to těžko popisuje. Všichni vidí fraktálovitý obrázky na YouTubu nebo tak. Když tam pak začne fungovat nějaká telepanie a najednou začneš vidět do více rozměrů a pochopíš pravdu – záleží na dávce – tak to se moc nedá přiblížit. Je to zajímavé pro studium, ale ani bych moc neřekl, aby si to lidi nějak hodně studovali, protože pak se snaží naroubovat tu zkušenost na to, co někde četli. Najednou z toho začne být stres, a to nechcete.

 

Mně přišlo zajímavý, když se podíváš do historie, moc se o tom nemluví, tak každá civilizace a doba měla své látky a drogy. Teď už jsou knížky o tom, jak nacistická armáda byla na pervitinu. Nebo jak Vikingové byli na houbách atd.

 

To ani nevím, že lysohlávky rostly takhle na severu.

 

Já jsem někde slyšel teorii o tom, že celá ta příhoda o Santa Clausovi atd., že oni si ty severské kmeny věšely houbičky na vánoční stromek. Teď nevím, aby to nežrali ty sobi. Oni pak viděli ty létající sobi. Rozhodně jsou nějaké takovéhle teorie. Vychází to ze zhoubičkovaných lidí na severu.

 

To je rozhodně zajímavý. Každopádně máš pravdu, že ty jednotlivé civilizace měly cokoliv; žvýkali keře, houby a co já vím. My máme alkohol. To je naše taková legální droga. Lidi si neuvědomují, jaká to je droga ve všech aspektech špatná: krátkodobý účinek, lidi jsou potom většinou agresivní, opice, zničený mozkový buňky, dělá to lidi nešťastný. A je to legální. Ale zároveň zase chápu, že se lidi bojí toho, že pokud by se otevřela stavidla, tak jsou lidi, kteří nejsou připravený. Každý je v nějakém jiném vývojovém stupni, takže taky nejsem zastánce úplné legalizace.

 

Jo, jo. Já jsem koukal na YouTubu na nějaký dokument. Aby tam dali odstrašující příklady, aby neukazovali jenom jak je to super a zajímavý a má to potenciál, tak tam vzali kluka, který z toho má nějakou reálnou depresi, ale on řekl, že on nějakým způsobem vypil ekvivalent 50 tripů. To si říkáš jako že bod číslo 1, že se ti může stát něco špatnýho, když se předávkuješ. Stejně tak když se předávkuješ čímkoliv.

 

To je zajímavý, že skončil v takovýhle psychóze.

 

On skončil tak, že měl asi rok nebo dva to vidění.

 

Cože? To je divný a zajímavý.

 

Tak možná našli jednoho herce.

 

To si myslím, protože takovýhle případy jsou, že si lidi spletli dávkování nebo tekutinu. Tam je problém, že to LSD se dávkuje v mikrogramech, kdežto většina ostatních v miligramech, takže je možný sáhnout vedle. Ti lidé se z toho většinou dostali v pohodě. Tak jako může se ti stát cokoliv. Nevím, nechci tady nikoho navádět k ničemu.

 

Ještě mě napadá, když jsme u technologií, krypta – jsou nějaké trendy, které teď po očku sleduješ a přijde ti to zajímavý? Něco futuristického?

 

Bude zajímavý, co se vyvine z té větve dlouhověkosti, do které nedávno zainvestoval Jeff Bezos, protože tohoto se ti lidé, kteří mají peníze, děsí, že umřou a neužijí si je. Chtěli by tu nejlépe být věčně. Viz krásný seriál na Netflixu Altered Carbon. Všichni chtějí být Metuzalémové, aby tady žili tisíce let. Tak jsem zvědavý, co z tohoto vznikne. Pak asi úplně nic. Vždycky mě něco praští přes nos, ale spíš jsou to krátkodobé věci. Nějak se zbytečně neděsím věcí jako jak se lidi rádi straší různým průmyslem 4.0, jak tady všechno skončí špatně; umělá inteligence. Lidi mít co dělat, tak budou zevlovat. Vznikne tady ne anarchie, to by bylo dobrý, kdyby vznikla, protože anarchie není to stav bezpráví, ale bez nadvládce, což si spousta lidí plete. Obecně se nekoukám moc do budoucnosti, protože kdo ví, co bude. Strašení tím, že dojdou fosilní paliva, podívej se, jak to teď je.

 

Možná mě ještě napadá, jestli máš nějaký tip pro lidi, kteří by si chtěli vytvořit tu práci podle svých představ? Mám pocit, že je spoustu lidí, kteří úplně nesouzní, protože my dva jsme si naši práci dokázali vytvořit dle sebe.

 

Já si myslím, že ten tip je jasný. Naučit se něco. Je to jedno co. Jedeme na vlnce IT, tak to je v kurzu, tak se to tak velkopansky říká lehce, když někdo se živí rukama, ale zrovna teď jsem četl nějaký článek, protože mi to přijde, že jsem taková houba. Načtu všechno od bulváru až po drsnější články. Bylo to o nějaké paní, která dělá koláče a byla překvapená, kolik těch koláčů prodá za den. Udělala si business z koláčů. Podle mě ty příležitosti jsou všude. Můžeš pracovat rukama, mentálně. Důležitý je chtít se učit. Chtít ty věci fakt dělat. Potkal jsem spoustu lidí, kteří přišli s nějakou myšlenku, nápadníci: „Nahirujem tady teď tyhle lidi. Uděláme jsme se. Ale za nápad dostanu tento podíl.“ To jsou lidi, kteří nikdy nic v životě nedokážou. Já vím, kolik jsem investoval času do toho, abych se naučil nějaké technologie. To teď není vidět, ale je to nějaký fundament, který v sobě mám. Stejně tak se můžeš naučit cokoliv. Dělat dobře podcasty – někomu to přijde zajímavý, za to nějaký šušně, kachle dát. Kdokoliv má tu příležitost. Nepředstavujte si to, že najednou musíte dělat nějakou velkou firmu. Teď jsou ta malá OSVČ, co dělají všechno na sebe. Třeba kdyby zrušili ten připitomělý švarcsystém, tak by se tu ten svět měl daleko líp. Viz ta nechutná kauza vůči Tomáši Čuprovi a Rohlíkovi, že tam ti kurýři pracují na švarc. Co to je? Jsou tam sami, rádi. Jinak by šli jinam, když tady máme nulovou nezaměstnanost. Třeba takovýhle věci, tak si uvědomte, jakou máte sílu. Pak můžete mít vedle sebe stejnýho člověka. Najednou jste dva, tři, čtyři. Vůbec nepotřebujete nějakou brutální investici. Spousta lidí strašně moc dlouho plánuje, něco připravuje, investuje dopředu. Vezmi si stánek a začni něco dělat. Webovku ti udělá dnes kde kdo. I když to nemáš pintlich, tak když to bude dobrá služba, tak všichni kašlou, jaký tam je UX nebo jestli máš nějaký dobrý brand. Tohle je pro mě vzor John Vanhara – podniká v USA, který tenkrát dělal Shipito. Původně to měly být nějaký sklady pro kola nebo co. Pak to celý předělal na přeposílání zásilek z Ameriky. Ta služba byla strašná co se týče webu. Bylo to v PHP, padalo to. Polovinu pokusů jsi to ani neproklikal, ale ve finále ta služba byla jediná, co fungovala. Možná tehdy to dělala ještě Zásilkovna. On to úplně převálcoval i s hnusným interfacem, ale nějakým způsobem to fungovalo, ten back office. Tohle je pro mě ten pravý přístup: dělat ty věci od začátku. Třeba hnusný, to nevadí. Ono se to vylepší, když to bude mít ten potenciál. Zároveň když nemáte ten nápad, běžte. Ve vašem okolí je určitě někdo zajímavý, kdo ten nápad má, tak se k němu běžte připojit, dejte do toho nějaký risk v začátku a uvidíte.

 

Je pravda, že s tím riskem – zkratky sice neexistují, ale určité existují. Určitá zkratka byla, že když jsi v začátcích, tak jdi za někým, kdo se ti líbí nebo chceš se jít něco naučit, tak mu nabídni, že u něj budeš pracovat zadarmo. Ano, bude to nějaká investice, ale možná za rok budeš mnohem dál, než když nastoupíš do korporátu.

 

Jó, Dane, to je těžký pro lidi, kteří už mají zlaté okovy: hypotéka, rodina. Mě překvapuje, kolik lidí nemá našetřeno na nějaký 3 měsíce přežití, takže ono se to lehce říká lidem, kteří ty peníze už mají, ale zároveň si myslím, že pokud chceš, tak si ty peníze nějaký našetříš. Upřímně, když se na to koukám, tak když jsem byl mladý, tak mi nevadilo jít do nějakého risku. Nevím, jestli tam ale skutečně byl, protože já jsem si vydělal peníze konzultacemi, kdy třeba v roce 2005 jsme brali velký stotisícový platy, takže jsem měl možnost si ty peníze vydělat. Ale začínal jsem za pár korun v Unicornu jako programátor. Když dnes řeknu – to bylo nějakých 30 korun na hodinu. První výplata byla 1500. Koupil jsem si za to repráky vítězoslavně na Strahov na kolej, tak mě to stejně bavilo kvůli tomu, že jsem se tam hodně věcí naučil. Být v tomto rozpoložení, že dělám nějakou práci, která stojí za hovno, a jít do takovéhle risku, tak taky nevím. Už jsem taky takový zpohodlnělý trošku. Aby to nevyznělo – já nemám rád kibicování a velkopanské rady „Běž za tím riskem!“ 

 

Jo, jo. On má Géčko, jemu se to říká.

 

Přesně tak. A máte pravdu. Mně to s říká úplně jinak, než lidem, kteří jsou na tom tak, že těžko vyjdou každý měsíc od výplaty k výplatě.

 

Já si myslím, že když jsem dřív tohle řešil, že máš i může být osobnostní typy. Někomu dělá dobře postavit ze zády ke zdi, jít do risku all-in. Já došel k tomu, že mi to dobře nedělá a že říct ze začátku, že tomu věnuju víkend, večery a dám tomu půl roku. Nepřeskočím čistě do neznáma, ale z jistější lodi do vratší lodi, ale mám nějakou loď vytvořenou. Je to mnohem příjemnější.

 

Máš pravdu. My s Jetminds jsme začali jako školení při našich normálních zaměstnáních. Tenkrát jsme školili nějaké opensource technologie, které tenkrát nebyly k dispozici. Až když jsem poznal ty lidi, co se týče práce v korporaci, tak jsem poznal zajímavé lidi po celé Evropě. Najednou přišel jeden a řekl, ať tohle spolu jdeme udělat. Byl to jednodušší. Takže máš pravdu.

 

Super, Filemone, děkuji moc za moudra.

 

Dane, právě, no. Myslím, že moc mouder nebylo. Děkuju pokud jste to vyslechli až sem 1:20 hod, výborně, možná míň. Bylo to hrozně příjemný, Dane. Ať se ti daří samozřejmě v dalších dílech, ať máš štěstí na hosty a tak. Mějte se hezky. Ahoj.

 

Díky moc, že jste doposlouchali až sem. Myslím si, že to byla hrozně zajímavá konverzace nejen o decentralizovaných nebo svobodných firmách, ale i o vodních dýmkách, kryptoměnách a spoustě dalších příbuzných tématech. Připomínám web protiproudu.net, kde jsou všechny informace. Připomínám YouTube kanál, ale hlavně budu hrozně rád, pokud vás tenhle rozhovor bavil, líbil se vám, něčím vás ovlivnil. Pokud ho nasdílíte na sociálních sítích anebo klidně potají doporučíte svým známým. Já jsem Dan Tržil. Bylo mi čest pro vás zase vytvořit něco, co doufám mělo hodnotu. Musím se přiznat, že jsem pro vás přednahrál docela hodně zajímavých dílů. Takže těšte se zase na ten další. Brzy na slyšenou.

 

Vybrané rozhovory

Využitím těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Více informací.