Milan Formánek: Osobní značka je přeceňovaná. Sociální sítě nás okrádají o objevování

Milan Formánek: Osobní značka je přeceňovaná. Sociální sítě nás okrádají o objevování

Milan Formánek je marketér, který většinu kariéry strávil ve společnosti Red Bull a také jeden z těch lidí, které nejde zařadit do škatulky.
V rozhovoru probereme témata osobní značky, etiky v marketingu nebo kreativity. Dotkneme se ovšem i témat jako zahrádkaření, biohacking, prepping, posedlost výkonem a spoustu dalšího.

Rozhovor můžete jednoduše poslouchat na vašem telefonu v těchto aplikacíchPoslechněte si v aplikaci

Přepis epizody

Vážení kamarádi a posluchači Proti Proudu, vítejte u dalšího dílu. Omlouvám se, že jsem vás nechal docela dlouho čekat, ale tenhle rozhovor, myslím, stojí za to čekání. Mým hostem byl tentokrát Milan Formánek. Musím se vám přiznat, že jenom vymyslet nějaký titulek nebo nadpis tohoto rozhovoru byl nadlidský úkol. Byl to totiž takový ten klasický rozhovor, který mám fakt rád, který jde do spousty zajímavých témat – od tématu budování osobní značky a takového přesvědčení, že dneska musíte vytvářet spousty obsahu a být aktivní na sociálních sítích, abyste vzbudili ten pocit, že jste úspěšní a že něčemu fakt rozumíte. Bavíme se o kreativitě. Samozřejmě řešíme i marketing, protože Milan byl 14 let v Red Bullu a nyní je CEO kreativní agentury Zaraguza. Pokud vás marketing zrovna nezajímá, tak probereme témata jako zahrádkaření, biohacking, prepping, což je taková příprava na různý typy katastrof. Docela zajímavé téma, které v České republice není moc rozšířený. A spousty dalších témat, tipů a triků na dobrý život. Milan je jeden z těch lidí, který má ohromný množství koníčků a zájmů, ve kterých jde fakt do hloubky. Nedává to moc o sobě vědět, ale je to člověk, kterého vždycky když potkám, mám s ním krátký rozhovor, tak často o tématech přemýšlím zbytek dne. Nějakým způsobem mě to vždycky osloví a donutí k zamyšlení. Já doufám, že tenhle rozhovor bude podobně působit i na vás a že si ho užijete. Jen připomenu, že pokud byste náhodou chtěli vidět i video, jak si s Milanem povídáme, tak to najdete na Youtubu – Proti Proudu nebo Dan Tržil. A Proti Proudu najdete i na Instagramu, kde je spoustu zákulisních fotek, různý nápovědy, kdo bude dalším hostem atd. Teď už pojďme na to.

 

Ještě než podcast začne, dovolte mi, abych chviličku, abych vám doporučil další zajímavý podcast, a to podcast Brain We Are. Ten dělají dva dobří kamarádi – Vojtěch Hlaváček a Jiří Kryštof Jarmar. To jsou kluci, kteří se věnují neurovědám. Hodně zkoumají, jak fungují. Oni sami říkají, že vědí, že nic nevědí, ale pokaždé se snaží vědět o trochu víc, a tak ve svých podcastech skáčou do poznatků o mozku a vědomí, nakopávají svůj potenciál a sdílí to se světem. Takže pokud vás zajímá téma biohackingu a prevence zdraví nebo vás třeba víc zajímá hranice poznání a fascinace, ego a další filozofické a psychologické koncepty kolem toho, tak si určitě poslechněte podcast Brain We Are. Mají už skoro 100 epizod, takže už jsou taky pěkně vymluvení. Mají taky dobrou chemii mezi nimi. To byla jenom taková vložka, kdy jsem vám chtěl představit podcast Brain We Are. Pokud byste někdy třeba čekali na novou epizodu Proti Proudu a chtěli byste zase něco nového, zajímavého na poslech, tak můžete zkusit třeba to, co na všech podcastových aplikacích.

 

Milane, vítej v dalším díle Proti Proudu. První díl roku 2021 – doufejme, že rok, kdy porazíme covid a zase se odrazíme zpátky k novým začátkům. 

 

Díky moc, Dane za pozvání.

 

Já tě jenom trochu představím. Milan Formánek, ty jsi vlastně dlouhé roky strávil v Red Bullu. My jsme se potkali, já jsem nad tím dneska přemýšlel – už zhruba 10 let zpátky. Já jako čerstvý absolvent a snil jsem jako člověk se zájmem o marketing, že bych chtěl dělat někdy v Red Bullu, protože mi ze začátku ten způsob, jakým se marketing v Red Bullu dělá plus spoustu dalších věcí, přišel jako velmi zajímavý. Od té doby jsem tě potkal tak jednou za rok na nějaké konferenci, kde jsme si půl hodiny povídali, a vždycky jsem odcházel a půl dne přemýšlel o tom, co jsi řekl, tak jsem si řekl, že to tady tu debatu trochu rozvinem.

 

Jenom bych ti chtěl říct, že nejsem odborník na žádné téma, o kterém se budem bavit, nejlepší na světě. On je to problém dnešního světa, že jsme trochu pod tlakem, že si myslíme, že se musíme vyjadřovat ke všemu, že musíme mít osobní brand, že musíš mít obsah na sociálních sítích. Já bych rád dodal lidem klid, že to není třeba dělat. Já jsem fanoušek podcastů strašně moc let, ale jsem v prvním tady s tebou. Většinou odmítám pozvání na konference, na rozhovory. Myslím si, že to není jediná cesta k úspěchu.

 

Když jsi začal tady… Proč to ty tak máš? Když jsi říkal to přesvědčení, aby ses někde profiloval jako expert, abys měl dobré zakázky a abys byl uznávaný, tak musíš budovat osobní brand. Možná se tě zeptám, jestli to tak je a zároveň tu spojitost mezi tvorbou obsahu a osobního brandu. Mám totiž pocit, že se to hodně dostalo do pojítka, že musíš tvořit obsah, abys měl osobní brand – značku.

 

Je to takový převládající názor, ale já si myslím, že je super nevytvářet až tak velká očekávání, abys dával druhé straně prostor na oceňování. To znamená, my jsme jako mladí strašně netrpěliví. Nemůžeme si za to úplně sami. Je to i tím, jak slýcháš z médií, že pokud jsi do 30 let neprodal startup Facebooku nebo Googlu, tak jsi promarnil život, ale já si myslím, že už nežijeme v pravěku, kdy se dožíváme 30 let. My se budem dožívat třeba 150. Myslím si, že trochu trpělivosti nám může všem pomoct.

 

Zajímavé, že to říkáš, protože mi přišla taková nabídka z rozhovorů Proti Proudu udělat nějakou knížku. Já jsem se zpětně díval na těch více než 100 rozhovorů. Jedna ze zajímavých vlastností tady těch lidí byla právě nějaká orientace na dlouhodobý – long-term thinking – myšlení hodně do budoucnosti. To je něco, o čem moc nemluvíš, že častokrát když optimalizuješ na horizont 10, 15, 20 let, tak to dlouhodobě dává větší smysl, i když to není úplně intuitivní, protože spousta lidí se snaží vytřískat to nejvíce, co teď jde.

 

Určitě. Já si myslím, že nemusíme všichni být stejní. Každý máme svoji cestu a je skvělé si najít nějaké virtuální mentory. Nemusíme dneska být jenom v obklopení, kde jsme vyrostli. Říká se, že jsme průměrem 5 lidí, se kterými nejvíce trávíme čas, ať už jsou to partneři, kolegové, kamarádi. Můžeme nahackovat tím, že se obklopíš lidma i virtuálními tím, že si je připneš na sociálních sítích nad všechny posty koťátek, dáš si je do podcastů a podobně. Budeš tím obklopený od rána do večera, tak po pár letech tě to chtě nechtě ovlivní. Já osobně tam nemám ty třicátníky, kteří by byli úspěšní businessmani, ale spíš ty padesátníky, šedesátníky, kteří mají trochu víc reflexe a širší kontext.

 

Jaké jsou tvoje osobní pohnutky? Když jdeš do hloubky, tak ty školíš a předáváš know-how, ale je to v poměrně uzavřeném kruhu. Není to tak, že by si člověk našel tvůj Facebook nebo jakoukoliv jinou sociální síť a tam viděl, co děláš. Proč ty to takhle nedáváš na odiv na první dobrou i přesto, že ne jenom v Red Bullu, ale teď v Zaraguze díky tvým pracovním úspěchům je jasné, že máš co předat?

 

Soustředím se spíš na kvalitu. Třeba dlouhodobě dělám přednášky pro Hospodářskou komoru a jejich malé a střední firmy. Mám tam nejlépe hodnocenou sérii přednášek, a to je pro mě to důležité, že lidi na místě jsou spokojení a cítí, že si odnesli nějakou reálnou hodnotu, kterou pak můžou využít v praxi a pomůže jim dělat lepší business. Možná jsem snad nikdy ani nepostnul nic o své přednášce nebo pozvánku na nějakou svoji sociální síť. Je to tím, že já to nedělám na vlastní noze, že využívám třetí strany. Mám třeba Impact Hub, kde jsou neziskovky a startupy. Ally, kde jsou větší korporace. Tyto strany tu propagaci dělají za mě, takže já se tak nechám jenom vést a soustředím se spíš na kvalitu svých znalostí a praxe. Dobře, jedna věc je mít ty nejlepší znalosti. Druhá věc je umět předat druhým.

 

No jasně. Skoro zabíháme do tématu falešných expertů. Dnes je hrozně snadné vybudovat dojem experta tím, že si vymazlíš sociální sítě, postneš tam pár hezkých videí. Bohužel pokud v tom tématu nejsi dost hluboko, tak se těžko rozezná, kdo tomu rozumí a kdo ne.

 

Rozhodně. Na mě když se podíváš, tak vypadám jako úplný nýmand podle sociálních profilů a obsahu. Naopak je spousta dokonalých lidí, kteří když poznáš víc osobně, tak zjistíš, že jsou horší do hloubky. Mě strašně baví, když se s někým potkám, že nemáme právě ta očekávání a ta filozofická debata jakéhokoliv směru se rozvine do velké hloubky a navzájem se překvapujeme. Přijde mi trochu škoda, když dnes se třeba i mladí lidé potkávají, randí spolu a už o sobě ví strašně moc věcí, když oba tvoří obsah, jsou youtubeři, tak ztrácíš takovou tu možnost překvapení, kdy objevuješ i po měsíci s kamarádem, partnerem, partnerkou, co ten člověk zažil, prožil, umí.

 

Pak je extrém u instagramových celebrit se ani večer nemusíš bavit o tom, co jsi ten den dělal, protože ve chvíli, kdy toho člověka sleduješ na Instagramu, tak to dost často víš.

 

Bohužel je to tak. I tím, že já jsem s influencery pracoval už od roku 2013, tak jsem si všímal toho, jak tráví spolu i partnerský život, jak je závislost na dopaminu nebezpečná, kterou získáš od lajků a pozitivní zpětný vazby. Čas, který trávíš u obrazovky, je obrovský.

 

Tys mi jednou řekl takovou zajímavou věc, že si myslíš, že investice vložená do budování osobní značky podle tebe se časem ukáže, že ani není dobrá, protože dnes si myslím, že tenhle názor vůbec nezaznívá, že všichni říkají „budujte svoji osobní značku, protože to je váš dlouhodobý asset a budete z toho dlouhodobě profitovat“. Proč si myslíš, že to tak nemusí nutně být?

 

Už si nepamatuju, proč jsem to řekl, ale věřím, že to mohlo být právě z toho důvodu, že můžeš vypadat až příliš moc dokonale a pak ta druhá strana může být nespokojená. Jedna věc je krátkodobě, pokud potřebuješ rychle se dostat z insolvence, tak super, udělej si mega brand a prodávej nějaké mega online webináře, ale může se ti stát, že tě nebudou lidi doporučovat dál a naopak dost se v těch kruzích mimo tvoji bublinu začnou šířit nějaké negativní názory. Mě naopak baví, že mám dlouhodobě velký přebytek nabídek na spolupráce, konzultace, než zvládám odbavovat, aniž bych musel nabízet svoje konzultace proaktivně, protože ty lidi si to doporučují dál.

 

Co je nebezpečí této doby? Souhlasím, že word of mouth je furt hrozně silný a i co jsem slyšel nejlepší krizový manažery nebo lidi, kteří přijdou a zachrání firmu před krachem, tak to nejsou lidi, kteří o tom mluví. To jsou lidi, kteří za prvé mají stejně jako ty o hodně víc nabídek, než kolik zvládnou udělat. Jsou to lidi, kteří udělají dobrou práci a ty lidi si to pak řeknou. Otázka je, že teď už si zase tak moc neříkají zrovna tenhle rok. 

 

Rozumím. Obecně je super tvořit obsah a mluvit o sobě, umět prodat, co děláš. My v Česku máme trochu syndrom daný naší historií oproti třeba Americe, kteří umí výrazně lépe prodat svoji práci. Tady když řekneš, co umíš, ani nepřeháníš, tak už jsi namistřený. Když jsi příliš skromný a pokorný, tak jsi největší hrdina. Nemyslím si, že je to úplně zdravý, a to ani náš extrém, ani ten americký. Já tam znovu vidím obrovskou příležitost v tom počkat si, 10, 15 let sbírat praxi, studovat a pak je obrovské množství čtyřicátníků, kteří mají co předat a jsou ticho. Mají imposter syndrom nebo Dunning Kruger efekt, že to nikdy nepochopím, je to hrozně složitý. Potom je škoda, že tito lidé jsou potichu. Já si myslím, že žijeme jako markeťáci v bublině, kdy máme pocit, že známe všechny dobré markeťáky. Já myslím, že je spousta skvělých markeťáků v jiných oblastech a lidí, kteří dělají úžasnou práci, mají úžasný znalosti, akorát nemají potřebu to předávat dál. A tam je to možná škoda, protože říká se „Moudřejší ustoupí vysvětluje nadvládu nad světem.“ Já si myslím, že je skvělé, aby lidi počkali a pak když už mají tu zpětnou vazbu od okolí, že je to skvělé, co mají v hlavě a chybí to na trhu, tak s tím vyjít ven a ten obsah tvořit.

 

Já si tím souhlasím. Já to vidím i v rámci tvoření tohoto podcastu, kdy mě vždycky hrozně baví sem přivést člověka, který netvoří, nebuduje kolem sebe ten kult nebo brand, ale je hrozně kvalitní. Na druhou stranu musím uznat, že si to můžu dovolit dělat jenom díky tomu, že už mám vybudovanou nějakou značku a lidi věří, že kdo přijde do Proti Proudu, tak má tu kvalitu. Kdybych teď začínal, tak chápu, proč to funguje si tam zvát ty lidi, kteří jsou ve všech jiných podcastech, kteří sice tam říkají furt to samý, ale dají ti tu kredibilitu, že ano, ty jsi schopný moderátor a zvládneš doručit tu hodnotu.

 

Já si myslím, že u tebe je dobrý, že se dlouhodobě držím jednoho tématu. Byl jsi na začátku toho trendu v Česku a děláš to konsistentně a děláš to do šířky, že bys byl odborník na všechno možný a střídal to jako svoje ponožky, zaměření a profese. To je zcela v pořádku.

 

To je možná i jedna rada: trpělivost. Já vím, že Geryho Vaynerchuk, v Americe asi nejznámější člověk ohledně osobního brandu, velmi často taky říká mladým, kteří chtějí být jako on „Já jsem 10 let tady dřel každý den a nenapsal jsem o tom ani čárku. Ano, dnes je mi 40 a tvořím hodně obsahu, ale je to díky tomu, že jsem 10 let dřel.“ Získal zkušenosti a know-how.

 

Ale zároveň on říká i těm 15, 20letým dětem „tvořte obsah 30 kousků denně“. To, co jsem říkal předtím, bylo cíleně balance právě Garyho, protože vím, jak je hlasitý. Je to možná nejhlasitější markeťák, má spoustu úžasných myšlenek, ale zároveň si myslím, že jeho cesta není ta jediná správná a trochu občas to posílá do extrému.

 

To je pravda. Je dobré si uvědomit, že ve chvíli, kdy na něj pozorně koukáš, tak si říkáš, že ten člověk je hrozně hustej a hrozně buduje business, ale možná tam mezi řádky vidíš, že on začíná pracovat v 6 ráno a končí ve 12 v noci. Podle mě je hrozně zrádné si s těmito lidmi srovnávat, protože já nevím. Dost možná Gery mimo kamery ve 12 večer brečí, že nemá čas na rodinu, ale to samozřejmě ty nevidíš, protože se srovnáváš v jedné dimenzi, jak on je dobrý a dělá dobrý business a už nevidíš, že holt všechno se stíhat nedá, a jiné dimenze, ve kterých jsi ty lepší, tak to člověk úplně nevnímá.

 

To jsi řekl úplně skvělou větu. Mám na to 2 myšlenky: já když jsem byl malý a začal jsem jezdit na kole, tak jsem neměl žádný magazín, nebyl internet, tak jsme zkoušeli na pevných horských kolech vymýšlet nějaké trialové triky. Často jsme třeba omylem vymysleli nějaký trik. A bylo to super, protože pak jsme se inspirovali navzájem od sebe v malém městečku. Dnes když jsi mladý člověk a chceš začít jezdit třeba freestyle na kole, tak si otevřeš Instagram a vidíš tam okamžitě ty nejlepší lidi na světě. Teď chceš si zkusit moderování, podcastování a vidíš ty nejlepší speakery na světě, kteří za sebou mají tisíce kurzů. A takhle v každé oblasti života – vaření, cokoliv…, najednou zjistíš, že jsi lame, že nejsi dostatečně dobrý. A to si myslím, že je velmi náročný. I to je potom vidět, proč mladí lidé se vrací k základům – obyčejné bílé tričko bez jakýchkoliv log, v jednoduchosti v hudbě i v dalších aspektech, protože na světě je příliš přesycen dokonalostí a to tělo se to snaží kompenzovat zpátky k nějaké jednoduchosti.

 

Je pravda, že to srovnávání je špatný, ale svým způsobem je to dost přirozený. Já se sám, i když se o tom bavíme – a jsem si vědomý, jak je to špatný – tak sám se občas přistihnu, že koukám na někoho a říkám si, že tenhle člověk cvičí a pak se musíš vždycky vrátit k tomu – jasně, chci věnovat tolik času cvičení, abych vypadal jako tenhle člověk, nebo to pro mě není taková priorita a raději ten čas budu věnovat chození po lese?

 

Ano. Tím mi nahráváš na druhou myšlenku. Tím, že jsem měl tu čest pracovat se spoustou nejlepších světových sportovců a umělců, tak oni často měli psychické problémy minimálně ve své historii. Ono když se podíváš do historie na ty nejúžasnější malíře a podobně, tak často tam je nějaké silné životní trauma v mladí, dětství, které ti dává ten silný drive doopravdy vytvořit něco velkého, ujít tu extra míli, pracovat extra víc hodin. Když je člověk spokojený, šťastný, tak je hrozně těžké dát tomu tolik úsilí. Často ti lidé, kteří jsou zaměření velmi úzce na jedno téma, tak mají třeba problém v nějakém zlomu věku. Najednou je ti třeba 40, už nejsi sportovec, už nemůžeš tolik závodit. Najednou se ztratí zájem médií, zájem fanynek a fanoušků a je to obrovská změna, protože ty jsi 30 let žil nějakým způsobem. Je to radikální změna a už není cesty zpět. Spousta lidí tohle vůbec neunese. Jsou i sebevraždy u těchto typů lidí.

 

Je pravda, že to je docela známé, že sportovci a fotbalisti, že i přes jejich platy, že do 10 let je na mizině atd. Možná se snaží vyplnit prázdnotu něčím jiným.

 

Cesta z toho je – abychom dali i nějaké tipy lidem, kteří jsou tohoto druhu – diverzifikovat svoje portfolio, jak říkají investoři. Myslím si, že i v životě je dobré mít více koníčků, zájmů. Můžeš začít trénovat. Můžeš se věnovat výživě, můžeš psát články, dělat podcasty. Vytvoříš si více vertikál, horizontál a zjišťuješ postupně v bezpečném prostředí, kdy máš pořád svoji hlavní klíčovou oblast, která tě živí, tak si přitom testuješ další oblasti, která tě bude nejvíce bavit a živit. Pak se můžeš přirozeně překlenout do ní.

 

Já jeden z motivů tohoto podcastu, který jsem objevil až zpětně, že lidi, který si sem zvu, mají dobrý život. Já bych chtěl ukázat, že nemusíš mít 100 tisíc followerů na Instagramu nebo být nejlepší kuchař, abys měl dobrý život, že k tomu stačí mnohem méně. Jaká je tvoje definice nebo náhled, čemu já říkám dobrý život?

 

To si myslím, že je krásný, že to můžeme mít každý individuálně. Pro mě dva hlavní aspekty života: láska a objevování. Říká se, že s chytrostí nevím nic. S láskou vím všechno. Proto se snažím věnovat hodně času a energie i tomuto aspektu života. To objevování je krásné na světě, takový ten ideál renesanční osobnosti nebo starý Řím. To bylo o pestrosti. Zkoumat různé krásy světa v mnoha oblastech. Je toho strašně moc úžasného. Jenom kdyby ses zavřel v knihovně starých věcí, tak to za celý život nestačíš přečíst. Je otázka, jestli chceš ignorovat ta stará moudra, když někdo nad knihou strávil třeba 10 let, a ten čas věnovat nějakému snappy obsahu, který je tvořen živě, bez rozmyslu teenagery. Nic proti tomu. Určitě se tam najde spousta skvělých, kteří mají dobré myšlenky, ale obecně si myslím, že je dobré soustředit se nejenom na krátkodobý okamžitě tvořený obsah a dívat se i do těch nadčasových moudrech, které máme v historii.

 

Na to jsem dnes poslouchal jednoho podcastera, Tima Ferrisse. Ten má pravidlo, že nikdy nečte knihy, které vyšly ten rok. Ve chvíli, kdy máš nějaký obsah, tak se ti spoustu lidí snaží dostat své knihy, ať si je přečteš, někde doporučíš, ale myslím si, že to je docela dobré pravidlo – dát tomu test času. Pokud je tato knížka stará 10, 20, 50, stovky let a furt se o tom mluví, tak to obstálo test času a možná to stojí za to u těch knížek, a to se bavíme o těžkém druhu obsahu, na kterém lidi musí strávit stovky hodin. Furt toho vzniká takové množství, že ty bys to do konce života nestihl přečíst všechno.

 

Naprosto s tebou v tomto souhlasím. My žijeme ve světě exponenciálních změn. Řítíme se směrem k singularitě, neustálá disrupce, neomezený příležitosti zcela bez ohledu na covid. To už tady bylo a bude více a více. Kdo si myslí, že rok 2020 byl příliš dynamický, šílený a plný změn, tak já si myslím, že svět už nebude i tak pomalý jako za covidu. Věnujme se starší moudrosti. My jako lidi – a naše psychologie – se rozvíjíme lineárně, pomalu, postupně, zatímco technologie se rozvíjí exponenciálně, takže mezi námi vzniká čím dál větší asymetrie mezi námi.

 

Jak si říkal to objevování, mně na tobě baví, že jsi hrozně zvědavý. Jednou tě slyším mluvit o hmyzím hotelu, jednou o tobě slyším o survival. Vždycky je to něco zajímavého a něco, co mi otevře obzory. Jak přistupuješ ke své zvědavosti? Pokud by ses dokázal trochu vrátit, takže já má pocit, že objevování je hrozně důležité, že to je jedna z klíčových věcí. Sám teď když mám dceru, tak přemýšlím, jak se budu snažit vychovávat své děti k tomu, aby tohle měly. Nebo to alespoň neztratily, možná to má každý, já nevím.

 

Široké téma. Je dobrý test silných stránek – Gallup strength finder – hodně populární. Už se to dělá přes 30 let. Je to nadčasový. Ten koncept silných stránek je, že my všichni v sobě máme silné stránky, ale máme je jinak seřazený. Ty můžeš dělat jakoukoliv profesi s jakýmkoliv setem silných stránek, ale tu práci budeš dělat jinak než tvůj kolega. Když si uděláš ten test, tak by sis měl ideálně přečíst všechny přiložené dokumenty a věnovat se co nejvíce svým silným stránkám a ty rozvíjet. Když si vzpomeneš na svoje dětství na základce, tak jsi přišel domů – hypoteticky – přinesl jsi tři jedničky a jednu čtyřku. Co ti řekli rodiče?

 

Jasně. Pojďme pracovat na té čtyřce, ať je z toho alespoň dvojka.

 

Ano, drtivá většina lidí v Česku to takhle má. Problém je, že ty když pracuješ na té čtyřce, tak tě to stojí tak strašně úsilí a energie z ní udělat dvojku, natož jedničku, že si po cestě znechutíš vzdělávání jako takové. Zatímco kdyby se tě rodiče zeptali, která z těch jedniček je podtržená s hvězdičkou, na tu ti dáme doučování, tak ty najednou budeš pracovat na něčem, co ti jde přirozeně, bude tě to bavit, můžeš být velmi rychle nejlepší ve třídě, na škole, na světě. Američani to vzali z druhého extrému. Tam přinese tři pětky, a rodiče ti řeknou „to nevadí miláčku, ty jsi nejlepší na světě, my tě milujeme“. To taky není dnes ideální cesta. Já si myslím, že není dobrý mít v životě pětky, protože to tě potom omezuje, ať už budeš podcaster a neumíš si nic spočítat, tak by to byl problém, ať už jsi ITák, matematik a neumíš ani trochu mluvit, tak by to taky byl problém v tvém životě. Mějte trojky, i klidně nějakou tu čtyřku, a pak mějme dobrý jedničky. To je lepší, než mít samý dvojky.

 

Poznat svoje silné stránky je hrozně zajímavé. Je něco, co tobě osobně pomohlo se k tomu dostat kromě toho toho Gallupu?

 

Určitě výchova. Za to můžu být vděčný svým rodičům, že od malička mě vedli k pestrosti. Pamatuju si, jak se mnou chodili do knihovny každý týden, kde jsme byli zavřený 3, 4 hodiny a četli si na místě. Ze začátku Čtyřlístky a Rychlé šípy. Později všechny možný knihy. Zároveň nás nutili do různých typů sportů a kultury. My jsme se často bránili, zvláště později v pubertě: já nechci, já chci něco jiného. Měli jsme v tomto přísnější výchovu, že nás vedli k pestrosti, ale i zároveň do hloubky. Za to jsem vděčný. Někdo by mohl říct, že je vděčný tomu, že je Blíženec, což u mě taky platí.

 

Jeden takový zajímavý ani nechci říct koníček, ale něco, co mě na tobě zaujalo, je survival. Být připravený na ty nejhorší varianty, na ty zabij apokalypsy, covidy a vůbec nejhorší věci, co se můžou stát. To je něco, co jsem si v Americe všimnul před nějakou dobou, nějaké skilly k přežití, připravit se na různé scénáře. Jak ty jsi se k tomu dostal a co to je?

 

(Partner podcastu)

 

Survival je v Americe extrémně silný. Na National Geographic byla úžasný show před mnoha lety – Doomsday Preppers, což byl úplný bizár. Oni tam v každé epizodě, která má mnoho a mnoho dílů a sérií, ukazovali různé americké rodiny, které to připravování na konec světa berou různým způsobem. Někdo třeba si myslel, že přijdou tornáda a hurikány, a často taky v té lokaci chodí. My tady v Česku žijeme na obláčku. Tady nejsou žádná zemětřesení, žádné sopky, žádné hurikány. Nejsou tady nebezpečná zvířata. Tady občas máš malinko v některých lokacích záplavy, a to je tak všechno. V Americe je to trošku drsnější. Dává to tam mnohem větší smysl být připravený, že ti vypadne elektřina na týden, abys měl doma generátor, nebo že tam budou záplavy, hurikány, abys tam měl jídlo na týden. Dnes spousta mladých lidí nemá doma ani jídlo na den. Nesmí se to přehnat. Je spousta prepperů, kteří ulítnou, žijí tím a jsou ve strachu, což nedává smysl. Já to vnímám tak, že tím, že jsem připraven, tak jsem v strašném klidu a pohodě, protože když najednou by se něco mohlo dít, vyjde nějaká zpráva a médiích, tak já jsem v pohodě, protože vím, jak historicky v kterých lokacích se to řešilo a jaké byly nejlepší příklady toho, jak to přežít ve zdraví a v pohodě. Jsou preppeři, kteří se věnují různým specializacím, že jsi třeba připravený jenom na nemoc. Mně velmi vadilo v médiích, jak politici říkali na jaře, že to nikdo nemohl čekat a obhajovali politiky, že na to nebyli připravení. To je nesmysl. I v masmédiích o tom mluvili známí lidé jako Bill Gates a další už 5 let dozadu, že přijde v následujících letech nějaká silná pandemie pravděpodobně koronového typu. Z toho důvodu mě trochu bylo takovým zadostiučiněním, když na jaře jsem mohl do sklepa zajít a vytáhnout to obrovské množství respirátorů FFP3, které jsem tam měl a nemuset běhat po obchodech ve zmatku a něco shánět, protože jsem věděl, že mám doma dostatek zásob víceméně všeho. Jsou pak preppeři, kteří si myslí, že přijdou zombíci, tak mají spoustu zbraní. Myslím si, že je to fajn, když jsme fanoušci Jamese Bonda a akčních filmů. Je fajn si minimálně zkusit tu zbraň bezpečně ovládat, když bys na ní někde narazil, abys mohl bezpečně předat nebo zbavit jí někoho. Někteří si myslí, že přijde ekonomický kolaps, takže se snaží mít docela zásoby všeho druhu. Jsou takoví, kteří si myslí, že bude solární erupce a elektromagnetický šok zničí veškerou elektroniku, takže si vytvářejí Faradayovy klece okolo svého domu a mají doma nástroje neelektrického typu jako vrtačky atd. Těch způsobů je spoustu. Já volím cestu širokospektrální, abych byl připraven ideálně na všechno, ale zároveň abych se tím vůbec nemusel trápit. Ty věci jsou strašně praktické. Já když mám doma zásoby jídla, tak já tím hodně ušetřím, protože nakoupím jednou za 2, 3 měsíce ve velkém ve slevě a pak nemusím jezdit nakupovat. Ušetřím spoustu času.

 

Jaké máš zásoby jídla? Protože spoustu věcí je špatně skladovatelných.

 

Zároveň je spousta věcí, které mají neomezenou skladovatelnost, jako rýže, těstoviny, sůl, cukr a podobně. Dnes je spousta úžasných firem, které už i v biokvalitě ti nabízejí trvanlivost 3, 4 roky bez jakýchkoliv konzervantů. To ještě před 5, 10 lety nebylo. Takže máme obrovskou výhodu, že nemusíme mít taková ta vojenská jídla ozářená kobaltem, ale i dobré věci, které jíš normálně. To je moje doporučení: ať si lidé nekupují nějaká jídla, která pak nejí. Kup si normálně, co máš rád, co by sis normálně kupoval, tak to prostě měj doma, akorát o pár kusů víc, abys nemusel tak často nakupovat. Druhá věc je umět zahradničit, mít doma spoustu zásob semínek, ideálně i třeba slepice a tak.

 

Když se dostanem k zahradničení, jaký je podle tebe ideální způsob? Já jsem možná podobný, že jsem si teď postavil 2 roky zpátky baráček. Nemám toho pozemku tolik, abych tam měl políčko, ale furt se to dá řešit komoditními zahradami a poli, naučit se to i jiným způsobem, než doma mít pole. Co bys doporučil lidem, který se chtějí pustit do pěstování, zahradničení?

 

Začít může úplně každý. Klidně v 1+kk v nájmu. Stačí jen květináč na balkoně nebo na okně. První krok bych doporučil – tvořit černé zlato: kompost. Já jsem rád, že i když jsme doma, tak pořád mám nastavenou nejmenší popelnici v nejmenší frekvenci a pořád jí nezaplním. Je to tím, že třídíme, co se dá a všechno, co se dá, kompostujeme. Kompost, který si můžeš vytvářet z vlastního odpadu, je úžasný dar, protože to je ta nejkvalitnější půda. Máš ji zadarmo. Má to moc aspektů, které pomáhají planetě i tvému vlastnímu zdraví. Říká se, že v jedné hrsti hlíny, když je to kvalitní kompost, je více organizmů než lidí na planetě. Tohle můžeš vytvořit z odpadků. To je za mě úžasný. Začal bych vytvořením kompostu. Koupit květináč a bylinky, které ti udělají radost – meduňka, máta, pažitka – takové ty běžné. Postupně můžeš postupovat k biohackerským bylinkám, nootropikům, anebo zkoušet se zaměřovat na potraviny, které nejrychleji rostou, jako je ředkvička, mrkev, brambory. To jsou praktické, jednoduché. Je dobré podívat se na téma permakulturní zahradničení.

 

Jestli to ve zkratce vysvětlíš?

 

Je to takový protipól golfovým trávníkům. Trávník je skoro to nejtěžší, co můžeš pěstovat.

 

To je pravda, to už jsem taky zjistil. Tý vody, co to chce.

 

Ano. Plít to, výživa, chemikálie. Úplně zbytečný. Permakulturní zahrada vypadá často jako taková neudržovaná džungle. Není to o tom, že bys měl krásný řádečky monokultury, že by tam měl 10 metrů jenom něčeho, pak 10 metrů něčeho, ale je to prolnuté dohromady. Každá rostlina má třeba jiný typ kořenů, které jdou buď do šířky, nebo hloubky. Každá vyžaduje trochu jiné minerály a vylučuje i jiné látky do půdy a do vzduchu. Ty můžeš, když si to nastuduješ, dobře naplánovat rostliny i jejich successi v čase, aby se navzájem ovlivňovaly, takže si budou odpuzovat určité škůdce nebo zároveň budou podporovat svůj růst, budou si stínit, nebo naopak budou udržovat vláhu, vytahovat z hloubky jiné látky, které druhá rostliny si nedokáže vytáhnout, takže je to taková směsice, jedlý les. Stojí to spoustu příprav na začátku právě i těch teoretických – dobré namíchání, dobré navrhnutí, ale pak se o to nemusíš skoro vůbec starat. Pak jsou lidi jako já, kteří se o to nestarají prakticky vůbec. Vůbec žádné sekání, žádné zalévání, nic nezalívám. Je to jenom o tom si s tím vyhrát, aby to dobře fungovalo samo o sobě.

 

Pak to máš tak, že letní večer jdeš a koukáš, na co zrovna narazíš, a to vytáhneš a z toho si uděláš jídlo?

 

Přesně tak. Já v podstatě ráno nebo v poledne se projdu po zahradě, posbírám si borůvky, maliny, ostružiny. Pak to hodím do mixéru a večer žena – my to máme hezky rozdělený, že já jsem pěstitelská sekce a ona je zpracovatelská sekce – mě vždycky vyšle, pro co mám jít, a já to posbírám a donesu jí to do kuchyně.

 

Asi je dobré upozornit, že tohle se ve větší míře nedělá, protože to průmyslové zemědělství, které dnes většinou jede na výnos na hektar. Když tam vysadíš jenom mrkev, tak je asi větší?

 

Chytré země už i dneska to obrovské průmyslové zemědělství dělat stylem polykultur – míchání více potravin dohromady. A hlavně alespoň rotování, že každý rok je tam něco jiného, aby to nebylo, že 7 let jedu furt stejnou věc a totálně vytěžím půdu. Čím víc vytěžuju půdu jedním druhem potraviny, tak tím víc tam ubývá minerálů, tím víc tam chodí určitých škůdců a ty musíš o to víc používat chemikálií. Když se podívat na nutriční denzitu jídla, co má v sobě mrkev versus co měla před 50, 100 lety, tak je tam obrovský rozdíl. My jsme v době, kdy jsme přejedený. Máme neomezený přístup k jídlu z celého světa a přesto jsme podvyživený. Za mě řešení velmi jednoduché pro každého z nás už teď je bio. Jsou lidi, kteří říkají, že bio se stříká v noci. Zkuste si získat certifikaci a uvidíte, jak je to složitý a jak obrovský dopad to má nejenom na kvalitu jídla, ale i spodní vody, půdy, ptáků a dalších živočichů. Rozhodně tohle doporučuju. Já věřím, že se k tomu během následujících let dostaneme, že už na polích neuvidíme takový lány řepky a podobných věcí, že to bude trochu srozumitelně udělaný.

 

Jak jsi mluvil o těch nutrientech, že to moderní jídlo toho nemá tolik jako dřív. Já si myslím, že to je jeden z velmi zajímavých argumentů pro nějakou suplementaci. Ty se hodně věnuješ biohackingu a optimalizaci. Spoustu lidí jako starší generace nebo já když jsem dřív řešil se svými rodiči, tak mi říkali, že na co budeš tady brát nějaké přípravky, celé je to o vyvážené stravě, což ty jako trochu naznačuješ. A spoustu lidí říká, že bohužel dnes už vyváženou stravou do sebe nedostaneš dost prvků, které bys měl mít.

 

Když budeš jíst vyváženou stravu – ideálně v biokvalitě nebo co si vypěstuješ – tak jsi úplně v pohodě a nepotřebuješ žádné suplementy. Je dobré si jednou za čas udělat test krve, zvlášť když máš specifické diety – jsi vegan a podobně, tak si to víc vědomě hlídat a přemýšlet víc nad tím, že máš všechny komplexní aminokyseliny, které se dají získat z jen rostlinné stravy, ale musíš si to více hlídat. Je to složitější nad tím přemýšlet. Stejně tak B12, co se říká, že nemůžeš mít a musíš suplementovat. Není to pravda. Když nemáš chemicky ošetřenou plodinu a utrhneš si jí, rovnou sníš špinavou, tak tam máš tak obrovské množství bakterií, které ti dá B12, různé řasy, takže se toho nemusíš bát, ale musíš nad tím hodně myslet. Je velké nebezpečí, když někdo je jenom etický vegan. Začne jíst smažený sýr a hranolky. Tím dělá dobro pro planetu, ale sobě hodně ubližuje. Suplementace za mě ano, zvlášť na podzim a na jaře, kdy jsou chřipková období. Určitě obrovské množství vědecky potvrzených vitaminů, minerálů, které ti podpoří imunitní systém. To neznamená, aby to bylo jako Trump bělidlo, které tě vyléčí, ale sníží ti pravděpodobnost, zkrátí dobu, sníží ti komplikace, takže tomu bychom mohli jít určitě naproti. U suplementů je důležité se podívat na to, že některé jsou rozpustné ve vodě, některé v tucích, jsou různé formy, některé jsou lépe vstřebatelné, některé hůře.

 

O tomto je těžké dávat nějaká obecná doporučení, ale je třeba když se zaměříme na imunitu?

 

Ty nejdůležitější jsou vitamin D, zinek, selen, koenzym Q10, Céčko, hořčík je jedna z věcí, která je nejvíce chybějící v dnešní populaci. Ten je dobré brát večer. Je to skvělý relaxant, takže i před spaním. To jsou takové základní. Já se snažím primárně spíše než že bych kupoval nějaké vitaminy, tak se soustředíme na to, abych měl právě pestré superfoods – ovoce, zeleninu tohoto typu – a pak se prodávají multivitaminy, které jsou nadrcený prášek usušeného ovoce, zeleniny. Anebo jsou různé šťávy v bio kvalitě nepasterizované, které jsou koncentráty z reálných potravin.

 

Jsou nějaké techniky, se kterými si v rámci biohackingu hraješ? Já mám pocit, že v posledním roce ten biohacking, což bylo ještě dřív takové zvláštní, divné slovo, dnes už to vidí každý nebo každý minimálně viděl fotku někoho známého, jak se otužuje. Myslím si, že spánek a otužování jsou další věci, kterou řeší víc a víc lidí.

 

Souhlasil bych. Zároveň si myslím, že žijem v nějaké bublině, že si myslíme, že to dělají všichni. Možná velká část populace pořád s tím ještě nesetkala. A když ano, tak si to sama nevyzkoušela. Je rozdíl o něčem mluvit, něco vidět, vyzkoušet si to jednou, dvakrát vs to dělat desítky let. U otužování, které je z mého pohledu až přehnaně postavené v tom stylu, že lidé to často to dělají pro sociální sítě. Já znám spoustu lidí, kteří se tomu věnují desítky let a nemají potřebu o tom mluvit. Tam bych upozornil na jedinou věc. Jak je to populární, tak tam existuje velké riziko, že se můžeš utopit, když to budeš dělat sám bez dozoru, když budeš příliš hyperventilovat. Kdo třeba si dělal někdy kurz freedivingu – potápění na nádech – tak ví, jak je to nebezpečné. Ty techniky, ať už Wim Hof, freediving, Pránájáma stará, tak jsou hodně podobné. Když to děláš nekontrolovaně, že se podíváš na YouTube, a pak to budeš sám zkoušet ve vaně nebo v řece, je to nebezpečné, takže opatrně. Zároveň si nemyslím, že by se každý musel hnedka nutit do toho lézt do ledové vody. Myslím si, že už jenom to být na chladném vzduchu ti strašně pomůže. Je to mnohem komfortnější, bez vedlejších efektů a rizik, takže jenom to, že se ráno, večer projdeš chvilku na zahradě na terasa nebo si otevřeš okno a stojíš tam chvilku, tak to už je samo o sobě super, dobrý začátek a nemusíš se nutit do studené sprchy, ale chlad a hlad se říká, že je to, co potřebujeme ve 21. století.

 

Je pravda, že před časem jsme tady měli Radka Ptáčka, který o tom hodně mluvil i z té vědecké, lékařské stránky – jak velmi překvapivě to, co nás zabíjí, je dostatek všeho. Je to, jak jsi řekl, hlad a chlad je malý diskomfort a malé množství stresu, co člověku hodně pomáhá.

 

Já si myslím, že je dobré jít více do šířky. Hodně opomíjená je regenerace. My jsme ve světě neustálých stimulů, ať už v práci nebo ve sportu. Je dobré nezapomínat na to, jak reagujeme. Já se ptám každého na kurzech, jak regenerujete, když se bavíme o tématu efektivity, osobní produktivity. Lidé často tápou nebo začnou říkat, že procházka nebo žehlení. To jsou mentální činnosti, repetitivní, které pomáhají hlavě, ale pro tělo je otázka, jestli je to dostatečné při zátěži, kterou sportovci mají. Tam si myslím, že je třeba víc aktivní regenerace, takže máš různý rollery, válce, po kterých můžeš svoje fascie rozvalovat, což je ponožka, kterou máme na svalech. Je to super před tréninkem, po tréninku. Jsou duo bally, co máš na zádech. Iplikátor – úžasný slovenský vynález – bodáčky, co najdete u maminky nebo babičky. Na to si stoupneš. Já to mám v koupelně, tak vždycky ráno, večer na tom stojím. Pak máš různé masážní přístroje, sauna, infra i finská, vany s různými solemi, oleji. Je toho hodně. neměli bychom zapomínat na tyto tréninky. Občas když vidím člověka, který jde poprvé udělat maraton, podívám se na jeho kalendář. Je tam krásný plán a zcela tam chybí ty regenerační prvky. Často když to člověk do toho dodá, tak dosáhne mnohem lepších výsledků.

 

Je pravda, že toto je případ sportovců nebo lidí, co běhají maraton. Já mám pocit, že je druhý extrém, jak dostat do života dostatek pohybu, protože já to vidím sám na sobě. Tato situace tomu úplně nepřidává. Ne že by to nešlo, ale vyžaduje to trochu víc sebedisciplíny a sebeplánování. jak ty to děláš? Ty jsi říkal, že si vyhrazuješ hodně volného času. Snažíš se nemít dlouhé pracovní bloky. Ono možná ty procházky po zahradě je to, co může být ono.

 

Tahám konve, makám s krumpáčem. Já toto mám nejraději jako svoji formu přirozeného pohybu. Proto i doporučuju zahradničení, protože jsi na čerstvém vzduchu, na slunci, hrabeš se v hlíně, tvoříš si vlastní jídlo, děláš různé pohyby, skrčuješ se komplexně, střídáš to. To je skvělé. Pokud je zima a nezahradničíš, tak nemusíš hnedka dělat hodinový běh. Je to o tom v průběhu dne každou hodinku si dá 2, 3 minutky – švihadlo nebo máš boxovací pytel a strašně rychle zaboxuješ, čímž zvýšíš tepovou frekvenci, rozproudíš krev, uděláš komplexní pohyb, kdy zapojíš od hlavy k patě a stačí ti jenom pár minut a je to super. Máš kettlebell, TRX, uděláš si pár swingů – švihů, pár přítahů na hrazdě, prokroutíš mobilitu, flexibilitu a je to super. Nemusíš dělat žádné hodinové tréninky.

 

To je dobrý tip. Dávat si do kalendáře takovéhle upomínky.

 

My často jako lidi si najdem nějakou cool sexy věc, třeba to ochlazování nebo dýchání. To všechno jsou správné věci, ale je otázka podívat se trochu na to komplexně. Někteří lidé jsou hodně vysazení na jídlo. Pak se u nich podívám v domácnosti, jaké mají chemikálie v nábytku, jakou chemii používají v drogerii čistidla, jaké mají chemické oblečení. Ani si ho často nevyperou po nákupu. To, jak jsou přísný v EU pravidla na potraviny versus jak volnější jsou na nábytek a drogerii, tak si myslím, že bychom měli na to koukat trochu komplexněji – vzduch, jaký dýcháš. NASA doporučila rostliny, které čistí nejlépe vzduch a zbavují chemikálií, tak si je doma koupit. Měli bychom jít více do šířky, nebýt být vysazení na jedinou věc, že to je to jediný správný v našem životě.

 

On je problém, jak jsi říkal, ta komplexita je pro spoustu lidí složitá. Lidé chtějí jednoduché návody – dej 2 minuty ve studené sprše, a to je to ono, co pro sebe uděláš versus věnovat 2 minuty 15 různých věcem. 

 

Tím, jak dnes je internet plný všech doporučení a rad, tak člověk a mnoho lidí získá ten pocit, že všechno si protiřečí, každý fakt je nějak vyvrácený a na to zanevřou, bojkotují to, říkají si, že žádná správná cesta neexistuje, tak to nebudu řešit a budu přirozeně žít. Chytřejší lidi si v tom najdou to svoje a žijí lepší spokojenější, kvalitnější život bez nemocí a se spoustou energie.

 

Je pravda, že u dietárních doporučení to vidím často, ať už to je absurdita, že tuk byl špatný, teď je dobrý, až po takové ty menší věci, že američtí vědci přišli na to, že pít červené víno je dobré, ale za 2 roky pít červené víno je špatné.

 

Každý si navíc vyložíme to množství trochu jinak.

 

Je to matoucí.

 

Je, ale je u tohoto dobré si být doopravdy jistý, že posloucháš svoje tělo. V tělu je 10 miliard buněk, ale 100 miliard bakterií v našem mikrobiomu, takže my jsme víc bakterií než člověkem. Když teď najednou máš chuť na čokoládu, tak jsi to doopravdy ty, anebo to jsou nějaké ty plísně, bakterie, které potřebuješ vyživovat, a ony křičí, že mají hlad? Takže začít půstem, očistou, doopravdy si vyzkoušet různé cesty, ale opatrně, nepřehnat to, tak si myslím, že je dobré, abys měl jistotu, že posloucháš svoje tělo a ne historické nánosy.

 

Pojďme se vrhnout do marketingu, což je něco, co nás profesně trochu spojuje. U mě spíš v oblasti zájmu. Tebe to vlastně živí. Jak dlouho jsi byl v Red Bullu?

 

14 let a něco.

 

Já si myslím, že Red Bull je taková docela fascinující firma, protože marketing dělá dost jinak než většina jiných firem. Přistupuje k tomu, ať už co se týče tvorby obsahu, budování komunity, trochu jinak. Je mi jasné, že to tady úplně neshrnem během pár minut, ale já řeknu jeden příklad, který mě hodně bavil. Už to bude nějakých 5, 7 let, kdy byla ta velká akce, kdy Rakušan Felix skočil z okraje vesmíru padákem a bylo to všude ve zprávách. Byla to největší událost. Mně na tom fascinovalo, jak Red Bullu se povedlo to, že všechna média přenášela jejich loga na kombinéze a padák s Red Bullem, aniž by Red Bull cokoliv zaplatil.

 

16krát to překonalo předchozí rekord živého vysílání online, který držela olympiáda a britská svatba. Ten zásah v PR byl obrovský. Zároveň je potřeba říct, že za tím bylo mnoho a mnoho let příprav a testovacích projektů, kdy on skákal v Rio de Janeiro ze sochy, skákal v Tchaj-pej. Podporovali jsme spoustu basejuperů a dlouhodobě jsme se tomu věnovali. Ten vývoj stál obrovské peníze několik let. Je to o tom, že firma má dlouhodobou vizi, důvěru a jde si za tím. Nebude každý kvartál skákat z nového trendu a tématu podle toho, co zrovna je cool a sexy. Já bych řekl, že většina firem o sobě říká, minimálně na mých školeních, že jsou tak trochu jiné, odlišné. Ve finále dojdeme k tomu, že jsou strašně podobné jako kategorie, ale u Red Bullu v historii – teď už tolik ne – v historii bylo fascinující, jak marketingový mix byl nastavený a 30 let fungoval stejně. Mě hodně bavilo být tohoto součástí. Já jsem se věnoval hlavně mediální oblasti, kdy jsme tvořili obsah ze sportu a kultury. To bylo krásné.

 

Tato událost už se dlouho nezopakovala do takové šíře a zásahu. Byl to rozdíl ve strategii, že nebudem dělat takto obrovské akce? Proč to neděláš každý nebo každý druhý rok?

 

Všechno je o lidech. Já bych byl pro dělat takové velké věci. Vezmi si, že je to dobrá strategie. To je krásné na marketingu, že můžou být různé názory, firmy můžou testovat různé cesty. Mně osobně se toto moc líbilo. Myslím si, že takový typ aktivity je velmi odvážný i velmi rizikový, ale firmy, které mají tu odvahu a konzistentně dlouhodobě se věnují nějakému tématu, tak jsou dlouhodobě udržitelnější, odolnější vůči krizím a podobně. Red Bull je tak úžasná značka, že přes množství kritik nebo přešlapů ve vedení, tak pořád roste každý rok v prodejích – krize nekrize. To je právě síla značky. Když děláš jenom výkonnostní marketing, vypneš ho, tak můžeš mít problém.

 

Mně přijde fascinující, co na jednoduchém produktu se podařilo celé postavit. Ten produkt kromě té značky není tak unikátní. Možná se mnou nebudeš souhlasit, ale já bych řekl, že kdybys to dal do skleničky vedle sebe 5 energetických drinků, tak nevím, kolik lidí řekne, že tenhle je o třídu lepší než ostatní.

 

Tohle jsme samozřejmě i testovali. Red Bull byl první, který přišel v západním světě s plechovkou 250 ml hliníkovou a s tímto typem nápoje, ale dnes je jich spousta dalších. Red Bull byl poslední, kdo přišel s příchutěmi všeho druhu, takže určitě ten produkt je zaměnitelný. Můžeš polemizovat o tom, že je to alpská voda z vlastního pohoří a kvalita sloučenin je vyšší. Je to jako kuře od babičky nebo od Babiše. Je tam rozdíl, přestože je to pořád kuře, ale ve finále těžko ti to obhájí mnohonásobnou cenu. Tam pak právě přichází ta síla značky, která ti umožnuje mít vyšší marže.

 

Pojďme se dostat ke sportu, protože to mi přijde unikátní, že mě přijde, že ve sportu na co Red Bull sáhne, tam se mu daří, ať už se bavíme o formuli – ohromně drahý sport – a Red Bull do toho vstoupí a řekne, že neuděláme jeden, ale rovnou dva týmy. Pak u fotbalu mám pocit, že stovky let starý sport, kde Red Bull nikdy nebyl, a najednou máš tady Salzburg a Lipsko. pro lidi, který nerozumějí fotbalu to jsou týmy, které nemají extra úspěšnou historii a najednou se tam změnily nějaké věci a ty týmy jdou rok od roku kupředu. Čím to je, že se to takhle daří, že firma, která je postavená na produktu a energetickém nápoji a dobrém marketingu, najednou se umí pohybovat ve světě sportu?

 

Opět je to ta dlouhodobost a komplexnost, to, že nejsem sponzorem, protože Red Bull většinou není sponzorem, ale přímo organizátorem těch věcí. Většinou je koupí a nasadí vlastní in-house lidi a mnoho, mnoho let to připravují a studují. Máme nádherné akademie, kde mladí fotbalisté studují, mají zaplacenou nejlepší školu, nejlepší trenéry, vypadá to jako v NASA centru a máš tam nejmodernější přístroje, jsi napojený od hlavy k patě na senzory. Máš tam psychology, mentální kouče. Takto komplexní přípravu Red Bull dělá už 30 let. Vozí sportovce po nejlepších kempech po světě, kde máme vlastní tréninková centra. Jdeš hodně do hloubky a nebojíš se investovat do témat, které se ti nevrátí hned příští kvartál. To je rozdíl oproti tomu, že nám vyšlo ve výzkumu, že fotbal je cool a hodí se pro naši značku, tak pojďme tam dát pár milionů, obrandujem to a za rok půjdeme někam jinam. Nejsi sám involvovaný v tom sportu, místo toho, že přijdeš za sportovcem „Co je vaše přání, sen, nejšílenější nápad, který bychom vám pomohli zrealizovat?“ Místo toho, že to obrejdujete ještě víc, tady dejte o 3 loga víc a ještě větší, protože my vás tady platíme. To je rozdíl v přístupu.

 

Ten přístup k sportovcům mi přijde, že nabídnutý parťáctví, kdy často vidíš, že ti nejlepší extrémní sportovci, a nejen ti, mají helmu Red Bull i přesto, že by nejspíš mohli vydělat mnohem více peněz, kdyby na té helmě měli něco jiného, ale je to nějaké dlouhodobé partnerství.

 

Oni ví, že jim ta značka pomohla v začátcích. Často to byla ta první, která se o ně zajímala. My máme skvělý scouting tým, kde se vyhledávají mladí talenti a pomáháme jim dlouho – několik let předtím, než mají nějaké fanoušky na sociálních sítích – což je ten rozdíl oproti většině firem, která až někdo přijíždí z olympiády, tak teprve tam čekají na letišti s klíčkama, mikinama a vším možným. Ten vztah je úplně odlišný, když nás tam vítá ten sportovec „čau, kámo, my jsme rodina a pomáháme si dlouhodobě“ vs „dobrý den, mohli bychom tady podepsat smlouvu?“ To je spojené s hledáním talentů atd., protože ve chvíli, kdy se ti nepodaří najít ty správné sportovce a 9 z 10 sportovců, které podpoříš jako mladé, skončí, že to nikam nedotáhnou, tak by to nemohlo fungovat. Je to pro mě extrémně obdivuhodné a velká čest kolegům, kteří se tomuto věnují, že ta míra neúspěchu je extrémně minimální. Super práce jejich.

 

Marketing je obsáhlá oblast. Ty se tomu věnuješ a máš množství školení. Jedno z tvých velkých témat je etika v marketingu. Podle mě to je něco, co bude ještě důležitější než je dneska. Dnes už se o tom vlastně mluví. Jedna zvláštní oblast je politický marketing, což je zase extrémně…

 

Nebudem se do toho raději ani pouštět.

 

Co etika v marketingu?

 

Je to moje takové celoživotní téma, které jsem si před 2, 3 lety nastavil do budoucnosti. Neřekl bych, že pro to dělám dostatečně nyní, ale vytyčil jsem to a zakotvil jako svůj směr, kterému se chci věnovat dlouhodobě, sbírat zkušenosti a znalosti, abych pak mohl být více přínosný v této oblasti. Myslím si, že jsme přehlcení smogem. Je rozdíl oproti tomu, když si zapneš televizi, otevřeš magazín, iPad a máš volbu. Buď si zaplatíš nějakou platformu bez reklam, anebo budeš koukat zdarma s reklamami. Je to podle mě super fér deal, oproti tomu, když jdeš ven do ulice, tak nemáš možnost výběru. Kdyby tam byly krásné inspirativní reklamy – takové existují – podporují různé subkultury, komunity, ukazují pozitivní inspirativní příběhy, tak to je krásné, ale velmi často mi vidíme tu chybu, že do té dlouhodobé nadlinkové komunikace, která má budovat značku, se cpou prodejní argumenty, křičí se „sleva“, „okamžitě kup teďka“, dává se tam sexismus a další nevkusnosti. Často úroveň vizuální kvality je strašně nízká. Já si myslím, že jak jsme tím obklopeni, tak to potom ovlivňuje tvoje vnímání estetiky. Co je standard šovinismu a podobných věcí. Když bychom byli obklopeni kvalitnější reklamou, tak i ti lidé budou potom mít trochu větší tlak na politiky, protože budou mít vyšší standard toho, co je hezké, co je OK, co je zbytečná vulgarita, co je zdravá aspirace.

 

Myslíš si, že tohle je v České republice horší než jinde nebo že je to globální fenomén?

 

Nedokážu říct úplně přesně, ale určitě máme jako postkomunistické země větší problém než třeba západ a severní země, kde je to kultivovanější, takže těch bizárů tady máme hodně.

 

Marketingový bizár, to je nějaká skupina. Tam se to hemží.

 

To je ještě skromné ve frekvenci publikování toho, co se venku pohybuje.

 

Já vidím trochu problém, jak na to tlačit, protože firmy se často vedou s důrazem na krátkodobý výsledek – tento kvartál, rok – podle toho budem měnit naše věci. Důraz na dlouhodobou komunikaci je malý. Ty si můžeš dovolit pálit mosty, tak OK, jednou půjdeš za hranou, tak dobře, příští rok to změníme.

 

Načal jsi velké téma, a to je výkonnostní marketing versus budování značky. Není to o tom, že jedno by bylo lepší než druhé. Je to o tom, že ty potřebuješ správný poměr. Bohužel u toho výkonnostního marketingu to jde snáz, často zadarmo, měřit. Co jde měřit, tak často i firmy více dělají. To ale neznamená, že by to bylo lepší. Spousta firem se nechá zlákat nějakým slibem velkých růstu prodejních, tak do toho naskočí a oni i třeba vidí zlepšení, ale to je tím, že začali více investovat do komunikace. Kdyby ale ty svoje investice rozložili ve správném poměru mezi výkonem a značkou, tak by dosahovali lepší efektivity a většího dlouhodobého růstu. 

 

Můžeme říct, že Red Bull je na jednom extrému, kdy většina těch peněz jde do budování značky?

 

Ano, je to tak. Řekl bych, že nezdravý extrém, ale méně častý. Většina firem je bohužel ve druhém extrému…

 

…kdy se z toho snažíš vytřískat maximum. Jak ty se koukáš v marketingu na staré kanály typu televize, rádio. Má to ještě dnes v době internetu své místo, nebo to pomalu zaniká, akorát to lidem trvá si uvědomit, že už to nefunguje?

 

Já když jsem se začal více věnovat digitálnímu marketingu v roce 2006, 2007, tak jsem taky si prošel tou obsesí, fanatizování onlinu a opovrhování tradičními kanály. Byla to chyba. Televize i dnes je extrémně důležitý kanál. Není dobře říkat univerzální typy, že potřebujete Tick Tock. Některá firma potřebuje leták za stěrač nebo být na farmářském trhu a je to OK. Nebo mít jenom nějakou komunikaci v regále, v rádiu, v podcastu. Není to tak, že by jeden kanál byl lepší než druhý. Ty potřebuješ poznat značku, zákazníky, cíle, kam se chtějí posouvat. Já bych řekl, že je spousta sociálních media guru, grow hacking marketing ninja, kteří trochu moc preferují liky, srdíčka, followery nad smyslem a businessem. Občas to i zaměňují. Měli bychom jako mladí markeťáci mnohem víc studovat základy strategie, základy lidské psychologie a historie reklamy, než budem zbytečně firmám pálit peníze a energii tím, že budem dělat jenom cool sexy nové digitální taktiky.

 

Je to těžké. Často vidím, že za mnou chodí spoustu firem, že chtějí dělat podcast, protože je tu nový trend. Já si jich ptám, co tím chcete říct, proč to chcete dělat? Je občas těžké jim říct, že k tomu, co chcete dělat, není podcast nejlepší kanál. Já i přesto, že to mám rád a tvořím to, tak nebudu nikomu tvrdit, že to spraví všechno. Často jim řeknu, že chcete ukazovat, jak se renovují koupelny, tak to v audiu půjde dost těžko. Je to těžké klientům říct, že co vy chcete po mně, je blbost. Raději se nad tím znovu zamyslet.

 

Je to dáno chybějícími znalostmi ve strategii. Většina firem nemá strategii a žijí v taktikách. Obecně je problém, že se velmi zaměňuje, zvlášť u mladých lidí, marketing a reklama jako synonymum. Reklama je jenom část komunikace. Komunikace je jenom malá část marketingu. Moje doporučení je všem mladým lidem, kteří mají na svých sociálních sítích, že jsem Instagram stratég nebo Instagram marketér, tak se nad tím zamyslet, jestli nedat třeba Instagram manažer nebo správce sociálních sítí nebo něco podobného, protože strategie je něco trochu jiného. To by mělo být o výzkumu, segmentaci, cílení, positioningu a až potom přicházejí taktiky, do kterých patří i komunikace, cena, produkt, distribuce. Na to často markeťáci zapomínají. Říkám si markeťák, přestože nevím nic o ceně, distribuci, nikdy jsem nedělal žádný výzkum – to je trochu problém. Potom se i zcela přirozeně mnoho lidí dívá špatně na marketing, protože spousta lidí dělá chybu, že to zaměňuje s nepromyšlenou reklamou v cool sexy nových kanálech, aniž by měli dobré strategické základy.

 

Že marketing je to, co nás otravuje tím, co nechceme slyšet a tím, co se nám snaží vecpat.

 

To je hloupost. Reklama je tím nejhlasitějším aspektem marketingu, ale určitě ne tím nejdůležitějším. My vnímáme reklamu. Ta je velmi často otravná, zbytečná, nekvalitně udělaná, ale zároveň je to úžasný nástroj pro každou firmu. Musí se dělat dobře. Je úžasná i pro neziskovky. Je spousta neziskovek, které koukají na peníze skrze prsty. Když bych ti řekl, že Alza investovala 1,79 miliard v roce 2019 do reklamy, tak si řekneš, že je to šílený, ale OK, chápu. Ale když řeknu, že když nějaká neziskovka (Dobrý anděl, Člověk v tísni) investovala takový peníze do reklamy, tak z toho bude strašný skandál. To je přece úplně hloupé. Proč by neziskovka neměla investovat do reklamy, aby se více lidí dozvědělo o správném casu a přispělo na neziskovku, začala se chovat lépe podle typu neziskovky a svět by se měl lépe? Tím, že většina neziskovek se dívá na marketing skrze prsty, natož reklamu, tak bohužel spousta těchto myšlenek a neziskovek nevyužívá svůj potenciál.

 

Já taky trochu vnímám rozdíl, že spoustu zkušených lidí z businessu se pak vrací do neziskovek a snaží se je to naučit a tohle předat. Jak říkáš, jedna věc je mít dobrou myšlenku, ale holt i neziskovka je svým způsobem business, který sice nevydělává peníze majitelům, ale má jiné cíle.

 

Určitě. Moje žena založila neziskovou organizaci Czechitas – vzdělávání v IT dovednostech. Já se jim tam snažím pomáhat s marketingem. Je to krásná organizace. Jsou extrémně úspěšný právě pro to, že nepodceňují komunikaci, a proto se jim taky tak daří.

 

Chtěl bych se dostat k podtématu kreativita. Vzhledem k tomu, že jsi CEO Zaraguzy. A já, i když v tom marketingu nejsem, tak vnímám Zaraguzu jako jednu z nejkreativnějších agentur, co tady je. Chtěl bych se dostat k pravidlům kreativity, protože si myslím, že když se o ní bavíme, tak spoustu lidí si řekne, že parta hipíků si sedne do zasedačky a bude vymýšlet šílený nápady, ale ty ji zmínil, že to není jenom o šílených nápadech, ale taky o segmentování, výzkumu, o tom, že to má furt nějaké mantinely a rámec.

 

Tady je potřeba brát v potaz mezi nádhernou reklamou a reklamou, která pomáhá dosáhnout firmě jejich cílů. Spousta agentur tvoří úžasný cool reklamy a sklízí na ně ocenění některého typu. Jsou třeba ocenění Efí – to je úžasná soutěž, kterou doporučuju sledovat. Pak jsou trochu bizarnější ceny, kde se předhánějí ve sbírání cen, aniž by znali ta prodejní data nebo jiné cíle. Velmi často ta agentura s klientem nemá ani vztah, že by znala detailně jejich plány a strategie na rok, natož na 3 roky. Často nevidí všechna data, hlavně ta prodejní. Třeba spousta mladých lidí v marketingu zaměňuje různé brandové metriky o tom, jaký mám vztah ke značce nebo jakou mám preferenci nějaké značky s reálnými obchodními daty. Pak jsou i velmi nepovedené a špatné reklamy typu Pepsi, Nike a další, které markeťáci říkají, že je to totální fail, který poškodil ty firmy, ale když se podíváš na prodejní výsledky a akcie, tak tam není žádný problém, malinký třeba výkyv, který se hned vrátil. Například Gillette velmi nepovedená, milion disliků, ale to, jak obrovskou kritiku ta firma měla zkrachovat, ale jenom o malinko klesly prodeje. Markeťáci strašně často přeceňujeme sílu reklamy. Ta je určitě velmi důležitá, ale je to jeden ze základních střípků, který pomáhá firmě růst, ale není to žádná svatospásná věc. To vede i ke kreativitě. Ta by měla jít ruku ve ruce se strategií a efektivitou. Je vlastně skvělá cesta k efektivitě. Spousta peněz – třeba v UK 7 % lidí má negativní vztah k reklamě, kterou vidělo a pamatuje si ji, 4 % má pozitivní vztah a pamatuje si ji a 89 % lidí si vůbec nedokáže přiřadit reklamu nějaké značce a nepamatuje si jí druhý den. To není o tom, že by 89 % obrovských miliard v reklamě bylo vyhozených do koše, oni pomáhají firmám, i ta nekvalitní. Je to v podvědomí zakousnuté. Ty firmy strašně nevyužívají potenciál. Když by jejich komunikace byla kreativnější, bylo tam víc kódu značky, dlouhodobější rozpoznatelnost, tak si to víc lidí zapamatuje a víc to pomůže. Kdyby neskákali neustále z trendů, tak ty peníze budou vynaložené efektivněji.

 

Takže kreativita může být způsob, jak prostředky otočíš efektivněji.

 

Přesně tak. Není to tak, že by kreativita měla vždycky znamenat něco bláznivého, šíleného, nového. Je super i kreativně malými krůčky rozvíjet, co už mám 10, 20 let. Podívejme se na Coca Colu a její obrandování Vánoc. To je každý rok jedna z nejúspěšnějších reklam lokálně i ve světě právě proto, že to dělají tak strašně dlouho. Krásným příkladem v Česku je Alza, abychom divákům řekli něco, co si každý dokáže představit. Oni dělají několik věcí velmi dobře, ale pár věcí špatně. Co dělají dobře, že už mnoho, mnoho let od roku 2007 nebo kolik, používaní toho Alzáka. mají nějaký kód značky, který je rozpoznatelný a během první vteřiny, ať už to slyšíš nebo vidíš, víš, o co jde. Většina markeťáků tuto chybu dělá, že neustále má potřebu sypat novou a novou kreativu místo toho, aby koncentrovali peníze do mnohem kvalitnějšího. Místo toho, abych měl levnou agenturu, a budu tvořit obrovské množství materiálu, tak raději zainvestuju do kvalitnějších lidí a udělám něco, co nám vydrží mnoho let. Další věc, kterou Alza dělá dobře, že investuje nejvíce z firem v Česku do reklamy, a to je strašně dobře. Říká se, že je dobré mít větší podíl na hluku než podíl na trhu. To je jednoduchá cesta. Když budeš mít investice do komunikace a nejvíce komunikace mezi podcastery, budeš pravděpodobně i patřit mezi ty nejlepší. Je dobré to zjednodušovat a potom amplifikovat – mít dobrý produkt za fér cenu. Co Alza dělá dobře, že mají skvělý výkonnostní marketing. Oni si neustále optimalizují svoje kampaně. Nemají fixní budget na rok dopředu, že by se ho museli držet. Když vidí, že to funguje dobře, tak ho tam přisypou. Hnedka to stáhnou z příjmů, a to je dobře. Co je ale příležitost, trochu víc pracovat s pozitivními emocemi a s příběhem. Já bych toho Alzáka zachoval, ale trochu jinak bych s ním pracovala la ty jejich investice by mohly být efektivnější.

 

Z mé malé zkušenosti s nimi tam vidím – možná to může být dobře v jejich velikosti – extrémní důraz na měřitelnost.

 

Ale jakou měřitelnost? Měří všechny atributy, které se mají měřit?

 

To je velmi těžké zodpovědět. Rok, dva, možná tři roky zpátky tady byl Tomáš Havryluk – výborný rozhovor, po kterém já jsem skoro měl pocit, že chci jít pracovat do Alzy, protože mi to podal tak, že Alza je nejlepší místo, kde pracovat.

 

Ale je určitě i jedna z nejlepších firem.

 

Já jsem s nimi řešil, jestli jim pomoct v HR marketingu, a ukázat díky tomu rozhovoru, že Alza je dobré místo v práci. Oni mi řekli, že jak to budem měřit? Dáme tam propich na náš formulář kariérní a budem to měřit. Já jim říkám, že to není tak, že někdo uslyší, že Alza je dobré místo pro práci a půjde dát výpověď a druhý den se přihlásit na váš kariérní formulář. Důraz v této oblasti měřit výkonnost – já chápu, že je to složité měřit, ale měřit podle toho, kolik lidí si klikne na kariérní formulář, je docela těžké.

 

Určitě jsou ekonometrické modely, které měří úspěšnost reklamy po 2, 3 letech. To dělá málo firem. To je za mě super – podívat se i trochu z nadhledu s odstupem času na jiné brandové metriky než sledovat okamžitou proklikovost. Takže měřit ano, to je správná otázka, jak to budeš měřit, ale zároveň by ti mohli pomoct, jak to měřit i jinak než okamžitým proklikem.

 

Jdeme docela daleko. Pojďme na 3 závěrečné otázky, které mě napadly, že se zeptám. Jsou nějaké věci, na které jsi v posledních pár letech změnil názor? Nějaké aha momenty a velké switche?

 

Třeba silový trénink. Já jsem byl příznivcem dělat různé sporty a přišlo mě zbytečné se zavřít do posilovny, ale je to jako se vším, že co si dostatečně dobře nevyzkoušíš s trenérem, tak jsem zjistil, že silový trénink je úžasná věc, a to nejen pro chlapy, ale i pro ženy. V mnoha aspektech je to nenahraditelné – prevence zranění, bolesti zad a podobně. Další věc třeba síla organického obsahu bez toho, že bych investoval do reklamy a jenom tvořil obsah. Myslím, že to klienti často přeceňují a agentury podceňují. Já jsem byl na klientské straně. Moc jsem to přeceňoval. Tvořili jsme úžasný obsah, ale nedostatečně jsme investovali do té amplifikace pomocí placené komunikace, aby se o tom ještě více lidí dozvědělo.

 

Takže přemýšlet, když už něco tvoříš, co s tím dál udělat, jak to dostat ke správným lidem.

 

Na tom jsem i přemýšlel, ale hrozně moc se věřilo, že se to bude šířit samo, což se často i šířilo. Ty organické dopady byly úžasné. Když se podíváš na sociální sítě dlouhodobě. Si pamatuju, když jsem to v roce 2007 zakládal, tak bylo globálně 50 lidí na Red Bull, protože tam nebylo žádné digitální oddělení. Mně to už tehdy fascinovalo, tak to bylo úžasné vidět růst na největší kanály na světě mezi značkami, ale dnes už to dělá každá firma, co jsme dělali tehdy. Už v tom nejsme unikátní a už nestačí jenom tvoří hezké příběhy. Třetí věc je nějaká diplomacie. Byla to taková ta mladistvá netrpělivost, drzost, chybějící kontext. Ona je tenká hranice mezi politikařením a diplomacií, slušností a neslušností a je těžké a výzva pro mladé lidi se toto snažit balancovat a nepřekročit tu hranici.

 

Co tři hloupé nebo ztřeštěné věci, co děláš? My jsme jich už pár probrali během tohoto rozhovoru.

 

Klidně přispěju další, ať pobavíme diváky. Co třeba je vtipné – ráno když vstanu, tak první věc, co dělám, že si jdu na terasu nebo k oknu směrem na východ a jsem jenom ve spodním prádle a nějakých pár minutek tam stojím. Má to několik benefitů. První je, že se vystavíme slunečnímu záření, tak si nastartuju biorytmus, vnitřní hodiny. Zároveň tím, že mám velkou plochu odhalenou, tak vstřebávám to slunce, abych si mohl tvořit vitamin D, který je klíčový pro boj s chřipkama a pro podporu imunity. A jak je tam chlad ráno, tak se nastartuje systém autofagie – vnitřní požírání buněk, který je velmi benefit, a proto se mimo jiné dělá i otužování. To je jedna crazy věc, že se mě můžou ráno lekat sousedi a kolemjdoucí. Další věc je iracionální to, jakým způsobem já jím. Minulý rok jsem měl přerušovaný půst, takový další populární věc a určitě je to super si vyzkoušet, ale já začínám vždycky oběd tím, že celý rok stejně, jednu věc jím, a to, že mám svůj vlastní mix více než 50 různých superfoods jako prášek. To si vždycky hodím do mixéru s rostlinným mlékem, hodím tam ovoce, zeleninu nebo nějaké bylinky, které najdu divoce rostoucí v okolí v lese, protože vím, kde mi co roste. Zadarmo si podtrháš divoké květy. To je super znát. Když se lidi vymlouvají, že nemám na bio, tak můžeš znát ve svém okolí, co se dá zadarmo natrhat. A je toho spousta na loukách, když je to mimo psy a chemické pole. To je bláznivé, to moje jídlo, takový litrový mix divný hmoty.

 

Jednou za rok sušíš nějaké bylinky a ovoce a pak to rozmixuješ?

 

Ano. A spoustu si kupuju. Spoustu se jich dá koupit a biokvalitě. nějaké prášky, akorát já má svoji preferenci, tak si to namíchám dohromady.

 

50 jsi říkal.

 

Ano, více než 50.

 

Takový supermix.

 

Je to vtipný, ale není to ideální věc. Vždycky raději jezte normální jídlo, ale já vím, jak jsem vytížený a je to pro mě hack, který není ideální, ale je to lepší než, abych snědl jenom narychlo méně komplexní nekvalitní jídlo. Mám alespoň trochu jistotu  pro sebe, že jsem si zajistil svému tělu všechno, co potřebuju. Funguje mi to, jsem plný energie, přestože málo spím a tak, což mě dostává k poslednímu bodu, a to je iracionální chyba, kterou dělám, že málo spím. Úžasná kniha Proč spíme. Večer pořád používám elektronická zařízení. Jsem fanoušek filmů, čtu na iPadu. Alespoň nosím ty brýle, což je další bláznivost. Modré světlo, ty úplně červené. Je to něco, co bych mohl zlepšit. Je to moje vědomé rozhodnutí, že mě baví teď růst a studovat to, i když vím, že to není úplně racionální.

 

Bojuješ třeba s tím, že člověk je večer unavený a řešíš, jestli si pustit film nebo něco číst? Já sám vnímám, že chci se posouvat, číst věci, ale občas jsi vyčerpaný. Vlastně docela často jsi vyčerpaný a máš spíš chuť si dát seriál nebo film.

 

Co já pak dělám, že to nahackuju, že udělám něco mezi. Já si pustím videorozhovor s někým, kdo mě baví, je odlehčený nebo podcast. Je to pasivnější, než muset něco číst. Můžeš přitom cvičit, sportovat, procházet se, cokoliv, ale zároveň je to zábavné a ještě s něco naučíš. Za mě je super občas kouknout na Netflix, ale i na staré černobílé filmy, ze kterých se dneska vychází. Mně pomohlo na vysoké škole zkouknout všech top 30 na ČSFD filmů dle hodnocení Čechů. Ne že by to byly nejlepší filmy, ale je to dobrý vzhled do české mysli. Stejně tak tip pro začínající markeťáky je jít do knihovny a tam prolustrovat všechny obrazové knížky fotografií, design, architektura, chodit na různé výstavy, konference, prostě nasávat do sebe obrovské spektrum různých benchmarků kvality a ono chtě nechtě tě to ovlivňuje. Potom se ti vytřibuje tvůj vkus.

 

Závěrečná otázka – máš nějaké věci, ze kterých jsi momentálně nadšený? Něco, co jsem na tebe nevyhrabal?

 

Jsem rád, že jsem se konečně k tomu dokopal, bylo to možné až loni. Byl to sen od 4, 5 let, kdy jsem jezdil na kole a pak i celou pubertu, tak mít jedno ultimátní kolo na všechno. Konečně loni se vydalo. Je to sjezdové elektrokolo, takže máš 180 mm vepředu, vzadu. Můžeš s tím skákat obří 20metrové skoky, jezdit po největších šutrech, ale zároveň do kopce na silnici jedeš rychleji než silnička. To mě dělá obrovskou radost a už se těším na jaro.

 

Ty sis nějak sundal ten omezovač, že?

 

Ha ha. I bez toho omezovače je těžké jet do kopce.

 

To je pravda.

 

25 km/hod. Druhá věc třeba je…

 

Kolik stojí takové kolo? Jako auto?

 

Je to hrozně drahé, ale když se člověk porozhlédne okolo sebe, zamyslí se nad nějakým minimalismem, co všechno má drahého a jak často to používá, já jsem na to šetřil od malička a věděl jsem, že to chci a byl to dlouhodobý sen s rozmyslem. Já takovýhle věci, co si chci koupit, si zaparkuju do Evernotu, poznámkového bloku a tam je nechám uzrát. Jestli je chci i za pár let, tak si je prostě koupím. Můžu si tam nastavit i sledování ceny na různých srovnávačích. Když to někde dropne, tak si to koupím. Tady jsem narazil na známého. Bylo to testovací kolo, tak bylo za polovinu.

 

Super. Co kromě kola ještě?

 

Co jsme zmínili – zahradničení. Vím, že je tam pořád strašně věcí, které k tomu můžu studovat – různá nootropika, biohackerské bylinky jako třeba kotvičník zemní, vitánie snodárná. To jsou takové netradičnější byliny, které testuju, objevuju. Je super, že si je můžeš pěstovat sám. Mají úžasné benefity, ať už že se chceš večer uklidnit nebo nastartovat jako alternativa třeba kafe, dostat se třeba do větší kreativity pomocí těchto bylin. To mě hodně baví a věřím, že bude ještě bavit nějakou dlouhou dobu. A třetí je asi manželství. Myslím si, že v těch filmech se to říká, i kamarádi, že jdeš pod chomout, že je to konec života a já jsem strašně šťastný. I v koroně zavřený spolu pořád a je to nádherné. Přeju všem. Cesta byla strastiplná, dlouhá, plná testů a výzkumů, pokusů a omylů, ale stálo za to. Jsem za to moc rád a jsem šťastný.

 

Lehce do toho se zaryju – viděl jsi zásadní moment v okamžiku svatby? Vy jste s Ditou byli předtím. Změnilo se něco svatbou?

 

Ne, radikálně ne. Spíš se to zlepšilo, prohloubilo. Určitě z žen může opadnout obava, ale i z chlapa. Je to větší uklidnění, jistota, už nemusíš tolik se snažit o něco bojovat. Zároveň je to riziko, aby ses nepřestal úplně snažit, takže děkovat chválit, prosit, umět se omlouvat, naslouchat druhému. Umění naslouchání je jedna z nejdůležitějších dovedností, která chybí v marketingu hodně, zvlášť na straně agentur. Doporučuju víc umět klást dobré otázky. Nesnažit se přesvědčovat. To platí i pro vztah.

 

Super, Milane, díky moc, že jsme na první podcast jsme to dali hodně do šířky. Ty ses toho bál, ale myslím, že to dopadlo fajn. Díky moc za rozhovor.

 

Děkuju ti, Dane, za skvělé otázky. Zdravím všechny. Mějte se skvěle.

 

Díky moc, že jste doposlouchali další Proti Proudu s Milanem Formánkem. Dejte vědět, jak se vám to líbilo, napište na Instagramu, to je asi nejlepší místo. Já si trochu myslím, že tohle byl jeden z rozhovorů, od kterého jste možná moc nečekali, a o to lepší to překvapení je. Já jsem rád, že i díky vám mám možnost dělat tyto typy rozhovorů a nezvat si jenom ty známé lidi, ale i někoho, kdo právě se něčemu věnuje trochu do hloubky, tolik o tom nemluví nebo nemá silnou značku na sociálních sítích a že vám díky tomuto podcastu tato témata mohu představit. Dejte mi určitě vědět, jestli se pletu nebo jestli mám v tomto pravdu. Už teď vám můžu slíbit spoustu dalších zajímavých rozhovorů v příštích dnech a týdnech. Včera jsem nahrával s Jiřím Havlenkou z Brna – výborný rozhovor. Pokud vás bavil minulý díl s Petrem Pavlem a poslechnete si tohle rychle, tak 10.2. budeme dělat krátký livestream, kde se budete moct zeptat na různé otázky a bude to na YouTubu – Proti Proudu – Dan Tržil. Pan generál ve výslužbě bude připraven odpovídat vaše dotazy, takže pokud byste chtěli i takovouhle formu interakce a trochu se zapojit do rozhovorů, tak budu samozřejmě moc rád. Díky moc vám, posluchačům, že tyhle parádní rozhovory dělat. Díky moc i partnerům. Dneska CBD Star a uslyšíme se zase příště, ahoj.

 

Vybrané rozhovory

Využitím těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Více informací.