Patrick Zandl: Jak řešit krizi bydlení? O technologiích, úpadku médií a lokální politice

Přepis epizody

Ahoj přátelé, posluchači a skrytí intelektuálové. Tady je Dan Tržil a je tady další díl podcastu Proti Proudu. V tomhle díle je hostem Patrick Zandl. Pokud Patricka neznáte, je to český internetový podnikatel, novinář, zakladatel mnoha projektů a bývalý komunální politik. Patrick píše mimo jiné jeden z mých nejoblíbenějších českých newsletterů, a právě proto jsem si ho pozval, protože si myslím, že spoustu důležitých témat, ať už krizi bydlení a další politická témata nebo technologická témata jako Web3, Starlink a Elon Musk nebo umělá inteligence v tom newsletteru velmi dobře popisuje a vysvětluje. Pro mě jsou jeho analýzy asi tím nejlepším, co na českém internetu čtu. Asi víte, že vždycky hrozně bojuju, jak ten náš rozhovor shrnout do několika úderných vět nebo odstavců. Nicméně tady vás nalákám na to, že se dozvíte, proč klesá nejenom moje důvěra v mainstremová důvěra, jak funguje ze zákulisí politika, proč je tak těžké něco v politice změnit. Bavíme se spíš o komunální nebo lokální úrovni a jak tam něco změnit. A zároveň jaké jsou klacky, které vám neustále něco hází pod nohy, pokud se snažíte něco dělat. Kromě toho probereme i možné řešení bytové krize. Probereme téma vyvlastnění bytů v Berlíně. Bavíme se o tom, jak se naučit psát. Do toho koktejlu přimícháme i trochu těch technologií. Pokud Patricka náhodou neznáte, dejte tomu rozhovoru šanci. Slibuji, že nebudete zklamáni. Rozhovor jako obvykle najdete i na YouTube. Víte, že já často v rozhovorech mám partnerský spoty. Děkuju partnerům za podporu, nicméně mně to v té momentální situaci, co se děje na Ukrajině, mi nepřišlo vhodný. Nechtěl jsem sdělit komerční sdělení a jakým způsobem to do toho podcastu dát, a tak bych prostor využil k tomu a upozornil vás na projekt stojimezaukrajinou.cz. Je to takový rozcestník pro každého, kdo chce pomáhat Ukrajině. Může pomáhat ať už rukama nebo hlavou, finančně nebo z gauče. Všechny prověřené možnosti, protože samozřejmě se objevilo i spoustu podvodů na toto téma, tak ty prověřené najdete na webu stojimezaukrajinou.cz. Protože mám vysoké mínění o posluchačích Proti Proudu, tak vám chci dát možnost dostat sem vaše partnerské sdělení. Podmínky jsou jenom dvě. Musí to být do 30 vteřin, to znamená nahrajte sami do 30 vteřin vzkaz, co byste chtěli mít v rámci Proti Proudu odpropagovat zde, musí to být nějaká nezisková aktivita, takže pokud máte něco takového, co vám leží na srdci, vytvořte a pošlete mi na dan@protiproudu.net. Já příští díl začnu nějakým takovýmto partnerským spotem od vás. Teď už nepřerušovaný rozhovor s Patrickem Zandlem. Díky moc. Jdeme na to.

 

Patriku, díky moc, že jsi přijal moje pozvání do Proti Proudu, ahoj.

 

Ahoj.

 

Já jsem si připravil hrozně moc témat, protože mám rád tvůj newsletter. Ty tam vždycky otevíráš věci hodně do široka. Máš široký záběr ať už témat nebo když jsem si dělal research, tak i těch životních náplní nebo rolí. Možná začnu tím, jak to máš dnes co se týče priorit nebo co děláš, když potkáš někde někoho a zeptají se tě, co děláš, jak odpovídáš?

 

Tak úplně především dělám v Průša Research, která vyrábí a vyvíjí 3D tiskárny. Já vždycky zdůrazňuju, že jsme nejlepší a jedna z největších firem na 3D tiskárny na světě. Jsme plně česká firma, takže to je taková radost, hrdost na kluky, kteří něco úžasného dokázali a moc tam maličko svým pididílkem pomáhat. To je ta hlavní náplň. Druhá náplň, která teď nějak skončila víceméně, byla politika, které jsem se hodně věnoval na komunální úrovni. Zkoušel jsem i sněmovnu za Piráty, což nedopadlo. To asi je známý příběh. Já jsem přesně ten pod čarou, ten první pod čarou. Nicméně to je osud. Pak samozřejmě jako otec dětí.

 

Jedna z věcí, která to hodně spojuje, je to psaní. Já jsem si našel, že jsi psal o teologických tématech. Pak jsi objevil GSM technologii a počátek mobilu a začal jsi psát o technologii, což mě zaujalo, jestli ty teologický témata byly první, kdy jsi objevil, že chceš sdílet svoje nápady a názory.

 

Já to opravím. To byla religionistika. Teologie je, když tomu věříš. Religionistika je, když to zkoumáš. Můj životní sen v 15 letech byl, že navážu na dílo Mircea Eliadea a dopíšu jeho systematiku náboženských směrů a náboženského myšlení, což byla taková v patnácti přiměřená myšlenka. To je jako by sis dneska řekl, že Jeffa Bezose, navážeš na jeho práci a převezmeš Amazon a ukážeš mu, jak se to dělá, tak zhruba tuto pokoru to mělo. Když jsem přišel do Prahy studovat, tak jsem se právě dostal k internetu tím způsobem, že mě sice bavily počítače, ale říkal jsem si, že to je hobby, ale budu se živit seriózně něčím, co lidi potřebují, a to vyznat se, jak přemýšlíme a jak se utvářejí představy a vztahy k okolí. To lidi potřebují. Počítač, to je taková s prominutím píčovinka. Když jsem dorazil do Prahy, tak jsem dostal úkol na škole. Vyflákl jsem se na něj, jak bylo zvykem na studiích. Pak jsem zjistil, že jediný, kde si to apokryfní evangelium, který jsem měl nějak zpracovat, můžeš vypůjčit, je knihovna v Berlíně, která zdvořile odepsala, že za 3 měsíce mi tu knihu dopraví. My měli za 14 dní odevzdávat práci. Pak jsem zjistil, že to je na internetu, že se to dá dohledat a stáhnout. To mě fascinovalo, a tak jsem u toho zůstal.

 

Tak kromě religionistiky jsi se začal zajímat víc o internet, o technologie a možná se pomalu začala měnit představa, že lidé minimálně dnes potřebují možná víc internet než zkoumat, jak přemýšlíme a jak si vytvořit názor na svět.

 

Ono se to vrací právě. Byla taková ta vlnka, že internet jsme potřebovali a někam jsme se dostali. Řekl bych, že už ho ledaskdo má a není třeba ho popularizovat. Ale vrací se doba, kdy je potřeba přemýšlet a přemýšlet o tom, jak přemýšlejí jiní lidi. To jsou ty aférky, kdy někdo říká, studenty humanitních oborů vůbec nepotřebujeme, že všichni mají studovat programování, a přitom v Americe je obrovská poptávka právě po sociolozích, kteří rozumějí tomu, jak lidé se chovají, jednají právě kvůli internetu a technice.

 

Takže myslíš si, že i tahle oblast není prozkoumaná? Protože člověk si říká, že tohle už zkoumali filozofové 2 tisíce let zpátky. Těch experimentů bylo ohromný množství a vlastně furt objevujeme něco nového a nového.

 

Ano, a hlavně jak se to vztahuje k technice, kterou dnes používáme, jak nás to mění. Budeš si pamatovat, že kolem roku 2000 je absolutně jasný, že lidé si vyvinou nově tak, že budou mít větší palce, protože jsme psali textové zprávy na klávesnicích a bylo by evoluční výhodou mít větší palce. To se probíralo, že to je jasný a daný a ložený a že se to promítne do genetiky. Ti genetikové na to koukali vykuleně a říkali, že takhle dědičnost nefunguje. To bychom museli ty klávesnice používat tisíce let a pak se to projeví. Během deseti let ty klávesnice šly do ztracena a dnes by se hodilo mít víc klouzavější prst, možná.

 

To mě napadá, jestli si vzpomeneš na nějaký další předsudek nebo názor ze začátků internetu nebo technologie, která dnes trochu vládne světu nebo nám, která se úplně nenaplnila?

 

Ono samozřejmě je teď hezké říkat, že se to nenaplnilo. Ono se to ještě může během let vyvinout jinak. Zrovna tyhle palce si myslím, že se nenaplní, že to nevypadá. Nicméně pak byly třeba věci, o kterých stále nevíme. Když začínaly počítačové hry, tak byly paniky, že to bude zvyšovat agresivitu dětí. Dnes nevíme, jestli se to naplnilo nebo ne. Už se to zkoumá 20 let. Spíš se ukazuje, že samozřejmě násilný hry děti k násilí vedou, ale to je jedno, jestli ty hry jsou v reálném světě nebo v počítači. Nějak to vztáhnout k tomu, co používáme. Není rozdíl, jestli násilnou hru pácháš na počítači nebo v reálném světě, ta násilnost ty děti ovlivňuje, ale nemá to ten vztah k počítači. Má to vztah k tomu, že byla násilná.

 

Já jsem si všimnul, že jsi měl vždycky dost blízko k různým médiím, ať už onlinovým – popisování těch technologií atd. – Lupa, Mobil.cz. Dnes ty média kritizuješ. Hodně mě zaujal poslední článek, proč lidé méně a méně důvěřují, včetně tebe, médiím mainstreamovým obecně. Můžeš vypíchnout, jaké jsou některé z důvodů.

 

Já jsem tam popisoval 3 hlavní důvody. Ono se to týkalo těch mainstreamových velmi čtených médií – těch velmi čtených. Něco se na mě zlobil, co jsou mainstreamová média. To jsou ta hodně čtená nebo sledovaná média. První důvod je, že ti jejich autoři mají rádi status quo, takové to přitakávání tomu, co existuje. Dokumentoval jsem to na příkladu, když se bavíme o klimatické změně a přijdeš tam z pozice revolucionáře a budeš říkat, že zavedeme auta na elektriku a odsíříme továrny a elektrárny, budem likvidovat CO2, tak se po tobě novináři budou vozit, že je to drahý a kde se na to vezme. Už neudělají druhý krok, že těm lidem, kteří naopak říkají, že žádná opatření nebudem dělat, žádná velká, tak se jich nezeptají, jak zaplatíme ty náklady, které s tím vzniknou? Že se nám tedy zřejmě zvýší hladiny moří a můžeme se hádat, jestli se zvýší o metr nebo dva, ale nějak se zvýší – jak to zaplatíme? To necháme ty lidi se utopit nebo přestěhujeme? Jak? Za co? To byl první kritický moment, že ty média tu debatu nezpřehledňují tím, že by oběma dvěma pohledům, které jsou relevantní, dávaly rozumnou vážnost. Pak ten druhý bod, my tomu říkáme minuta Hitlerovi, minuta Židům. Když se bavíš o holocaustu a pozveš tam ty zástupce židovské obce. Teď už je to příklad ad absurdum, abychom si to ujasnili, tak bývá zvykem pozvat ještě jednoho Hitlera, aby vyložil, proč je dobré provozovat koncentrační tábory, aby byly všechny názory zastoupený. Tenhle názor je absurdní tím, že nemáme Hitlera, ale když si to vezmeš na probíhající vakcinační záležitosti a kolem covidu, tak jak je možné, že do té diskuse připouštíme lidi, kteří k tomu nemají žádnou odbornost znalost, jenom názor. Jsou jenom známí sportovci nebo umělci? Když nemá titul, nedělá to, nezabývá se tím, tak k čemu jeho názor je? Ano, kdyby to byl sociolog a vyjádřil se k tomu, jak se ta nemoc projevuje do společnosti, tak to jo, ale proč ho máš poslouchat stran toho, jak se má očkovat člověk a jak si má dávat pozor na nějaké příznaky? Do té diskuse zahrnujeme lidi, kteří tam nemají co dělat. Ještě ty jejich názory jsou extrémní, ale ten novinář to omluví tím, že dává prostor každému. Jenomže ty tam vidíš jednoho Žida, jednoho Hitlera, když to zbagatelizuju. Říkáš si, že vlastně ten Hitler má taky nějaký regulérní názor, tak ho teď řekl, dá se o tom přemýšlet a už se ten názor začíná ve společnosti legitimizovat. Už o tom přemýšlejí a říkají si, že asi jo, jinak by ho tam nezvali. Představ si, že tak bychom to dělali u Hitlera a u židovské otázky. To by nebylo dobře. Už jsme se poučili, že to není dobře. Rozhodně to nechceme dělat. Proč to děláme jinde?

 

Podobná debata byla ta kritika Joe Rogana. Já nevím do detailů, ale oni ho přesně nařknuli z toho, že tam jsou nějaké dezinformační názory. On se bránil tím, že není mainstreamové médium a že hledá tu pravdu. Vždycky si myslím, že tyhle debaty jsou těžké. To, že máš vliv a dáš prostor názoru, který je špatný, je to špatně? Můžeš spoléhat na to, že ti lidé mají kritický názor a dokážou se v tom vyznat, nebo je už špatně, že jim je předkládáš?

 

Vezmi si to na sebe. Kdybych já bych tady nebo nějaký host začal hlásat nějaké nesmyslné názory. Něco jsme si tady začali tlačit směrem k obecenstvu a ty jsi mě nezastavil a neřekl, že to nepřejdeme, tohle nechci, aby tady zaznělo. Nemůžeme se tady bavit o tomto tématu, protože… Asi bys to udělal. Nebylo by ti to příjemné, že věc, která je ti zjevně proti mysli, se začne v tvém podcastu objevovat nebo by oponoval minimálně.

 

Určitě, ale na druhou stranu si pamatuju na rozhovor, který jsem tu měl s Urzou o anarchokapitalismu. I přesto, že pro mě je ten názor v mnohém za hranou nebo za mým přesvědčením. Není za hranou, ale v něčem je utopicky nereálný.

 

On je spíš utopický z našeho pohledu. Můžeš se usmívat a říkat si, že to se asi nestane.

 

Ale vlastně mi to přišlo jako zajímavý mentální cvičení, kdy si říkáš, že aha, ty jsi tady. Já se tebou nesouhlasím, ale minimálně se zamyslím, jak to já mám.

 

Ale to je něco jiného, než když přemýšlíš o tom, jak vyhladit jednu skupinu obyvatelstva. To je takový cvičení, který maximálně skončí tím, že se celý Holešovice zastaví baráky, protože se ukázalo, že ne všichni developeři mají zájem stavět parky, byť Urza tvrdí, že by mohli mít zájem v nějakou chvíli parky pro hezký žití stavět. V tomto já se s ním neshodnu a praktickým cvičením bychom zmrvili celý Holešovice, ale nic víc by se nestalo.

 

Ty problémy médií, které ty vidíš, ty jsou svým způsobem hnaný ekonomikou, že ty extrémní názory přitahují kliky a na čem média vydělávají. Je tam nějaký nový model nebo něco, co by to mohlo trochu zvrátit?

 

Ty nové modely se ukazují i v Česku, kdy se vrací móda placeného obsahu, kdy začínáme znovu chápat, že když chceme dobrý obsah, tak je potřeba si ho zaplatit. Deník N je v novinařině v Čechách dobrý příklad, i když pořád prodávat levné přežvýkaný zprávy velké skupině lidí, kteří ti na všechno skočí jako to dělají Parlamentní listy, že to je lepší businessově. Ale zase ne každý s tím umí ráno vstát a podívat se ráno do zrcadla.

 

Mně se hrozně líbilo, že jsi měl spoustu firem a projektů. Některé předpokládám, že ještě fungují. Pak jste taky půjčovali DVD po internetu. Dnes si říkáš, že chápu, že před 20 lety to muselo dávat velký smysl. Historie ukázala, že to zase tak dlouhodobý business není.

 

Myslel by sis, že půjčování DVD před 20 není skvělý business?

 

Určitě bych si myslel, že je to skvělý business před 20 lety.

 

Víš, jak dnes dopadla ta firma, od které jsme ten model převzali? Jmenuje se Netflix. Nedopadla úplně špatně. Oni začal tím, že půjčovali DVD. Udělal si předplatné pár dolarů, na webu sis naklikal, jaká chceš DVD. Tři ti přišly, ty ses na ně mrknul a poslal zpátky. Pak ti poslali další. Za měsíční předplatné sis půjčoval neomezené množství DVD. Bylo to limitované otáčkou pošty. Ta firma se jmenovala Netflix. Dnes existuje furt, akorát ty DVD už nedělají tolik, ale dělají furt něco s videem. Je to největší televize na světě a má několik miliard zisku, takže dobrý. My jsme nedopadli úplně stejně.

 

Jak ty vidíš to rozlišení podnikatel versus zaměstnanec? Ty jsi celkem skákal z jedné role na druhou. Mám pocit, že spoustu lidí v tom má trochu ego, že když už jsem se jednou dostal ze spárů toho zaměstnání, tak se přece nemůžu vrátit zpátky. Ty ukazuješ, že dělat pro Průšu – zajímavou firmu, není nic špatného.

 

Moje vada je, že nemám tak zbytnělé ego, takže si to umím představit. Za druhé jsem se před nějakou dobou rozhodl, že spíš bych se chtěl angažovat v politice. Vstoupil jsem do komunální politiky v malém středočeském 20tisícovém městě. Když jsem si říkal, že ty problémy, které tam vidím, je potřeba řešit na státní úrovni, tak jsem si uvědomil, že táhnout za sebou hromadu firem, není praktický, protože každý vás pak za to vcelku oprávněně natře, takže jsem ty firmy rozprodal. Druhá věc, kterou jsem si říkal, že přesně jsem v té politice viděl, že když jste přišel z podnikatelského prostředí, tak máš ten přístup, že oni si ze mě sednou na prdel, já jim řeknu, jak to bude. Mám tu skvělou zkušenost a oni to udělají. Ale na tom naprostá většina těch politiků různě zkrachovala a různě z politiky vycouvali, ať už sebeúspěšnější podnikatelé typu pana Jančury vycouval, protože viděli, že to nefunguje. Já jsem si zobrazoval, co s tím. Říkal jsem si, že nejlepší bude dát se zaměstnat a vyzkoušet, jaký to je. Nastoupil jsem do CZ.NIC, což je správce české domény. Taková výborná akademicko-státně-soukromá firma, kterou miluju. Měl jsem tam na starosti nějaké bezpečnostní projekty. To byl skvělý začátek, že musíš s těmi lidmi vyjít najednou. Už jim nerozkazuješ.

 

Já jsem si vždycky myslel, že ten důvod, proč podnikatelé nedopadnou v politice, je pomalost toho procesu. Když chceš zahnout doprava, tak zahneš doprava. A možná to přikážeš a všichni tě poslouchají.

 

To je ono. Ty to přikážeš, tak se zahne doprava, i když ti všichni zaměstnanci říkají, že vpravo je zeď. Ale pokud máš dost velké ego a neposloucháš, tak jedete doprava. V tý politice různě ti začnou klást odpor, protože ty to sice přikážeš jako ministr, ale tvůj námětek vidí zeď vpravo, tak v klidu tě vyignoruje a jede rovně. A jenom ti furt hlásí, že zatáčíme vpravo, jsou tam dílčí problémečky. Nebo narazili jsme na legislativní úskalí, takže je třeba udělat objížďku. Zkušený námětek nebo lidi na úřadě si tě tak povodí, že máš celou dobu dojem, že ostře točíš doprava. Na závěr tý cesty si zatleskáš, jak jste tam dobře dorazili.

 

Takže takový Jistě, pane ministře. Ty asi nemáš tolik zkušeností s celostátní politikou, ale dokážeš určit, v čem je rozdíl mezi tím komunálem a celostátní politikou? V komunálu mám pocit, že spoustu těch schopných lidí dokáže zatočit doprava. OK, přišel schopný starosta a ty výsledky jsou za pár let vidět. Chápu, že to je menší organizmus, kterým hýbat.

 

Jo, ale v podstatě vždycky záleží na tom, jak schopný a ochotný bijec to je, ten člověk, který do politiky přišel. V komunální je to hodně vidět, že spoustu věcí utáhneš, že jsi dost střelený na to, abys nějaký věci udělal. Typický dobrý příklad je nelegální reklama, o které se můžeš dohadovat. Ty firmy si na městský pozemek dají billboard a tváří se jako neviňátka. Když jim ho strhneš, přijdeš jim tam s flexou a uřízneš to, tak oni ti začnou vyhrožovat, že tě zažalují. Když jsi normální státní úředník nebo městský, tak bys do toho nešel, protože nemáš potřebu se někým nechat zažalovat. Nic z toho nekouká. Zatímco když jsi oprsklý starosta nebo místostarosta, tak těm firmám řekneš: „Tak si mě zažalujte. Budete se soudit s městem, budete se soudit 10 let, tak to tady v Čechách chodí? Nevysoudíte nic, protože jste na to neměli nějakou smlouvu. Ty billboardy, ano, leží u nás ve skladu po 10 letech vám musíme vyúčtovat skladování, které převyšují základní jmění vaší firmy, tak to rovnou pošlete do likvidace, ať to pak nezdržujeme.“ Ale to musíš být odrzlý, protože pak se po tobě budou vozit všichni političtí oponenti, kteří budou říkat, že vy jste rozkradl konstrukce příhradové, které tady měly firmy. Vůbec jste nepočkal na rozhodnutí soudu. Ale ty chceš zlepšit život těch lidí, aby nekličkovali kolem nesmyslných billboardů hnusných.

 

Je zajímavé co se týče státní správy, tak jsem četl kritiku médií, že pro toho běžného úředník jít do konfliktu nic dobrého nekouká. To je i důvod, proč se černé stavby celkem tolerují. Ano, můžeš to nechat strhnout jako drsný úředník, ale co z toho kdy získáš? Pokud tam uděláš chybu, tak tě v tom všichni vymáchají.

 

Pravděpodobně uděláš nějakou procesní chybu, protože ten proces není zase tak jednoduchý. Typicky to někdo musí zaplatit, protože to nějak pomotáš. Co se pak stane? Ono se to hlavně nemusí stát hned. Tvůj starosta tě přikryje. Ten se za tebe postaví. To se pravděpodobně stane, jenže starosta se vymění. Příští rok se mění starostové pravděpodobně, protože máme letos komunálky. Ten příští starosta, když se tě bude chtít zbavit jako úředníka, tak si vytáhne tyto kauzy. To už všichni vědí. Pak přijde a řekne, že tady je pochybení, tak je mi líto. Odvoláváme. Jasně, státní úředníky kryje služební zákon, ale v rámci toho služebního zákona za takovéhle pochybení můžeš mít těžkou hlavu.

 

Vidíš, že by se to třeba nějak měnilo? O čem to je? Je to o typologii lidí, které do funkcí nebo státní správy chodí?

 

To semele každýho. Znám miliardu skvělých lidí. Teď jeden dostal obrovský výprask na úřadě. Udělal dobrou věc, akorát že to udělal rychleji, než měl, aby to rychle dopadlo. Dobře to dopadlo. Nikdo nezpochybňuje správnost té záležitosti, ale někdo mu chtěl jít po krku, a tak ho odřízli. To semel každýho. Ty si pak říkáš, že nechám se vyhodit kvůli tomu, že zbourám černou stavbu, když tady mám projekt například vyrovnání se s developery, abychom měli nějaké hezké podmínky dobré pro město i pro developery, aby se tady mohlo stavět? Zahodím kvůli tomu tenhle projekt, který se tím posune o mnoho let nebo se nikdy neudělá? Ne, raději přimhouřím oči. V tom nemusí být žádná finanční korupce. V tom je úvaha, že si to ten člověk zracionalizuje. Často má pravdu.

 

Co třeba tebe hnalo do politiky? Já si říkám, že ono to je hrozně zapeklitý, když máš určitý úspěch. Oni ty platy těch politiků… já vím, že obyčejní lidé na to nadávají, ale vlastně oproti podnikání ten úřednický plat není úplně hitparáda.

 

No, to se mi vždycky smějou v práci, že kdybych vyhrál ve sněmovně, že jsou zvědaví, jak z toho platu vyžiju.

 

Co tebe do toho hnalo?

 

Já mám rád za prvé výzvy, že si vždycky říkám, že tohle se musí dát nějak zlomit. Už vidím, že to není chytrost. Chytrých lidí je v politice spousta, ale je to umění se dohodnout, což je extrémně důležitý v politice. A taky umění to vysedět. V politice opravdu spoustu věcí vyřešíš tím, že jsi na jednání poslední, kdo zůstal sedět. Prostě projdeš všechny jednání a všichni už jsou tak unavení, že přistoupí na tvoji variantu, protože je jediná, která zůstala na stole. Ta politice je podle mě kombinace těchto tří aspektů. To bych rád u sebe nějak získal a posílil. Pak tam mám ten svůj aspekt, že mám Česko rád a že nechápu a nechci akceptovat, že na tom nejsme tak dobře jako Rakousko, které je nám hodně podobný. Když přijedete do Vídně a do Prahy, tak nepoznáte moc velký rozdíl kromě jazyka. Takže takový ten patriotismus, že přece stačí, aby se to dostalo za nějakou kritickou hranici, abychom byli ochotní se chlubit tím, že jsme Češi, že to tady vedeme dobře, že máme příklady ve spoustě věcí, co jsme dokázali. Nakonec proto mě baví Průša, který na všechno dává, že je to vyráběný v Česku, v Praze. Všude se tím chlubí. Jezdí k nám do firmy nebo teď za covidu ne, ale předtím za námi jezdili lidé si prohlédnout fabriku, aby viděli, jak to vypadá. Dělalo se několik prohlídek továrny denně. Lidé byli nadšení, že to je ta nová Škoda, nový Kolben-Daněk, Baťa.

 

Já jsem rád za tyto firmy. Myslím si, že se ukazuje i velká generační odměna.

 

Takový firem je víc.

 

Jo, ale mám pocit, že covid to ukázal ještě víc. Když si vezmeš žebříček nejbohatších Čechů, tak mezi těmi lidmi, kteří peníze vydělali peníze v devadesátkách a těmi „novými bohatými“ a tím, co jejich firmy v covidu dělaly, byl ohromný rozdíl.

 

To je pravda.

 

Průša začal vyrábět štíty. Spoustu dalších firem začalo přemýšlet, jak pomáhat zpátky tý společnosti versus ty staré molochy, které se ukázaly, že já nechci říct, že jim nezáleží, ale byl tam vidět velký generační střet.

 

To je můj velký generační střet s takovým Radovanem Vávrou – pro mě typickým devadesátkovým férovým podnikatelem, ale to jsou ti podnikatelé, kteří vydělali, ale vlastně do společnosti neinvestovali. Podle mě, když jsi podnikatel, já to vidím z Německa a Rakouska – půlka rodina odtud pochází – tam to tak je. Když jsi podnikatel a zmůžeš se, tak nemůžeš přijít do Vídeňské opery, aniž bys tam něco sponzoroval nebo aniž by si tě pamatovali, že jsi přispěl na pavilon v nemocnici. Nebo že ses v nemocnici podílel. Oni si na tom strašně zakládají. Nový ošklivý prachy jsou takovýhle prachy, které se zčásti nedaly do něčeho záslužného. Jasně že to není tvoje zákonná povinnost, ale nějak vracet té společnosti tam patří k dobrému tónu. To je super, že se v Čechách taky pomalu rozjíždí, ale to nemají ti devadesátkoví. Těm to zazlívám. Vydělali peníze a na společnost se vykašlali. Ani nejsou jít příkladem, jít do médií. To ten Radovan Vávra alespoň je.

 

Ale taky až v posledních letech.

 

Přesně.

 

Je to zajímavá debata. Já vím, že technologicky ty jsi nedávno psal i o Webu 3.0, jak je to mezigenerační vzpoura, což je možná pro spoustu lidí úplně neuchopitelný téma. Já se přiznám, že jsem těch článků přečetl článků docela dost a stále je to pro mě těžko uchopitelný téma. Vidíš jako buzzword nebo si myslíš, že to je, jak říkají proponenti, obrovská změna podobná tomu, když sem přišel internet.

 

Web 3.0 tomu říkal Tim Berners-Lee. Ta jeho vize se neuplatnila. Proto kvůli rozlišení se říká Web3. To je s čím přišli kryptoměnaři. Já ten kryptobusiness sleduju, protože jsem v tom nějak byl aktivní významněji dlouhý léta. Přiznám se, že zatím tam pořád nevidím jinou extra přidanou hodnotu, než že se vyhneš generální regulaci a dozoru. Popravdě řečeno vždycky, když se vyhneš státnímu dozoru, tak to je něco – účel si myslí, že by to státní dozor neměl vědět, a to spíš z důvodu že by se mu to nelíbilo ne proto, že si utrácíš svobodně svoje prachy, ale že si za ně kupuješ něco, co nemáš, třeba zbraně nebo větší než malé množství drog. Já jsem pirátský liberál – drog si kupuj, kolik chceš, ale neměl bys s nimi moc kšeftovat. V tomto zase ten stát chápu, že na to nějak dozírá. Mně není sympatický využití těchto věcí na obcházení státních regulací. Už proto, že řada těch státních regulací obrovský smysl má. Myslím si, že jejich důležitost ve společnosti se bude zvyšovat s množstvím techniky, kterou přijímáme do svých životů to bude nevyhnutelný, a to už proto, že spousta lidí neumí domyslet ty důsledky používání něčeho.

 

Elon Musk si nedávno stěžoval na to, že stát je špatný v tom vyřazování těch zastaralých regulací. Že přichází s novými, ale pak docházíš k paradoxům, že tady máš 50 nebo 100 let dělanou regulaci, která byla dělaná na dobu, kdy ještě se moc nepoužívala auta, protože ji nikdo nerevidoval.

 

Tomu rozumím. Moje nejoblíbenější stará regulace je obsažená v judaismu. Je to zákaz vepřového masa – Židé nesmějí pojídat vepřové maso. Byla vytvořena za prvé kvůli tomu, že pěstování vepřového zvyšovalo cenu obilí, což byla hlavní složka potravy chudých lidí. Za druhé se vepřové maso v Egyptě rychle kazilo a byly z toho smrtelné nákazy salmonelami. Takže se to dalo jako regulativní zákaz, který se nikdy z platnosti nevyřadil. Až při novelizaci kolem roku 100, když se psal nový zákon, tak tam to padlo, ale nějaký 2,5 – 3 tisíce let to vydrželo, což je podle mě obstojná regulace. V některých vydáních to dodnes platí. Ano, jsou regulace, které se stávají spíš součástí kultury. Ledničku už si dnes může koupit ledaskdo. Jinak je pravda, že státům se to nedaří. Taky je ale pravda, že pan Musk tlačí na to vyřazovat regulace ještě předtím, než si opravdu všichni myslí, že už by se vyjádřit měly, takže on v tom taky má svoje zájmy. A ne, nemůžeš mu věřit všechno, co říká, že to je tak je jako berná mince.

 

Ale překvapilo mě, když jsi říkal, že jsi pirátský liberál. Tam jsem měl pocit, že pojďme mít těch regulací co nejméně.

 

Co nejméně, ale hlavně jaký. Když jsme u Elona Muska, tak si na něj Čína stěžovala, že do jejich vesmírné stanice málem narazila Muskova družice, která se tam zmítala, ta na ten Starlink. Čína říká, že když by nám to vlítlo do tý orbitální stanice, tak by nás to vůbec nepotěšilo. Čína když říká vůbec nepotěšilo, tak tím myslí zapomeňte na prodej svých aut a čehokoliv v Číně. Tohle je veliký problém. Vesmír je dnes do značné míry neregulovaný prostředí, protože jsme počítali s tím, že se tam soukromníci nedostanou. Těch pár kosmických agentur se dohodne a udělají sympozium a přijmou nějaké rozhodnutí například stran kosmického odpadu. Teď tam najednou Musk posílá co druhý týden nějakou raketu s desítkami nebo stovkami satelitů. To začíná být hodně nepřehledný. Třeba tam nějaká regulace bude potřeba, protože až se vám opravdu čínská vesmírná stanice naložená lidmi srazí s nějakým satelitem. Pan Musk řekne, že sorry, nějak jsme se nedopočítali. Omylem jsme to počítali ve stopách a ne v metrech jako minule se stalo. To bylo přistání na Marsu. Americká část firmy dodávala měřák výšky, který počítal číslo ve stopách. Software dodávaný evropskou firmou si myslel, že to dostává v metrech, tak jim to prostě nesedělo.

 

Když jsme u vesmíru, nedávno mě zaujalo, jak se mluví o Marsu, ale hrozně dlouho nikdo nebyl na Měsíci.

 

Myslím si, že tam bude dost rychle Čína s přáteli ze Sovětského…pardon, z Ruska. Myslím, že ti se budou snažit v tomto o prvenství. I se teď o tom hodně mluví, ale tohle je právě ta regulační věc. Máme být OK s tím, že Musk posílá lidi na Mars, kteří možná při té cestě zahynou. Bude to vražda, když nesplní všechny očekávatelná bezpečnostní kritéria. Co jsou očekávatelná bezpečnostní kritéria? Po cestě na Mars jste vystaveni radiaci, možnosti nárazu mikrometeoritu. Ty možnosti, jak lidi zabít je velké množství. Musk to vždycky nějak obchází, sepisuje smlouvy. Mimochodem se ale ukázalo, že když podepisujete smlouvu na Starlink na připojení přes Muskovy družice na internet přes Starlink, tak je tam klauzule, která se Marsu týká. Vy souhlasíte s tím, že Musk bere Mars jako svobodnou část.

 

Jako území určené ke kolonizaci.

 

Ano. Vy s tím souhlasíte. Má to nějakou právní hodnotu, nebo nemá? A zrovna s tím Muskem takovýchhle malérů je celá řada. On to bere heslem, že čelo drzé jak poplužní dvůr a prostě to nějak dopadne.

 

Když se seká, tak lítají třísky.

 

Přesně. A co s tím? Teď se do něj někdo ostře pustil, protože hrozí dopadnutí nějaký jeho družice někam na povrch měsíce za nějakou delší dobu. Někdo si spočítal, že to dopadne na jeho pozemek, který si koupil před 20 lety jako takový ten certifikát. A že on tím poškodí jeho pozemek, že tam udělá 10metrový kráter. Už ho obeslal, že pokud se to stane, tak vyžaduje uvedení do původního stavu.

 

To jsou zajímavé paradoxy. Ještě se vrátíme k tomu Webu3. Ta hlavní idea je vyvíjet služby, které budou decentralizované a budou obcházet autority. Spoustu lidí říká, že vyřadíme ty prostředníky tím. Narovnáme vztah na internetu. Že ten decentralizovaný internet ve výsledku není tak decentralizovaný, jak jsme si mysleli.

 

To je dobrý heslo – vyřadit ty prostředníky, ale kdy se na to podíváš, jak to vypadalo v minulosti – třeba Amazon, když začínal, tak vyřazoval prostředníky, ty krámky na rohu. Prostě to rovnou posílal těm zákazníkům, kteří si to objednali na internetu. Ale dnes on je ten prostředník. Totéž když se díváš na ty služby toho decentralizovaného Webu3, tak tam máš najednou spoustu bodů, které začínají být centralizované. Ony jsou decentralizované technologicky, ale ty oraculovské brány do fyzického světa je typický případ centralizace, kdy mezitím Web3 a fyzickým světem uděláš oraculum. To se začne používat všemi. Pak už není zase tak easy pro toho poskytovatele služby Web3 přejít na nějaké jiné oraculum. To je jako když chceš přejít z amazního cloudu na microsoftí. Teoreticky to jde, ale zase tak easy to není. Takže se do toho nehrneš, pokud nemusíš.

 

Myslíš tím třeba, abych si to dokázal představit, že představme si nějaký ten virtuální svět, metaverse. Akorát tam přistupuješ skrz Facebook brýle, a to je to oraculum?

 

Ne, oracula jsou služby, které berou a vyměňují data s jinými částmi internetu nebo fyzického světa – typicky kurzy sázek. Jsou to nějaké enginy, které umožní API rozhraní, které ti umožňují zbavit se něčeho, co bys nechtěl dělat. Třeba říct poště, že někomu má poslat dopis a v něm má být tento text. Ty to tý poště pošleš jenom jako digitální text. Ona to vyřídí, dá to do obálky. Ty se tím nemusíš zabývat. Tím vzniká ten centralizovaný bod. Už to přestává mít ten charakter decentralizace, byť technologicky to decentralizované máš, tak obchodně už zase ne. Vždycky šlo hlavně o ten obchod.

 

Když to možná není ten Web3, je zatím nějaká technologie, která tě hodně baví, koukáš na ní a myslíš, že to bude reálně velká věc v budoucnu?

 

Co mě hodně baví je umělá inteligence. Byť mě to baví sledovat. Sám v tom nic nedělám. Nemám na to čas, takže spíš sleduju lidi, kteří se tím zabývají. Baví mě to filozoficky, protože vidím ty obrovský posuny, kam to posouvá ty záležitosti. Já si pamatuju, když jsem začínal v roce 1996 a byl jsem na internetu, tak v té době byla móda portálů. To bylo takový to, že si naklikáš, jaká témata tě zajímají. Ten portál ti je bude zobrazovat. Takže sis to tam půl dne naklikával, co tě zajímá. Ono ti to pak stejně zobrazovalo krávoviny, co tě nezajímaly. Tak to jsem si říkal, že to je blbost. To nebude nikdy k použití. Najednou vidím, že umělointeligenční algoritmy přes machine learning, přes to, že se dívají, jací jiní lidé, kteří jsou ti podobní, baví jaké články a témata. Tak je ti to opravdu schopné dát přesně to, co tě zajímá, i když netušíš, že by tě to zajímalo. Ty služby jsou výborné. Pak to má všechna negativa. Za prvé je to black box, takže nevidíš do algoritmu a nevidíš, jestli ti tam někdo nepodsouvá svoji agendu. Za druhé tě to hodně drží v tvé bublině. To je hodně vidět u antivaxerských nebo jiných kontroverzních témat. Tam jakmile se podíváš na YouTubu na jedno video s antivaxerskou tematikou, tak ti to cpe další antivaxerský videa. Ty si ani neuvědomíš, že existuje druhý svět, kde by ti vysvětlili, že tohle je blbost. Už tě to drží v bublině. Pokud sám nemáš tu hygienickou sebekázeň si to jít zjistit, tak tě to v té bublině semele a udrží. To je to nebezpečí, kde si myslím, že nějaká regulace bude muset přijít. To se samo nepořeší.

 

Myslím, že minulý týden jsem měl schůzku s firmou, která pomocí umělé inteligence dokáže vytvářet mluvený hlas – projev. V angličtině je to pokročilý, ale jak dobrý v češtině? Taky mě to šokovalo, kam to postoupilo.

 

Jo, vždyť takhle jsme natočili tenhle podcast. Ty jsi mi posílal texty, já ti na ně poslal odpověď. Pak jsme to do toho softwaru nakrmili. Vznikl z toho krásný rozhovor. Dosud lidi netuší, že tu nesedíme, že si to jenom píšeme. Takhle vznikají ty deep fake. 

 

To je další zajímavý téma, kde v České republice toho vzniká docela dost. Chytli jsme se toho. Těch lidí, kteří se tomu věnují na světové úrovni, je víc.

 

To je super. Ono to taky bylo tím, že ze začátku ta technologická nebo finanční bariéra pro vstup do odvětví nebyla vysoká. Potřeboval jsi mít chytrého člověka, který se nad tím zamyslí. Naštěstí takových v Čechách máme dost. Za sebe můžu říct, že obrovský gamechanger pro mě je služby DeepL, což je taková AI překladatelská služba. Já jsem si vždycky říkal, že to nikdy nebude k ničemu pořádnýmu. K čemu bych to používal, když umím anglicky. Uvědomuju si, že umím anglicky na nějaké úrovni. Takový ty specializovanější pojmy, například teď jsem byl na nějaké výstavě obrazů, kde byly popisky v angličtině. Jak to není moje specializace, tak nerozumím jemným nuancím toho textu. Tak do DeepL si to v iPhonu oskenuju. Taky mi to dá překlad, který je opravdu dobrý. Ti překladatelé za chvíli nebudou mít co jíst. Jasně, na dopilování knížky, která zasponzoruje ministerstvo kultury toho státu, kde se narodil ten autorit, tak tam jo, ale já to používám úplně běžně na překlady článků. Mám anglický článek, chci si ho užít. Vím, že v češtině si ho přečtu mnohem rychleji. Tak ho vložím do DeepL, mám to zaplacené. Za 25 € měsíčně mi to stojí. Český text proletím mnohem rychleji. Šetří mi to čas a dává mi to mnohem lepší dojem z toho článku. Doporučuju vyzkoušet.

 

Překvapilo mě umělé inteligence, že dřív se varovalo, že bude hrozně nezaměstnaných řidičů, skladníků atd. Dřív nebo dodnes se všichni bojí, že to sebere ty hůř placené práce, což se na druhou stranu ukazuje, že spíš je naopak, že to rychleji bere ty práce těm právníkům, protože tam se vyplatí něco vyvíjet než řidičů.

 

Nechme na hlavě. Já jsem se pustil do psaní knížky, kde se tímto tématem hodně zaobírám. Poslouchal jsem argumentaci typu podívejte se se průmyslovou revoluci. Tam ti ludité rozbíjeli stroje. Přitom to víc pracovních míst vytvořilo, což když jsem se na to díval do detailu a prošel a sestavil jsem si statistiky, tak to má pravdu. Na závěr po mnoha desetiletích to vytvořilo obrovské množství pracovních míst a strmý růst ekonomiky, ale ty 3 generace to zničilo. Táta přišel o práci, děti neměly co jíst, ještě jejich děti, vnoučata toho prvního na tom byli bití sociálně, intelektuálně, protože vyrůstali v prostředí, které si prožilo takovýto šok. Když se podíváme za 100 let, tak to bude pohoda, ale statistická odchylka a ten průšvih, kdo to odnese, budem my, naše děti a jejich děti. Ano, pracovních míst bude hodně, vzniknou taková, o kterých netušíme, jak se jmenují. My dva už ani se o nich nedozvíme ani na smrtelné posteli, ale budem se koukat na to, že obrovské části společnosti o práci přicházejí – skladníci, od kterých to převezmou ti roboti, kteří to budou vyndávat a zandávat z regálů. Asi jo. Asi vznikne nějaká pozice jako digitalizátora skladů.

 

Ta transformace bude trochu bolet.

 

Jo, jo. Ty jsi tímto zaměstnával lidi, kteří neměli na to táhnout tu digitální transformaci. Jo, z toho skladníka jednoduše neuděláš člověka, který bude programovat nebo bude dělat UX rozhraní nebo bude zpívat dobře, prostě neuděláš. On tak nevyrostl a teď na závěr jeho života se to asi nezlepší.

 

To je zajímavý, jak zpětně se bavíme o těch benefitech, že mi to přijde podobný jako jak se dnes mluví například o tažení Alexandra Velikého, že rozšířil helénistickou kulturu atd., ale možná když bys žil v té době, kdy miliony lidí umíralo v bitvách a hladomoru, tak by neříkal, že to je super doba, protože evropská kultura se šíří do celého světa.

 

Tak to přesně je. On samozřejmě helénskou kulturu rozšířil do obrovské části světa. Způsobil obrovský kulturní rozmach, ale za tý jeho éry obrovský množství lidí trpělo. To říkali komunisti – jasně, 2 3 generace budou trpět, spousta lidí umře, ale pak to bude super. Tím se to vždycky omlouvalo, ale tohle my nechceme. My nechceme dělat takovýhle revoluční změny, ve kterých budou spousty lidí trpět. Třeba to je to, čemu já bych se snažil vyhnout a proč si myslím, že komunistická revoluce není průchozí a že tomu Alexandrovi Velikému bych dal distanc.

 

Mně to trochu vrací zpátky k té politice, protože přece jenom nechci se dostat do obecných řečí, ale často těm pirátům se vyčítalo nebo spoustu lidí tam vidělo revoluční tendence. Myslíš si, že to je špatně? Možná se dostáváme k nějakému názorovému střetu mezi liberály a konzervativci. Ti piráti je zosobnění, že tady chtějí dělat revoluci a nějaké změny.

 

Já přemýšlím, jak tohle uchopit. Spíš to bylo tak, že nebyli sjednocené ty argumentační platformy. A ani jedna strana se nesnažila sjednotit ve smyslu, o čem se mluví. Typicky všechny strany hovořili o tom, že se musí něco udělat s bytovou krizí, protože v řadě měst víme, že naše děti nemají šanci a nebudou mít šanci koupit si bydlení. Velmi pravděpodobně až na výjimky nebudou mít šanci si ho ani pronajmout, aniž by za to vydali obrovský množství svého přijmu. Tohle je obrovská zátěž pro tu společnost. To jsme věděli všichni, akorát že k tomu tématu se přistupovalo tak, že byť je jasný, co se má udělat, tak se to nemůže říct nahlas. Je lepší pirátům, kteří říkali nahlas, co se s tím má udělat, začít nadávat, že to budou uměle regulovat a vstupovat do tržních vztahů, než říct totéž nepopulární řešení, které je.

 

Takový to, že lidi raději diskutují o těch věcech, které jsou jednoduché. Diskutovat o reálném řešení je vlastně docela intelektuálně těžký. Možná budu rád, protože vím, že jsi se tomu tématu věnoval, když nějaký řešení nastíníš, ale je pravda, že je mnohem jednodušší bavit se o tom, že piráti chtějí regulovat volný trh, než jaký je reálný řešení.

 

Zrovna trh s bydlením není trh volný, protože máš omezené množství pozemků, kde můžeš něco stavět, protože tam ta regulace je běžná v celém světě, protože ty jako město nebo stát máš zodpovědnost spíš za ty lidi, který chtějí bydlet než za ty firmy, kteří chtějí vyvařit prachy z toho, že lidi chtějí bydlet. Mimo jiné ten vztah je tak daný, protože ti lidé jsou tví voliči. Ty firmy nejsou tví voliči. Takže tam je ta úměra přímočará, čili tvůj zájem jako státu je vycházet vstříc tvým obyvatelům. Otázka je, jak tu regulaci nastavit. Jsou různé metody. My jsme se bavili o tom, že v první řadě je potřeba naolejovat takový ty třecí plochy – typicky třeba nějak pořešit takový ty věčný odvolávky a stížnosti na developerskou výstavbu, protože dnes když chceš něco jako developer postavit, tak odvolání se můžou táhnout donekonečna, na 10 let.

 

To je nějaké průměrné stavební povolení v Praze 10 let atd.

 

Není to průměr 10 let, ale na ty velké projekty jo. Tam se to může snadno dostat do této hranice. Třeba v Brandýse, kde já jsem zastupitel, jsme přijali nějakou společnou dohodu všech politických stran, jak se k tomuto přistupuje, aby to povolovací řízení bylo transparentní a bylo zřejmé, že vy jako developer, když splníte nějaké podmínky, tak že vám město nebude žádný obstrukce klást: když to postavíte, kde máte, je to papír podmínek, které máte splnit. Mimo jiné a velmi překvapivě pro běžnýho občana tam bylo napsáno, že musíte zaplatit za každý metr čtvereční nebo za každý byt nějakou částku. Ta částka nebyla malá, byla od 120 tisíc do 250 tisíc podle toho, jestli je to byt nebo rodinný dům, kde se zdá být divný, jak zlevníte bydlení tím, že ho zdražíte. Nicméně ono je to jednoduchý. Dnes města a obce nedostávají moc peněz na výstavbu nové infrastruktury, ale když se tam stěhují noví lidé, tak pro ně potřebuješ školku, silnice, školu, čističku vody. Čistička vody stojí obrovské peníze. My jsme měli rozpočet 250 milionů. Najednou se za rok zdražila a bude stát spíš 400 milionů. Přinese ti obsluhu 10 tisíc nových lidí. Když si to přepočteš na člověka, tak kdo to teď zaplatí? Všichni nebo jen stát na daních? Nebo ti, kdo se tam stěhují anebo jenom všichni obyvatelé v tom městě? Tak my jsme začali říkat, že by to měli zaplatit ti, co se stěhují, abychom nesnižovali těm stávajícím obyvatelům kvalitu života, aby to prostě nebylo tak, že na základní škole kapacitu zvyšuje tak, že zvyšuje počet dětí ve třídě. Nebudeš jich tam mít podle doporučení 25, ale 35. Tím nemusíš nic investovat, akorát že máš horší školy a máš vystresovaný učitele a naštvaný rodiče. Vlastně se ti zhoršuje ten život. Co my chceme? My nechceme, aby se zhoršoval. My chceme, aby to bylo dobrý. Tam je bohužel potřeba nasypat peníze. To byl moment, kdy jsem si říkal, že tohle by se mělo systémově změnit, protože tohle není úplně spravedlivý k novým lidem. Ti staří to platit nemuseli nebo je to nějak splacený třeba z jejich daní. Proč to musejí platit ti noví? Protože bohužel taková situace je. Bez toho, že se to změní ve sněmovně, kdy se změní to takzvané rozpočtové určení daní – ten způsob, jakým se vybraný celkový balík peněz přerozděluje na ty obce – tak bez toho to neuděláš. Ale to musíš být poslanec a musí na tom být nějaká politická shoda. Je to běh na dlouhou trať, třeba 10 let. Ty přece nenecháš ty lidi v té obci si 10 let zhoršovat život jenom kvůli tomu, že to není dořešený. Takovéhle politické výzvy se řeší. Lidi to moc nezajímá, ale má to obrovský dopad na jejich život, protože to znamená, že si byt koupí za 3 nebo za 4,5 milionu.

 

Dokážeš, co by tu bytovou krizi vyřešilo. Je řešení, že není normální si kupovat svoje bydlení nebo že 50 % svých příjmů dáš na bydlení?

 

Bacha, když bys dal 50 %, tak bys na tom byl ještě dobře. My se nebavíme o bohatých profesí iťáků, ti to vždycky nějak dají. Pokud budou iťáci potřeba a nedostatkové zboží, ale vezmi si lidi, které potřebuješ v té obci hodně a nemají vysoké platy, jako učitelé, zdravotní sestry, lékařský personál, hasiči, policii. Mají tabulkové mzdy, které nemůžeš zvyšovat. Obce udělají čoro moro, aby to vydělali. Zpravidla čoro moro bývá, že dostanou obecní byt, ve kterém si můžou bydlet za snížení nájemné, a proto učí na té základce za částku, ze které by komerční nájem zase tak dobře neutáhli. Jenomže na to jako obec musíš mít obecní byty, ale obec je může stavět jenom, když má prachy. Na obecní byty by si mohla půjčit, ale máš strop, který ti říká, kolik se smíš zadlužit jako obec, aby ti banky půjčovaly. Přes to jít nemůžeš.

 

Nemáš to jak stát, že můžeš jet furt dál.

 

Přesně. To bylo zavedený kvůli tomu, jak si tehdy obce začaly stavět akvaparky a pak v tom utopily všechny prachy, ale byt je něco, co neutopíš. Ten postavíš. Když bys jako obec neměl prachy, tak ho s pravděpodobností hraničící jistotou prodáš mnohem líp, než za kolik jsi ho postavil. V bytové politice obec pravidla neprojebe. Čili tam by se hodilo udělat výjimku nebo státní garanční fond nebo garanci vůči bankám, aby stát řekl, že pokud obec staví obecní byty, stát to garantuje. Obec by si na to mohla půjčit a postavit obecní byty, se kterými by pak mohla dělat tuhle socializační politiku, aby měla ty hasiče a doktory. To je, co zlepšuje náš život. To byl jeden obrovský bod, ale takových bodů jsme zkonstruovali asi 14. Nejspíš neprosvištíme všechny.

 

Pro spoustu lidí je to zase červený hard – obecní byty – jenom něco veřejně vlastněného jako připomínka starých časů. Nic nefungovalo tenkrát, takže proč by to fungovalo dneska?

 

Já ti řeknu proč. Já jsem se byl na víkend podívat ve Vídni. Vídeň má tradici z našeho tradicí téměř komunistických starostů, socialistů. Obrovské množství obecních bytů. Když jdete se podívat na ten Hundertwasser haus. Nevím, jestli si vybavuješ nádherný barák, který stavěl Hundertwasser. To byl původně sociální byt. To si Vídeň zadala, že chce postavit v polovině osmdesátých let sociální byty v Vídeňáky. Oslovila pár architektů. Oni tam vysmahli věci, na které dnes chodí zírat. Proč bychom to jako obce měli dělat? Za prvé protože když to dělá komerční developer, tak ten na tom chce velmi dobře vydělat a dobře na tom vydělává. Čili tam dělá marži, a to ne podle toho, jaká je výrobní cena bytů, ale podle toho, co ten trh unese. Ten trh dnes unese cokoliv, úplně cokoliv. Řekni si jakoukoliv cenu za byt. Viděl jsem byt za 80 míčů, prodáš. Ne tenhle týden, možná budeš muset čekat 3 týdny, než prodáš byt za 80 milionů, ale prodáš ho. Ty jako obec do toho můžeš vstoupit a trošku tuhle úroveň stlačit. Já vím, že to je nějaká regulace umělá, ale bohužel je potřeba, protože zrovna v developmentu to svobodné konkurenční prostředí opravdu nefunguje tím, že máš za prvé omezené množství pozemků, za druhé je na to potřeba obrovské množství kapitálu a za třetí, když je ten systém tak divný jak je u nás, tak na to potřebuješ obrovské množství know-how, abys vyseděl všechna ta povolení. Takže my zrušme to obrovské množství know-how. Udělejme to transparentní, že jednoduše si o to zažádáš a během roku víš, jestli stavíš nebo ne. Pak ještě omezme marže nějakým protržním způsobem – tady mě lidi v podcastu budou natírat jako komunistu, ale jinak to bohužel udělat nejde.

 

Mě zaujalo spoustu zkratkovitého myšlení. Třeba proběhla zpráva, titulek: Vyvlastnění bytů v Berlíně. Spoustu lidí si ani reálně a už to bylo zase Němci, levičáctví, šílenství atd. Tvoje vysvětlení toho, co se tam reálně dělo, mi přišlo užitečný, že proč vyvlastnění bytu v Berlíně není, co si lidé představují nebo co jim připomíná padesátý léta. Proč v Berlíně se vyvlastnily byty? Proč město koupilo byty?

 

Důvodů byla celá řada. Jedním z největších bylo právě to, že několik firem drželo významný podíl v některých částech Berlína. Tím tam hodně deformovalo jak nájmy, tak ceny bytů. V Berlíně už nemáš šanci si koupit byt. Můj otec bydlel v Mnichově, kde ta situace byla hodně podobná. On říkal, že i on jako velmi dobře situovaný člověk ve velmi vysokém postavení vydělá peníze buďto na pozemek nebo na stavbu, ale nikdy ne na obojí najednou. Takže musíš něco zdědit. Buď pozemek nebo prachy na stavbu. Totéž bylo v Berlíně. Tam už jsi neměl možnost si koupit byt, takže ten Berlín to vzal jako extrémní variantu. Po mnoha letech, po 5 letech vyjednávání s těmi realitkama, že se ta situace bude nějak řešit, protože oni zároveň byly provázány s výstavbou – měli skoupené pozemky a stavěli už jenom pro sebe. Roztáčeli tu spirálu, že si to sami postavili, sami to pronajímali nebo sami to předraženě prodávali za extrémně vysoké ceny, ale spíš už to pronajímali za extrémně vysoké nájemné, které každý rok šroubovali. Takže se ve velkých částech Berlína nedalo bydlet. Pak do toho přišly Airbnb problémy, kde to, co oni neudali, tak to pronajímali přes Airbnb. To bylo finančním perpetum mobile. Ten Berlín do toho šlápl. Ti lidé to strašně štvalo. Viděli, že to nemá žádný řešení. Nakonec se odhlasovalo v referendu, že se to znárodní podle nějakého zákona, který v Německu snad nebyl do té doby použitý, ale znárodňuje se to za náhradu. Ty firmy dostávají peníze ne na tržní současný úrovni, ale významně zajímavě nad tím, za kolik to koupili. Ani nepřicházejí o peníze, ale je to extrémní případ, kdy podle mě Němci to i dávají jako takový velké varování, že když budete dělat prasárny, a tohle je prasárna, co jste nám v Berlíně udělali, tak to dojde k extrému, který vy nechcete.

 

Vlastně to není standardní situace ani tam. Spíš je to, že takhle daleko zajít nechceme.

 

Ano, byli bychom raději, kdyby se to vyřešilo jinak, ale bohužel se to nepodařilo. To je ten vzkaz.

 

Mám pocit, že poslední dobou v Čechách je takové to, že co Němci dělají s byty a energetikou. Spoustu lidí tady má pocit, že se museli zbláznit ti Němci. Zbláznili se podle tebe, když tam máš část rodiny?

 

No, he he, to jsem si kladl taky tu otázku, ale my to bereme tradičně, že Němci jsou blázni, akorát z divného důvodu se mají dobře a že je to nespravedlivé, že my se dobře nemáme. Oni se mají dobře jenom proto, že tu elektřinu posílají přes naši rozvodnou síť. Jinak by tam žádnou elektřinu neměli. To je takový český přesvědčení, o kterém nás vždycky přesvědčují ti šéfové firem, kteří z toho něco mají – ČEZ, který tady pálí uhlí a uran v elektrárnách a vesele to za hezké ceny prodává do Německa, tak jeho šéf pak brečí a vysvětluje, jak ti Němci se museli zbláznit.

 

Je pravda, že o energetice dělám podcast. Tam ti staří energetici často, že jsem si skoro říkal, že pánové, už jsme tu měli 20 názorů a všichni říkáte, že Němci se zbláznili.

 

Já myslím, že když si pozveš třeba pana Beneše a pana Rokůska proti sobě – Nanoenergies vs ČEZ, tak uvidíte, že to je věková dělicí čára. Někdo je vychovaný ve staré energetice: pálíme a tím vyrábíme elektřinu. Někdo jiný je vychovaný v tom, že se do toho dá zahrnout IT a řízení a že to půjde vymyslet.

 

Petr Rokůsek tu byl a bylo to výborný. Já jsem od něj čekal tu zášť vůči obrům, že nás zašlapávají do země, ale on říkal, že v každém ekosystému je místo pro ty velké a místo pro ty malé. A ta historie ukazuje, že ti velcí nejsou velcí na pořád. Ti malí si můžou počkat na svoji šanci, vyrůst a počkat si na svoji šanci. Velmi pragmatický přístup k tomu, že děláme tohle. Nás moc nezajímají, co dělají ti velcí.

 

On je to pragmatický přístup od všech. ČEZ je silný v tom, že pálí uhlí a prodává ho milionům lidí. To Nanoenergies je skvělý v tom, že svým softwarem generuje v energetice tu kluznost a promazává celé soukolí energetiky. Vždycky na tom zinkasuje hezkou provizi. Jednoho dne si ČEZ spočítá, že by se mu to vyplatilo dělat takhle, tak se rozhlédne po trhu, podívá se na zůstatek na svém účtu, zavolá Rokůskovi a řekne mu, že mu pošlou 5 miliard, 50 miliard, nevím, nějaký balík, přepiš to na nás. On se tak podívá a řekne, že jasně, asi jo.

 

Je zajímavý, že já mám pocit, že v energetice spoustu lidí si nedovede představit budoucnost. Myslím, že to bude o flexibilitě poptávky. Dnes řešíme tu nabídku, ale upřímně podle mě ve chvíli, kdy vytvoříš business modely, tak zapnout pračku nebo být motivovaný zapnout pračku, když máš hodinu levnější elektřinu, není pro lidi tak nereálný. Ani tě to tak moc nerozhodí.

 

Tomu jsme se věnovali v jedný z těch firem, co jsem měl v Energomonitoru. Dodnes děláme systémy řízení. Některé jsou i pro domácnost. Přesně ta myšlenka je – v Čechách to není tak silný – tady máme systém HDO (hromadné dálkové ovládání). V Německu tohle nemají. Nejlepší myšlenka je řídit takhle ty bojlery, že nastartuješ bojlery v době, kdy je elektřiny levná, protože bojler je 2 kW. Můžeš ho 4 hodiny topit. Je ti jedno, kdy v rámci dne, protože víš, že se sprchuju až ráno. Vidíš, kdy se sprchují. Vidíš to z nějaké křivky. Do toho vrazíš umělou inteligenci, která ti spočítá, že máš 10 tisíc bojlerů, které stačíš, když natopíš do šesté hodiny ráno.

 

A zítra zrovna s 90% pravděpodobností má foukat. Chápu.

 

S tímhle se dá hezky pohrát.

 

Takže energetiku nevidíš zase tak černě. Před rokem energetika nikoho nezajímala. Najednou Bohemie Energy, nárůst cen energií – pro spoustu lidí je to velké téma. Ta řešení nejsou tak jasně vidět.

 

Ale v tomhle my Češi jsme úplně absurdní. Do konce letošního roku se mají vyřadit staré kotle na uhlí a má se přejít na nové s nižšími emisemi. Nás to do této doby vůbec nezajímalo. Všechny topenářské firmy na to upozorňují, že je to potřeba udělat. Na to jsou předpisy a že to okno, kdy to můžeš udělat končí, ale lidi to vůbec nezajímá. Najednou budou překvapený a budem na začátku příštího roku řešit, co s tím, jestli dávat pokuty tvrdý pokuty nebo napomenutí. Dobře, že do toho přišli Bohemia Energy, kteří přišli a ukázali, že v tom máme holubník. Zrovna Bohemia Energy je flagrantní selhání regulace – jak můžeme neregulovat to, kolik elektřiny mají nakoupený? Vždyť je jasný, že v případě havárie, jaká se stala, že to spadne na celou společnost. Přece nenecháme umrznout lidi, protože jim nepůjdou elektrické topení. Nám domů – my jsme nebyli u Bohemky, ale u nějakého jiného, který to ale přes ně měl taky nakoupeno. Nebylo to easy dohledat. Tak najednou začaly přicházet účty za 12 tisíc místo dvou. Já to nějak vstřebám, ale když jste učitel a zdravotní sestra, tak z čeho to zaplatíte? To vám sebere tu druhou půlku prachů, které na ten měsíc máte, takže logický je, že tohle dopadne na společnost, která to nějak řešit bude muset. Nebo tady necháme padnout všechny učitele do exekucí? To asi nechceme. To je typický příklad selhání regulace, která měla být. Všichni tvrdili, jak jsme chytří. V Německu to takto podchycený mají, ti blbí Němci, kteří nikdy nic neumějí vymyslet pořádně, ale my, chytráci, jsme to neměli.

 

Na závěr se tě zeptám, jestli tě napadne nějaká věc, na kterou si v poslední době, 3 6 měsíců změnil názor, na co jsi obrátil?

 

Na to mě hodně upozorňuje přítelkyně: vliv digitálních zařízení na děti. Já jsem si vždycky říkal, že se s tím nějak vyrovnají, ale jak jsem měl tu kampaň předvolební, tak jsem víc začal spoléhat na to, že ty děti se chvilku zabaví u tabletů a mobilů, že mají předplacený ty Neflixy a všechno tohle. U těch malých dětí je to tedy velký průser. Můj nejmenší je 8letý, nejstarší je 23leté. Ta se s tím vyrovnává nějak, ale 8, 12leté dítě, dcera a syn se s tím neumějí vyrovnat jednoduše. Těžko se to vrací do nějakých kolejí. Ještě do toho samozřejmě ten covid, takže vlastně je těžké jim vysvětlovat, že ty sociální kontakty je dobré mít i jinak než přes zařízení. Kdysi mi přišlo vtipný, jak si čtou před spaním pohádku s kamarády přes Whatsapp, ale najednou je těžký switchovat.

 

Najednou už nechtějí, abys jim je četl ty.

 

Copak to, ale jsou roztěkaný, hrají hru a k tomu mají puštěný podcasty, což mě vůbec nedává smysl. Buď hraješ hru nebo máš k tomu puštěný podcast. Setkávají se v Minecraftu. Berou to strašně vážně. V tomto jsem změnil názor hodně. Kdysi jsem přemýšlel nad tím, proč Jobsovy děti mají zákaz používat ty applácký zařízení, proč nesmějí být tablet, když by si asi mohl nějaký vzít ze skladu. Zjevně to nebylo o tomhle, proč to zakazoval.

 

To je zajímavý, když to říkáš ty, protože když to slyšíš od spousty lidí, kteří mají k technologiím od začátku negativní vztah nebo s tím nevyrůstali, tak to člověk s rezervou, ale ty se technologiím věnuješ od začátku a sleduješ jejich éru a jsi technologický nadšenec.

 

Jsem, ale dávám si na začátku roku měsíc mobilního detoxu digitálního, kdy vyměním svůj iPhone za prastarou Nokii, která nemá žádný podstatný digitální služby. Petra říkala, že jsem byl první týden hodně nepříjemný, než jsem si zvyknul. Když jsem šel na schůzku s tebou, tak to není, že ti to dá vědět kalendář dopředu adekvátně k tomu, co máš vyrazit – kolik času bude potřeba cesta, protože to mám zapsaný v papírovém kalendáři. Stejně tak nemůžu dorazit před dveře a zjistit, že nemám tvoje telefonní číslo v papírovém kalendáři přepsaný, abych ti mohl zavolat a zeptat se, kde se potkáme, takže musíš změnit řadu návyků. Je to velká změna. Je to náraz.

 

Taky jsem měl zkušenost, že jsem dával telefon na reklamaci. Asi 1,5 měsíce jsem ho neměl. Naschvál jsem vzal něco starého nepoužitelného, co jsem našel doma. Bylo to zajímavý. Stávaly se situace, že jede autobus a neví, v kolik mu to jede. Musí postaru jít na zastávku a čekat, v kolik autobus pojede. Pak se domluvit s někým, aby ho vyzvedl.

 

Já to doporučuju vyzkoušet. Je to zajímavá změna i v tom, jak se začnou k tobě chovat jiní lidé. Nemůžou ti poslat Whatsapp nebo imessage, který by sis přečetl. Zeptají se tě, jestli jsi v pořádku, jestli nejsi v nemocnici. Pak zjistí, že jsi spoustu hovorů nebo kontaktů, které nebyly k ničemu a naopak tě to utrhovalo od věcí, které jsi měl řešit. Najednou mám víc času číst – super.

 

Když jsi u čtení, máš tipy, jak zlepšit své psaní? Vzpomeneš si něco, co zlepšilo tvé psaní?

 

Jako tutovou radu, kterou jsem kdysi dostal od Stevena Spielberga je napsat 10 knih a pak už to jde významně líp. Psát, psát, psát. Nechat si to kritizovat, zadusit v sobě nějaké ego v tom, že ty to víš nejlíp, jak to mělo být.

 

To jsem slyšel v nějakém podcastu od Cala Newporta, že je hrozně dobrý psát pro nějakého editora, který ti to může odmítnout a říct ti, že to stojí za prd, napiš to jinak.

 

Co mi pomáhá – vracet se ke starým textům a zamyslet se, jestli to má tu cenu. Jak dělám tu novou knížku, tak to původně byl jenom záměr, že vezmu staré blogové příspěvky a že z toho tutově bude dobrá knížka. Pak jsem se na ty texty podíval a řekl si, že je to nějaká zprávička, ale bez toho, aby se řeklo, jak to dopadlo, to nemá cenu. Tak jsem popsal, jak to dopadlo. Pak jsem se na to znovu podíval a říkal jsem si, že teď vlastně to ještě ke všemu znamená, dokazuje z těch věcí, které si myslím. Bylo by dobré to zasadit do tohoto kontextu. Jsem to doplnil o tohle. To je výborný cvičení. Pak vidíš, kdy ten text na blogu, o kterém sis kdysi myslel, jak byl dobrý, mohl být ještě lepší.

 

Když píšeš takhle knížku, máš nějaký speciální rutiny, že si vybookuješ nějaký čas každý den nebo jakým způsobem to u tebe funguje, když chceš napsat něco velkého? Asi je rozdíl jestli chceš napsat Tweet, newsletter nebo knížku.

 

Co nefunguje je čekat, až přijde inspirace. Prostě na to se vykašli. Buď jsi dost dobrý na to, aby to přicházelo kdykoliv, jenom v různých kvalitativních vlnách. Podle mě je zásadní říct si, že v ten a ten čas sedám a píšu X hodin v kuse. Já musím psát alespoň 3 hodiny v kuse. Hodně mi v tom pomáhají děti, kdy vím, že se jim nějak musím / chci věnovat. Pak odpadnou a jdou spát. Já mám od 8, od 9 čas do 1 do noci v kuse psát. I když se ti třeba zdá, že ten začátek je blbej, tak si ho napiš. Můžeš se k tomu kdykoliv vrátit a přepsat ho. Dnes když se dívám – teď mi bude v dubnu vycházet knížka, kterou se psal s přestávkami 15 let – já mám rád historický příběhy. Tohle je jedna z nejdůležitějších bitev české státnosti a českých dějin – bitva na Lechu, rok 955, kdy jsme vybojovali bitvu s Němci nebo s Říší si uherským kmenům. Zasadili jsme jim takovou ránu, že zastavili veškerou expanzi do Evropy a zůstali ve své Budapešti na věky věků. My jsme se hodně etablovali vůči Říši jako správný spojenec. Takhle nás další tisíciletí vnímala. Dnes si na to nikdo nevzpomene. Já jsem ten příběh sepsal. Není to úplně realistický, protože není tolik zdrojů, takže je to takový spíš milý příběh. Akorát že jsem ho psal strašně dlouho. Když se vracím po mnoha letech po textu a rediguju ho, tak si říkám, že tenhle začátek jsem tehdy vůbec nevěděl, jak to začít. Teď je to tak úderný, dobrý. Prostě když se po měsících a letech k tomu vrátíš, tak zjistíš, že co jsi tam dal na první dobrou, bylo fakt dobrý.

 

Je nějaký zásadní rozdíl, promiň, že se v tom pitvám, když píšeš beletrii versus články o technologiích a věci, kde musíš trochu víc reserchovat a dávat fakta do souvislostí, ta kreativní vs analytická práce?

 

Zrovna ty historické knížky jsou z velké části analýza, zejména o desátém století a raném středověku není moc materiálů papírových. To počítáš na pár vět, o co se můžeš opřít písemně. Náš profesor vždycky říkal na škole, že já vám tady přinesl hromadu střepů, tak se na to mrkněte. Potřeboval bych vědět, ze kterého je století a jak se jmenoval šéf vlády toho krále, který v té době vládnul. Vlastně takhle to je. Totéž je u té techniky. Akorát že v technice se snažíš dívat dopředu, zatímco v historii se díváš víc dozadu, ale prostě máš nějaký mantinely, které jsou strašně řídké. Uvědomuješ si, že spoustu věcí nevíš a nemůžeš vědět. U techniky nevíš, kolik věcí je v laboratoři. Nemůžeš mít takto encyklopedickou znalost. Ani k tomu nemáš přístup. Je to rozdíl spíš v té terminologii, ale ten analytický postup v tom, že ti ta fakta musí sedět s tím, co víš a co je myslitelné, tak to je stejné.

 

Patriku, díky moc za rozhovor, že sis udělal čas. Na závěr mě napadá, že jsi zakončil politickou kariéru, že teď to neuspělo. Máš to tak postavené definitivně anebo to je, že uvidíme, co bude za pár let?

 

Nemám to postavené nijak definitivně. Vzalo mě to v tom smyslu, že my jsme se na to fest poctivě připravovali. Mně bylo líto, že obrovské množství materiálů k digitalizaci státu můžu vyhodit.

 

Ale počkej, vždyť v té vládě jste.

 

No jo, ale já jsem měl dělat digitalizaci Ministerstva práce a sociálních věcí s Olgou Richterovou, která její ministryně není. Její rozhodnutí plně chápu a podporuju. My jsme měli ideu, že když do toho úřadu nastoupíme, tak nelze se teprve začít zorientovávat. My jsme se na to tvrdě několik let připravovali – stovky rozhovorů a poznámek, obrovská dokumentace.

 

Já jsem zaslechl, že jste se radili se zajímavými lidmi, jak to dělat manažersky. Přišlo mi to sympatický, že někdo by si možná řekl, že to bylo nabubřelé. Na druhou stranu mi to přišlo předvídavé, že je nějaká šance, že tam budem, tak než abychom se první rok rozkoukávali…

 

Přesně. My jsme chtěli vědět, jak natáhnout dobré lidi, kteří budou dělat projektové manažery státních projektů, protože tam víme minimálně na MPSV, že jich je akutní nedostatek lidí. Zadává se to externím firmám. My jsme měli vytipované, že tohle by bylo dobré interní know-how, protože to ti někdo jako třetí strana dodá předraženě nebo dráž. To neušetříš outsourcingem. Systémy provedení důchodových agend dělá v České republice právě jeden. Nemáš jiného zákazníka, kterému bys to dodával. Pokud je v Německu, tak tam je důchodová agenda významně jiná. Čili to je interní know-how, které chceme mít a zjistit, jak ty lidi nalákat do státní správy, aby to vzali jako srdcovku a pomohli nám udělat to, že důchod bude předvídatelný, bude taky mimo jiné nějaký a že si třeba klikneš na webu nebo jak dostat tu informaci k lidem o tom, co dělat, aby na důchody měli, aby se jim nesnížila životní úroveň. Takových projektů tam bylo obrovské množství. Jak třeba rozdělit peníze mezi různé pěstouny, domovy důchodců, jak zajistit jejich kvalitu.

 

Jak ten systém funguje? Je tam někdo jiný. Vy jste přišli a řekli, že máme tady toho spoustu připraveného. Můžeme pomoci? Oni řekli, že ne, děkuji, my si to uděláme, jak chceme my.

 

My jsme se nakonec různě sešli s těmi lidmi, co si to přebírali. Dali jsme jim ty dokumentace připravené, takže oni říkali, že jsou dost rádi, že jim to významně ušetří, tak to jsem měl radost, že nebylo vyhozená práce. Tím se mi zase ulehčilo. Letos budou komunální volby, takže já jsem teď zrovna byl odhlasovaný jako kandidát u nás v Brandýse za piráty zase, takže půjdeme do komunálních voleb. Možná zase bude zastupitel v Brandýse.

 

Chtěl bys být starosta. To už je trochu jiná práce, ne? Já jsem si to vždycky představoval, že to musí být super, ale mám pocit, že to musí být hodně byrokracie?

 

Mám respekt k tomu do této funkce spadnout bez nějakého zažití si toho, co se tam děje. Tím, jak jsem byl zastupitel, tak si umím dobře představit, že bych byl člen rady města a byl bych zodpovědný za chod jedné části města. Ale že bych se chtěl hrnout do toho být starosta, k tomu bych jako radní rád přihlížel. Vracím se k té zkušenosti z německé části rodiny, kde mi lidé vždycky říkají, jak může být poslanec někdo, kdo si neodkroutil 12 let ve městě? Kterým tam nedělal radního a 12 let nemakal ve městě, aby pochopil, jak fungují města a ty legislativní požadavky a ty ekonomické vztahy? To přece nemyslíte vážně, že si zvolíte nějakého týpka, který včera ještě šéfoval nějaké bezpečnostní agentuře a dnes bude poslanec?

 

Nebo jsi řekl, že tady stačí mít japonskou cestovku.

 

S plyšákama, jasně.

 

Patriku, díky moc.

 

Díky za pozvání a hezký večer.

Tohle byl rozhovor s Patrickem Zandlem. Dejte mi vědět, co jste si o podcastu mysleli, jaké myšlenky vás zaujaly, ať už na Instagramu – podcast_proti_proudu, Facebooku. Budu rád, když to nasdílíte. Myslím, že spoustu jeho těch témat mají velkou hodnotu. Některé byly trochu politické, takže s nimi nemusíte nutně souhlasit, tak si myslím, že je dobré se o těch věcech kultivovaně pobavit. Feedback můžete poslat i mně na dan@protiproudu.net. Snažím se všem odpovídat. Chystám spoustu novinek, ale jak jsem říkal, ta situace v Ukrajině asi dodatečná více či méně na každého z nás, takže ty hlavní věci si nechám až na později. Teď chci dělat obsah, který má kvalitu a nesouvisí s aktuální situací, protože si myslím, že toho všude je hodně. Já bych chtěl být trochu nadčasový zdroj informací, který bude trochu mimo tyhle věci. To neznamená, že na to nemám názor, ale o válce si můžete číst skoro všude jinde. Nevím, jestli bych k tomu mohl přidat něco zajímavého z mého úhlu pohledu. Pokud máte pocit, že jo, tak mi dejte vědět. Já mám nápad na hosty, se kterými bychom tu aktuální situaci mohli probrat, nicméně jak říkám, mám takovou zdrženlivost, jestli se do toho tématu vůbec pouštět. Přeci jenom ten podcast tvořím pro vás, ale rád bych i s vámi. Takže dejte vědět. Díky moc, že jste se mnou strávili tento čas. Mějte se krásně, ahoj.