Rostislav Václavek je instruktor dechových technik a člověk, který si prošel velmi náročnou životní proměnou. Trpěl vzácnou genetickou nemocí, měl přes 100 kilo, byl vyčerpaný a dlouhodobě se potýkal s psychickými i fyzickými problémy. Dnes pomáhá lidem zlepšit zdraví skrze práci s dechem a vlastní zkušenost.
Ta kvalita toho dechu je základ na kterém je postaveno úplně všechno ve smyslu dalších procesních věcí v tom těle. Je tzv. neuroendokrinoimmunitní systém. Není úplně dobré se vlastně s tím žití špatně stotožňovat. Přijmu to jako novou normu a ta norma se tam začne objevovat každé ráno. Já jsem do 38 let byl obětí své vlastní hypokalemické familiární svalové periodické obrny a myslel jsem si, že to nikdy nezmění se.
Proto říkám že je tak strašně důležité nestotožňovat se s tím mentálním konstruktem, protože ti to prostě ubije. Ahoj já jsem tam držel, vítejte u dalšího dílu podcastu proti průdu, který je pro lidi kteří chtějí být architekti svýho života. A právě takovým člověkem, který si svůj život dokázal zásadně změnit.
Podle sebe je můj dnešní host Rostě Václavek. Rostě je propagátor dýchání, je instruktorem mnoha dechových technik, ale o dýchání nemluví z hlediska nějaký ezopraktik ale opravdu ty biomechaniky toho, co to způsobuje v našem těle, jak si dýcháním můžeme zásadně vědět některé věci a ten Rostěv životní příběh je toho vlastně plnej.
On má takovou zácnou genetickou nemoc která ho velmi omezovala v životě. Měl přes 100 kilo, byl v depresi a pak právě objevil dýchání a stranou vodu a postupnýma krokama svý zdraví naprosto změnil a dneska má dítě přestože mu lékaři říkali, že byl neplnej. A těch důkazů, že zdravý životní styl dělá divy je tam opravdu spoustu.
Mimo jiné napsal knížku Změňte svůj dech a začnou se dít věci, v ní se ty věci rozně dějou. Jdeme na to, Rostislav Václavek. Tak
Rostě vítej v protiproudu, ahoj. Ahoj ahoj, zdravím tě. Já vím že ty jsi určitě různýma dechovýma technikama a tím věděním strávil na městovky tisíce hodin. Co to takový hole? Tak bez té praxe to prostě neuděláš no, nezjistíš. Jako ten základ za mě je v tom, že můžeme debatovat víš o čemkoliv dlouho, , ale pokud toto tělo nezažije ve smyslu jako nějakého provedení co se praxe týče tak je to úplně zbytečné, ta diskuze je nonsense.
Takže proto vlastně jako jsem strávil půl roku v kuse v podstatě jako různýma. Způsobama, fůzema, jako všechno už je objeveno jenom tak mimochodem to víme. Akorát, že vlastně jako třeba někoho nenapadlo ty věci jako propojit způsobem, který vytváří nový efekt na úrovni biochimie, fyziologie, neurologie. No kdyby si měl trošku schrnout v fůzovkách ty tvoje roky praxe a teorie do nějaký víš jako jedný rady, kdyby si to úplně měl jako vosekat na dřeň, co by tam mělo takovýto poselství?
Jemnost, adaptace a zpomalení. Všechno je moc rychle, objem zabíjí kvalitu a v tomto duchu vlastně jako se nemáš šanci jako dostat takzvaně k tomu nikomu vevnitř. Furt prostě vyžaduješ někoho, ta tužba tě drží ve stresu tomu se říká ta chronicita toho stresu a ty vlastně nemáš šanci vlastně se dostat té podstatě jenom proto, že si myslíš, že potřebuješ dokázat, že jsi někdo, místo toho aby jsi kultivoval nikoho.
To mi úplně napadne, jak Jirka Charová teďka mluví, jak se stát nikým a tak dále. A myslím si, že pro spoustu lidí je to těžko uchopitelný tohle. Přesně jo, je to těžko uchopitelné z jednoho prostého důvodu, protože ta jako by egoická mysl, ta nekultivovaná prostě jako, protože to ego není špatné, no to je prostě jako věc, která drží identitu pohromadě, ono se akorát z toho jako dobrého sluhy stalo trošku zlým pánem, prostě tě tahá všude možně a ty vlastně nezvládáš to své já, respektive ty egoické nápady toho a to tělo to nezvládá, je toho prostě na něho moc.
A ten důvod je ten, že ta společnost celkově permanentně zrychluje, no z nějakého důvodu se to furt děje a to tělo má nějaké prostě možnosti, nějaké parametry, nějaké vlastně adaptační schopnosti na co je schopno ještě reagovat funkčně, tedy adaptačně a na co už ne. A tam reaguje je šokově. A díky tomu že se stále více dostáváš do té polarity, do té duality, to znamená nemůžeš mít vlastně černou a zároveň bílou, musíš mít vlastně jako ten pol, že černa nemůže být bílá, že pohyb nemůže být klid.
Ale když si uvědomíš, že vlastně v nedualitě v tom nikom, v tobě, může probíhat klid i pohyb zároveň. Vysvětlím jednoduše, ať se pochopíme na tom příkladu. Když ty si dáš nějakou zenovou techniku, a teďka si já řeknu, tak teď víš, si to tam nasadím a budu úplně klidný a budu tam aktivovat parasympatickou věte v nervovém systému všechno si tam vyladím, tak ty můžeš být sice v klidu ale tvoje tělo na boničné úrovni neustále každou píkovteřinu vlastně tvého života pracuje neuvěřitelným způsobem v obrovských obrátkách.
A to je příklad neduality. Je to příklad kdy klid a pohyb existují současně. Stejně jako když se říká když žena miluje, tak pláče jí se směje najednou. Ty emoce, které za normální okolostí jdou proti sobě, Tak jsou tam v synergii, jsou současně. A to je nedovalita. To je vlastně možnost chápání věcí nekonfliktně.
Ty se nemáš tužbu stavit na ty barikády, víš, že jako stojím, hej já stojím určitě na té dobré barikátě, protože ti druzí, ti jsou ti špatní, já jsem ten dobrý. To znamená to je ten projev té vlastní pravdy. A ještě většinou ta pravda bývá tak jako zahalena takovou nějakou stopou kritiky. Takže máš potřebu vykrcat prostě nějaké jako vnitřní blitky, které tam máš ven, aby si to kromě tvojeho vnitřního já užil ještě ten druhý.
A vzniká odsudek, ten vzniká na základě srovnavání a to vzniká na základě nekulturované městí. No my jsme rovnou sklouzli docela hluboko. Já to ještě na chvilečku jako možná pošlu zase trošku vejště Proč se vůbec zajímat Víš, protože mám pocit, že pro tebe je ten dech nebo je ta meditace, je to nějaká vstupní brána do tohohle?
Ne, já nejsem, když se podíváš prostě na naše vysílání, tak jako zjistíš, že nejsem úplně jako člověk který by byl meditativního typu prostě a že by byl klídný, jo já prostě mám celkem jako hodně vysokou extroverci, mám to prostě v charakteru, nezastírám to, ta autenticita je prostě jako pro toho člověka vždycky to nejdůležitější, ta přirozenost, ale to, co vlastně jako je k pochopení za mě je to, že vlastně ten nikdo v tobě, to znamená ta podstata je i v člověku který řve, jo, tak jak prostě vesmír, prostě z 99,99% prostě nic a na tom je nějaká píkohodnota hmoty, jo, a my jsme si vlastně usmysleli, že jsme prostě jenom někdo, budeme vykultivovat toho někoho, ten nás vlastně jako energeticky úplně ubíjí a na tu podstatu což je vlastně dech, jo, kterému přítomnost nemůžeš upřít, jo, ty se soustředíš na myšlenky, které vedou dopředu nebo dozadu, ale dech který tě drží biochemicky, energeticky, na výrobě ATP, na budničném strukturách vlastně tě drží při životě, tak si myslíš, že to je jen na nějakou autopilota.
A že vlastně to nemá žádnou kvalitu a tudíž netřeba se tím zabývat. Problem je v tom, že vlastně ta kvalita, ať už té mysli nebo toho dechu, se dostala vlastně do tak obrovského srágory za posledních 50-60 let, díky tomu, jak žijeme, že jsme si tím komfortem, který za mě jako způsobuje to fyzické mentální hnití, na sebe ušili tak jako trošičku velkou boudu na základě těch základních fyziologických procesů, které se v tom těle dějí a pak toto tělo nestíhá.
A pak je mu prostě blbě, i když do něho nasypeš prostě mraký věcí zvenčí, víš Jak jsme se o tom bavili. A sice krátkodobě to jako může pomoct, ale dlouhodobě ten výkiv, který tam jojo efektem se vrácí do toho tvojeho blbého chování na úrovni mysli a dechu, co jsou dvě entity, které tam běží jako nejčetněji.
Nelze popřít, když přestaneš dýchat. Tak je prostě over, jo, tak co se tady bavit o nějakém zínku do prdelého horčíku, jako jo, prostě jako vem si to, že přestaň dýchat prostě a je konec ne, za pět minut prostě je ende a to není prostě proto, že jako se to stane z nějakého důvodu, že se to tělo rozhodne, to tělo nevyrobí energii, nevyrobí adrenozintrifosfat na buničné úrovni neproběno biochemické procesy v buňkách, v mitochondriích a ty prostě zemřeš, jo, je tam biochemická prostě smrt, takže vlastně bavit se o tomto procesu za mě, proto vlastně máme i kongresy pro lékařské vlastně struktury, proto máme kongresy pro školy, proto vlastně pracujeme s vrcholovými sportovci, protože všude tam, když na to přijde že ta praxe opravdu mění, jako mění situaci, tak samozřejmě v tomto ohledu se potom dostáváš do nových rámců toho, co to tělo navízi.
Ty jsi trošku řekl, že jsme víš jako ve sráguře. Když to poslouchá někdo, kdo si řekne, hele vlastně já nejsem, já jsem v pohodě. Já to neříkám jako, že jedinec je ve sráguře. Jo, to vlastně nikde není. Jedinec má vždycky jako možnost rozhodnutí, jako jak to ovnitř má, no. Ale co se týče jako společnosti jako takové, tak to si myslím, že se nelze nevšimnout jo.
Že vlastně jako to zrychlování, víš, a ta intenzifikace vlastně a specifikace a efektivizace prostě a jako stimulace přes konkurenci. Konkurence je schopná pro biznis. Je velmi dobrá pro biznis. Je velmi dobrá pro tu společnost rozvíjící se tímto způsobem. Ale pro to tělo to dobré není. A to prostě každý může říct jednoduše, když zhodíš tu masku toho vnitřního obrazu a domů si lehneš prostě přijdeš dom, úplně prostě jak Alíku hotový, prostě na cudzky roztrhaný, ale udržel si, rozumíš, tu masku toho úspěchu, ale prostě jako na venek, tak jako prostě o čem se bavíme, víš, kde je to zdraví, kde je ta pohora, kde je to uvolnění, kde je to bezpečí, kde je ten klid jako jo, není tam.
Protože díky tomu jak se k sobě chováš jak prase, díky tomu že na sebe nahazuješ prostě určité jako fazony, tak to z logiky věcí prostě nejde, to tělo to prostě nestíhá, jo, a ještě si myslíš, že je to v pořádku víš jako jenom za cenu toho, aby o tobě někdo řekl jako že jako hej ty jsi fakt jako dobrý, jako šikovný synek víš ps, rozumíš, samo o sobě to je jako prostě jako taková moderní potěmkinová vesnice, víš, princip Kenna Barbie.
No jasně, taky jako vnímám to, že to je nějakej společenskej já nechci říct konstrukt víš ale jako nějaký nastavení, který lidi pokud nestrávají možná dost času aby přemýšleli o tom, tak vlastně, hele, takhle mi to bylo řečeno, takhle jsou ty koleje, takhle jedu dopředu. Úplně souhlasím, jo, to je jako věc, kterou, víš jak, ty to prostě, když to nevíš, jo, tomu se říká nevědomost ega, jo, vlastně a nevědomost je sladká, jo, takže v momentě když to nevíš tak vlastně jako cajk jako je to v pohodě, a když ti je v tom jako dobře, tak co, tak jako prostě jako proč jako jako se o tom bavit jako že to je jako v nepořádku, jo.
Na druhé straně, když máš potřebu prostě někde vysílat nějaké hanitelné prostě jako furt hlášky, víš, furt něco nasírá, furt něco kritizuješ furt někoho prostě chceš jako podělat, tak odkud to jde? Kdyby to tam ve vnitřnice bylo v pořádku, tak to tam nikdy v tobě nevznikne. To se prostě nestane. A pokud prostě tady toto jsi schopen udělat druhému člověku, tak to asi úplně naprosto stoprocentně děláš sám sobě vevnitř, protože to z toho vnitra prostě vzniká.
Jinak to vzniknout nemůže jo? A to jsou jako věci, které když si neuvědomíš, tak z logiky věci, jako to nemůže tomu tělu dlouhodobě prospěvat, protože ho dostáváš do situací, v kterýmu dobře prostě není. Bez jakýchkoliv diskuzí. No jak se to manifestuje že mu dobře není víš Protože v ozovkách se podíváš na spoustu lidí.
Já nevím, který jsou možná v tomhle případě vidět, ať už některý český miliardáři, ať už některý český politici, kde vlastně se říká, že tak ty lidi jako v tomhle módu jedou 60, 70 let a očividně furt nějak jedou. Nevím kolik lidí jako takhle, jako takovým způsobem jako je, jsou to většinou jednotky lidí, kteří to jako nějakým způsobem takto jako jsou schopni udržet jako v duchu nějakých 80 let.
Já jsem zrovna teďka o tom jako natačil vysílání, které mělo nazev Nic a placebo a vlastně ten vlív toho. A pokud někdo jako víš jako stary těma věcma je cajk, třeba já nevím, dám příklad jo, dělá rekordy, víš a ty rekordy prostě mu vyhovují, jako stimulují ho, víš dotují ho energeticky a dělaje prostě do 80 let, tak je to úplně v pořádku než škote, jo, prostě když tě to energeticky nabíjí a je to v pohodě, ale to můžeš vědět jenom ty doma.
Rozumíš to se nikdy nedozvíš jako prostě okolo někomu druhému A tebe by toho druhého člověka nikdy ani nemělo zajímat, mělo by ti to být úplně uprdele, jo, to, co tam on má prostě vevnitř jo. Tebe by mělo zajímat, co tebe štve, co tebe prostě jako nějakým způsobem irituje, co tě jako jaká kritika se do tebe jako víš jako opírá.
A proč? Nikdy by ti to nemělo zajímat od druhého člověka, protože tam ty to nikdy nevyřešíš. Nikdy. Jo, to se nestane. No co když zklouzneš, protože z chvíli okolností, pro mě tohle je velký téma, protože i přesto, že jsem tady o tom neporovnávání třeba napsal kapitolu v knížce, víš protože jako vnímám že to je takový ten prostě mor dnešní doby, že tím jak seš na těch sociálních sítích a tam vidíš ty další lidi tak tě to vlastně jako ti to nabíhá občas, víš, tak ať už tom jako prostě běhám a najednou vidím že tady ten člověk běhá rychleji, nebo dělám nějakou práci a najednou vidím že nikdo na světě to dělá líp a občas mám pocit Já jsem to třeba měl minulej podzim, člověk má nějakou slabší chvilku nebo někde se mu jako nedaří a nejednou to k tobě začne třeba trošičku zase víc proníkat i přesto, že jako v hlavě víš že tohle dělat nemáš, že ti to nějak neprospívá.
A přesně něco tě trošku dráží nebo říkáš si, hele vlastně já jako nebudu nikdy tak dobrý jako tenhle člověk a tak. Co s tím dělat? No tak zaprvé jako je dobré si ty věci uvědomovat fakt u sebe, zaprvé proč ti to zajímá. Jako sednout si a spustit si třeba 15 minut sám se sebou úplně v tichu, ale jako že úplně v tichu, to znamená ne, že jako si zajduš do meditace, ale že spustíš takzvaný corpse effect, efekt mrtvoly.
Na 15 minut to tělo necháš bez hnutí, ale bez hnutí. A když budeš tě škrabat rameno, nebo se stět prostě poškrabat na dupě, nebo prostě tě něco bude tlačit, tak budeš nereaktivní. Tomu se říká trénink nereaktivity. Jestliže vlastně jako pochopíš. Že to, že víš jako se tvoje egoické prostě jako ten konstrukt má tužbu pořád s někým srovnávat, je samozřejmě určitá cesta, která je nastavena biznisově, aby jsi byl lepší v tom biznise, aby jsi vlastně na hierarchii někde rostl, jo.
teď je otázka to je ta velká otázka, do jaké míry je pro tebe hierarchie jako důležitá v životě energeticky. Jak moc ti prospěje, že prostě budeš mít 26 letarel prostě a 28 tisíc aut, když prostě se zholou predilí, potom umřeš a půjdeš zase někam, o čem nikdo nic neví jo. Takže to není o tom nesnažit se, ale je to o tom nevytvářet neurotické někoho, ale zdravého někoho na tom základu toho ničeho, jo.
Znamená vyvíjet netlak tam, kde to ego… To je kultivované ten tlak cítí, jo. A to je za mě možnost kdy to můžeš začít dělat formou hry. To znamená začne tě to bavit, proto vlastně všechno to, co tě baví, co lidi baví, většinu úspěšných lidí když se podíváš, kteří jsou zdravě úspěšní, tak ti řeknou jednu jedinou věc, že to, co dělají je neskutečným způsobem baví a naplňuje.
A to je hra, to je zdravé někdo. To je vlastně to, co tam vlastně dělá ten základ víš, že ti je v tom fajně, protože se tam cítíš uvolněný. Biochemie funguje správně, veškeré vlastně hormonální nastavení v tom těle je nastaveno prostě způsobem který je vysoce profitabilní a proto nestracíš ani energii, ale ji získávaš díky sobě samému ne díky někomu zvenčí.
Ty se můžeš venku inspirovat, to v pořádku, ale nemáš vlastně se srovnávat, protože vlastně budeš celou cestu se podílet na cestě někoho jiného a budeš takzvaným hledačem a sledovatelem místo toho aby si sám tvořil. Jo, což je za mě vlastně jako ta klíčová věc zjistit si sebou sama a třeba tím corpse efektem i momenty kdy vlastně…
Jako zahajíš to nic, to zpomalení, ten klid, že tam vždycky vždycky v tom klidu vznikne nějaká možnost si všimnout a když si všimneš něčeho, co se uvnitř děje, tak si taky můžeš všimnout toho, co ti třeba jde, nejenom co tě sere, ale co tě třeba naplňuje, co prostě je to, co je jako třeba v čem jsi dobrý a v čem bys mohl prostě jako potom vyniknout a čemu by ses mohl věnovat a to by ti mělo stačit.
Takže nepotřebuješ prostě furt růst do nekonečno, protože jako nekonečný růst jako s ničem moc dobrému jako není, to jako jsme taky už na to přišli, že jako v přírodě funguje nějaká oscilace, akorát jako lidská mysl má pořad tužbu nekonečně růst. Jakou roli tady v tom tvým přemýšlení hrajou ty dechový techniky a asi můžeme se pak dostat třeba k nějakým konkrétním, ale zajímá mi to obecně, víš?
Obrovskou, jo. To není o dechových technikách, za mě, protože ty techniky jsou zase jenom prostřední Prostředkem cílí, jo. Ty techniky vlastně dávají možnost, já nevím máš třeba psychologa máš psychiatra když máš nějaký problém a taky by měli tvořit jenom nějakou část, než se ten problém posune do momentu kdy jsi to schopen vyřešit sám.
A ta práce s tím dechem je úplně stejná. To znamená ty prostě jako zjistíš, že on nabízí spoustu možností, jo? Nabízí navýšení výkonu? Ano. Nabízí kontrakty sleziny, sharkfitovými technikami, dokážeš prostě vytvořit editor poetin a Apple ti prostě vytváří prostě nové možnosti na úrovni sportu. Proto vlastně děláme i s Jirkou Procházkou, děláme se spoustu dalších sportovců na našem webu se na to každý může podívat volně a v tomto duchu vlastně jako to způsobuje neskutečné výsledky a až 19 násobek vlastně energie kterou ti to tělo nabídne na buničné úrovni, když to uděláš správně.
Na druhé straně nabízí dech, uvolnění? Ano. Prostřednictvím nervu vágu, když spustíš takzvané vágové mechanizmy, parasympatickou větví nervového systému, tak spouštíš vlastně uvolnění, nikoli nějaké duchovní, víš jako nějaké jako že tam nějaký jako typek zaříká, ty vole, nějaké vole, ezo vole kokotiny, jo? To není žádné ezo.
To je prostě reálna biochemie, která v krvi prostě se děje na úrovni reaktivit, které jdou z nervu vágu prostřednictvím orgánu do mozku a mozek potom vysílá zpětně vlastně do těla veškeré informace o tom, jak se to tělo má chovat. Říká se tomu uvolnění. Uvolnění vzniká na základě bezpečí. Bezpečí vzniká na základě důvěry.
A důvěra by neměla být tudíž dávána ven na nějaký produkt, ale dovnitř. Aby jsi byl tím nejlepším produktem, ty bys byl tím bezpečným prostorem a ty jsi vlastně spustil to uvolnění. A to, aby se tak stalo, tak bys měl začít používat něco čemu se říká dech, co tě drží při životě a dává tu otázku, jestli ten život stojí za něco, díky tobě samotnému anebo za prdlačku, protože prostě tu energii, kterou vlastně máš v tom životě, neustále věnuješ někomu nebo někam ven, místo toho, aby si z popravy v životě třeba všimnul sám sebe.
Zjemnil a dal možnost vlastně tomu tělu reálně reálně si odpočinout na úrovni parasympatiku. Co to znamená ten reálný odpočinek. Jak to poznám, že se mi to povedlo? Představ si, že prostě něco poděláš, jo, hodně, prostě jako, já nevím, máš nějaký vysoký výkon, hodně se vystresuješ, s manželkou se pohádáš jo, cokoliv co prostě jako tam bouhne.
To tělo, když už to je jako hodně špatné, tak udělá samo, samo od sebe, udělá prostě ty vole dej mi pokoj jako jo, prostě máš tam takový šumivý výdech ten šum tomu se říká ocean breath, je to vlastně dech moře, jakoby jo, vzniká stažením hrtanu, kdy vlastně to tělo tím stažením toho hrtanu prodlouží délku výdechu.
Delka výdechů znamená, že pokud výdech je delší než nádech, spouští se na úrovni autonómního nervového systému parasympatická větev, což je rest and digest, odpočivě a trav. A spouští reálný biochemický odpočinek, dilatuje cévy, to znamená ty cévy se rozvolní, sníží se tlak a díky tomu že tam je vyšší úroveň CO2, což je dilatator samozřejmě, tak ti umožní to CO2, které tam vlastně v tom zjemění začne fungovat daleko lépe, tak ti umožní vlastně na úrovni celého těla Klid, rozvolnění těch cev a snižení tlaku způsobí neurotransmisy na úrovni mozku, to znamená mozek začne přijímat i na úrovni CO2, NO, což je třetí plynu dýchání, oxidus natý, u funkčního dýchání, takzvanou neurotransmisy a ta neurotransmise způsobí, že přebujelé já na úrovni mozku, takzvaný overthinking stuff, kdy vlastně už si víš že je tam toho prostě moc, hrnečku vář, tak se vlastně hercově sníží na ideální homeostatické hercové rozhraní.
A to je reální dopad vlastně jako toho, že ti přestane bolet hlava, přestane ti prostě jako bouchat srdíčko jak zběsilé prostě přestaneš se potit, přestane ti mít kredlik v krku, přestaneš mít prostě jako bolesti břicha, že to tělo dochází vlastně do stavu bezpečí díky tobě samotnému, jo. Tomu se vlastně jako většinou říká nějaký jako placebo efekt, jo, že vlastně jako, když se to zkoumá ve vědeckých studiích víš tak je to vlastně ta část která se pomíjí jako důležitá, protože se jako dává jenom jako protipol té aktivní látky, která se testuje, ale ona sama o sobě je naprosto nedílnou součástí vlastně jako toho té lékařské kultury a proto to i s těmi lékaři vlastně rozvíjíme jako takovou formu prostě prevence ve smyslu vlastně toho, co oni sami ani neví, protože biochemie dechu se na lékařských fakultách vlastně nevyučuje.
Jo, borefekt a vlastně jako mechanizmy, které se tam dějí biochemicky, v těch lékařských fakultách nejsou a je to krásné to vlastně pozorovat, když se ta lékařská obec vlastně s tou biochemii, víš jako vlastně propojuje a ty jejich úžasné odbornosti se vlastně mohou vlastně propojovat s tady tímto. Včera jsme měli jednání se stomatologickou klinikou, která je tady v Praze, kteří to zase pro děti a pro dospěle chtějí vlastně pro nemožnost jako ten uspokojit tu poptávku ve smyslu toho množství lidí kteří vlastně k těm zubařům chodí, díky tomu že vlastně nechápou, že valná většina těch věcí vzniká třeba jenom proto, že dýchají ústy.
A pozice jazyka v té puse je vlastně v naprosto nepřirozeném stavu, kdy mění tvár horní čelistí a mění tvary dolní čelistí a znemožňuje vlastně dýchání a jeho funkčnost na úrovni hrtánu a veškerých těch struktur, jo. Takže to jsou věci, o kterých buď se může víc jako debatovat, to je blbost víš a Ježíš má také kraviny, jo prostě víš vykládat.
Můžeš jo, to jsou ty blitky, které tam máš potřebu prostě vykládat ještě před tím než bys cokoliv zpraktikoval a to tělo to zkusil. Proto je za mě vždycky dobré zkusit a potom až vykládat, neopačně. Je pravda že vlastně když se koukneš na ty fotky že jo lidí který dýchají pusou s nosem a ty vlastně změna v tom tvaru té čelisti, že pro mě to bylo jako wow, že jsem vůbec netušil, že to takhle může mít takové změny.
A samozřejmě nevím jak moc víš, co jsem viděl jako reální fotky nebo tak, ale očividně z toho, co ty říkáš, to nějaký vliv má. Viděl jsi reálné fotky a má to ne jako, že nějaký má to jako nezastupitelný vliv prostě na zdraví dětí a samozřejmě sekundárně potom na zdraví dospělo, které z toho zdraví děte prostě vyplývá jo.
Pokud pochopíš, že když se podíváš na nosní dýchání a jenom si uvědomíš, kde máš u nosního dýchání jazyk Máš ho na horním patře v puse, ten jazyk z nějakého důvodu když se potom podíváš do zrcadla a podíváš si, jaký tvar má horní čelist, tak zjistíš že je do písmene u. Víš ale to dítko má třeba dudlík, nebo prostě jako dýchá pusinkou, což je teďka jako balná většina dětí, díky tomu kam se ta společnost postupně dostala, tím takzvaným komfortem, který jsme si na sobě nadělili, tak dýchají ústy, ten jazyk má polohu dole.
Na horním patře na té maxila není nic. A ta maxila se místo toho, aby se tím tou silou toho jazyka, který je jako na úrovni toho svalu největší jako silou hodnotný sval v těle, protože je na to jako nejmalý tak on má 8 svalů, které jsou velmi silné. A on vlastně roztahuje tu horní čelíc do toho písmené U, aby se tam vlezly ty zubky.
Protože on tam není, tak ta čelist horní se vlastně utváří do písmene V a ty zubky se tam nevlezou. A teď tě musí mít rovnátka. To je první problém ale ne ten nejdůležitější. Ten horší daleko je ten, že váha jazyka u dýchání ústy, vlastně když dýcháš ústy, to ono dole. Dostává se do krku a ta váha toho jazyka.
Způsobuje takzvanou vbočenou bradu. Ten mandibulární kloup není schopen vlastně jako ukotvit tu váhu a tak celá ta spodní čelista mandibula cestuje a vrůstá vlastně do té lebeční struktury a ohrožuje takzvanou tracheoprůdušnici kterou splošťuje z úrovně palce na polovinu maličku. A ty začneš být dušný, to dítě začne být dušné, to znamená nemůže dýchat.
A tak spustí hyperventilační tok. Hyperventilační tok zastaví distribuci kyslíku na úrovni krve do buněčného prostoru, takzvaným borefektem. Dostaneš takzvanou hyperxii, to znamená ten krev je sice hyperxická je vysoce obsažná ve smyslu kyslíku, ale vzniká tam přetlak. A ten přetlak znemožní na úrovni vlastně toho že ten kyslík je vazen na hemoglobin, cestu toho kyslíku do buněk v těle.
Protože energie se nevyrábí v krvi ale v buníkách. A ty buníky nedostanou vlastně ten kyslík od tu sirku, k podpálení té energotvorby, a ty prostě nemáš energii. A pokud to už uděláš u dítěte, tak to dítko najednou nemá energii ani na to, aby se mu vyvíjeli kosti, svaly a další struktury. A proto ty děti jsou prostě jako v tom stavu, v kterém jsou, protože ty základní mechanizmy jsou tam nastaveny špatně, kromě toho, že mizí fyzický pohyb,
to kontextu vlastně víš Ty věci jsou tak strašně jako zlajdačené ty základy, a ještě jako tak ta mentální, jako ten mentální konstrukt to má tužbu jako jako zlehčovat nebo prostě posouvat někam, jako kde to vlastně jako nemá žádné opodstatnění, jako bavit se, my jsme se jako nebavili prostě jako někdo odechl, tak proč teďka bavíme odechu no protože se to prostě posralo všechno už na tom úplném základu.
Protože ta báze už je tak blbě postavená, že se celý ten systém toho těla hroutí. Protože ta kvalita toho dechu je základ na kterém je postaveno úplně všechno ve smyslu dalších procesních věcí v tom těle. Je tzv. neuroendokrinoimmunitní systém. Přátelé, jenom chviličku abych se sám vám podělil o něco, co jsem v poslední době objevil.
Pokud máte myčku, což je za mě jeden z nejlepších kousků technologie v mým domě, který si fakt užívám, tak jste možná narazili na něco podobného, co jsem řešil já. Já jsem si všimnul že mi některý nádobí, hlavně jsem to cítil u pánví, prostě po myčce mají takovou divnou pachuť. Vždycky když jsem si vdělal míchaných vajíčka, tak jsem to cítil trošku jako chemikálie a pustil jsem se do hledání řešení, protože jsem se pokládal, že když cítím ty chemikálie, tak je dostávám do těla a to samozřejmě není něco co bych úplně chtěl A našel jsem…
Firmu Nimora, která dělá takovýhle jednoduchý vlastně proušky nebo papírky, který dáváte do myčky místo těch tablet. Obejnal jsem to a jsem s tím naprosto spokojený. Krom toho, že to je malý, ekologický nemá to žádný plasty, žádný obaly a vlastně nechápete, proč neexistuje jenom něco takhle jednoduchýho a proč vůbec jsou ty starodávný klasický tablety do myčky, tak to odstranilo ten problém.
Je to ekologický, není tam spoustu těch chemikálí, už necítím pachuť z jídla, když si udělám míchaný vajíčka a do toho to je česká firma. To mě velmi milé překvapilo a tak jsem se s těma spojil a chtěl bych vám Nimoru taky doporučit nebo vůbec vás upozornit na to, že takovýhle produkt existuje. Kromě tady těch papírů do myčky mají nově i papíry do pračky, takže můžete vyzkoušet oba tyhle způsoby.
A mně to přijde super, za prvý jak vidíte zabírá to minimální místa, jsou to fakt papíry, které se naprosto celý rozpustějí a úplně zmizejí, nejsou tam přitelných fosfáty a spoustu dalších chemikálí, který vám možná stejně jako mě zůstávaly na tom nádobí a kazily vám chuť i vaše zdraví. A finančně to není žádný velký rozdíl jako přes víte, že u těch ekologických produktů je to třikrát dražší, tady to není ten případ.
Takže doporučuji vám Nimoru vyzkoušet najdete to na nimora.cz a když zadáte slevový kód protiprodu10, tak dostanete 10% slevu na vaši objednávku. Díky moc, čistýmu nádobí zdar a jdeme zpátky k rozhovoru. Čím to teda je, že dítě který nijak jako neučí dýchat pusou, nosem, že vlastně najednou začínají dýchat pusou?
protože přeci člověk by si řekl, že to tělo si v fůzovkách najde tu svoji optimální cestu nějakým normálním vývojem. Učíš? Jo, mě nikdo neučil dýchat. Učíš, ale ty to nevíš. Říká z toho nápodoba. To znamená, dítě od 0 do 7 let věku bere 100% toho, co dělá rodič. Ono nerozlišuje, ono je neduální, takže jsme se byli na tom základu na tom začátku.
Jestliže pochopíš, že vlastně pro to dítě i když je maličké si Bůh, máš jak jsme se bavili před chvílí, vlastně dvě děcka, takže víš že prostě jako, nebo bys měl vědět že jako tvoje chování má na ty děti označený vliv. Akorát, že my si myslíme že chování je to jak ním mluvím, jo, ale chování je posturologie.
Je lokomoce, je mentální stav, je haptika, gestikulace, mimika a dýchání. A tyto všechny systémy, které ty vlastně provadíš sám sobě, tak to dítě v formu nápodoby převádí vlastně na to, kým je ono. Protože ono si bere ze sebe 100% toho, čím ty jsi. Takže v momentě kdy ty prostě jako budeš na něho promluvovat, hele ty, jsi taková šikovná holčička, tak to dělají třeba ty babičky a tak dále.
Ne prostě dýchají pusou, ještě o toho šišlají pokud možno. A to dítě to bere prostě jako věc která je norma Pokud to děláš velmi často, tak tady je prokázáno i na tom, že třeba děti žili se starými lidmi které vlastně chodili jako ty staré lidé. Protože vlastně viděli tu zhroucenou postavu, vnímali to a naučili se to úplně stejně, protože toto brali jako normu.
A jelikož ta norma se díky tomu kde se pohybujeme stala tak strašně zlajdačenou spousty lidí díky tomu Obrovskému konfortu na úrovni fyzické a velkému vlastně věnování se toho mentálnímu přebujelému já, což jako reálně by to mělo být opačně. Ty by ses měl hodně hýbat fyzicky, ale v dobrém propojení s dechem a měl bys si méně myslet, jo.
A my jsme to prostě, celé jsme to vzali a obratili jsme to s hrundohama, jo. To se mě líbí že řekneš měl bys méně myslet. Měl bys no. To overthinking ničemu neprospívá, jo. Když si sedneš, dáš si čaj, tak jako uvažuji nad tím, jako jak moc ti uvažování prospívá. Zjistíš, že jako to jako úplně není jako dobrý nápad.
No na druhou stranu to nejde úplně snadno vypnout pro spoustu lidí. Ale to není ani o vypnutí, to je jenom o kultivaci za mě, jo. Že vlastně stejně jako u toho dechu máme jako názor, ten mentální konstrukt nám říká ty vole, tak prostě jako co tam tak nebo nádech, výdech, co tam chcíš řešit jako jo. A tím je hotov, jo.
Místo toho, aby si dal tu práci prostě jako sebe pozorovat a měnit nějaký ten stav. U té mysli je to to tež. Pokud ty vlastně jako máš za to, že když zavřeš oči, jdeš spát a je úplně normální, že vlastně jako prostě tam jako tři čtvrtě hodiny s někým jako vykládáš prostě nemůžeš usnout prostě a potom jako říkáš, že nemáš žádný problém, tak s kým to tam vykládáš, ne?
Tak tam asi nejste jako úplně sami ne? Vlastně tam asi musí být víc ne? A když to ještě můžeš pozorovat tak ještě jako ten, co to pozoruje tu hátku, tak to ještě tam minimálně tři, ne? A momentě kdy jste tam tři a teď se tam jako dohaduješ ale vedle tebe nikdo není je tam tma ležíš tam sám tak prostě jako asi by jako bylo fajn jako si všimnout, co se tam vlastně jako vevnitř děje, aby se tam ti tři dohodli jako nějak víš?
A to je zjištění vlastně toho, že tady na základě toho základního tělo, mysl a vědomí… Ty můžeš začít můžeš já neříkám, že musíš, můžeš se to vyprnout, jo, můžeš to prostě jako nechat tak, jak to je, ale pokud ti v tom dlouhodobě není dobře, tak nejhorší věc, kterou jako neudělat, nebo kterou udělat, je vlastně neměnit tu situaci, jo která ti dostává do toho systému že ti není dobře, jo, takže změnit ty věci je dávat tam méně, ne myslet pozitivně, méně, méně podnětů, méně věcí prostě jako se snažit stínout za ten den a dávat si možnosti ničeho, což je třeba prostě jako opravdu zjemnit ten dech, dávat si tam parasympatiku, sprodlužovat výdech prostě dávat si možnosti kdy to tělo zažije reálný biochemický odpočinek a zkoušet si vlastně pracovat se sebou nekonfliktně, víš, nenasírat se sebou sama a když to tam přijde, tak to nenegovat nechtít jako, že hej, tak to se mi nelíbí, běž pryč, no protože samozřejmě to bude jenom stimulovat víc, přijmout to a nestotožnit se a když se vlastně jako dokážeš oprostit od toho, že nejsi svá mysl, protože nejsi na určité úrovni, pok kudy můžeš pozorovat tak přece nemůžeš být myšlenka, ne.
Www.hradeckralove Jak by ses na ní mohl podívat, kdybys byla integrálně ta myšlenka, jo? To znamená oprostit se od toho, víš že jsi stotožněn s tím mentálním konstruktem a že to tělo může mít i jinou rovinu na té rovině můžeš s ním pracovat i jiným způsobem. Třeba jsme to na tom našem YouTubeu vlastně řešili v tom vysílání i na úrovni traumat, jo?
Se řeší prostě víš jako traumata prostě strašně složitým způsobem a je obrovská možnost, já neříkám že to je jediná cesta, ta chraň pambu, jo? Tě chce zde miliony a každý ať má svou a je to úplně v pořádku neháním žádnou, ale je možnost vyzkoušet i to, že vlastně jako ty množství jako těch problémů, které máš, jsou řešitelné i tebou sama na úrovni toho, že přestaneš se dloubat prostě v těch nekonečných jako problémech a zahájíš vlastně tu cestu od toho problému, jo?
Je to taková jako možnost udělat to prostě jenom jinak, jo? Postavit se na základ té báze, toho ničeho a kultivovat to nic, ne se snažit pořád opravovat toho někoho. Víš, jenom tak jako, já to chápu, že to může být pro někoho nepochopitelné, podívejte se na YouTube kanál Rostislava, se jak nadechá na 82, třeba on to tam docvakne.
No pojďme zkusit třeba dát nějaký dobrý, já nevím, jestli první kroky, víš jako dobře zaujíme něco, nebo zaujalo mě, co tady říkáš, chtěl bych to začít trošku prospomávat. Tak. Co mám začít dělat? Tak první je to pozorování sebe sama, to znamená všimnout si jako fakt, jako co děláš, víš, protože to v tom mentálním raši za mě nejde, jo, protože těch věcí máš tolik, nasaď dost na sebe, jo, to není vymluva že já toho mám hodně vole, a ne, nemůžu, jo, kdo to udělal v tom životě no ty jsi to udělal, ne, jako kdo to tam nasačkoval, rozumíš tě 258 tisíc věcí za den, no ty ne, tak prostě jestli jsi tam nasačkoval, tak si nějakým způsobem jako můžeš nějaké odejmout, jo, protože nikdo jiný to neudělá, no, pokud si myslíš, že ano, tak ten problém nikdy nevyřešíš, to je za mě první, předřetí s odpovědností, jo, druhá.
Je, že když si všimneš, tak udělat to jinak. To znamená, že jestliže říkáš, hele, já mám barák, já mám hypoteku já mám dvě dětská, já mám auto, já mám robotu já nejám čas na nějaké kraviny, jo, ty přece nemusíš mít čas na vůbec nic navít. Ty si jenom ty věci, které už děláš, uděláš jiným způsobem. Začneš je dělat tak, že třeba přestaneš hyperventilovat, přestaneš vlastně jako je dělat velmi rychle.
Začneš používat jemné, jako neviditelné dýchání, protože to dýchání funkční, biochemicky funkční pro to tělo, je jemné, nízkou objemové, nízkorychlostní, bráničního typu to znamená jdoucí do core, do toho jadra těla, ale nikoli objemem, ale kvalitou, jo. Do toho… Můžeš začít vlastně jako vkladat možnosti že třeba já nevím, ještě na dobi, tak místo toho abys tam farala prostě jako v hlavě víš nad karavinama, tak tam můžeš strávit prostě o nějakých parasympatických technik vlastně dýchání, kdy můžeš dělat, říkal jsem třeba humming, což vlastně taková věc, kterou každý jako někdy dělal jako děcko.
To je takové české, to je třeba třeba brumendo, jo. V nějakých duchovních rovinách to je nějaké omování toning, jo, om-shunting, om-healing a tak dále. Jenže biochemicky to, co toto dělá, je v tom těle, že stimuleješ už patnáctinásobně produkci oxidu dusnatého z paranzálních dutin, dezinfikuješ horní cesty dýchací a snižíš aktivitu mozku na úrovni homeostáze.
To znamená tady tato kravina, kterou jako ten náš nějaký někdo v hlavě říká, to je blbost to jste mu dělat takové kraviny, ne, tak ti dává možnost reálně regulovat autonomní nervovej systém, uvolňovat vlastně schopnosti krve a to tělo posílat do odpočínku a opravdu ho jako dát mu pokoj takzvaně jo. Takže humming je jedna z možností, která je prostě už 60 let brána i na úrovni evidence-based medicine jako metodika, která má velký vliv vlastně na ten stav toho těla na úrovni homeostáze.
Další jsme tu jmenovali ocean breath, to znamená které úrovni a Můžeš to dělat nosem, můžeš to dělat ústy. Toto, že prodloužíš ten výdech tím stažením toho hrtona a vyšumíš, to si může každý vyzkoušet, co to dělá v tom těle. Udělej to na dvě, tři minuty a uvidíš, že za chvilku půjdeš hajat. To tělo reálně reálně pošleš prostě do toho víš odpočinkového stavu, kdy ne, že jako tam někde si lehneš a vezmeš mobil a prostě myslíš, odpočíváš.
Samozřejmě neodpočívá to tělo, má miliardy prostě informací a ten mozek je zahlcen stále. Takže to tímto aktem, když tam vypneš všechny věmy, všetně hudby, všetně všeho a uděláš to jenom ty, tak reálně to tělo vpustíš vlastně do nových mechanizmů. A my jsme vlastně teďka jako spustili, když už bylo to nic, víš my jsme se o tom bavili, tak vlastně to uvolnění na základě toho ničeho jsem vlastně vpustil do techniky kdy vlastně máš to, ty tam na to vyslovíš ní.
A pak je technika, která se říká mindful breathing, používají i free diveri a spoustu vlastně jako zaměstnání kde ty potřebuješ snížit tepovou frekvenci za velmi krátkou dobu. A to je jedna technika na světě, která je schopna snížit tepovou frekvenci za tři dechy o 30 tepu za minutu. Žádná jiná technika na světě to nedokáže a to je tady toto.
A
prodlužuješ si to prostě podle délky vlastní schopnosti tolerancí na CO2. To je jako jedno to je potom výchánku 18, to se každý může najít. Ale to co je důležité, když ty dvě věci propojíš, tak ti vznikne nic. A
toto, to nic. Když je tam i vysloveno. To znamená ten mentální konstrukt to slyší. Jak se říká, že ty musíš pracovat i s verbem, musí to jako být slyšeno. Když ti něco štve, tak to vyslov, i kdyby jsi měl říct do zrcadla, prostě to vyslov. A když si tam vyslovuješ vlastně to nic, na úrovni dechu reálně kultivuješ vlastně tu biochemii a mozkové rozhraní, tak to tělo se dostává do absolutně jiného, vlastně rozhraní jinými slovy, dostáváš se do bezpečného prostoru, to tělo začíná důvěřovat tomu aktu co mu děláš protože je mu v něm dobře, spínáš parasympatický režim a v tomto režimu je schopno se opravdu uvolnit.
A za mě to, co chybí současné společnosti hlavně, je uvolnění. Protože ten stiff, prostě jako mod, který jsme na sebe prostě tak nějak jako narvali, je už přetížení jako všeho možného, co si jako dokáže představit jako pod pojmem jako rovnováh nebo homeostáze. No, kdybych chtěl být trošku ten, přesně ta moje hlava, víš, co systémy a tak, a řeknu si, hele, jo, vlastně, dobrý chci to zkusit, chci to dělat, víš mám si to dát do kolendáře na večer mám si říct, hele, budu to dělat třikrát denně, nebo prostě si říct, tak když jdu z práce domů, tak to udělám, nebo víš kam bych to třeba strčil v životě, nebo jak moc být striktní ohledně nějaký pravidelnosti a tak dále.
Jasně, já to řeknu jednoduše tak, abych vlastně člověk se z toho nezbláznil sám a nekázal vodu a nepil víno, tak se vlastně udělali ty vysílání těch dýchánků, vlastně na tom je to konarosti Slavasla kde jsou tematicky řešené a co tě zajímá, tak si tam s tím herej. Základ je ale ten, že ráno bys měl jako řešit jako něco co tě samozřejmě…
Dává energii, dává ti možnost vlastně jako nějaké funkční aktivizace, proto tam nebudeš dělat úplně uvolňovací techniky které by tě uspávaly Není to úplně dobrý nápad. Proto máme třeba možnost dechových technik u systému, který jsem nazval fasciální či. A je to vlastně možnost kdy to tělo prohýbeš na úrovni fasciální sítě a do toho vlastně integrálním vnitřním pohybem dýcháš do určitých částí těla a spojíš třeba se studenou sprchou.
To znamená dáš si prostě jako takový jako krásný rituál tak někdo má čištění zubů, ne, to jako považuješ za automatice, ne, děcka to taky používá za automatice jak je to možné, no naučil si je to, ne, říkal jsem, že si mají čistit zuby a pokud jsi jim říkal, že mají prostě cvičit každé ráno to, co jsou maličké, tak to budou dělat úplně stejně, jak to čištění zubů, akorát když na to prdíš sám a nestaráš se o ten zbytek toho těla, tak to děcko to tež dělat nebude, tomu se říká ta nápodoba, o které jsme se bavili, víš A to je vlastně to pochopení, že pokud ty si tam sám nenajdeš v tom svém vlastním prostoru to uvědomění, že jako ti to jako nějakým způsobem takhle může pomoct, tak se to nikde nenaučí ani to děcko.
Pokud prostě jako ti potom záleží na tom, aby si zúvolňoval a aby si odpočíval, tak to je logicky prostě dáno před spáním na těch večerních částech, jo. V souvislosti je to i tady v té knižce my jsme si to tady jako nějak jako dali možnost to máš vlastně naší změň svůj kde já začnu sedít věci, jedna je pro tebe a jedna je v rámci principu pošli to dál, jak tím způsobem s tím naložíš, že je na tobě a samozřejmě jsem rád že i tady jsme a jak jsi říkal, ty jsi zase vytvořil krásné dílo, o kterém asi teďka můžeš říct zase něco jenom ty, co se týče toho počínu tvého.
Ne, ale jako já jsem víc se snažil, vlastně protože Mám pocit, že přesně to, o čem se bavíme, že některé věci slyšíš znova a znova a musí ti tak jako zapadnout. Víš, určitě se to taky zažilo. Některé ty věci slyšíš od pátého člověka a najednou to slyšíš po šestý jinak a najednou slyšíš ty životní situaci, anebo to slyšíš tou nějakou jinou formou, že ti to vlastně zaklapne a říkáš si, jo vlastně, už to chápu.
Tak já jsem se snažil různýma způsobama popsat to, co podle mě vede k tomu tvoření si dobrýho života. I přes dneska už to uvědomění, že sám vlastně s těma věcma opakovaně bojuju. Víš že i přesto že ti tady řeknu, že z mýho pohledu vztahy je to teda to koření. Často to grow a možná se dostane k nějakému smyslu života, tak já si myslím, že to jsou vlastně ty vztahy ale když se dneska podívám na svůj den, kolik času věnuju samozřejmě tomu abych měl dobrý vztahy versus jiným věcem, tak to není jako v rovnováze, víš, jako sice to považuju za to nejdůležitější, ale věnuju mnohem víc času jiným věcem, takže já jsem chtěl udělat nějaký takový návod, kterým se budeš moc hracet a říká si, hele vlastně tady je jako 10 nebo 12 bodů, jak na tom jsem, tak to považuju za důležitý jak to vlastně dělám.
Super, já se to naprosto souhlasím a ty jsi to v podstatě jako super řekl, protože vztahy jsou nejenom kořením života ale odzákladem, ale aby byly kvalitní, tak ten primární vztah musí být vztah k sobě. Vlastně hrozně lidí jako víš co, spoustu lidí to ani nedokáže to. No, protože vlastně se nedokáže už oprostit od toho že ta mysl nejsi.
A tím pádem nedokážeš ten vztah sobě najít, protože nejsi schopen vlastně přijmout to, že vás tam je víc. Přestože je, jo. To je věc která je prostě dana. To je věc, o které pravděpodobně nebude diskuze, protože si tam každý vevnitř někým vykládáme. Nějak jo. Sice považujeme za blázny ty, co si vykládají se sebou na hlas, ale vevnitř, když si lehneš, tak to tam nějakým způsobem jezdí v té hlavě jako každému jo.
A pokud to jezdí,
vnímání, je tam více. A aby si tomu člověku mohl dělat poradek tak vlastně si tam jako najdeš tu možnost vlastně toho sebepozorování Proto to není o analýze sebe sama, prostřednictví nějakých aplikací a věcí a prostě to je jako co nejlepší, ale je to vlastně o tom všimnutí si a o tom pozorování a vnímání tom vztahu.
Vztahu, jo. A pokud vlastně přijdeš na to, že jako ti stačí že tady jsi. Že nemusíš být jako, víš jako lepší než ten druhý, to je jak jsi říkal o té konkurenci, víš, tak vlastně ti taky jako přijde fajn že v tady tomhle nastavení ten vztah může se začít nazývat tím, že vlastně jako se máš rád. A pokud vlastně přijdeš na to, že vlastně se máš ve svém vlastním životě rád, tak místo toho blitku, o kterém jsme se bavili vlastně zhruba v polovině vysílání, ty tam vlastně to, co se tam vevnitř děje, začneš vlastně promítat do toho vztahu s tou druhou osobou, protože už ji nedokážeš poblít, když už tam vevnitř jako ta blitka není.
Když už tam je prostě fajn stav. A ten vztah, který máš k sobě potom reflektuje vlastně ten vztah k té druhé osobě k dětem, k spolupracovníkům, k manželce, k rodičům k kamarádům. Prostě protože už je to tam vevnitř fajn, už tam nikdo s nikým neválčí. Zmizela tam prostě polarita, zmizela tam konflikt a přijímáš prostě ty věci tak, jak jsou, víš.
Proto s tebou stoprocentně souhlasím že vztahy jsou jako jednoznačně tou bází, ale jako jsou jenom chapány zase, víš jako vnějšně. Začíná se až vnějšku, místo toho, aby se začínalo z toho vnitřního prostředí za mě. Opakuju že neříkám, že mám pravdu, je to jenom úhal pohledu, který ale jako z té praxe vyplývá, že jako by mohl být funkční.
To je hrozně zajímavé, protože první kapitola té mojí knihy a moje vlastně… Posledních jsem koukal dvanáct let velký téma, já tomu nařídil možná sebepoznání, můžeš to nějaký sebeuvědomění a tak dále, ale teď mě to, zase jsem viděl jinej úhel, protože jsem se přesně bavil se svojí sedmletou dcerou, říkám, proč jsi prostě, ona je na sebe hrozně hrozně tvrdá, víš, hrozně přísná, jako říkám, proč jsi na sebe takhle jako přísná a ona mi říká, ano, protože já vlastně jako nevím kdo jsem a ty děti ve školce mi říkají že jsem hrozná, tak já si myslím, že jsem hrozná, říká to je zajímavý a teď jsem ji jako snažil zase vykládat o tom, že vlastně jak nevíš, kdo jsi, nebo tak jako samozřejmě chápu, to je velká práce, že jo asi to není tak, že za rok řekneš, už to vím ale vlastně najednou těma dětskýma očima, že ona říká, tak to na to můžu přijít, jo kdo jsem, říkám, no jasně, a ona, a jak, říkám zajímavý tak budu ti to muset jako vysvětlit, ale na to se možná zeptám tebe, jak přijít teda na to, kdo jsem, protože ty jsi tak jako řekl zajímavé věci, jo nejsem nikým nebo jsem jako více lidma.
Děje se, já třeba jako, já můžu být jenom za sebe, to co vlastně mi se stalo, to je vlastně i v té knize, je to vlastně součást toho našeho projektu na tom je to založené, je to, že vlastně jsi přišel na to, jako co je něco, co tě naplňuje, to znamená, já jsem to zjistil ve studené vodě, zjistil jsem to prostřednictvím dechu, zjistil jsem, že prostě jako tady ta věc mění pravidla hry na úrovni zdraví mého, fyzického i mentálního a taky jsem objevil něco, co jsem do té doby nevěděl, protože jsem byl furt rychlý furt jsem prostě jako dělal jako všechno všechno ne jako já v jazyce jsem stále rychlý, jako já jsem to stravěno, tak jako máme to tam krátké, rozumíš prostě na krátké zobaky, co zrobíš prostě jako tak to je a nikdy to měnit nebudu, protože je to ta autenticita kterou tam prostě máš a to je právě ta věc, že tu masku na sebe nikde nenáhodím víš jako, že by to mělo vypadat jinak než, než je, což je další věc která je velmi důležitá zůstat autentický vlastně jako a svůj místo toho, aby ses jako někde zalíbil jenom proto, aby to vypadalo dobře a tady tady v tomhle ohledu.
Vlastně je to za mě to nestracení se jako v těch víš jako v těch jako různých obrazech a v těch těch možnostech a nasezení si tam vlastně toho svého vlastního talentu. Ty tam prostě přijdeš na to, třeba, já jsem to nevěděl, mi to až řekli vlastně jako potom ostatní a pak jsem si řekl ty vole aha, tak jako to asi jako fakt je pravda, že mám nějaké komunikační schopnosti.
Vždycky mě vlastně jako živila huba a byl jsem jako učitel, byl jsem lektor Business English, víš jako prostě ve firmách vlastně jsem vlastně pracoval jako ve smyslu jako zase jazyka. A já jsem si myslel, že to je normální, že to tak má každý a až pak jsem myslel, že to ty vole jako úplně normální není.
Že vlastně je to nějaká možnost vlastně jako toho že ty vlastně jako můžeš využívat jako toho svého vlastně jako talentu, který ti na děli, víš jak bavili jsme se máš tady lva, já jsem ti říkal, že jsem vlastně ve znamení Life jo takže tam ta extroverce je prostě jako dana. Je tam nějaký, je tam něco naděleno ve smyslu nějakého charakterového stavu víš, nějakého energetického, tak si toho jenom všimneš, ty si prostě toho svého talentu všimneš.
To je vlastně za mě to klíčové, které vlastně se tam stane když se ti tam objeví ten nikdo. Když se tam přestane dít ten mentální ráž, je tam na chvilku ticho, držíte tam všichni hubu a všimnete si, že se tam prostě něco dobrého jako fakt děje, akorát přes ten obrovský plebs, si toho ještě nikdo nestačil všimnout.
A pak ta druhá věc je, že v momentě když ty to nějak odhalíš, tak za mě to nejdůležitější nenechat se tím potahat. To znamená ty objevíš nějaký talent. Něco co prostě tě určuje, jo, je to nějaká tvoje jako identita na úrovni toho talentu a teďka vlastně to ego, pokud vlastně jsi schopen pracovat se sebou kultivovaně, tak už nenecháš vnést aby tě prostě přerazil ten talent, vejpul, že založíš 10 firm prostě že to teďka rozjedeš prostě na všem možných úrovních, že nabereš prostě 20 tisíc zaměstnanců a prostě budete to jako dělat způsobem, ať to hlavně jako je co nejúspěšnější a ty najednou potom vlastně ztíží ti zase blbě.
K čemu to potom vede takové objevění talentu? Ničem. To znamená zůstat vlastně víš jako v tom puclíku, vem si, že máš spektra talentů a tobě by mělo stačit to, že si objevil ten svůj asi jenom jedním dílkem toho celého puclíku, ale dílkem, v kterém ti je fajně, v kterém prostě jako ti to stačí, máš na chleba, je ti dobře, dokážeš si prostě zajít do přírody, jsi svobodný prostě a nějakým způsobem tě baví to, co děláš.
A teď si vem, jak se vlastně jako staví takové ty mantinely těch pracovních vlastně jako statistik, že 80% lidí je vlastně jako v té práci, kterou dělají nespokojeno, protože musí. Prostě nechce jako člověk nechce slyšet ale já mám hypotéku, já mám prostě, já to musím prostě udělat protože to je nejde jinak.
Já jsem taky měl prostě práci, byl jsem učitel prostě 12 let, dělal jsem do toho prostě jako v těch firmách a anglický jazyk. Ale vlastně do toho když se vlastně ta situace začala měnit, víš, tak jsem se začal všímat vlastně že přes tu studenou vodu, přes ten dech a ty věci prostě mi to začalo jako nějak jako dávat větší smysl tam a tak jsem vlastně postupně, já jsem neodešel z té práce, že bych jako udělal jako, tak teďka seknu se vším, víš, taky jsem měl hypotéku a všechny ty věci prostě jako kolem toho jako normální běžný člověk prostě, jo, ale začal si energeticky věnovat více prostoru, víš jako tomu co ti jako nějak jako přišlo smysluplnější intuitivně, jsi to věděl a ten první, ta první část, která předtím byla tou nucenou tou nutnou, se začala pomaličku měnit vlastně na druhou, až vlastně došlo do momentu kdy se to vlastně jedno přehouplo na druhé a začal jsem dělat vlastně tu věc novou, jo, a hotovo šmitec jo, to je za mě jako možnost jakým způsobem obejít nějaké výmluvy toho že já nemůžu protože, protože, protože protože, jo, nikdo to na tebe nenadělil tady ty věci, všichni si to nadělili sami jo, tu situaci.
Já cítím že trošku potřeba i dodat že tohle se stalo kolem 40 tk. Víš jakože prostě spoustu lidí si možná říká třeba to poslouchá v 25 a říká si, teda to furt nemám. Jo já vlastně vůbec nevím. Je jako víš jak spoustu období života, které mají prostě jako svůj vlastní režim, včetně jako na dělání spousty chyba bordelu, jako jo.
Ty, to je cajk, ne? Ježíškote. Tě 20 roků, ne tak si tam prostě jako užívej ne, Ježíškote, objevuj prostě jako zkoumej cestu pro pana Jana, jo. Já jsem do 38 let byl obětí své vlastní hypokalamické familiární svalové periodické obrny a myslel jsem si, že prostě to nikdy nezmění se prostě jo. V té oběti si žil prostě celou život, stotožňoval se s tím proto říkám že je tak strašně důležité nestotožňovat se s tím mentálním konstruktem, protože ti to prostě ubije.
A pokud nejsi schopen rozpadu na úrovni toho mentálního já a postavení té nové vlastně jako situace víš jako tím že se začneš zabývat reálně jako tím odchodem od toho problému a nebudeš furt jako Jako upřednostňovat víš, tu pozornost na ten problém, tak se ten problém nezmění samozřejmě jako toto nejde, jo.
Ta pozornost a ta energie musí být věnována něčemu funkčnímu, čemu to tělo je tělo porozumí. A protože u té hypokalemia je geneticky podmíněna choroba, jo, to znamená patří do dvou procent prostě opravdu reálně geneticky podmíněných stavů, které jsou neměnné. Měly by být naprosto neměnné, jo. A přesto to u ní vlastně jako šlo změnit.
Díky tomuto
lidí cca. A proto, proto, to není o tom, že já bych něco někomu říkal, že tak je, nebo není. Já to vím. A když víš nepotřebuješ věřit. To je věc, kterou prostě intuitivně víš, proto je ta plná hodnota té energie protože to není o tom, že bys někde žvastal nějaké nesmysly, to tělo to žije, nějakým způsobem rozumíš, jsme se bavili o dítěti, které já jsem neměl mít, máme prostě zdravé dítě, které jako nemělo být.
A to kontextu těch tvých choroby?
to vlastně jako bezdůvodně. Ty můžeš prostě můžeš ty věci začít robit jinak. Nemusí ti na tom záležet víš jaký to bude mít efekt, na koho to udělat dojem. Prdět na to. Prostě ať to každý veme a dělá si s tím co chce. Proto to tam máme for free, proto to tam je prostě jak pro děcka na pískovišti a může si tam prostě každý s tím hrát.
Samozřejmě máme i věci jako spoplatněné, aby jsme prostě měli z čeho žít. Máme prostě projekty, programy které tam jsou, ale jedno nepodmínuje druhé. To je důležité říct. Jinými slovy, nezahajuju žádnou cestu zákazníka, abych mu prostě někde dal něco za raču a pak mu řekl, hej, tak tady potom pojď, tu ti něco bouchnu za malé lové a pak ti tam bouchnu nějakou šajbu.
Může si tam udělat to i to. A tam v ten moment ztrácí ego svou sílu. Protože pokud ty mu můžeš dát tu věc zdarma a dáš mu ji za peníze, ale jedno není podmíněno druhým, to je prostě co? Jedinou věc, když to on to neudělá, znamená, že je lín jak veš a že vlastně jako si jenom stěžuje místo toho, aby tu praxi zahájil protože může.
Může ji tam udělat tak, ji tak, víš? A to je vlastně za mě to strašně klíčové, to velmi důležité, umožnit bezpodmínečně jen tak, jen tak možnost praxe. Sobě dělat ty věci, začít dělat nějaké věci jenom tak. Víš? Bez monetizace. Bez důvodu. Bez výsledku. Bez ocenění. Prostě jenom tak. Prostě postavíš hrad z písku, kopneš do něho volá na ní.
To? Způsobu, když ti na tohle určitě řekne, no ale já potřebuji těch pade měsíčně. Já nemůžu teď konstavit hrad z písku. Jasné. Můžeš. Ty ho můžeš postavit na hrad z písku i když potřebuješ už pade měsíčně. Co ti brání v tom prostě se sebrat, když má den 24 hodin víš? A platí pravilo 4-6, tak ne? Když máš 6 hodin na…
Spánek 6 hodin na robotu 6 hodin pro sebe a 6 hodin pro přátelé a rodinu. A teďka to ego řekne, ale jsem v robotě 8 hodin. Dobré. Máš 6 hodin na spánek, 8 hodin na robotu 6 hodin pro přátelé a rodinu a 4 hodiny pro sebe. Já jsem 8. A spíš 8 hodin jo? Tak jsi v robotě 8 hodin, spíš 8 hodin. Tak máš 8, 8, zbývá ti 4 pro rodinu a přátelé a 4 pro sebe víš A teďka vlastně kde to je, víš Když řekneš, že pro sebe nemáš ani 10 minut v tom dni, tak kde je těch 8 hodin, které když budeme potlat že prostě máš 8 hodin v práci a 8 hodin spánku, tak bys měl mít ještě někde 4 hodiny pro sebe a 4 hodiny pro rodinu a přátelé, jo?
Kde oni jsou? A tam už si každý musí odpovědět sám, sednout si a říct si, čím tráví čas. A ve volné většině přijdeš na to, že kravina má. Mentálním konstruktem, uvažování nad nesmyslama, trávením ve času nad prostýma debilitama v nějakých jako seriálových jako aspektech, které pro tvůj život a jeho kvalitu nemají žádnou hodnotu, ale baví tě.
To ego to sytí, tak jak žradlo, jo, prostě když žradlo je z 90% zabava, ne, ježiškote, to by to voní chutná prostě tak se na to, a dá se to prodat, tak se na to prostě jako dává jako obrovská pozornost, jo, ale jako samozřejmě jeho úloha je daleko nižší než mu dáváme, jo, i v té energetické výrobě, jo, bez toho kyslíku a kvalitního dýchání a CO2 v krvi, to jídlo prostě nezapálíš v té buňce, prostě tam nevznikne ta biochemická reakce v krepsově cyklu a v oxidativní fosforilaci, jo, takže ty tam můžeš mít nejkvalitnější doplňky, které chceš, ale prostě když tam můžeš mít nízkou toleranci na CO2 v krvi, tak prostě to neklapne, proto ty lidi jsou v unavových syndromech a v burnout efektech a v naprostém jako rozkladu ve valné většině toho co si dělají sami protože netuší uvnitř co se děje a berou, víš tu cestu jenom zvenčí.
To není špatně, ale je to jenom doplňková forma. A doplňují se říkat doplňky, protože jsou to prostě doplňky a doplňují bázy, proto by bylo fajn začít pracovat na té bázi, na její kvalitě a těmi doplňky to potom doplňovat, nikoli to přehazovat zase opačně. Hm, ale asi se shodneme, jak jsi říkala, že ten život má nějaký fáze, víš protože moje žena by ti do toho teď končitě řekla, hele, ale já mám tady malý dítě, tohle, tohle prostě na to nemám čas jsem unavená, je dobrý to, víš jako částečně přijímou, dobrý tak holci teď jako dva roky je to těžký.
Přesně dívej se, máme tři a půl let u dceru máme šestnácti let u syna, takže ty máš si řekl, prostě dva sedm, takže jsou tam vlastně jako prostě režimy. Které jako říká se jim proměnné, neboli vztah a děti se nazývají takzvanou velkou duchovní cestou. Když si zajdeš do jeskyně a si tam prostě sám prostě a medituješ, tak to je takzvaná malá duchovní cesta.
To zvládne více méně každý. Když se rozhodneš, prostě sebereš se a jdeš tam jako někam do řidi, tak prostě jako to je cajk. Tak si to jako užiješ dobré, zvládne. Ale když máš tu velkou duchovní cestu s partnerkou, manželkou, pardon, dětmi, všemi těmi proměnnými, které samozřejmě potom dělají obrovskou změnu v tom, jaké možnosti ty tam máš, tak hrát si na tomto poli už je daleko složitější.
To nikdo nepopírá. Akorát je vlastně důležitý ten úhel toho pohledu. A tam je ten klíčový moment. Tak jak jsi řekl manželka. A situace Že přímo to, že mi je někdy zle, je prostě přesně to, co to tělo potřebuje, ty se prostě jako, ty to příjmeš jenom že to prostě někdy jako přijde a nemáš možnost, nemáš už energii na sebe, nemáš energii prostě na další věci, prostě jsi unavený, Ježíšmarja, jo, to je normální, když tam prostě jako spíš jako málo protože máš starost do dětskou v noci, která se ti desetkrát za noc nebo dvacetkrát za noc vzbudí, jo známe to všichni, jo.
Na druhou stranu není úplně dobré se vlastně s tím že ti je špatně stotožňovat, jinými slovy vlézt a vnášet si tam do té chronicity toho hej, zase je to na houby, zase to stojí za veližřiť, zase prostě jako, prostě je to strašný den, jo, a stotožňovat se s tím že mi je vlastně špatně a já už se v tom začnu potom tak nějak jako hýbat, že to jsem já.
Že tady toto vlastně je můj stav, přijmu to jako novou normu a ta norma se tam začne objevovat každé ráno, místo toho aby tam bylo jako hej, pojďme si jako víš jako začít jako nějaký fajný den, takže to je běžné, že máš chvíli energii a chvíli prostě to energii nemáš, proto existuje ta oscilace v té přírodě.
Máš nádech výdech ráno prostě večer, noc, den, příliv, odliv, všechno je v oscilaci a smutek a radost, energie v nějaké jako výši a dysregulace ve smyslu nějaké, já nevím, deprese energetické nebo únavy je normální stav, to je normální stav, akorát je otázka. A to je zase to klíčové, aby ona nebyla maniodepresivní, ta oscilace, aby byla jemná, jo, aby ty sam nelítal prostě jako víš jako z těch obrovských jako výšin do těch obrovských propadů, aby jsi byl schopen pomocí třeba praktiky odpočinku reálného, schopnosti vlastně na chvíli, třeba na pět minut, fakt na pět minut neudělat nic, prostě na pět minut si lehnout, když prostě třeba to děcko zpívíš a nabídnout tomu tělu i třeba pomocí té dechové techniky vlastně jako která je uvolňující.
Ve firmách teďka budeme mít potom souce, vlastně jako jdu pryč, tak mám jednaní s nějakými desetí CEOs z obrovských vlastně firm, kde vlastně oni to řeší u svých jako manažerů a tak dále, protože oni jsou prostě v dupě, energeticky jsou prostě víš jako prostě je tam toho moc, tak potřebují ve velmi krátkých intervalech nějaké možnosti jak zvládat vlastně jako ten stres, jak zvládat to přepětí, víš, jakým způsobem jako regulovat ten nervoj systém a ty možnosti to tělo má, akorát jich vlastně nevyužíváme, víš A ještě se stotožňujeme s tím když je to blbě.
Stane si i tobě někdy víc že to ego zase promluvá, že si řekne, že ale já tady budu v fůzovkách ten nový Wim Hof, když mi napadne ten ten, nebo že vlastně ještě musím tamhle dvoru jako zdolat a tak. Můžeš být úplně klidný, jo, já všude kde jsem, a řeknu to i tady, protože to říkám úplně všude, říkám základní věc, že nikomu nepomůžu nikdy jo nebudu to dělat, nejsem pro nikoho žádný guru, prostě nikdy tady tento způsobem prostě fungovat nebudu jo.
Věci, které děláme, můžou pomoct těm lidem jenom tehdy pokud oni si pomohou sebou sama. Moje práce je, a to, co mě baví, objevovat něco co vlastně v tom těle. Dechu, mysli, příjmu, děla nějakou prostě možnost jako toho, co tě jako posouvá k tomu aby ti bylo fajně v tom životě. A to vlastně je vkládáno do těch vysílání, nebo do knížek nebo do projektu.
Víš jak teď jsme měli projekt pro 2600 lidí. Jmenovalo se to Pusty a dech v souvislostech. Výsledky vlastně potom jako si tam jednoduše každý může vlastně jako dohledat, co to vlastně jako v reálu dělá. Jakým způsobem to vlastně funguje? Udělal se nový marker, kompozitní marker vnitřního uvolnění, kde se vlastně udělala nová diagnostika, nazval jsem to DEDAU, diagnostika energetické draždivosti a uvolnění, kde vlastně je možnost jakým způsobem vlastně se sebou pracovat.
Víš, na základě toho, co tě nasírá, anebo co tě prostě uvolňuje. A těm lidem se to tam prostě nechá, ať si s tím dělají jako co chcou. Víš, to je jako ta možnost toho, že vlastně ty se nepídíš po tom, jak to dopadne. Nebo víš jako prostě kdo ti jako tam jako řekne. To je dobré dobré jo, prostě jdi to na parku, máš to prostě úplně ukrájené, jsi svobodný v tom činění děláš to jenom tak a necháš to prostě posílat dál a ti lidi prostě jako, co si s tím zrobí je na nich, víš, to je jako ten základ za mě, který může fungovat a může vlastně dávat jako možnosti té práce, proto, a to je to poslední, mě zajímají základní tři věci v rámci trojohelníku, který jako mi dává smysl a to je zproubace s lékaři, což vlastně děláme na těch lékařských kongresech,
vlastně budou dva pediatrické kongresy a dělá se teďka pro fakultě nemocnici v Praze, velký vlastně kongres pro lékaře, druhý ten vrchol toho trojohelníku jsou školy kde se spolupracuje vlastně se školkama, školama a akademickou obcí, na Mendělovce se teďka dělá velká vlastně přednáška chystejí se další na jiných univerzitách a třetí jsou vrcholoví sportovci, jo, kde vlastně přes ty sportovce zase když s nima spolupracujeme na úrovni navýšování funkčního navýšování toho výkonu, tak ten sport je schopen vlastně ovlivnit děti.
Víš, protože to že to řekneš ty, nebo to řekne rodič nebo doktor, nebo prostě jako učitel, tak to je tomu teenagerovi jedno. Ale pokud to řekne Jirka Procházka, který má 1,5 milionu followerů, to oni to udělají. A to je vlastně za mě klíčové, měnit ty funkční mechanizmy práce na sobě, prostřednictvím toho funkčního pošlí to dál tam, kde je slyšeno.
slyší společnost na lékaře? No slyší. Když to řekne lékař platí to? No ve volné většině ano, protože je brán prostě jako nějaká úroveň vlastně jako informace, která je relevantní. Proto vlastně je strašně důležité pro mě proto spolupracujeme s immunologií. Včera jsem říkal, měli jsme prostě jednání s těmi stomatologií.
A to jsou vlastně možnosti jakým způsobem vypropojovat ty věci, které oni třeba jenom neví, protože je to ve škole nenaučili. Jo, takže to není špatně, to není, že někdo něco neví, ono to tam jenom nebylo a bylo to třeba jenom na katedrách biochemie, kde ale se to zase nespojovalo s lidským tělem, víš, takže bylo to jenom po minutu prostě se to minulo a teďka když se to takzvané sfuzuje, dá se to dohromady vzniká tam ta synergie, neříkáš polarit, začne jako hej, ty máš pravdu já ne, nebo já mám pravdu a ty ne, ne, prostě jako máme nějaké uhly pohledu, které ale když se propojí, tak třeba můžou prostě vytvořit nový efekt, víš a to je za mě to strašně důležité kterým se potom jako může vést k těm lidem dál no to, no a praxe.
Víš jako ještě když to zjednoduším je ten nástroj teda vlastně v fózovkách, že to jako zjednoduším ty dechový techniky nebo práce s dechem, nebo jsou ty tvoje nástroje i… I testu na strchách, nebo otužování? Projekt, který jsem založil se jmenuje Pět pilířů zdraví. Pět pilířů zdraví je to, co se vlastně udalo jako my v tom životě.
První pilíř je funkční dech a dechové fůze, které jsem vytvořil. Druhý pilíř je otužování práce s chladem na úrovni vody i. Vzduchu Třetí pilíř je práce s myslí. Měli jsme tady obrovské téma prostě jako možnosti kultivace myslí, ne nějakým jako EZO způsobem, ale opravdu reálnou prací vlastně. Je tam spoustu dýchánků, dýchánky 20, 8, 30, 31, 33, 42, 43, které se věnují přímo vlastně práci s myslí.
Čtvrtý je funkční pohyb, to znamená práce s tím fyzickým já, propojení dechu a pohybu. To je vlastně i ten sport vyš, aťže rekreační nebo vrcholový, nebo jakýkoliv. A pátý je práce s příjmem, to znamená s jídlem Ve smyslu vlastně toho, jak to může tomu tělu dát smysl když se tam toho vlastně jako nevkládá přes příliš nebo úplně příliš často, jak je taky jako velmi moderně pojímáno, že jako ta častá vlastně jako strava 6x, 7x za den, prostě jako když je jí málo, takže jako je vysoce profitabilní.
Když to spouští prostě permanentně jako nějakou inzulinovou prostě jako stopu, tak jako pro to tělo to taky jako úplně jako víš jako to nic jako potom nedělá, takže to odpočínek toho těla potom tam taky moc úplně nenastává. Takže v tomto duchu ať už ta kniha, která je jak QR kody propojená vlastně s těmi dýchánky, tak ty vysílání vlastně na tom YouTube kanálu Rostislav Vaclavek nebo jakýkoliv projektové věci je možné v té praxi vyzkoušet v těch pětí vlastně ohledech, které jsou propojeny tím dechem.
To je za mě jako ten ten klíčový element, který ale nebavme se o tom ve smyslu víš jako meditačním nebo hyperventilačním, ale ve smyslu funkčním, kdy jako opravdu ty regulace na úplně té toleranci na CO2 a spoustě věcí, které teďka třeba mraky lidí nebude rozumět, vůbec nebude vědět, o čem mluvím. Ale to je v pořádku ne?
Ty to nemáš vědět do haje. Jestliže je to pro tebe nové, a jestliže se prostě nikdy tvoje ego nezajímalo prostě o sebe samotnímto způsobem no to třeba můžeš objevit. A nebo se na to můžeš vyprdnout. A to je taky v pořádku, víš? To není o tom, že někdo něco musí. To je jenom o tom, že můžeš. Teda vnímám, že u toho dechu, když to úplně zase jako ze stručním, tak pokud třeba o tom vědomě teďkonovce, já nevím cestou v autobuse nebo v blaku se nějak přemýšlet, tak je to teda zjemění.
Tak je to snížení objemu rychlosti první věc jo. Že zpomalení a zjemění. Ano to je vlastně ta redukce dechová znamená, že to by se vlastně začne v krvi navyšovat jemně tlak CO2. Jemný tlak CO2, který se tam zvyší, jemně sníží saturaci kyslíku, což ty potřebuješ. Valna většina lidí má představu o tom, že hodně kyslíku je ten klíčový bonus pro to tělo.
Nikdy to tak nebylo a v biochemii jakékoliv procesy a v současné době i AIA, takzvaná AI, ti může krásným způsobem vygrcat ze všech studií, které relevantně dohloubky promluvují ve smyslu toho, jak biochemie dechu v těle funguje. Že CO2 je klíčový, naprosto klíčový hráč, který dává možnost uvolňovat kyslíku z krve do buněk.
Bez CO2 se to nedá udělat. Nedá. Nikudma. Nijak. A my jsme udělali z kyslíku toho hero a z CO2 jsme udělali toho supervillain, toho vyníka. Takže to ten CO2 je ten, na kterém je ta příčina založena. Ne na kyslíku. Kyslík je zboží, který se díky CO2 dostává z krve do buněk. Bez CO2 se tam kyslík nedostane.
Pokud ty na CO2 nejsi dostatečně tolerantní, to znamená nemáš tam takzvanou kontrolní pauzu dostatečně vysoko, což si každý může změnit změnit dýchánku číslo 18 a nejsi schopen vlastně jako přímo tento akt jako něco co pro to tělo hraje víš, že jako nějakou roli na úrovni energie, tak se to nemá kudy změnit.
Prostě ty to zahodíš, řekneš si, že ta situace je venku že se tam přece prodává 26 tisíc tobolek, tak si je prostě nakupíš nenahažeš to do sebe a prostě je cajk. Můžeš to udělat. A teď je ta otázka jo? Vem si, že mitochondrie je krp. Mitochondria je taková organela, kde se vyrábí energie v těle, 99% energie se v ní vyrobí, jenom 1% nebo 2% se vyrábí mimo tu mitochondrii.
A pokud do toho krbu nahážíš dřevo, to jsou ty doplňky jídlo a tak dále, ono může být sebe lepší, ale bez zapalky v tom krbu to dřevo bude smrdět prostě jako od rána do večera a nebudeš z něho mít vůbec nic. V tom těle v té biochemické reakci tou zapalkou. Je ten kyslík. Je to oxidant, který vlastně zapaluje ten oheň, který vytvoří to ATP, tu energii.
To znamená ty doplňky a to kvalitní strava, ona je důležitá nesmírně, jako to nikdo nepopírá. Ale bez toho kyslíku se prostě zapalit nedá. A ten kyslík se do té buníky, do té mitochondrie nedostane bez kvalitní tolerancenace odváv krvi. A to je ta klíčová věc, která je pominuta. A pokud tato příčina těch všech mechanizmů v tom těle na úrovni energie je pominuta, tak samozřejmě nemáš jak, víš jako udělat tu primární opravu.
Nemáš to, jak jako změnit. A tak prostě jako tam hledáš na těch dosledkových formách nějaké krátkodobé řešení, ale jelikož tu příčinu jsi nevyřešil, tak se stále opakují. Tomu se říkají o efekt. Hele co, protože mě přijde hrozně zajímavý že to by se podařilo teda v úzovkách jako nevratnou diagnozu nějak změnit.
Co takový… Ty třeba velký diagnozy, který trápí hodně lidí víš třeba cholesterol, o kardiovyskování. Jako jsou na tohle nějaký nástroje jak se třeba vlastně zacházet? Jako je to jako ne o diskuzi je to jistota. Tam jde jenom o to, ať by se to pochopilo správně, jo. Já jsem hypokalemi nevylečil. Tu hypoklemickou obrnu.
Já s ní pracuju způsobem, kdy ona není aktivní. To znamená nechává mě v klidu, to neznamená že ona zmizela. Já když prostě se sobě budu chovat jak prase a budu se přetěžovat prostě proto o tom mluvím, že jemnost víš i v tom projektovém činění, v jakémkoliv jiném, musí být s ohledem na tvůj vlastní zdraví.
Já mám velkou výhodu v úvozovkách oproti normálním lidem, že mi ta obrna to dá vědět vždycky když to podělám. Či ona se aktivizuje a říká, hele, Rostýku, ahoj tak tě tady zase vítám, jo, tak prostě jsi to tam zase prostě trošičku zajezdil jako spinem ven, tak jako pojďme se zase jako trošičku uklidnit a vrátit se jako k sobě, jo.
Ještě ten normální člověk to má jenom ve formě nějaké jako jemné plazivé únavy nebo nějakého stresíku něčeho a říká, to je dobré přesně, jo ten monitoring tam prostě není, jo. A jelikož je to chronické dlouhodobé no tak potom spadneš do nějakých autoimmunitního nemocnění, je to v háji, jo, ta chronice teď to povypíná.
Na druhé straně měníš lichování k sobě dlouhodobě ta norma o které jsme se bavili se vytváří jiná. Chemoreceptory, baroreceptory, veškeré snímače jako těch signalizačních toků ať už v krvi nebo v mozku, jí snímají nový akt tvého chování a toto vlastně snímají jako novou normu. Takže když to zjednoduším, není to o tom, že ty se o sebe týden postaraš a pak se zase na sebe vykašleš protože stačí ne?
Teďka zase můžu lajdáčit. Je to o tom, že ty pochopíš, že starost o sebe není starost ale je to radost ze sebe. Je to možnost vlastně se jako věnovat ve svém vlastním životě a všimnout si ho do konce toho života, aby ten život byl co nejdelší. Aby si ho prožil a vůbec si to všimnul, že tady jsi, jo? A ne, že budeš prostě jako na chvílu prostě jako někde jako fungovat víš, v vězení mentálním a že budeš považovat to, že to, že pro sebe něco uděláš jako za povinnost, která je jako rutinová hroznou věcí a to, že se na sebe vykašleš za svobodu, která ti dává možnost vlastně jako tady jako dělat něco jako navíc jo?
Mělo by to být opačně, jo? Že alkohol cigára… Mobil a sládké, jo, to není, že by si to měl zakázat. A mělo by, mělo by se tam pochopit, že jsou to věci, které tě vlastně odvádějí od možnosti vlastně jako být sám se sebou. Jsou to vlastně jako momenty, které vlastně ti dávají tak trošku jiný obraz vlastně o tom, kdo jsi, jo, díky látkám, které jsou v nich obsaženy.
No když to jako velmi teďka jako zjemím, já bych to řekl jako úplně jinak Mě to vlastně přizajímalo, já jsem tady v posledních dílech měl vlastně dvakrát téma závislosti že to přináší trošičku jiný pohled třeba vlastně na řešení jako závislosti. Jo, tam jako máme i dychanek, přijme, jak se dostat ze závislosti, dychanek číslo 6D, dechová fuze delta a možnosti vlastně jako změnit tu úroveň té závislosti do jiné.
Takže já jsem taky divěl, já jsem chlastal, kůřil jsem prostě, víš jako, chodil jsem na party, byl to takový ten klasický, víš, přes týden robíš, ne, a pateček a už prostě víš, měl jako neprospívalo, ale to by to nějak bylo na parku, jo, nějak jako prostě ti to bylo jako jedno, protože jsi byl v nějaké etapě, kdy jsi to řešil prostě jako jinak jo.
Akorát že v momentě kdy se to tělo dostane do stavu, když mu je fakt jako hodně blbě, já jsem třeba pištěle, otevřené díry prostě do těla, obrovské množství zánětů, prostě měl jsem 105 kilo, jako na svoji výšku, což jako není úplně jako žádná jako, jako výhra, a samozřejmě ta hypokalemia byla úplně brutální jako mentální nastavení na bodě jako šilenství v podstatě jako na skočení z okna a tak dále, tak si řekl, že tady to to.
Asi jednání uči sobě jako není víš to úplně jako právě ořechové. Takže to je za mě jako to uvědomění, že aby ti bylo dobře tak pro někoho to může znamenat že bude prostě kůřit do konce života. Že mu bude dobře Víš? A tak jako prostě si to podle mě znamená, tak jako co, tak to je prostě kůřek pro koply a hotové, tak jako co tam jako chceš víš, tady si máš umřít jako kvůli toho, že přestaneš kůřit, víš jako to je jako to, že my se nutíme, stejně jako u toho alkoholu, to není o tom, že ty se staneš prostě víš, že si zakážeš jako alkohol ty prostě přijdeš na to, že ho nepotřebuješ jo.
Ty dechové techniky které vlastně jako dávám jako možnost, ti dávají i náhled vlastně do vnitřního já dokonce tam mám i dechovou fuzi univerza, nebo smajla, které vlastně způsobuje na základě toho, že pracuješ s čišinkou mozkovou, generuješ tam nějaké opioidy kanabioidy ze sebe samotného, stejně jako DMT potom na tom topovém, na té topové úrovni, zažijíš rozšířené vědomí a zjistíš, že nejsi prostě jako jenom jako.
Jako to poleno, víš to fyzické já, a najednou ti jako věci, jako třeba alkohol nebo cigára, prostě přijdou jako úplná jako blbost, když si sebou sama nabídneš jako kvalitu, která je jako to pure happiness, naprosto v jiném ránku, v jiném balíčku, prostě víš a zjistíš, že jako fakt to sebepoznání a ten pohled dovnitř jako třeba, jako může být fakt zajímavá cesta, že to může být fakt velké diví město těch malých divů, na které chceš furt jít.
Pojďme ještě trošku to otužování strojná voda. Já třeba osobně, víš, jako kdybych chtěl spočítat kolik lidí mi to řeklo, že to je super, tak dobrý, já tam třeba furt nemůžu najít to svoje trošku vnitřní proč, víš že jako, když zkrátím se přes těch takových toho, vím že bych měl ale vlastně buď to jako chvíli vydržím rvát to přes tu disciplínu, protože teda to je můj zářek, než to, ale nikdy u mě se tam třeba nikdy nenašlo takovou tu, víš jako vlastně chci, nebo cejtím to, že bych měl.
Když jsem tvořil tu novou metodiku vlastně toho uvolnění, tak jsem vycházel z jedné věci, čemu se říká vlastně energetická duša. To je podle Ayurvedy je to určité nastavení, kde vlastně ten člověk třeba je nastavený, jako když jsi introvert víš a máš třeba jako takovou jako si tichá voda, nemáš tam tu asertivitu, tak vlastně jako je to v té Ayurvedě, je to vlastně něco čemu se říká jako váta, takový jako vzduch.
A když třeba já, jsem já jen lev, jsem jako extrovertní, tak nějako asertivně nastavený, tak tam je to jako pita, jako oheň jo. Ten oheň jelikož on hodně hoří v tobě tak vlastně on se do té studené vody může dostávat celkem často. A nezahasí tě to prostě, ta energie je tam jako přirozeně prostě přítomna.
Když to u té vaty, u toho člověka, který vlastně na to není nastaven tak ta voda je prostě jako velmi intenzivní, jde jako impact, je tam obrovský dopad energeticky na to tělo a ten člověk tam nemá co dělat prostě. Nemá tam být jo. A pro něho je možnost se otužovat třeba vzduchem, protože vzduch je 25 krát prostě méně invazivní než voda ve smyslu vlastně toho dopadu na to tělo.
Proto ty ve vodě bys měl být třeba za mě maximálně dvě minuty, takže to na tom storaném vzduchu klidně je až 50 minut. Pokud budeš jako redukovaně dýchat a budeš vlastně tam používat CO2, funkčním způsobem jako termoregulační mechanismus který drží tu teplotu v krvi v tom těle, což zase na to máme volně dýchanky všichni si je tam můžou najít na to otužování, jak to dělat na tom vzduchu Já začnu můžu střelat na 5 minutách, 10 minutách a Tam v té jemnosti se zase můžeš najít jo, kde i pro tu vátu ten vzduch, ta jemnost toho vzduchu tam bude naprosto přijatelná a bude ti to opravdu pomáhat.
Ta voda té vátě škodí, ona ji v tom impaktu v tom dopadu prostě uškodí a nezvládne, to nebude jí tam dobře a ona tam prostě nemá co dělat, jo. To znamená není to o tom, že plošně říkat, víš jako všem otužování vodou prostě prospěje, no neprospěje, prostě tak to není jako jo, to je jak kdybych zvěděl, jako veškeré plošné sdělení je za mě prostě jako grcačka prostě, je to nesmysl jo, když prostě budeš o všem jako říkat, že tady ta věc všem pomůže, tak to víš, že si na zajezdě, kde bys jako úplně jako by neměl jako jo, jo, vždycky je to vlastně jako by mělo být zohlednění tvojí vlastní schopností, tvojí vlastní historie, tvojí vlastních jako nějakých reaktivit toho těla, jo, to nikdo jiný než ty neví.
Jo, proto za mě to zkoumaní sebe sama je tak důležité, že to za tebe nikdo neudělá Ani ten doktor to neví. On má na to školu má nějaké prostě jako nástroje má nějaké mantinely, kterým je pověnován prostě se ti pověnovat ale v tom množství stejně, co tam, rozumíš přijdeš číslo 3786, tady máte recept, další, jo, hotové.
Žádný prostě přístup nějakého jako holistického rázu, tam ani nemůže nastat v tom objemu. A ty o toho nemůžeš do doktora čekat. Co můžeš si to… Tím systémem byt ty. A u toho otužování je to krásný příklad protože tam tu reaktivitu cítíš. Ona ti to dá vědět Ten chlad, to jsou základní tři informace, které by měly člověka zajímat To je chlad hlad a bolest.
A s tady těma třema informacemi, aby se mělo pracovat jemně, nikoli objemově, jo, oni jsou velmi důležité, je to vlastně ta cesta do toho jemného diskomfortu, kdy ti dávají možnost se funkčně adaptovat, jo, ale když ty s nima pracuješ objemově, to znamená do té bolestí, tak to úrvu prostě jo, kdyby mi to záběr přesně, jo, do toho hladu, nepůjdu tam jemně prostě, nedám si prostě třeba jenom nějakou jako třeba dvě jídla denně, ale hnedka tam prostě prdnu tří denní prostě jako půst ať mě to klidně položí, ale já to rozvládnu, no, zas tam jdeš úplně debilně prostě do toho, jo, žádná příprava, žádné adaptační mechanizmy nic, hned tam vletíš prostě jak bať se z dřeva kam a prostě nevíš, co se robí, jo, a třetí to je ten chlad, to znamená hlad chlad a bolest, takže ten chlad je úplně stejný jo, to znamená ty potřebuješ vyzkoumat nějakou možnost adaptace toho těla.
.hradeckralove Ty potřebuješ si všimnout, co to dělá, takže musíš začít vždycky s málem, musíš začít jo, máme tam prostě jako ty možnosti, jak to udělat ve sprše, jak to udělat vlastně v doma jo, jak to vlastně jednoduše začít jako, jako jenom jenom jako ťukat, víš jenom prostě do toho těla ťuka, že neonemocní, ne, protože když jako nemáš žádné ochranné mechanizmy vevnitř a ty ho hnedka jako, víš, jako vytáhneš prostě na nějakou to diskonformu na kary, ale tam nikdo není připravený, tak logicky prostě jako ono to energeticky nezvládne vpadne do dishomelostáze nerovnova, jo onemocní, jo, protože je na toho na něho moc, naložil z toho moc, jo, chceš najednou něco na co to tělo žádné nástroje nemá.
Za mě ta jemnost i v tom diskonfortu je základ proto ta knížka má nazev nejenom z Minci kde já začnu svědět věci, ale je tam dole napsané jemně, ale funkčně, jo že ta jemnost je za mě ta adaptační funkčnost, víš, která se pozapomíná. A když mluvíš o té bolesti, víš protože spoustu lidem to zní možná zvláštně bolest bereš třeba sport, nebo jako vlastně fyzicky nějaké hejbání se, nebo kde tam je ta bolest?
Já třeba když my jsme vlastně vytvořili ten systém fasciální či, tak já tam vlastně vždycky těm lidem říkám základní pravidlo. A to je, že vlastně vždycky, protože ten vnitřní pohyb je daleko důležitější než ten vnější. My se zase zaznáme na ten vnější pohyb. Základní pohyb člověka není chůze. Základní pohyb člověka je dýchání.
Dýchání vzniká na základě koherence jazyka, krku, bránice a panevního dna a způsobuje takzvanou migraci orgánu. To znamená když ty dýcháš biomechanicky správně, tak se to vevnitř všechno hýbe. Souvisí to s fasciálním systémem takže když ty uděláš nějakou rotaci, A v té rotaci se trváš a teď je to začne bolet jako víš, že už prostě to tělo to dál nepustí, jo vazy to nepustí, víš prostě jako je to možnost tvého těla.
A v tady tom momentě místo toho, aby ty si až šel přes tu bolest, tak začneš vlastně používat ten vnitřní pohyb To znamená začneš do toho protažení nadechovat do té části která vlastně jako ti dává stimul té informace, že to bolí, jo. Proto vlastně třeba existují techniky, jaké krokodily dýchání, které jsou vlastně základním jako modulárním aspektem bezpečného vlastně jako dýchání u sportu u vejdlifterů, u spiračů, jo dělali jsme s kulturisty prostě obrovské vlastně možnosti vlastně jako jak dělat ty i vysokou objemové sporty bezpečně na úrovni vlastně toho dýchání, které tam vytváří potom tu zónu toho válcového efektu vlastně jako vevnitř v tom hlubokém stabilizačním systému.
To je zase na další to je jako obrovské téma, jo, ale nikdy nechodit za mě, jako jo, já zase říkám, každý, ať si to dělá po svém, ale za mě nikdy nechodit přes bolest ale v… Nechat se informovat tou bolestí, na tom víš jako základu kde já se do něj dostanu a v tom se vlastně zastavit a začínat používat ten vnitřní pohyb s prostřednictvím fasciálního systému, prostřednictvím možností zase adaptace těch tkání, které v tom okamžiku, kdy ta informace té bolestí tam nastane, tak to je pro tebe známka, že se může v této zóně začít něco dít.
A jsou situace kdy vlastně ty máš být jenom v klidu a necháš to prostě zahojit, protože ten důvod té bolestí je jiný. Ale pokud se bavíš o nějaké flexibilitě třeba jako té fasciální sítě, tak si vím že to jsou kolagenové vrstvy které jsou prostě jako naskladané na sebe a když se k sobě chováš blbě, třeba dost často sedíš u kompu, Nebo prostě ten pohyb není jako kontinuální, tak je dobré vlastně jako tu fasciální síť rozhýbávat právě tím vnitřním pohybem, nikoli jen tím vnějším, což je dýchání, které vlastně jako vháníš do určitých častí těla a zase je to fasciální či se tam může každý vlastně jako vyzkoušet, je tam volně pro všechny prostě a může se to každý jako zkusit, jestli to tak je nebo není.
Jaký věci ty osobně děláš třeba nějak opravidelně? Víš, máš už nějaké v fózovkách svý rutiny, zvyky, něco bez čeho se neobejdeš? Přesně, jo, jsou to vlastně věci, které jako děláme i ve smyslu toho směru ven, takže pro mě je to používání toho redukovaného dýchaní jako integrální součást, protože to vlastně to neděláš ty.
To tělo se to naučí dělat to samo, fasciálně či dělám prostě každé ráno více méně, a ten je vlastně jako pohlad, protože vlastně je to věc kterou… Ti tam vznikne jako to čištění zubů, no. Rozdíl je v tom, že čištění zubů ti vyčistí prostě jenom ústní dutinu takže ten vlastně systém jako té, tím pracem s tím tělem ti vlastně umožní vlastně od hlavy až k patě to tělo protáhnout, jo, za pár minut.
Dělám krokodilí dýchání vlastně každé ráno, za mě prostě v přírodě to dělají všichni savci, my jsme na to pozapomněli, to je vlastně, že se jenom obrátíš již na břížko v posteli, když se zbudíš a vlastně párkrát si nadechneš vlastně na oblasti beder. Ta zadová fascia vlastně se rozhýbe a díky jejím propojení se zbytkem těla, tak vlastně začneš vlastně mít tu přechodovou fázi z toho když spíš 8 hodin a to tělo se nehýbe, se dostaneš do té kinetiky a ta přechodová faze, když tam není, tak se může stát že vlastně tě začnou víš jako hodně často lidí bolí zada a tak dále, což je ve valném většině způsobené nejenom tím že sedíš a nebo máš blbou postoru, ale že prostě ti chybí ta přechodová fáze mezi tím Ničím v tom spánku a tím ničím čemu se říká chůze, jo.
Takže vlastně jako, když podíváš na psa nebo na kočku, tak oni vždycky když se vzbudí, tak oni vlastně se vytáhnou, jazyk protáhnou se celý, nadechnou se celé to tělo až pak vlastně vcházejí. Je to intuitivní chování jo toho tvora. Protože prostě potřebujeme být brzo v robotě a rychle vlastně ty věci zvládnout, tak budi klap prostě a buď že já fičíš jo.
Takže to jsou vlastně za mě jako takové, víš jako věci, které už, už toto ani neděláš jakože bys z toho jako víš jako nějak jako musel uvědomit prostě to uděláš už jako normálně jako začátek jako rána. Dechové techniky v chůzi. Krátké dechové zádrže, jo, to dělám prostě na procházkách furt všude, jo, ta kultivace vlastně toho dechu.
Jaký zádrže při výdechu? Ano po výdechu, jo, nikdy nepo nadechu, jo, je to absolutně odlišná práce, kterou vysvětlujeme zase spoustě dýchanků a ty věci vlastně jako není to o tom že by si disciplinovaně jako voják v danou dobu přesně dělal prostě tu věc protože ty dny se liší. No jasně, mě jenom zajímalo, co si vlastně z toho víš, jako že to vnímá jako obrovskou paletu možností, co ty osobně si z toho vlastně vytáhal do těch do tý.
A potom jsou to vlastně jako ty parasympatické techniky před spáním, jo. To zase mám prostě jako víš co, třeba máme dechovou abecedu, to dělám s dcerou vlastně od jejího úplně prdělky, ona to má vlastně jako součást usínání a vlastně potom udělá jenom cvak a vlastně jako je okamžitě jako papa. A to je, jak se počítají ovečky, tak vlastně když jsme si říkali o těch parasympatických technikách, tak já jsem vytvořil dechovou abecedu, je to dýchánek číslo jedna a tam vlastně vydýcháváš ty písmenka, víš.
A když ty je vydýcháváš v tom Ocean Breath, ty písmenka s tím bejbatkem, tak vlastně nejenom že ho naučíš abecedu ale ten parasympatický systém toho dítě to reaguje okamžitě, tzn. když mu prodloužíš ten výdech v tom písmenku, tak on za chvilku prostě po těch 20 písmenkách třiceti udělá pat. A máš krásný vlastně jako modul jako velice funkčním způsobem vlastně okamžitě vlastně se dostávat do spání a můžeš to používat u sebe, jo, takže těch modulací vlastně jako je tam fakt jako spousty, protože každý jsme jiný a já neříkám v žádném případě, že dělám všechny ty věci, které tam jsou, protože bys prostě nedělal od rána do večera nic jiného, jo, ale prostě vybíráš si a to je ta paleta, jo, když máš hračky na pískovišti, tak si tež nehraješ se všema fut, ale prostě vybíráš si ty, které ti jako ladí a hladí a to je jako dělání u sebe.
Možná ještě na závěr mě napadá i něco na co si v poslední době třeba změnil názor trošku? Jako ve smyslu čeho, myslím. Ale úplně to může být cokoliv co tě tak napadne je to takový záludný. Víš něco, co jsi třeba před rokem myslel, že nějaké a teď se ti ta realita trošku posunula, jakože hele vlastně. Možná jo, jedna věc to je jako reaktivita vlastně lidí, to si myslím že se jako mění jako velmi zásadně a jako ne k dobrému.
Jo, za mě. Co se týče vlastně jako schopností, když je před dvěma lety dejme tomu teďka ten projekt, co byl vlastně, tam to můžu srovnat, byly vlastně reactivity lidí daleko menší, protože byli schopni si tu zodpovědnost vlastně za sebe převzít vlastně jako sami ve velké míře, protože ještě si dali tu práci s tím že vlastně víš to jako prostě udělají sami.
Takže teďka mi nějak jako stále více prostě připadá, že spoustu lidí vlastně spoléha na to, že buď to udělá AI, nebo to vlastně udělá někdo druhý, který to ví lépe než já a tak já se radši nebudu pídit protože by mi to prostě bralo moc času a tak je pro mě jednodušší vlastně se jako zeptat což za mě je prostě prušvých, jako je to obrovský Pruser, protože jestli že ty si budeš chodit pro radu pořád někde ven, tak tam to sebe vlastně jako tu zodpovědnost nikdy neobjeví, že jo.
A ta AI k tomu jako tak jako trošičku víš jako inklinuje jako dosti značným způsobem, že já nehaním, každý bude říkat pomáhat to tam tam tam, hej ať si to dělá jako co chce, jak chce. Pro nás jako třeba pro buty jako techniky dýchání, které jsou jako vědecky jako jediné na světě vědecky doložené od 60.
let minulostoletí tak je v podstatě jako velmi prospěšná, protože si to každý může prostě jako najít přes tu AI, že tam těch studií, kterých je zhruba 300, bylo reálně randomizovaných dvojitě zaslepených prostě uděláno za těch 60 let mnoho na úrovni dětí dospělých a že to není žádný prostě žvaz nebo jedna jak paní povídala, takže i v tomto duchu jako je to i je prospěšné, jo.
Míra za mě je. To slovo, které je na místě, že ten neprospěch je vlastně v té frekvenci a v tom objemu, v kterém se to používá, který prostě tam může způsobovat a za mě to je asi to, o čem jsem si jako všimnul hodně, že to jako těmi lidmi tak nějak jako začíná být hodně
prorostnuto, jako víš, že jako ta zodpovědnost tam nějak jako permanentně se nějak zmenšuje a přerůstá to jako na ten vnější jako segment té pozornosti oproti tomu vnitru no. Možná ještě na závěr z čeho jsi momentálně třeba nadšený? Ať už nadšený jsem z toho kolika lidem na druhé straně na sobě začíná záležet.
Že už je to tak v prdeli. Že vlastně jako ti lidi si uvědomují, že tady takhle to už dál prostě nejde, takže vlastně to je ten paradox toho celého, že jako tam, kam to míří, to na druhé straně může jako přinést něco, že to už je tak jako blbé, víš jako energetický. Ono tady jako hodně mám pocit víc co je, se to jako oddaluje víš ty dvě.
A tady toto jako si myslím že může být jako víš ta známka toho že to musí jako obrazně řečeno vejít do toho bahna, aby ten lechnín mohl vykvést nebo prostě do toho popela, aby ten fénix mohl zletnout, protože fakt jako bez té tmy to světlo prostě nezrobí, že jo. To prostě jako úplně nefunguje takže za mě tady toto jako může být jako takový jako zajímavý klíčový jako moment i historie jako v kterém se nacházíme, že to, co vypadá na jednu stranu jako hodně blbé, může být na druhou stranu prostě něčím co může zahajovat něco hodně zajímavého v těch lidech uvnitř.
Super, vlastně moc ti děkuju, já si myslím, že jsme dali spoustu takových jako v úzovkách, nechci říct nápověd, ale možná víš jako ukázali jsme pár věcí, který pokud se v některých těch oblastech člověk našel, tak si myslím že jako ví třeba teďkon pár věcí, který zkusit, který si proskoumat, který si vyzkoušet na sobě a doufám, že tohle pomůže pár lidem se teda v sobě cítit dobře a nějakým způsobem to trošičku ten svět posune do nějakého pozitivního rovna.
Děkuji Danko taky za pozvání a děkuji všem mějte se pěkně tady.
