Hlas mladé generace, který volá po udržitelném přístupu k životu. Cestou, již si zvolila k oslovování publika, jsou sociální sítě, především její instagramový účet shluk.bunek sleduje téměř 200 tisíc lidí.
Když to auto vyjede z této várny, tak z pohledu uhlíkových stopy vychází hůř to elektroauto. Těch problémů je víc a mě samotnou taky mrzí, že vlastně je jenom fokus na to klimat. Ten spalovák bude vždycky dál mu ty emise jako růst. U toho uhlíku, u toho CO2 je problém že prostě na tom ta ekonomika jako stojí.
Ta společnost na tom stojí. Byla to obrovská legislativa, která prostě v sobě obsahuje jakoby strašně moc věcí. Prostě jedna maličká věc je prostě přidělaný výčka. Fakt se ukazuje z těch dat, z těch sběrů na těch plážích, že ty výčka opravdu tvořily velkou část toho odporu. Ahoj tady Dan Tržilny, tady další díl podcastu proti brodu, kde se snažím inspirovat milion Čechů, k tomu, aby si postavili život v půlesech představ.
A mým dnešním hostem je Rozárie Haškovcová, známá na sociálních sítích i jako Zhluk Buňek. Rozárie je influencerka, nebo ona to poříká greenfluencerka, kterou na Instagramu sleduje skoro 200 tisíc lidí a věnuje se environmentální politice a tady těm tématům ohledně udržitelnosti zdravých planety, klimatu a tak dále.
Já jsem si rozáry pozoval, aby jsme prošli právě ty tématy okolem životního prostředí a udržitelnosti jak už to jsou elektroauta green deal, plastový nebo přidělaný výčka na plastových flaškách a spoustu věcí, o kterých jste možná slyšeli, ale vlastně je docela těžký zjistit ty zákulisí, zjistit ty fakta jak to vlastně je a neposlouchat možná nějaký výkřiky z politické scény, který to střílejí z jedné nebo z druhé strany.
Takže snažíme se tady ty věci trošku rozklíčovat, dát je do nějakého kontextu který se myslím, že se vám bude hodit ale mě zároveň hodně zajímalo o to téma, jak si mladý člověk, který má nějaký téma, který ho baví. Jak vlastně na tom postavit nějaké svoje živobytí a jak tu cestu životem vlastně postavit na tom, co vás baví.
To je takový častý déma proti proudu. A já Rozáry obdivu za to, jak se jí podařilo spojit ten svůj zájem s tím, co vlastně dělá, jak se snaží oblivňovat svět v souladu se svým syvědomím a nějakýma racionálníma vědeckýma výzkumama. Takže doufám že tenhle rozhovor pro vás bude inspirativní, ať už z té faktické stránky nebo z té lidské stránky.
Jdeme na to. Rozáry Haškovcová a.k.a Zhluk Buňek.
Vítěz proti proudu, ahoj. Ahoj děkuju. Já jsem si tě hrozně rád pozval, protože samozřejmě to téma udržitelnosti a změny klimatu a věcem, který se jmenuješ mi přijdou zajímavý a takový plný nepochopení mýtů a věcí. A zároveň mi přijdeš vlastně jako hodně inspirativní v tom, že se ti podařilo z nějakého tématu, který tě zajímá vlastně nechci říct udělat živobytí, ale jako nějakým způsobem najít ten svůj hlas a víš, jako dávat to do světa, což si myslím, že může být inspirativní pro hodně lidí, protože mám pocit, že spoustu lidí někdy v mladém věku třeba najde nějaký téma, který je zajímá a ty si říkají, tak to jako nikoho jiného nezajímá, nebo v tom se nikdy nemůžu uživit, nebo tak, tak mi přijde zajímavý, že vlastně ukazuješ, že ta možnost i v něčem co…
Já nevím, tě ve třinácti napadlo, že se budeš v fuzůvkách žívit tím, že budeš mluvit o udržitelnosti. No to asi ne, těžko, nebo možná jsem si jako vysněla, ale možná jsem tomu jako sama nevěřila. Hele, to téma udržitelnosti… Víš ty o tom tvoříš spoustu obsahů na Instagram a tak dále. Máš pocit že tam je nějaký téma, který nejvíc rozumuje?
Víš o kterém když uděláš post, tak je tam nejvíc hejtů, komentářů, nepochopení a tak dále? Jako Takhle nepochopení a jakože to rezonuje to jsou asi trochu dvě jiné věci, jako myslím si, že co nejvíc lidi mají rádi, je jako když to takový ze života že co já dělám pro životní prostředí že vlastně teď jsem vydala takovej vlog a vlastně jsem čekala, že to bude úplně, to nikoho nebude zajímat protože tam jako není žádná substance A můj kamarádi si vždycky dělají stranu, že hrozo tvoje video má vždycky jako deset takových že se to člověk může jak cibuly jako oloupat že já tam mám prostě takový věci, že jako každá věta něco znamená, každý slovo má ještě nějaký jako význam a teď prostě ještě co ukazuju v tom záběru ještě má jako další význam a že prostě úplně to jako komplexně vykonstruujeme na jako filozoficko-vědecká práce.
Což to není že takhle vydáleš telefon a říkáš čau prostě to rozhodně ne. A já tak říkala, prostě se na to vykašle, prostě úplně jako by jednoduchý video, kašle na to a já jsem říkala, ne, to prostě to tam není tanta substance, to se nikomu nebude líbit a je to prostě, neřekla bych jako nejvinálnější, ale prostě jako velmi se mu jako dařilo tomu video, takže jako lidi mají hodně rádi takový ten jako lifestyle, vlastně strašně jednoduchý, jako že vytřídila jsem odpadky a pak jsem se učila na zkoušku, takže mám doma jako nepořádek takže se tomu můžu jako nějak vztáhnout, že jako no jasný, to znám taky mám zkoušky taky mám nepořádek že jo nebo jako moje první takový virální video, jako první milion bylo, když jsem jako přítelovi vyhodila prkínko plastový a dala tam dřevěný a pro lidi to byl hrozný jako trigger, že jsem jako něco mu vyhodila a mě říká to nebylo o plastách, ale no jasně ale pro mě to bylo úplně jako nepochopitelný protože jako v mým Jako jak já žiju v mojí nějaký bublině, jako úplně normální, že přece asi tam musela jako být nějaká konzultace, jestli tohle je v pořádku.
A pro ně to bylo jako, že ty jsi prostě fury, ty jsi mu takhle vyhodila za jeho zády a on úplně byl takovej že co, že prostě to vůbec tak nestalo. No tak to bych řekla, že nejvíc rezonuje. Mě to trošku štve, protože jako já bych se chtěla bavit o těch větších tématech a tohle tam dávám jenom takový, jakože aby tam bylo teda nějaká řekněme, jako kulisa toho profilu, abych se tam taky jako ukázala, jako jaká já jsem jako člověk A potom z těch jako, že Řekněme technických nebo faktických témat, tak určitě elektroauta ty jsou jako velká rozbuška a určitě maso že nejí maso a vlastně, když kdykoliv se dotknu tohohle tématu, tak to prostě pro lidi je, tak jako je to hodně osobní, že to, co člověk jíme třikrát denně, tak je to takový, že se to týká každýho.
Takže to bych řekla, že jsou takový faktický témata, který se lidi rádi chytají. Ty elektroauta taky mám pocit, že, ale víš jako jsem přemýšlel nedávno, jestli vlastně ty elektroauta nebo ta podpora elektroaut nebo zakazování jako z plavacích motorů, jestli to výsledku vlastně nedělá pro to, já nechci to říct hnutinou pro tu udržitelnost jako vlastně víc škody než užitku.
Víš že mám pocit že vlastně spoustu Debat i vážně míněných o globální změně klimatu a tak dále, jako vidíš těch komentářích jako ty zkratky, ale nikdo nám nutí že si máme jako pořídit elektromobily, že vlastně mám pocit, že to jako jak se to vzalo, že to trošičku jako ty lidi prostě dráždí no. Jako podle mě to má víc úrovní, jako asi ta první teda je ten jakoby zákaz že se vlastně řeklo, že od roku 2030, pak 35, jako má být ten zákaz prodeje spalovacích aut, ale pořád v průzkumech veřejného mínění je obrovská část Čechů, která si myslí, že jako někdo jim jako sebere to auto potom tak jenom jako…
Pro rekord, takže tak to není že žádný auto se nebude brát, ale jde tam o to, že vlastně ty automobilky už nemají vyrábět ty nový auta spalovací. To znamená že stejně pak ještě v bazarech prostě strašně dlouhou dobu ty spalováky budou. Takže to není tak, že by zmizely a byly by zakázeny. Jde o to, že by se neměly vyrábět, což teda mimochodem teď byl nový návrh Evropské komise tenhle týden, který tohle mění, tak možná se k tomu dostaneme.
Ale… Myslím si, že ta debata k tomu hodně jako sklouzává. Zaprvé je to pro nás jako pro Českou republiku samozřejmě jako velký téma prostě je to obrovská část našeho HDP, obrovská část naší zaměstnanosti, takže je logický že to řešíme a jako správně, že to řešíme. A je jasný, že se to lidí dotýká, že z toho mají obavy, strach, je to prostě něco novýho, jsme lidi máme strach z nových věcí, máme z toho obavy, ale za druhý si myslím že tam taky se hrála určitou roli ten politický diskurs a to, že prostě ty politici to téma zůžili jenom na tohle téma a vlastně ty ostatní témata z toho Green Dealu nebo prostě teda z toho celého balíčku těch environmentálních politik vůbec nedostali ten prostor jakože o nich vlastně lidi vůbec nevědí a to je pak jako vlastně koho to je vina, jestli Těch politiků, že to málo komunikovali na druhou stranu můžeme si říct, tak lidi to možná nechtěli slyšet tak že jo, to je jako pějce slepice, nevím ale zároveň určitě v tom taky se hrály roli jako média, který jsou vlastněný jako fosilníma podnikatelama, který prostě na shval tlačí nějakej narrativ a vědí že ty elektroauta nebo auta budou jako problematický.
Ale zároveň pro mě osobně si myslím že Přesně tady ten, jako já rozumím tomu proč ten zákaz udělal, samozřejmě že jako jsou k tomu nějaký jako argumenty faktický, ale zároveň si myslím, že když se dělá nějaká politika tak je potřeba taky myslet na to, jako jak to bude přijatý a myslím si, že prostě přesně tady to jako by říct je pro obrovskou část lidí jako nepřijatelný a prostě pak to vyvolá ten silnej backlash, takže vždycky když se dělá nějaká politika, tak si můžeme říct, jako jo, tohle je nejvíc jako Nejlíp finančně výhodný, nebo tohle je nejlíp politicky výhodný a dívat se na to čistě technokraticky, jenom jako máme snížit emise, tohle je největší zdroj nebo rostoucí zdroj emisí, jako by pojďme to vyřešit, ale vlastně tam vždycky potřeba se podívat i na to, jako jakým způsobem to ta společnost přijíme, protože jsme v demokracii a prostě je tam ta zpětná vazba vždycky od těch voličů, takže no takže asi dvě jako roviny, že je nějaká moje osobní, že jako by si myslím že přesně to jako nebylo asi nejlepší řekněme záměr přestože ho chápu a druhá pak rovina je to, co se vlastně z té debaty o environmentálních politikách stalo jako nakonec no.
Jo, je pravda že já elektroauto mám asi rok a vlastně vůbec víš, jako nemáš potřebu o tom nikoho přesvědčovat nebo něco, je to takový to, tak až si to zkusíte, tak asi zjistíte, že to je lepší, jako samozřejmě vždycky ti ty lidi řeknou, no ale já jezdím 600 kilometrů každej den, ano, tak pak to pro tebe možná není.
To klidně jezdíš tě mě především úplně tak, jako kterou jí tolik lidí, který jezdí 600 kilometrů každý, že si říkám jako ty jo, vy jste tady jako řidiči Jo jo, jo vlastně, jako tyhle lidi se vždycky ozvou, ale máš pravdu že já vlastně, když do toho tématu šel tak hloupý Hlouběji tak zjistí, že Green Deal je nějaký desítky nebo stovky opatření a vlastně hrozně široká oblast.
A že ale vlastně dneska, když se koukneš na nějaký kolečlánek v Čechách o Green Dealu, tak ti tak vlastně ten jako fuzovkář zástupce nebo ten takový ten avatar toho jsou ty jako zápas polovacích aut. Jo přesně no. Takže a to je škoda, protože těch věcí tam je jako spousta a pak vždycky miluji, když někdo řekne, a proč děláme Green Deal a nevysozujeme stromy a jsme jako součástí Green Dealu a vysezování stromů, co mám říct, jako.
Jo, nemusíte plování budou a tak dále. Ano přesně tak, no. Ale taky si myslím, že ty elektroauta že to bude nějaký jako postup, že jako fakt vždycky v historii, když je nějaká nová technologie tak je k tomu nějaká skepsa a je to jako nějaký normální přirozený proces a když se bavím s lidma jako z těch technických oborů, kteří se třeba věnují jako udržitelnosti právě, já nevím jako z toho pohledu já nevím, elektrotechniky nebo tak, tak vlastně říkej, hele, jakoby je to ta technologie budoucnosti a A časem se ta technologie tak moc zlevní, že nakonec to bude to, co rozhoduje.
A vím, že moji kamarádi mi říkají, co mají auta že když si to počítají, takže jim velmi často vychází to elektroauto levnějcí na provoz potom I samozřejmě s tím nákupem. Tak když si koupí z druhé ruky, že jim to vychází líp Ale to, jestli máš elektroauto, tak to asi budeš vědět Jo, ale jako na druhou stranu je potřeba říct, že já mám vlastně ten úplně ideální, si myslím jako use case, na který to určený.
Já to mám vlastně jako to druhý auto, který je určený na popouždění po městě a ze zvesnice do města a zpátky Rodinný dům se soláry a tak dále. Takže tam si myslím, že vlastně vůbec není nějaká debata. Chápu že vždycky ty debaty jsou ale co my na těch sídlištích, kde to budeme nabíjet a tak dále. Takže tam jako je to složitější.
Zrovna u mě je to vlastně tak jednoduchý že… No jasně, tak to je to, co říkám, že jako vlastně v nějakých těch use casech už to teď vychází jako levněji, pak otázka co bude jako, jak to bude vycházet dál, protože ta učící křivka toho, jako, že vlastně pořád klesá ta cena těch baterií, protože umíme vyrábět jako účinnějc efektivnějc levnějc no.
No, ještě využiju toho, že vím že tohle téma máš docela na etí a Jeden z těch argumentů je, že vlastně elektroauta že nejsou ekologický, že když si vezmeš i tu, ten celý životní cyklus a výrobu baterií a tak dále, že to vlastně není žádná hit paráda a že máme všichni mezi těma v uzovkách 15 let starýma oktávkama.
Jak to je podle tebe? Tak má to zase asi jako několik rovin. Můžeme se podívat přesně na tu jako analýzu celého cyklu, kdy třeba vznikla minulej rok, to myslím byla analýza z Brněnské univerzity, která počítala vlastně auto, který se vyrábí v Česku a vlastně oni tam využili toho, že ta automobilka vyrábí jakoby ten sámej typ auta ale různý pohony že má jak plug-in hybrid, tak diesel, tak…
Petrol. Aha, benzín. Benzín. Tak jako by malá baterka, velká baterka a tím pádem má jako pět aut, který můžou porovnat který jsou vlastně jako stejný, jako v úvozovkách v tom, že jako by je to podobná konstrukce a vyrábí se v Česku a zkusili vlastně přesně porovnat ten cyklus, kdy jako absolutně to vychází tak, že na začátku když to auto vyjede z této várny, tak Z pohledu uhlíkový stopy to znamená CO2 klima tak vychází hůř to elektroauto, protože tam je velmi náročný ten proces získávání těch materiálů, těch surovin, pak se to musí samozřejmě zprocesovat pak se to musí vyrobit a ta výroba té baterie je zkrátka hodně náročná.
Ale pak ten rozdíl je v tom, že zatímco tady už proběhl u toho elektroauta ten složitý proces, ty rafinace a prostě ty přípravy toho lítě a prostě vytvoření, tak na druhé straně máme to ten spalovák, který bude celý jeho život potřebovat vytěžit, rafinovat, dovést na místo, dovést na benzínku, spálit v tom autě do vzduchu a jako by pořád okola.
Že to je ten jako významný rozdíl mezi tady těma dvouma, takže vlastně postupem času se to promění a vlastně v tom modelu, který oni tady měli v té studii. Tak to snad vychází, já si myslím že 40 tisíc kilometrů u té velké baterie, že po 40 tisících kilometrech i s tím že člověk nabíjí v českým Český síti, to znamená pořád částečně uhelný.
Takže tam brali i vlastně ten zdrojí energie který brala. Jo přesně tak. Samozřejmě že když to člověk dělá ze soláru, nabíjí tak jakoby už to je na nule, prostě už se to jako nebude zvedat. Ale ten argument je takovej že ten spalovák bude vždycky dál mu ty emise jako růst. Zatímco toho spalováku prostě se to bude spíš jako Čím bude čistší mix, tím to bude jako čistší.
Takže tam z pohledu ulíkové stopy je to určitě tak, že ten to elektroauto ve většině případů řekněme jako vychází lépe a samozřejmě můžou být různé jako odchylky, různé typy modely aut a pak jako jak člověk jezdí. Je tam samozřejmě spoustu proměnejch ale řekněme, že myslím si, že se dá zobecnit, že prostě to elektroauto z pohledu ulíkový stopy vychází lépe.
Pak je samozřejmě potřeba se podívat na to, odkud se berou ty materiály, kdy samozřejmě to je těžba lítě a těžba kobaltu, jak z pohledu toho že se musí prostě vykopat jáma do země, tak z pohledu toho, kdo tam pracuje, prostě často je to spojený fakt jako s problémem s dětskou prací s otrodstvím a tak, tak to je jako velký problém.
A tam je ale zase potřeba vzít jako na ty misky vach, že dobře tak musíme tohle vytěžit, je to problém a zároveň ale my to jednou vytěžíme dáme to do toho auta to auto bude jezdit Já nevím, 15, já teď nevím ty záruky se docela už prodlužujou, ale řekněme jako 15 až někdy třeba 20 let, pak klesne ta kapacita ty baterie a ještě se to dá využít jako na druhý život, že se to třeba člověk nainstaluje do domu, mám takhle kamarády, kteří si koupili elektrohotu, už úplně až jako, ještě než to vůbec jako se o tom začalo mluvit, tak už to mají nainstalovaný v domě, kdy to vlastně, že když mají sluneční den, tak to uloží do té baterie a na konci se to vlastně zrecykluje a může se použít znova.
Zatímco u té ropy to jednou vytěžíme zase, jakoby fakt ty podmínky budou dost srovnatelný podobný zase jako díra do země jako hrom, prostě ještě u toho ideálně třeba udníká nějaký metan nebo něco takovýho. Pak se musí zrafinovat, často se jako, že ho ropný tankery, kteří převážejí, jako obrovský lidi, kteří převážejí tu ropu vůbec jako na ta místa.
Takže tam je ten obrovský taky proces zatím. Takže jako dívat se jenom na to, že no ale podívejte lithium, podívejte kobalt Budeme se taky podívat na tu ropu, že jo. Takže tam jako je ten velký rozdíl i z pohledu bezpečnosti myšleno odkud bereme ty suroviny že jsme vlastně, to je možná se pak přesudeme k dalšímu tématu tak to nebudeme Jo pravda že ta geopolitika tam vlastně taky že jo to je jeden ten argument, jakože tvoříme si závislost na Číně tím že přestupujeme na elektrouta.
Přesně, tak dostaneme se k tomu pak, tak mám teď ještě do vysvětly tohle. Dobře do vysvětly, no. Takže na konci se to jako zrecykluje a vlastně už máme tu recyklaci těch kritických minerálů na úrovni jakože 90-95% a jako Volkswagen všechny tady ty automobilky už mají ty recyklační linky. Ten problém tam je v tom, že samozřejmě těch baterií ještě není jako tolik protože jak jsem říkala, ono to prostě slouží dlouho a pak ještě dlouho jako sekundárně, že jo.
Takže to je další věc takže zrecyklovat to jde, to je častý takový argument nebo takový mýtus, že to jako nejde, ale zároveň i ten vývoj těch baterií jde dopředu, že ono se ví, že to je problém takže jsou baterie, které už ten kobalt třeba vůbec nepoužívají nebo minimálně toho lítia taky jako už klesá jako množství toho lítia, který je potřebný na jednu baterii.
Mluví se o jako sodíkových bateriích jako alternativách, takže taky i tohle to tady ten vývoj jde jako dopředu, no. Je pravda že… Já, když jsem, když trošku odskučím jako celkově nějaký energetice, tak ta akumulace že jo ty baterky, mám pocit že jsou to jako dneska nejvíc brzdí, že vlastně lidi si furt myslej, hele, tak ten problém prostě těch udržitelných zdrojů je ta akumulace, je to, že co budeme dělat, když nesvítí a nefouká a tak dále.
Takže máš pocit, že se to posouvá vlastně ta technologie v tomhle? Jako protože, že jo ty auta jsou jako malá škála, ve chvíli kdy se posuneš tí velký energetice, tak vlastně těch baterií v fuzovkách potřebuješ jako následně víc Já jako nejsem úplně expert na energetiku, já to tady vyprávím jako co mám načty na ty videa co jsem připravovala s expertama, tak to zrovna bylo to téma těch elektroaut, ale tady to je pro mě jako těžký to, ale řekla bych jestli si správně pamatuju z mé hodiny geopolitiky, tak je to přesně tak, že to jako teď vlastně trošku v úvozovkách stojí právě na tom, že potřebujeme trošku jako zrychlitou akumulaci, kdy zase ale jako ta učící křivka ty výroby těch baterií jako naštěstí pořád, všechny roste nebo dnes, no?
Učící křivka roste asi.
Jo jo, jo Toho uhlíku, že proč všichni řešíme ty osobní auta když je to vlastně to malý procento a neřešíme tady nákladní dopravu, lodní dopravu atd. Jo, což já jsem si to vlastně dřív myslel taky jako proč teda chcete aby to v fůzovkách jako měnili si ty auta ty lidi a nemají to dělat ty jako velký firmy.
Vím, že ty jsi na to měla docela dobrý video, že vlastně i ty tankery se trošičku že se tam vyvíjí. To je možná jo, tady je asi víc věcí, které bych řekla. Tak zaprvé, když se podíváme na CO2 a teda odkud je máme, tak samozřejmě na prvním místě energetika, na druhým průmysl na třetím doprava z celosvětovýho měřítka, ale ta doprava je problém že třeba v Evropské unii, zatímco všechny ostatní odvětví se daří ty CO2 jako sněžovat tak u té dopravy pořád roste.
Takže tam je problém že se nám to vlastně jako nedaří tam jako tohle to řešit a není to zanedbatelné číslo, jakože z té dopravy když se podíváme na tu dopravu tak vlastně ty elektroauta teda pardon elektroauta ta osobní doprava tvoří největší díl Z té dopravy, z CO2 dopravy. Já jsem myslel, to je třeba nákladní, je to osobní?
Je to osobní, ta nákladní je hnedka zatím hnedka jako druhá, takže samozřejmě taky jako tvoří velký, tvoří emise, ale třeba ta námořní doprava tvoří 3% světových emisí, zatímco auta teď já nechci kecat jaký to je konkrétně číslo, ale řekněme, že to je třeba okolo deseti, že to je sedm, devět deset jedenáct něco takového.
A nákladní tři to neříkám že to není problém ale zase, jako většina nebo snad třetina lidí převáží tu ropu do těch aut zase, takže jako pak je to, že vlastně bychom tím vyřešili takzvaně jako dva v jednom, kdybychom přešli na nějakou udřitelnější dopravu. A pak třeba letadla tvoří jednu nebo dvě procenta jako světový dopravy, takže i tady ten obrázek je trochu pochromanej A to je právě ta další věc kterou jsem vlastně chtěla říct a nestihla jsem, že u těch aut my neřešíme jenom CO2, to znamená to, co dělá tu změnu klimatu ale my tam řešíme i to, co vzniká tím jako, že nedokonalým spalováním, to znamená dusík NOx, jakože obsidy dusíku a taky prachový části CPM 2,5, který řešíme z toho pohledu co nám to dělá jako na zdraví a že se to koncentruje v těch městech, hlavně že není to úplně problém jako někde…
Na menších městech ale jako v těch větších je to fakt problém že tam ta koncentracie je fakt vysoká a my to dýcháme a potom to má jako velký zdravotní dopady a důsledky, což je i jeden z důvodů, proč Čína začala do toho šlapat, protože tam prostě začaly být ty města úplně zahalený tím smogem a v ten moment už i v autoritářském režimu prostě lidi začnou jako si na to stěžovat a oni věděli, že musí něco udělat, aby si udřeli tu moc.
Na to jsem četla právě knížku China Goes Green, že to byl jako jeden z těch jako spouštěcích momentů, proč Čína začala vlastně to řešit vůbec nějakou jako udřitelnost nebo přechod na ty čistý technologie. Takže to je jako další efekt kdy ty elektroauta tím že nemají výchůk tak tam tady ten problém odpadá.
Jasně pořád tam je problém s otěrama z pneumatik. Někdo telefona.
Ano. Pohodě.
Tak já to řeknu znova, že u těch elektroaut to odpada. OK. Kdy u těch elektroaut tady ten problém odpada, protože tam není ten výfuk, ale samozřejmě je tam třeba pořád problém s otěrama z pneumatik, takže tam jako ne… Jsme neviděli, že je problém otěry v pneumatik. No, protože to je guma takže to je plast, takže to je jako jeden z největších zdrojů mikroplastu a pak to dýcháme, no.
Fakt jo? No, že patří to zmásta mezi jako top 3 zdroje mikroplastu, no. Pamatuj si tě další dva. Jo tak je to oblečení syntetický, takže jako polyestr, já nevím, nylon, akryl, všechny tady ty jako látky plastový. A co by tam mohlo být to třetí důvod To je v pohodě. Nečekám že máš všechno o hlavě úplně. A potom to jsou vlastně cokoliv co je z plastu, tak vlastně jako v nějaký moment bude vždycky ten plast taky se z něj otírat.
Člověk to vidí na podrážce boty, ta bota je gumová a člověk ví, že po nějakém čase zmizí ta podrážka a tak kam asi zmizí. Ona se prostě odřela o zem a tím párem je všude kolem nás. Takže to je taky problém, ale to mají ty spalováky stejně. Takže samozřejmě že elektroauta nejsou jako úplně dokonalý řešení bez problému, ale odpadá tam třeba ten problém těch právě výfukových emisí.
Takže a to se právě řeší u té námořní dopravy, kdy takovej ten článek, který jednou za rok vždycky obletí internet, že prostě jedna loď udělá snad tolik emisí jako milion aut nebo něco takovýho kdy Tam se mluví o těch emisích právě buď síry, anebo dusíku, teď nevím vždycky ale jiný emise. Ale tím že lidi často slyší emise, no tak jasně klima, tak si to nespojí, ne respektive si to právě spojí, přestože to tak není.
Takže tam potom v tom videu vlastně říkala, že i tam se děje progres, že vlastně byl, se se domluvili celocvětově, že se přestane používat, nebo že se sniží míra jako síry v těch palivech pro námořní lodě, což tak stalo, to zase vyvolilo jiný problém ale to nevadí, no takže tam, nebo vadí, ale to je další diskuze.
No no, ale doufám, že ti nevadí že budu trošku skákat sem tam, ale když se bavíme o těch… těch emisích, a teď už jsi říkal CO2 a spoustu jiných plynů, víš je problém v tom v fozovkách jako zjednodušení všeho na CO2? Jo, protože ono ta problematika je samozřejmě trošku složitější a jako vím že tohle je trošku odbočka, ale vím, že jako i Bill Gates, že on nedávno řekl, pojďme prostě jako přestat trošku měřit jenom to CO2, pojďme měřit nějaký lidský well-being, nebo něco takového.
Já vlastně přemýšlím, jestli to v úzokách jako zjednodušení téhle problematiky na to CO2, jestli to taky není jeden z těch důvodů, pro ty lidi je to vlastně těžko pochopitelný, protože víš jako prostě CO2, nějaký neviditelný plyn. A ještě ho známe z fotosyntézy, že přece to dejchají ty kytky a my to vydechujeme snad ne?
Jo, jo a samozřejmě já jsem viděl i ty názory že vlastně víc CO2 znamená, že teda budou růst víc kytky a pomůže to obnovit dnešní pralesy a tak dále. Takhle, jako těch problémů je víc a mě samotnou taky mrzí, že vlastně je jenom fokus na to klima vlastně je definovaných nějakých jako devět řekněme, kritických, jak to říct, nějakých jako Odvětví toho ekosystému, který dělají ten ekosystém stabilní a klima je jako jedna z toho.
Takže tam jsou problémy jako chemikály, které se dostávají do přírody, pak je to třeba problém jako ten právě flow toho dusíku, právě třeba kvůli zemědělství, pak je to novel entities, to znamená právě ty plasty, mikroplasty a tak. Takže těch problémů je celá škála a právě často třeba se lidi zeptáte, no tak co děláte pro klima?
A oni ho řeknou, přijď jim odpad.
Všim ale my netřídíme kvůli klimatu, ale třídíme kvůli tomu právě, že máme moc toho odpadu a to je jako jinej sice provázaný, ale jinej problém. Takže jako určitě mě to vždycky mrzí snažím se právě jako tam vkládat i ty jiný řekněme perspektivy. Na druhou stranu my potřebujeme podle něčeho ty věci měřit a prostě to CO2 nám tohle umožňuje, že my to můžeme dost dobře změřit a můžeme si říct číslo tady, číslo tady, tohle se snížilo, tohle je větší, menší a můžeme to nějak vůči sobě porovnat.
Takže třeba měla jsem, já jsem teďka měla vlastně semestr jako počítání uhlíkový stopy a tam byla slečna z Brazílie, právě tam řeší ty deštní pralesy ona říkala, že jako, no že přišla na ten předmět protože s tím nesouhlasí, protože si myslí, že to je úplně špatná metrika a že jako hlavně v té Brazílii to je jako téma že tam nechtějí počítat tu uhlíkovou stopu ale chtějí počítat nějakou jakoby environmentální stopu jako celkovou což je spíš ten life cycle assessment, teda to Ta analýze toho celého cyklu, třeba nějakého toho výrobku třeba elektroauta.
Ale tam je prostě problém v tom, že jasně že je biodiverzita hrozně důležitá a voda je důležitá a jakoby všechno ale zároveň my, když prostě potřebujeme udělat nějaký výpočet, tak je to prostě jednodušší pro to, abychom vůbec mohli se nějak posunout, prostě to na něco spočítat. To samé že má někdo problém s tím, že proč se všechno počítá na peníze, že vlastně i to životní prostředí ekonomové přepočítávají na peníze, že třeba…
HDP třeba tak. Přesně tak, že vlastně když počítáme, že tam jsou často ty ekonomické argumenty toho že se bavíme o tom… Jako jakou škodu udělá CO2, jedna tuna CO2 v budoucnosti A vlastně někdo by mohl říct, že to je hrozný, vy se zaměřujete jenom na peníze, proč to počítáte na peníze. Ale prostě my potřebujeme nějakou měřitelnou jednotku na základě kterými můžeme ty věci proti sobě prostě porovnat.
Potřebujeme nějaký číslo. Takže já to chápu a určitě bychom jako já sama prostě se snažím do té debaty vnášet i ty jiné perspektivy než jako je to CO2 a není to určitě jedinej problém Jo, máme jich jako spoustu jiných problémů který bychom mohli řešit, ale zároveň jako je tam potřeba se na to dívat pragmaticky, že my prostě potřebujeme nějaký číslo kterýho se můžeme držet a prostě ho vůči něčemu porovnávat no.
Je pravda, že i já nevím, lidský zdraví se dá jako přepočítávat na peníze. A zprostu lidi to možná jako pobouří, ale prostě samozřejmě ty pojišťovné jako vědí, kolik je stojí, nevím, člověk s rakovinou. No přesně tak, tak to je právě jako ta cesta do té ceny toho uhlíku se počítá i právě přesně tohle to, že jaký množství lidí třeba jako zemře kvůli nějaký klimatický katastrofě a vlastně kolik třeba ty lidi by mohly teoreticky jako přispět do toho rozpočtu třeba kolik by mohly jako přinést ty ekonomice.
A přesně, jakoby je to hrozný, že počítáme lidi na peníze, ale zároveň je to něco podle čeho my můžeme To kvantifikovat. Jo, jo, jo, takže chápu, takže prostě CO2 je nějakej jako, není to jedinej problém není to jedinej problém klimatu v fuzovkách, ale… Že klima jako není jedinej problém a zároveň i jako klima samozřejmě tam má jako, tam je i víc kleníkových plynů, ale zase my přepočítáváme třeba metan na CO2 equivalent, že vlastně třeba, když člověk kouká na moje video, tak vždycky je tam napsený E k V u každého CO2, jako by, je to tam jenom proto, že prostě proto, aby to bylo správně, ale jako všechny vlastně se přepočítává na E k V, prostě na ten equivalent toho toho CO2, protože zase jinak by to bylo úplně nemožný jako změřit, takže se to přepočítává no.
Hmm. Proč tě tohle téma furt tak baví? Hele pro mě to je prostě celoživotní téma a že proč mě tak baví, jako asi jsem tvrdohlava do nějaký míry. Já jsem, když mi bylo patnáct, nebo mě celý život někdo říká, že no to počkej až vyrosteš, tak uvidíš tu realitu a přestane ti to bavit a pak prostě budeš mít jiný starosti a budeš se jít zajímat o jiný věci, prostě to tě přejde určitě.
A mě bylo asi patnáct a já jsem si říkala, ne, jestli se někdy zradím, tak prostě to bude moje největší osobní zrada a já jsem se objednala ke svojí kamarádce, aby mi udělala tetování a dělala mi to prostě v patnácti na gauči prostě jehlou a nechala jsem se tady takhle vytetovat větvičku Nechala jsem si vytetovat to a řekla jsem si, že to je pro mě, že jestli mi bude 40, tak vždycky, když se podívám do svýho zrcadla na to tetování a uvidím že nedělám životní prostředí, tak uvidím že jsem samou sebe zradila a že jsem přesně jako ty všichni dospěláci, kteří mi říkali, že to nemůže bejt.
Takže jsi mládá dětská touha. Jsem do toho prostě zafasovaná, ale ne, tak mně to prostě přijde důležitý a je to důležitý A zároveň bych jako neřekla, nebo byla jsem v jedné debatě, kdy to bylo jako, že no tak, že přece chceme dělat to, pro co máme vášeň A já jako, Vlastně nevím jestli tohle je moje vášeň, že moje vášeň možná hraní na klavír vážná hudba, tanec, tak to je moje vášeň, že takový to, co člověk dělá, protože prostě vyloženě je proto vášnivý a mě to téma samozřejmě zajímá a samozřejmě příroda je velká část mýho života, ale je to takový že věnuju se tomu protože to je potřeba, protože to je důležitý, že tam není to takový to, že někdo je designer a má rád oblečení a rád dělá módu, tak to je vášeň.
Ale jako tohle pro mě je to důležitý a je to samozřejmě do nějaký míry jsem ohledně toho jako vášnivá nebo jako passionate, ale není to samozřejmě tak, že bych… Jo jo že volím čas, jo, jo já to chápu jo jako… Prostě mě to přijde jako důležitý a prostě potřeba a tam to pro mě jako vlastně… Takže toto je pro mě ten důvod proč.
Mě u tohohle tématu už trošku zajímá, protože vnímám nějakou hranici nebo hranici. To, že to je důležitý na tom se myslím že shodné každý, kdo na to tady kouká, víš a pak na druhé straně to u některých lidí jde až do jako vlastně aktivismu. Jo a já vlastně jako myslím si, že každý si v sobě hledá nějakou tu hranici jako vlastně kde chce bejt, protože vnímám u některých těch lidí, který třeba znám, který jsou hodně až do jako takový ty aktivistický takový takový jako ten smutek, víš jakože on to nikdo nechápe, on vlastně nikdo nekonci neuvědomuje, jak velký problém to je a takovou deziluzi.
Jo, jo, tak já bych říkla, že jsem aktivistka, jako mně přijde, že v Česku to má hrozně jako negativní konotaci a já se trošku snažím od začátku jí jako rozbít, že o sobě to vždycky říkám vždycky v rozhovoru se mě ptají, jak chcete být pojenovaná jsem jako aktivistka až pak jde ta influencerka, že já se snažím to jako rozbít, protože mně přijde, že ta aktivní občanská společnost je strašně důležitá a že vlastně možná jako ta…
Pardon, jsem se vrátila, teďka jsem půl roku nemluvila česky. Nějaká ta legacy, jak se řekne legacy, jako nějaká odkaz Václava Klause, který tady jako vlastně brojil proti těm aktivistům spoustu let, tak v nás prostě zanechává tu pachuť ale jako bez aktivistů bychom neměli demokracii a nemohli bychom tady si povídat o životním prostředí.
A právě, že jako aktivisti za životním prostředí se hráli obrovskou roli, třeba při té změně režimu v 89., kdy to vlastně bylo jako, že člověk Velká část disidentů byly právě environmentální aktivisti. Takže já se hrdě hlásím k tomu odkazu aktivismu, ale samozřejmě, že chápu, že většina lidí si představí aktivistu jako toho který se jde přilepit, hodit omáčku na obraz a tak, tak je to nějaká škála asi toho aktivismu.
Některý lidi říkají, všechno je v háji, jedinej způsob jak to zachránit, je prostě opravdu jít udělat nějaký vyložený čin trestnej, že prostě jít vybouchnout nějakou elektrárnu nebo něco takového, tak to je nějaký úplně, že extrémní forma toho aktivismu, potom máme ty lidi kteří jako přesně budou to házet tu polívku, protože jsou vlastně frustrovaný, že mají pocit, že už nevědí, jak na to téma mají víc upozorňovat.
Rozumím tomu protože prostě ty data, grafy, máme tady už roky prostě, mně bylo šest, když jsem se o tom dozvěděla a už v té době to bylo velmi dobře popsané, vědělo se co a jak a vlastně už tak dlouho jako se o tom furt mluví, ale vlastně velmi málo se dělá, takže já rozumím tomu zároveň si nemyslím, že to je dobrá strategie, A pak jako je to druhý konec spektra toho že aktivista je každej, kdo prostě já nevím, doma zařídí biopopelnice pro barák, protože aktivně napíše na úřad, nebo aktivně napíše na SVJčko, jako pojď mi to udělat.
Takže jako pro mě aktivismus jako nemá tu negativní konotaci, ale vlastně nevím, co byla ta otázka byla vlastně… Mně se občas nepropadá že víš, v úzovkách jako depresie s tímhle. Jo, tak určitě jo. Samozřejmě že to je hrozný, jako já jsem měla teďko půl roku klimatologii, jako my jsme měli úvod do klimatu jako za nějaký úvod do fyziky.
To je prostě strašný, jako je to hrozný a právě že přesně že já to ještě hodně učesávám do těch videí, že já se snažím jako prostě nebejt ten alarmista a říkat jako by ty největší katastrofy, ale zároveň jako… Ty vyhlídky nejsou super a jako samozřejmě že tomu jako propadám a možná jako není nejhorší ten problém, protože my ty řešení jako máme na té technologické, teoretické rovině, že my jako, kdybychom byli ty technokrati, tak jako prostě problém řešení vyřešeno, ale pak tady máme ten jako obrovský problém toho že máme nějaký lidi kteří na to nějak reagují a třeba nechtějí tu změnu udělat.
Máme tady společnosti máme tady a teď jako by vlastně to je pak ta geopolitika přesně, že tady máme jako x hráčů, každý má svůj zájem a teď jako ten člověk který je v té politice, což jako já se o tu politiku zajímám, studují, tak studují to jako uprostřed a jste jako, oni chtějí tohle, oni chtějí tohle, tady to je jako by ta realita ty fyziky, tady tohle to a teď prostě to člověk jako musí dávat dohromady nějaký jako kompromis a teď nikdy to není ideální pro nikoho, že jo, vždycky to je nějaký kompromis uprostřed a to je na tom to jako hrozně dep depresivní to, že vy jako víte jak strašně je to jako komplikovaný a jak strašně je to jako neřešitelný ne na ty technický úrovni na ty technokratický a na ty jako kompromisy Politicko-společenský úrovni.
Takže jako určitě ale jako já si vždycky říkám, že ten můj mindset životní je takovej že kdybych propadala nějakým jako depresím, tak nic neudělám. Takže jako musím se aktivně starat o ten svůj jako taky well-being, o to, jak se cítím a vlastně to, že něco dělám aktivně každý den, že v tom pracuju, že to je jako moje práce, tak mě to uklidňuje.
Řekněme že já dělám maximum a samozřejmě se nechci nechat uchlácholit jenom jako, že jo, já něco dělám, tak dobrý. Tak snažím se prostě to dělat co nejlíp, co nejefektivněj, co největším impactem, ale to je to, co mě jako udržuje v tom optimismu, že vidím jaký množství lidí na tom prostě pracuje a nejenom jako v Evropě že mám na tom oboru, je snad třetina, čtvrtina lidí jsou mimo Evropskou unii a prostě tam s náma studujou a teď tam přináší i ty jejich pohledy z toho zahraničí a to je jako…
Taky velká věc no. No ty jich pohledy musí být jako asi výrazně možná intenzivnější, ne? Víš protože já mám furt trošku pocit, že problém toho tématu je, prostě jak my jsme tady v tom mírný pásu a vlastně ty změny tématu moc nevnímáme. Víš jako tady je vlastně, jak jako… Jo hele, jako dopadá nás třeba sucho.
Jakože vlastně to si hodně lidí uvědomují, jako zemědělci, obzvlášť že prostě to sucho jako je, že jako obzvlášť prostě v tom zemědělství to problém je, ale málo kdo si to propojí s tím že To je tou změnou klimatu, že člověk vidí jako, že sucho změna klimatu, jiný dvě věci, ale přitom je to propojený. Takže na nás to má jako dopady, ale samozřejmě, že ne tak řekněme ničivý a extrémní, že nejvíc to odnášejí země, který naopak jako historicky udělali nejmín těch emisí, takže prostě nějaká jako Mozambik, Senegal, tak to jsou prostě země na který to dopadá úplně brutálně, že prostě některý ostrovy už museli jako evakuovat se jako v oceány, vlastně Austrálie Nové Zélande poskytují jako víza.
Pro dáve lidi z těch ostrovů, protože… Se tam zvyšuje hladina oceánu. A plus i víš jako ty, mám pocit ty extrémy, že ty přírodní katastrofy které teď nedávno byly na mém záplavě Sri Lanka, Vietnam, Tajsku jako obří, mám pocit, že tady to vlastně ani neproběhlo, nebo já se přiznám že se tak jako nesleduju tolik toho ale jaká jsem ani nezahlíd, že by někdo se všimnul, že na Sri Lance byla největší katastrofa od tsunami vlastně Víš, že vlastně mám pocit, že jasně, tak tady máš sucho, anebo máš víc dní, kde je jako třicítky a ty lidi furt jako není to tak alarmující, není to tak jako, že hele, vlastně nám jako povodeň se brala barák.
Tak myslím si, že lidi jako vnímají to, že třeba jako Vánoce už fakt hodně dlouho nebyla na sněhu. To je pravda. Jako fakt hodně dlouho. A že teď moje kamarádka že je v Krkonoších tak říkala, že tyjo já jsem tady prostě v tričku. A to je prostě šílení, je prosinec, já jsem v tričku. Takže ale je to takový že přesně taková ta žába, která se vaří pomalu, že prostě člověk to tak jako, že jo, dobrý něco se jako děl, vlastně nevidí to jako takový problém.
Ale jo, oni to vidí určitě jinak. A je vtipný, byla jsem s kamarádkou právě z Jižní Korei a ona říkala, normálně víš, co se mi stalo? A já říkám, co? A ona, normálně za mnou někdo přišel a řekl mi, že proč bychom, jako proč by Evropa měla něco dělat když jako Jižní Korea, když Ázie a tak. Chápeš to? A já říkám, na tom se tady vyhrávají evropský volby, jako.
Jako znám to, znám tady ten argument. A ona, ano, ale přijde ti to,, ty to je úplně hrozný jak tohle někdo může říct protože vlastně… Tam je, nebo jak ona na to nahlíží, je vlastně že my máme nějakej můžeme koukat na to klima jako na nějakej jako rozpočet, že vlastně my jsme si teda řekli, že chceme udržet to oteplení toho klimatu o 1,5 stupně Celzie oproti té předindustriální době a Tady to je politické rozhodnutí, ale vychází to z nějakých závěrů IPCC, to znamená prostě obrovská kvanta studií klimatických.
Ale řekněme, že to je zhruba ten threshold, kdy pořád to klima ještě, že se tady bude dát žít a ty extrémy ještě nebudou tak katastrofální. No a my víme že do toho 1,5 můžeme vypustit nějaký obnos emisí. A problém je v tom, že ty emise není to tak, že my to tam vypustíme a ono se to jakoby zmizí a že každý rok začínáme s novým listem.
Ono to tam je, že prostě už od té doby, kdy jsme začínali s těma prvníma párníma strojema, tak v podstatě už tam u toho prvního spolování uhlí pořád tam je to CO2 v té atmosféře. A to znamená, že je jako kumulativní problém, že oni se tam kumulují ty emise. A tím pádem ona to vidí jako, že vlastně… My jako v té Evropě v severní Americe už jsme měli tu možnost se industrializovat už jsme měli možnost tu svoji jako úroveň komfortu a životní úroveň jako zvednout na nějakou úroveň a už jsme využili velkou část toho budžetu toho rozpočtu toho uhlíkovýho, tak jako na to nahlíží, no tak teďka nás snad jako necháte taky se jako snad posunout prostě na tu úroveň životní standard a ne, že nám teďko jako vy budete na nás ukazovat prstem, když vy jste si tady jako už půlku toho budžetu jako vyplácali a vy teď jako budete nám říkat, že my nemáme sněžovat.
Tak jako podle mě tohle je hrozně tohle podle mě je jako úhel pohledu který úplně chybí v té debati u nás že přesně to velmi často jako, proč my bychom se omezovali když oni a vlastně ten její pohled by úplně jako, že no chápeš to, že mi tohle někdo řekl prostě rozumíš tomu a já říkám. Jo, ono to je trošku jako filosofická debata, která přesně, víš jakože část lidí na tohle samozřejmě řekne, a tak to normální, že jsou nějaký silnější a slabší a my jsme teda ty silnější, tak proč bychom se měli uskromňovat, aby se z těch slabších staly ty silnější, víš.
No není to jednoduchý, jako to téma není jednoduchý ta transformace není jednoduchá, ale zároveň se nemyslím, že to jako musí být tak, že jako my se budeme mít hůř, aby oni se měli líp, že to tak jako není, že vlastně už jsme na tom technologicky tak, že jako můžeme vlastně, že dokážu si představit scénář, ve kterém jako snižujeme ty emise, ale nejenom emise, jo jakože nezůstáváme u toho klimatu, že se prostě zlepší to životní prostředí, mám to říct znovu?
Ne, ne půjde. Dokážu si představit, že se zlepší Zlepší to životní prostředí a zároveň se budeme mít jako líp a bude se nám jako líp žít že to není jakože buď a nebo, což se nám snaží velmi často jako prodat někteří právě… Některé zajímavé skupiny, ale samozřejmě že to není jednoduchý. Samozřejmě že se může stát že to úplně pokazíme a prostě bude to katastrofa bude to hrozný a to je samozřejmě něco, čemu se snažím jako předejít že jo co nechci, aby se stalo.
Takže no, tak to jsem jenom chtěla, že to nemusí být tak jako že tak my se jako uskromíme, jako aby vy jste byli v pohodě ale spíš jako Měnit spíš to, jakým způsobem my jako společnost fungujeme, jak nás posouvat dopředu nejenom v tý životní úrovni, ale i v tom, nebo ono to souvisí, že jo? Čím má lepší člověk životní prostředí, tím má lepší životní úroveň, že jo?
Mně přišlo zajímavý, já jsem pár let zpátky dělal vyloženě podcast o energetice a za ty roky jsem tam měl fakt jako lidi od Greenpeace po těch nejvíc konzervativních politiků nebo různých zástupce teplárenských združení a tak dále a přišlo mi vlastně zajímavý, že ty lidi se jako v 70% vlastně všichni docela schudli, ty co jako, víš co, jako znají ten problém a všichni ti samozřejmě řeknou, hele, my všichni samozřejmě chceme mít jako fajn přírodu a tak.
V čem jsem viděl ten jako rozdílný pohled je možná přesně v tom, jako jak moc nás to má bolet v pozůvkách, jak moc si máme utáhnout opasky, protože ono samozřejmě je to nějaké utahování opasků, že jo ono by bylo jako nejlevnější tady vlastně pálit úhlí do nakonečna, dokud tady je. No tak těž jako tak ono na druhou stranu To uhlí my ho máme nějaké omezené množství a vlastně by to pak znamenalo, že bychom museli přesunout třeba ostravu někam jinam, abychom si mohli to uhlí vytěžit.
Takže těžko říct jestli to je opravdu to, co nás povede k té nejlepší prosperitě. No ale samozřejmě že je důležité si uvědomit že ta naše společnost stojí na tom spolování uhlí, že velmi často se dělají takový jako, že no podívejte na ozon, ozon jsme přece vyřešili, protože to bylo ale pár jako chemikálií, který byly v lednicích, který se vlastně dali jednoduše jako vyměnit a v podstatě stačilo je zakázat a dobrý Čína teda to furt jakoby vypouští, ale už aspoň to není tohle ten hlavní problém že v ovozovkách ten ozon to ozonovou vrstvu jsme jako vyřešili.
A, ale u toho uhlíku, u toho jako CO2 je problém že prostě na tom ta ekonomika jako stojí, ta společnost na tom stojí a jako bez energie samozřejmě že energii nutně potřebujeme a pokud nám na tom stojí ta energetika no tak to je jako sakra problém takže… Je to obrovský zásah do toho, jak společnost funguje a proto je potřeba to dělat jako dobře.
A co mně přijde velmi často, že my radši budeme pořád jako brblat a být takový jako, no tak asi jako nevíme a tak jako pojďme jako, a že neuděláme to rozhodnutí že tak pojďme to teda udělat. A potom se nám často děje, že, jo, teď mě napadá jako příklad jedný směrnice o jako pravidla vnitřního trhu elektřiny jako Evropské unie, kdy ona byla v roce 2019 schválená do roku 2021 měla být jako implementovaná a my jsme ji implementovali jako letos v březnu.
Takže tady jako čtyři pět let chyběla jako směrnice o akumulaci energie a o agregace spotřeby a pak jsme najednou jako, že ježiš my to jako nestíháme ty cíle, tak jako proč asi nestíháme? Když jako neděláme cit. To, co se jako má dělat, jo A tak mně přijde, že v tomhletom je často ten náš českej problém, že se něco řekne, alokují se na to dost peníze a vlastně nevytvoří se plán na to, jak ty peníze čerpat, nevymyslí se jako by co teda, že jako vlastně nějakou strategii toho, co budeme dělat a potom to přeměnit do zákonu a pak jako by to začít dělat.
Všechno nám jako trvá a potom jako z pohledu toho biznesu tak když jim jako chybí ta legislativa, tak co oni mají jako dělat prostě že jo. Tak to pak nemůžu vyvíjet a pak ty politici jako no podívejte ten zlej Green Deal, prostě ty ekologové to nemají vymyšlený. Když je to tak prostě velmi často o tom, že se to prostě zaseklo v té implementaci a že to prostě jako vysí někde jako na nějakém rezortu a vlastně z toho neposouváno.
Já jsem často debat tady s těma lidma vlastně měl jako pocit nějakou vděčnost trošku za tu EU, že jsem měl pocit že vlastně kdyby to bylo čistě jako na České republice, tak já nevím jestli to je čistě jako tou lobby tady. Jestli se jako posledem zmístil. Jo, jestli vlastně jako jestli ten status quo by tady nikdo měl chtít řešit že vlastně, protože samozřejmě ty lidi jsou trošku jako drážděný tím jako u fozovkách na řízením zvenčí, i když ono samozřejmě, když jako pochopíš to fungování, tak ono to jako není úplně na řízení zvenčí, že jo oni, na to ty český europoslanci a tak dále, jako mají taky nějakou roli a musí hlasovat, ale vlastně to tak jako vnímáme, že jo jako co nám kdo bude říkat.
No jasně no tak jako by to je ta, jako v fozovkách krása té Evropské unie že to, co se nám nehodí, tak řekneme že to udělala ta EU a když se nám něco povede tak řekneme, já jsem to vyjednal. Já jsem to v té Evropské unii vyjednal, ale když se nám to nelíbí, tak je to nařízený z Brusilu, to prostě s tím nemám nic společného, ale jako vlastně tím to umožňuje ale dělat ty nepopulární politiky, protože tím pádem můžeš to vždycky zvést na tu Evropskou unii a můžeš znovu vyhrát volby.
Takže a jasně je to komplikovaný jako to fungování Evropský unie a chápu, že do toho člověk jako nevidí, ale zároveň to si myslím že je role těch politiků prostě to vysvětlovat, jako oni na tom mají přímo jako oni to je přímo v popisu jejich práce, jedna z nich je samozřejmě dělat tu práci v tom parlamentu ale druhá je jako komunikovat veřejnosti a v tom si myslím, že bohužel tam jako je velká metoda.
Jsme ještě přehráli, když už jsme tady se dostali k hejtům na EU výčka, že jo Mám pocit, že když se dostane hejtům na EU, tak elektroauta a výčka budou tak jako v závěsu. To je právě, výčka taky měly milion. Jak je to teda s těma výčkama? Proč tady musíme mít ty výčka připevněný k vlašce? No já bych řekla, to je první, že zase ten kontext toho, že byla to obrovská legislativa, která prostě v sobě obsahuje jakoby strašně moc věcí a jedna maličká věc je prostě přidělaný výčka.
A je to proto, že zase podívali jsme se na to, máme problém plastů, všichni se shodnou, Filip Turek prohlašuje, že prostě on chce řešit plasty a mikroplasty a pak zároveň říká že se směje Evropský unii, že řeší otěry s pneumatikou, jsem jako… Že už jsme se vysvětlili, že to je jeden z hlavních jakoby těm přispěvatelů k mikroplastům.
No nic, takže všichni se shodujeme na to, že to potřebujeme řešit jenomže tam je problém v tom, že tak jak to uděláme? Tak řekneme, rušíme všechny plasty v roce 2030? To by asi úplně neprošlo, že jo Tak jako kde je budeme omezovat jak to budeme dělat, jo Takže to bylo, že hele, pojďme potřebujeme zvýšit míru recyklace, teda zvýšit míru třídění a recyklace, takže tam z toho pak vychází ten zálohovací systém který opět pořád nemáme.
Potom tam je taky to, že vlastně firmy když vyrábí obaly, takže musí mít nějakou míru recyklovanost, že to musí být recyklovatelné protože velmi často ten obal je složený třeba ze čtyř materiálu a to je pak úplně jako noční můra pro recyklaci. Takže se řeklo Pojďte ty obaly dělat recyklovatelný, to znamená že oni už musí při tom designu myslet na to, že tohle se bude recyklovat, takže ideálně z jednoho typu plastu, který pak jako jednoduše se hodí do plastu a zrecykluje se.
A potom zároveň je tam ta kapitola toho, že oni musí zároveň od nějakého roku přimíchávat právě ten recyklát do toho. Pak se vlastně zaměřili na takový ty jednorázový plasty malý, který vlastně se dají jednoduše nahradit Třeba uchošťoury, takže to byly ty plastový tyčinky, jsou to papírový tyčinky, málo kdo z toho vůbec všimne, jako malá změna a vlastně jako nikdo z toho nevšimne.
Nebo takový ty malý věci do kečupu. Brčka vyvolali ještě. Přesně brčka tam jsou taky že to jsou takový věci, které jsou jako malý, nestojí na tom ekonomika, že se zakážou brčka, nezničí to tady prostě průmysl brčkovej Takže… To byla taková sada věcí které jsou nahraditelné, nejsou nutné k životu a zároveň na nich nestojí nějaký průmysl protože se na nich jednoduše shodne.
A mezi tím byly i ty přidělané výčka. A tam vždycky v komentářích je někdo, proč to Evropská unie neřeší pořádně a řeší nějaké přidělané výčka a ne ty plasty celkové Co navrhujete. A oni vám na to řeknou, no tak prostě třeba sklo je přece super, tak prostě nepoužívá sklo. A já říkám, můžete používat sklo, ale dokážete si představit že by se zrušili plasty a řeklo by se všichni do skla?
No asi. Jestli je problém že tam je prostě jako milimetrovej prostě přidělaný výčko, tak dokážete si představit, co by lidi řekli na to, kdyby se jako řeklo sklo? A jestli, že to taky vnímám jako, že je to maličkost je to malá věc zároveň jako fakt se ukazuje z těch dat, z těch sběrů na těch plážích, že ty výčka opravdu tvořily velkou část toho odpadu na těch plážích.
A jestli tady to malý designový řešení prostě dokáže nás zbavit jako nějaký části odpadu na plážích, a nejenom na plážích, my nemáme pláže, ale tak ono to je kdekoliv v přírodě, tak asi jako dobrý. A tak pro mě to je taková maličkost jako kdyby to nebylo, tak asi prostě že jo nestojí na tom, jako není to tak, že máme výčka a vyřešený problém jo.
Takže je to asi podobný jako ty auta je to takový trigger, myslím si, že si to jako neuvědomovali že to úplně Je jako… Podle mě se nikdo nepředstavoval, že to bude takovýhle backlash, kvůli jako brčkům teda brčkům kvůli přidělaným výčkám. Možná málo uživatelského testování. Ale jako bylo jich tam vlastně spoustu toho testování jako u Coca-Cola a takhle, že tam bylo spoustu prototypů a jsou jako firmy, který to dělají líp.
A i v komendařích se jsem dostala celý rundown toho který značky to dělají dobře a který ne Já nepoužívám plastový lávet, takže já nemám nejmenší tušení, jak to vypadá. Ale zároveň to je samé jako hliník Taky hliníkový, že dřív to bylo takový že se jako vlastně z toho z hliníkových can se… Jo, plechovka že se z toho jako odlepilo a pak to přesně končilo na plážích, takže se řeklo, jako hele, přeji, půjdeme to k tomu přidělávat, ale se to komu zachytilo a teď už jako málo kdo to z toho jako strhne a odhodí, prostě jako většina lidí to na tom nechá, že jo a jasně, tak někdo to strhne, tak to strhne, tak prostě nestojí na tom ochrana změny klimatu, jo a tak zase chybí tam podle mě ten kontext toho že to není, že Evropská unie dělá jenom výčka, je to prostě jako celá obrovská legislativa a je to jenom jedna z těch několika, který řeší plasty a zároveň je to prostě jako maličkost jo já souhlasím je to prkotiné je malá věc jako není to, že teď se jakoby řeší problém plastů, ale já to spíš beru tak, že všichni teda se shodneme, že to chceme řešit, tak navrhněte někdo něco jinýho a vlastně to už jako málo kdo na to přijde, že to je něco, co jako tím že jsem měla několik stáží v té politice přímo, tak prostě to beru tak, že hele, jestli nemáš konstruktivní lepší řešení, tak jako vlastně tak nekritizuj, že vlastně jako Jako Chápu jak strašně komplikovaný je dojítky.
A teď samozřejmě, že tam byly firmy že tam byly plastový lobby, který prostě se snaží jít zuby nechty, ubránit a tak tady řeknou, no tak dobře, tak teda výčka ale nic jiného na univerzity. Samozřejmě že tam je i plastová lobby a samozřejmě že bych si představovala ještě jako klidně větší nějaký boj proti tomu plastu, ale musíme vycházet z nějaký ty reality, jako jak to prostě je a že tam musí být ta shoda a ten kompromis Když jsme u těch odpadů, já vím že Ty jsi vlastně, nebo recyklace, nebo třídění je jedna z těch vlastně věcí, kterou mám pocit že jsme v tom dobří, když to se vždycky říká, tak se jdete podělat do Japonska, ale jako jasně tak jsme v tom dobří, řekněme si takhle.
No, jako by je to takový že přesně Incien k tomu dělal vlastně docela dost jako rozsáhlý nějak jako podklady že vlastně my tady říkáme nějaký to číslo 80%, že vlastně 80% plastu jako třídíme a že vlastně jako za prvý. Co se pak jako doopravdy recykluje? Máme tady fakt jako velký problém s tím jak se tady u nás recykluje.
No to jsem se chtěl zeptat, jestli to má vlastně smysl, víš. Jak to pak je, protože já, i já, jako člověk, který se to zajímá vlastně, jakože mi tam v tomhle trošku vlastně ta osvěta chybí, víš jako, co se s tím vlastně probíhá. Máš nevím, plastovou krabičku od masa a hodit do plastu, nebo ne, nebo máš ji vymejt, nebo ne, máš prostě od jogurtu vymejt nebo to tam můžeš hodit.
A takovýhle věci mám pocit, že trošku chybí a já vlastně nevím, některý lidi řeknou, to je úplně jednost než se to všechno zpálí. Jako to ne, jako recykluje se, to jo, ale tam je právě problém, tohle je určitě téma který chci třeba víc tomu věnovat příští rok, že nejsem úplně ve všech tématech tak hluboko jako v jiných, tak, ale tam…
Můžu asi jako minimálně mluvit o tom problému tak jako celkově že máme zrovna u těch plastů, máme šest základních druhů plastů a pak ještě jako spoustu jiných. Do těch plastů se přidávají různý další jako aditiva chemikály, který prostě z toho udělají, aby to bylo víc pružný, aby to mělo jinou barvu, aby to prostě sloužilo k tomu účelu, tak se to různě modifikuje.
Potom na těch recyklečních linkách to je jako problém, že… Vy, když se nasypuje všechny ten odpad dohromady, tak jakmile se PVC dotkne pet láhve, tak v ten moment je to jako kontamin, jako vlastně už je to problém to dát potom z toho udělat novou láhev. Protože to není bezpečný, prostě jako, že když se ty věci dotknou sebe.
Takže ten plast je jako hodně problematický Jde to, jako recyklace jde, jde jako velmi dobře, teoreticky se dá jako by pořád okola ten plast recyklovat, ale zároveň trochu tý historie tam je v tom, že vlastně Coca-Cola nebo tady ty firmy v nějakých těch 70. 80. letech uvedly na trh ty plasty a lidi byli zvyklí ty věci schovávat, takže oni to nechávali všechno doma a prostě schovávali to a chtěli si to jako dopouštět a vlastně oni říkali, ne, ne, ne to je skvělý v tom, že vy to koupíte a vyhodíte, koupíte a vyhodíte a jakože to vyhodíte z okna, že jo, a to bylo jak v Americe, že jo to bylo hrozně moc, tam začalo vznikat hrozně moc toho odpadu, lidi proti tomu začali protestovat Titulky vytvořil Že prostě to tvoří ten odpad a oni si řekli, hele, jak tohle vyřešíme, tak uděláme to, že řekneme těm lidem ať jdou recyklovat, že řekneme jim ať oni to vyřeší ten problém a vymysleli jako recyklaci a už v té době vlastně oni věděli o tom, že to není úplně finančně, že ten návrat finanční není úplně ideální, že ta technologie není úplně ideální a že vlastně zrovna u toho plastu je to fakt takový že to byl hodně marketingovej tah těch firm, aby si oni mohli udržet ty svoje výrobky.
Na druhou stranu ta technologie samozřejmě pokročila, tak jako dneska fakt ta recyklace jako jde a jako teoreticky ty věci recyklovat jdou, ale je komplikovaný, protože prostě tam musí být ta třídička, která to vytřídí a většinou se prostě recykluje to, co je nejjednodušeji recyklovatelný to znamená ty petláve.
Ale fakt jako, že tohle to je asi téma, že nerozumím tomu až tak dobře a přesně bych se k tomu chtěla víc jako věnovat Že dlouhodobě dostáváme upomínky od Evropské komise, že tady u nás něco jako nefunguje, že tady jsou prostě nějaké divné věci, které se dějou na pozadí a že reportujeme, že máme jako, jo, recyklovali jsme takovéhle množství a už opakovaně dostáváme upomínky že jako to je divný, že to tak jako nevychází, že z jejich čísel to tak jako není, platíme za to pokuty prostě a tam se děje něco divného ale určitě by tam byl jako lepší, já nevím někdo z Incienu, kdo by o tom líp jako povyprávil.
Ale pak máme zase jako třídění jiných těch složek a zase jako u toho hliníku, u toho skla to vlastně jako tam je to mnohem jednodušší. Řekněme v tom, že tam je ten materiál jako jeden. A potom ještě, co bych hrozně ráda vypíchla, je jako bioodpad, který málo se třídí a vlastně se říká, že snad třetina našeho směstního odpadu tvoří ten bioodpad.
Takže my bychom mohli takhle o třetinu snížit náš jako komunál, kdybychom třídili bioodpad a to potom má jako dvojí využití, že buď je to možný jako gastroodpad do bioplnek, tak tam jsem i byla, takže tam můžu říct vyloženě, jak funguje ten proces a mám o tom dvě videa. Takže tam se z toho pak může vydávit teplo, elektřina a vlastně potom jako ten druhotná surovina je pak i to, co je sfermentovaný, což se může dávat zpátky na pole.
Ale tam jsou zase jako problém s tím že co všechno tom je a jestli to je opravdu jako úplně bezpečný a tak dále ale prostě tam vznikají takhle ty… Něco, co můžeme znova použít. A plyn samozřejmě vzniká. A druhá možnost je to kompostovat Praha má kompostárny, kterýma se pak hnojí zelený plochy. A to je další problém životního prostředí.
Půda má hrozný problém, že vlastně jak se chováme k půdi a to, že tam právě nevracíme zpátky to, co bereme. Že my z té země bereme tu organickou hmotu v tom, že v tom jídle a prak právě mít nevracíme zpátky. A to je velký problém. Takže to jako tří dětby odpady podle mě je Fakt důležitý a málo kdo to dělá a je to i samozřejmě o tom, že ty popelnice nejsou, ten jako důvod je ten, že samozřejmě ono to smrdí a tím pádem by se tam mohly jako objevovat jako myši nebo nějaký jiný hlodavci a je vlastně potřeba aby člověk si o zažádal.
Že to není tak, že ona tam stojí, člověk si o musí zažádat, ale vlastně ten svospak funguje, že myslím, že v létě jednou za týden a v zimě jednou za dva týdny to jako svezou, ale právě tam je problém v tom, že u toho SVčka nebo u bytovky ten celý dům musí zažádat a takže pak jsem právě třeba pomáhala rozesílat dopisy, aby lidi psali e-maily na ty svoje SVčka, takže vím o spoustě míst kde se tohle podařilo.
Hezky, hezky. To mě trošku dostává k tomu jestli tě napadají nějaký v úsovkách jednoduchý Typy věcí, který děláš ty pro nějaký udržitelnější život, který se vlastně myslí, že ani nejsou tak jako složitý, jo protože je jasný, že asi moc lidí nepřesvědčíme nevím, nejsť maso, ale myslím si, že spoustu… Mohlo by.
Možná. Pár lidí už se to pokoušelo, ale tak třeba, třeba to může být ten, ale myslím si, že i spoustu vlastně menších kroků pro lidi který by vlastně mohl dělat. Já než odpovím, tak pro mě tohle je jako komplikovaná otázka protože… Si myslím že je špatně, pokud bychom strávali strašně moc času tím, že budeme řešit prostě přesně každej jeden obal, vymyvání jako kliniku od jogurtů, řešení každý jako prkotiny, prostě strávení jako hodin nějakou jako rešerší, že mám si koupit umělej stromeček nebo živej stromeček tak který je lepší, když vlastně se potřebujeme soustředit na ty jako větší věci systému věc že pokud prostě nebudeme řešit že motoristi chtějí zrušit erozní vyhlášku a budeme místo toho stary jako prkotit s tím jakože mám si koupit skleniný nebo kovový prčko, tak to je úplnej nesmysl takže já se snažím jako lidem hlavně říkat, že pojďme se soustředit na to, co má největší impact.
Ještě ta politika? A což je pro každého něco jiného, že ty jako podcaster můžeš si zvát lidi, který tohle tematizují a dostávat to dál. Já jsem si zvolila, u mě to je asi trochu něco jiného, ale tak řekněme, jako jsem člověk v bance a třeba můžu třeba jsem zrovna na mítinku Bordu a můžu se snažit tam jako protlačit, že hele, mohli bychom třeba zainvestovat tady jako víc těch udržitelných iniciativ nebo mohli bychom se zaměřit na to, aby opravdu lidi reportovali energetické štítky domů, když jim dáváme hypotéky, nebo prostě takovýh věc nebo učitele můžou zvát odborníky, nebo dělat třeba exkurze výlety někam, prostě se podívat třeba na nějaký, já nevím, příklad dobrý praxe regenerativního zemědělství, něco, že vlastně každej ten svůj impact má někde jinde a já se snažím jako dávat ty příklady, mám zároveň velký kanál jako příležitostí, kde sdílem prostě pracovní nabídky, nabídky stáží, nabídky se vzdělávání se samozřejmě kde člověk se může jako zapojit a opravdu člověk se Ten svůj čas jako věnovat tomu tématu, protože samozřejmě, že nejvíc času trávíme v práci a takže dává smysl jako snažit se tady ty kroky dělat v té práci, než potom v těch pár hodinách, co máme jako ráno a večer nebo o víkendu.
Takže to je to, co bych chtěla jako první říct, že vlastně já se snažím apelovat na lidi aby se soustředili na to, co je pro ně jako, co má ten největší impact. A tam pak to souvisí s tím, že můžeme si pak podívat z pohledu uhlíkový stopy co jsou ty jako top nejvíc zase impactový věci, který můžeme dělat v tom našem osobním životě, kdy na prvním místě bude žít bez auta ale zase když někdo prostě nemůže žít bez auta tak otevřu soustředit se na něco jinýho prostě tak prostě dělají tu práci nějak jinak a prostě dobrý tak potřebuješ auto, já to chápu.
Takže to je život bez auta potom je to omezit lítání, tam samozřejmě jak to kvantifikovat tak porovnává se, že rok ježdění autem, nějaký průměrný prostě nájezd Čecha je srovnatelný s jedním letem přes Atlantika zpátky. Takže vlastně člověk si to může nějak jako spočítat co to pro něj zhruba znamená.
Potom na třetím místě bude, já si to nebudu říkat úplně správně, ale je tam určitě ta bezmasá strava, vlastně čistě rostlina a potom tam budou nějaké věci jako zateplení domů, fotovoltaika na střeše a vlastně úplně až na konci té celé řady bude třeba vyměnit střeva Light bulbs, žárovky, nebo třeba že nepoužívat sušičku, ale sušit na větru, tak to budou ty věci, které budou mít úplně ten nejmenší impact.
Tak jo, hezký rostomil když tak někdo dělá, ale zase jako by prostě pojďme netrávit zbytečně moc času na tady těch prkotinách. Já vždycky říkám, pojďme se zaměřit na ty top třeba pět deset největších věcí a pak ideálně to, co můžeme dělat s nějakým tím přesahem. Že jako třídit bioodpad je fajn ale jestli můžeš zařídit bioodpad pro celou celý barák, nebo pro celou jako vesnici super, ještě lepší.
Že vlastně pojďme se spíš zaměřit na to, co můžeme udělat i pro ty ostatní, jak to vlastně udělat pohodlnější pro ty ostatní, se taky chovat jako udřitelně a pomáhat jako přinášet tu větší změnu, než prostě Tu svoji osobní. Jo, to dává smysl co říkáš. Máš nějaký názor i na, víš, protože mám pocit že taky na těch dvů spektrech máš jako mají to řešit všechno přesně my jednotlivci.
Na jedný straně jsem i slyšel názor, když všechny ty uhlíkový kalkulačky a tak dále jako vznikly z PR fosilních společností, který místo aby řešili to oni, tak ti vlastně chtějí tebe donudit aby jsi se pohlídl. Podobná jak ta recyklace přesně jak to řídění. Jo, jako, mě přijde mi, že to jsou takový jako dva řekněme extrémy, že někdo říká, já nebudu nic dělat, dělejte to vy a ta druhá říká, já to dělám a prostě já se snažím jako to dělat, tak mě přijde, že to bude prostě někde uprostřed.
Jako já se soustředím na ty větší věci, ale opakovaně o celý profil vystavený na tom, že hele, pojedu teď o víkendu pro babičku autem, protože prostě babička nemůže chodit máme jedno auto v rodině, tak prostě ho máme jako napučováný a prostě zajedu pro ní a Není to, že nenávidím auta nechápu v čem jsou dobrý.
Já samozřejmě chápu v čem je jich přidaná hodnota a proč je to fajn. A zároveň si myslím, že možná nepotřebujeme, že dřív to bylo, nebo pořád to asi tak je, že každá rodina má dvě auta my se taky měli dvě auta dřív. Ale vlastně teď mám spolužáky, který už jim je třeba, dobře to nejsou moji spolužáci, kamarádi, kterým je 30, 35 a vlastně je dost normální, že ty auta jako nemají vlastně, když jsou v Praze.
Že vlastně jako já sama… To auto mi neplánuju a vlastně mě dobře fungujou ty car shareovací služby nebo že přesně máme v rodině jedno a pak si to prostě napíšem do kalendáře kdo si kdy to auto bere. Takže není to prostě jako takhle extrém ale zároveň taky si nemyslím že je správný jenom jako ukazovat že musíme to řešit a oni jak to vyřešejí a já jako nic, já muzikant prostě já s tím nemám nic společného.
Tak jako je to, že pojďme všichni jako hledat ty jako leverage points, kde máme ten jazyček těch vah kde jako můžeme tu změnu jako pomoc přinést Takže Je to obojí prostě no, potřebujeme dělat obojí. Zase jako nepřijde mi fajn na to kašlat a nedělat nic a jenom jako ukazovat na někoho prstem, to prostě taky není správný, no.
Je pravda že jsi mě upozornila, že mám pocit, že spoustu tý v uvozovkách, jako nevím, jestli nadvýrobík nebo konzumu nebo to, že vlastně platíme hrozně moc za to pohodlí mít všechno jako kdekoliv v dispozici. Víš, že si myslím, že to je často i příklad těch dvou aut, jakože pro ten, nebo jako typicky takový český příklad prostě koupíš si to největší auto, který můžeš protože jednou v roce potřebuješ jednou i ke jazyku bez kříňi jo, nebo jako víš, a vlastně je to takový to, a co kdybych to zrovna potřeboval?
Jo, máme v naší kamarádské skupině máme jedno auto s dodávkou, kdykoliv se někdo stihuje, tak to jedno auto prostě vyjede. Já jsem teď jako překvapil že v Praze jako i těch sharingů, kde si můžeš jako půjčit na půl hodiny nebo na hodinu dodávku za, jako který se leží všude po Praze je vlastně docela dost, jako teď se nedávno objevil, jakože, hele, fakt, jako on tady přes bolci, můžeš tady půjčit dodávku na 20 minut, no.
Jo že vždycky jsem mě, já jsem dělala takové video z Paříže, že vlastně tam jako klesá množství registrovaných aut a že tam vlastně jsou zavřeny některé ulice pro auta ale ti se mě ptá, a co až budeš se stěhovat? Teď jsem se stěhovala včera nebo především jdem. Naložím to do auta, ne A prostě si ho objednám na půl hodiny a dojednu kam ho potřebuji přestěhovat že jo?
Dobře se. Si jako i zvyšuje ta efektivita tý dopravy, což je dobře. Hlavně máš i nějaký rozdíl v zájmu tohohle tématu, protože já jsem měl pocit třeba pět let zpátky jsem považoval jako změnu klimatu a nějaká zvyšující se nerovnost jako za velký problémy nebo největší problémy. Mám pocit, že od tý války na Ukrajině vlastně to trošičku ustoupilo do pozadí.
Což je na jednu stranu logický prostě ve chvíli kdy máš nějakou bezprostředního hrozbu nebo lidi to tak chápou, tak prostě tohle na jednu zešlo by pro některý lidi má pocit trošku jako zbytný téma, jako nějaký nadstandard, který si v fózovkách teď nemůžeme dovolit. Jo i ne, myslím si, že v tom roce 2018-19 to bylo to, kdy byla ta Greta, kdy byly ty stávky studentský, v roce 2019 byla vlastně zveřejněný Green Deal jako strategie, že vlastně nová Evropská komise si to vzala jakože teda pod sebe, že budeme to opravdu jako řešit, stalo se to tím mainstreamem a proto tím pádem všechny jako antisystémový strany, který jakoby jejich celá pointa je v tom, že kritizují mainstream, tak proto kritizovali Green Deal, protože prostě potřebují kritizovat mainstream vždycky.
Tak to určitě byla nějaká vlna že bylo kolik bezobalových obchodů, prostě řešilo se fakt, jako to bylo, prostě velká vlna velký jako hit. Mrzí mě že jsem v té době na to nenaskočila, že jsem vlastně si neužila vůbec tady tento období toho kde to bylo, takže jsem naskočila až do toho největšího hejtu prostě.
To je jak začít mluvit o Bitcoinu když padá, ty jo Jo přesně no přesně tak. No a je to jako vidět že… Nebo tak já to vnímám že prostě ty bezobalový obchody nějak jako zavírají, hodně jich zavírá, myslím že trochu ten zájem lidí jako přesně upadá, ale zároveň si myslím že to je trochu něco jako když v ekonomice nafouknutá bublina, že vlastně to je jako hrozně inflajtnutý a potom se to vlastně dostane na nějakou tu jako realitu.
A to mi přijde, že se jako děje. Víš, že asi lidi zjišťují, že možná ty bezobalový obchody prostě fakt nejsou jako nejpohodlnější a že možná jsou jako ale jiný věci, které se zase naopak jako už usadili, že už jako lidi tak jako adoptovali a že je to nějaká prostě taková takový vývoj prostě toho, jak ty věci fungujou.
Ale… Já si myslím, že to má jako druhou důležitou rovinu že jedna věc je takhle, jak lidi ty věci vnímají a já samozřejmě chápu že pokud člověk řeší, že nemá na energie, tak opravdu je poslední zájem nějaká udržitelnost. To je jasný, že člověk se první musí zajistit sám sebe, takže to úplně bez debat ale naopak mi přijde, že tam by vstala velká otázka a to, že A nechci být ten člověk, který bude říkat já jsem to říkala, ale fakt jako od té doby, co se tomu tématu věnu, od té doby co mi je třeba 15, tak říkám prostě, to bude průserst tím ruskem.
Jako teď my tam furt posíláme peníze, my prostě nemáme vlastní ropu, my nemáme vlastní plyn, takže my nemáme jak ty auta naše pohánět a takže furt o tom teď kupujeme ropu a to se nám jednou sakra vymstí. A teď prostě můžu říct, já jsem vám to říkala, ale to nikomu nepomůže ničemu, ale jako to je velký problém a my jsme v prvních dvou letech války na Ukrajině ty jako full scale invadé, jsme poslali 7 miliard euro do Ruska na fosilních palivech, zatímco jsme na Ukrajinu v té pomoci jako zbrojní postavy.
Česko nebo Evropa? Tohle je Česko, tohle je Česko, doufám že to je český číslo, ale myslím si, že by to mělo být český číslo a že jsme poslali jako pětkrát méně na Ukrajinu jako na pomoci zbraněma a pak je to tak, že my jsme jako, že vlastně do nějaký míry jsme prostě přímo financovali tu válku a to, že jako Rusko vlastně mohlo ji vůbec…
A to je taky ten důvod proč Rusko obrovským způsobem všechny ruský dezinformace jsou vždycky navázané i na Green Deal, protože Rusku se sakra nehodí abychom se zbavili té závislosti. Takže jako naopak si myslím že to byl i jako velký budíček v tom, že musíme s tímhle něco udělat, musíme si tu soběstačnost a tu nezávislost zajistit, takže si myslím že jako velký téma je ta konkurenceschopnost a soběstačnost, která s tím jde ale do nějaký míry jako ruku v ruce.
Že prostě když budeme mít zateplený domy tak nepotřebujeme toho plynu tolik. Když přejdeme na jiný zdroje energie, tak nebudeme potřeba dovážet tu ropu. Když budeme mít elektroauta nemusíme dovážet ropu. Jasně, teďkon už v letošním roce jsme se odpojili od těch dodávek z Ruska ale pořád to bereme z Kazachstánu a z Azerbaidžánu.
Jak se to dostane?
V těch elektroautech v těch baterích. A to je problém Samozřejmě že to je velký problém pro naše automobilky pro ten náš průmysl A tam z toho pohledu té geopolitiky je ale velký rozdíl mezi tím, když my přesně jako koupíme tu jednu baterii, kterou tady bude 20 let jezdit, my si ji budeme sami dobíjet z našich vlastních už zdrojů.
To samý ten solár nainstalujeme, jasně, koupíme ho z Číny, je to blbý, to vůbec neříkám, ale generujeme 20 let tu energii už sami, nabíjeme se to svojí baterii a vlastně na konci toho cyklu, to teda potom dáme na tu recyklaci a my už si to jakoby dokážeme teda zrecyklovat sami. Tak je to něco jiného než neustále každý den jako kupovat víc a víc té ropy, tak je to jiný typ závislosti je furt závislost, je to furt nebezpečný, ale je jiný typ už závislosti.
A samozřejmě že teď Evropa do toho se snaží šlapat, teď Nová Evropská komise vlastně představila ten plán ten kompas, ty konkurenceschopnosti a ty strategické dokumenty jako Clean Industrial Deal nebo Clean Industrial Act, vlastně to znamená teda dohoda o… Čistý, čistém průmyslu. Takže je tam jako spoustu projektů a investic do toho abychom si my tady sami jako vytvořili ten průmysl a k tomu jako ruku v ruce je síbám, to znamená to je vlastně mechanismus který má chránit přesně náš jako průmysl protože to nevím, jestli do toho zabíjám.
Teď jako bych to musel celý vysvětlit včetně emisních pomolenek, ale prostě má to chránit náš průmysl tak. Ale zároveň máme data z toho že jako ten export českých technologií roste třikrát rychlejc než jako export obecně a už už tvoří jako pětinu našeho exportu a Česká republika má velký potenciál na tomhle celým na té dekarbonizaci jako vydělat a vlastně přetransformovat se do toho, abychom že my třeba děláme brzdový systémy pro železnice, děláme teplý čerpadla, děláme rozvaděče Elektrický rozvaděče.
Že jako máme tady fakt jako potenciál to uchopit a vlastně na tom vydělat a prostě být taky ti exportéři a být jako, hrát tu roli v té dekarbonizaci. Ale to je zase přesně to, že je to transformace, já vůbec nechci jako to malovat, že je to jednoduchý easy peasy prostě jenom předěláme tohle na tohle. Ale zároveň jako je důležitý si podle mě i říkat, že jako tady ten potenciál jako je.
No, jako jasný, že to zjednodušení, když se říká tak, že ty horiníci se překvalifikují na ty programátory, tak říkáš, no jasně. A zároveň jako žiju tak lidi s tím mají spojený jako identity, to je přesně to, Že jo zase čistě technokraticky, jako jasně, problém řešení, hotovo, ale jako v té realitě společenský, politický je to vždycky komplikovanější a na to se taky musí brát ohled samozřejmě.
Jak to vnímá v filozofkách tvoje generace, jsou jako v tomhle nějaký uvědomělejší? Protože ty už jsi říkala, že je jasný, že si trošku musíš jako nejříště zajistit sám sebe, než začneš řešit tady ty věci. Víš, mě shodou okolností mi vystranilo, byl jsem na jedný konferenci, kde byl nejdřív nějaký panel prostě v generaci Z, kdy jako skupina starých lidí prostě pokazovala nějaký výzkum o generaci Z, tak je to všechno hrozný a tak.
A hned potom… Ty hrozný my? Jo, jo jo, v podstatě jo, jakože jak se nechce jak se jim nechce pracovat a tak dále bylo to shodou okolností tuším Solvo Institut paní Tykačový. Jo, jasný aha. A vlastně to přišlo vlastně úplně hrozný I v kontextu toho, že asi dvě přednášky potom byl vlastně Jemi a jeho můj čotek o platform a asi sedm osm mladých lidí, který tam jako začali právě tak řešit prostě jak tady vyvíjí technologie, jak africký farmáři uchovávají prostě uhlík do půdy a tak.
Tak je to přesně jako neuvěřitelný ten kontrast víš jako to někdo vnímá jako zvenku versus pak a samozřejmě je nějaký jenom vzorek na který máš lidi který vlastně dělají jako neuvěřitelný věci a posouvají tu celou problematiku vlastně jako hrozně hrozně dopředu. Řeší to? Jde stejně z tady chuty? Jako takhle z poduskumu veřejného mění samozřejmě že ti mladí jako malinko víc řekněme to, jako prožívají nebo řekněme řeší nebo to berou jako důležitý třeba tu změnu klimatu, ale zároveň, když jsem se bavila se sociologem právě environmentálním Janem Krajhanzlem, tak on mi říkal jako hele, jako ale ten rozdíl je pár procentních bodů oproti jako starším generacím, že vlastně jako všechny ty generace jako to berou jako problém I moje babička prostě jako chápe, že to je problém a prostě vidí toho odpadu kolik ho je a že vidí že dřív tolik toho odpadu jako nebylo a že dřív jako byla větší zima že já si myslím že to jako ten rozdíl mezi těma generacema není až takovej Co mnohem víc tvoří ten rozdíl je prostě kde člověk žije, v jakém prostředí, že jako mladí lidi často přebíráme ty názory našich rodičů ve spoustě věcech takže nemůžeme myslím si, že se vytvořila taková představa, že my jako ty děti toho internetu budeme jako diametrálně jiný od ty jako generace předešlý.
Ale prostě myslím si, že to je jako vždycky že prostě schováme se jako naši rodiče a čím budeme starší tím budeme více jako naši rodiče a tím to bude horší. A čím více snažíš nechovat se jako naši rodiče. Ale tak samozřejmě že moje názory jste taky změnili, že nejsem úplně jako moji rodiče, že jako, můžu dát úplně příklad já jsem byla, nastopila jsem na Gimple a byla jsem vlastně na Adapťáku, měli jsme nějakou bojovku a tam byl nějaký vychovatel a on se nás ptal, hele no a tak co byste, asi pět lidí, co byste dělali, kdyby vaše, nějaký vaš spolužák řekl, že je jako gej, co byste na to řekli.
A tak já byla jako, no tak, tak co si dá dělat no tak je to škoda, ale prostě co se s tím dá jako dělat, tak asi bych mu, jako asi nepřijde mi to jako normální, není to asi v pohodě, ale tak jako prostě bych to jako respektovala jako chápu. A on mě položil jako otázku no a, a jako co ti na to, co ti na tom jako přijde vlastně jako divnýho, nebo proč to přijde jako divný.
A já říkám, Asi proto, že jsem to slyšela doma že jo? Asi proto, že vlastně jenom takhle jedna otázka, kterou ten vychovatel se jenom zeptal jako proč, tak vlastně najednou ve mně zbudilo, jako já nevím proč vlastně. Takže jako taky jako určitě ty názory máme jako taky změněný oproti mým jako rodičům a rodině a samozřejmě oni se nějak vyvíjej, že jo, že prostě taky když mi bylo, tak to už je prostě několik let, co se tohle to stalo.
Tak tak Takže nějaký ten posun tam jako je, ale samozřejmě že člověk je v těch vzorcích těch rodičů a když nenarazí na takovýhle vychovatele, tak se to těžko jako by mění, no. Ale tak s tím internetem jsou změny, že já spoustu názorů, který mám tak vlastně těžko říct jestli bych bez internetu bych to měla, jo.
Že spoustu věcí mě naučili jako youtuberi nebo já nevím nějaký takový ty pořady internetový na YouTubeu prostě jak věci fungujou. Takže určitě mě formoval internet a do té míry jako mě to změnilo nějak názory Nějakou roli to hrát bude, ale asi to není tak dramatické, jak bychom si mysleli. Ale mě ještě na závěr zajímá, protože vím, že jsi někde uváděla, že jsi byla špert nebo tak a zároveň vím že se musíš potkávat určitě díky tomu tvýmu tématu, prostě se spoustou jiných názorů, hejtů a tak dále.
Jestli nemáš nějaký typy pro lidi který možná jsou v této pozici, víš jako mají nějaký téma, který třeba není úplně mainstreamový, jeď jako nejsou úplně
výškole, jak si v tomhle udržet, vlastně nevím jak tím projít. Jako já Jsem šprot i doteď tak se identifikuju a vlastně to beru jako, že prostě je to moje nějaká přednost nebo nějaká velká část moje, že to, že jako, zvlášť v téhle době, to, že si umím k něčemu sednout, koncentrovat se a udělat jako rešerši na dva dny, tak to beru jako svoji velkou přednost.
V době přesně v době TikToku a krátkých videí a jako krátký pozornosti, tak myslím, že to jako, beru to jako svoji přednost, ale já se přesně snažím být trochu tam být pro tady ty lidi že si pamatuju, že to nebylo jako jednoduchý na té střední, jako já nechci říct, že jsem byla nějaká úplně, že jako outsider, ne, to určitě ne, jako že nebyla jsem takovej ten šprt co si člověk představí z nějakého filmu.
Jo z takové toho, jo, ale… Ale samozřejmě že já jsem vždycky řešila to téma vždycky jsem prostě vím že na hodině zase jsem se prostě postavila za Gretu Thunberg, že jsem byla jako, hele můžeme si myslet, co chceme, ta holka je mladší než my a nikdo z nás by neměl koule tohle udělat, tak přesně jste tady jako na ní si jako, že každej si na ní rád jako přihřeje polivčičku a něco řekne a já říkám, že se vlastně nikdo z vás byste se jako vůbec takhle před Trumpa jako nepostavil, tak vůbec tady nedělejte jako, že velký ramena že vy byste to řekli jako jinak.
A úplně jsem byla rudá prostě úplně, jsem jako, že jsem něco řekla nahlas. Takže snažím se tam bejt jako přesně pro ty lidi, který se baví učit, který jsou zvědaví, který prostě chtěj něco měnit a říkat jako, že je to v pohodě a já vím že chtít něco měnit a dělat něco jinak je těžký a vždycky člověk vybočuje a vždycky jsou lidi, který jako já jsem měla, a já když jsem začala dělat Instagram, tak na mě vznikla jako parody účet mých spolužáků, který jako si ze mě dělali srandu prostě vyloženě.
A pak najednou když to začala být moje práce, Tak najednou ten účet jako zmizel. Se asi zastyděli, nebo nevím. Takže se snažím jako Tam vlastně být pro tady ty lidi a říkat jako, že hele, vlastně to je super, jako tak kultivujte to v sobě, to že máte, to, že vás to baví, to, že jste jako učenliví, to, že vás zajímají ty věci, že jste zvědaví, prostě to je skvělá přednost, využijte ji, prostě skákajte po těch příležitostech, jako já jsem vycházela z Gimbalu a měla jsem jako CVčko na dvě stránky, protože prostě já jsem od patnácti mě vadilo jak funguje školní systém, vadilo mi že se neučíme kritický myšlení že se neučíme finanční gramotnost, že se třeba o politologii, že máme jako dva sloty na zesv, tak jsem prostě uspořádala pro celou školu přednáškový den, prostě pozvala jsem odborníky na kritický myšlení, pozvala jsem podnikatele, aby nám vysvětlili, jak se podniká, pozvala jsem si Jiřího Pehe jako politologa prostě udělala jsem prostě Pro celou školu pro 500 lidí jako akci, kterou jsem sama jako udělala prostě se všim všudy s přihlašováním s Excelem, takže prostě já jsem vycházela z Gimplu a byla jsem jako Excel proficiency, prostě umím organizovat akce pro tolik a tolik lidí.
Organizovala jsem na Gimplu jako konferenci pro asi 120 lidí z celého světa a měla jsem na starosti jako 150 tisíc rozpočtu a byla jsem jako head of finance a v té době samozřejmě to je moje kapesný, jakože já jsem měla celkem v pokladničce 1500 korun a měla jsem na starosti 150 tisíc a teď prostě jsem byla úplně ve stresu že ty vole, teď prostě mi to nevychází o 5000 a kde já těch 5000 jako vezmu, že to nemůžu zacálovat ze svýho nemám ty peníze na to Takže se snažím jako právě tím Obzáštěm lidem na té střední, jako jděte do toho jako já vím že byla jsem jediná ze tří, kdybych to dělala, samozřejmě že se na mě někteří dívali skrz prsty, že prostě co to zase vymejšlí ta roza, že prostě co to zase dělá, že prostě zase něco pro Ukrajinu prostě.
Ale mně to přijde, jako že proto tady chci být pro ty lidi, že pojďte do toho, nestýte se prostě tak co si o vás budeme jste tady nějaký týpek, který pak o vás udělá parody účet a pak už o něm nikdy nemusíte, no, tak prostě. To je život. Hele super. Díky moc, že dáváš tu inspiraci, protože si myslím že to je často že o tom Nebo jako já bych chtěl aby možná pár lidí si třeba řeklo, hele, tak seberu toho dvahu, když tady dělá mladá roza, tak já teda taky k tý práci řeknu, že začnem tří dvě by odpad.
No jasně a tak jako není to samozřejmě o tom začít jako v patnácti a mít jako nabouchaný CVčko na konci středního, tak to může člověk kdykoliv prostě no. Jasný jasný. Věk jenom číslo. Tak jo, ale díky moc, že jsi našel tenhle směr a že podle mě se snažíš jako ty věci posouvat a správným směrem. Děkuji moc, díky za pozvání.
Přátelé díky moc, že jste dokoukali nebo doposlouchali další díl podcastu proti proudu. Jsem hrozně rád za vaši podporu že se to koukáte a dlouhodobě trošku přemýšlím a zvažuju, jestli i u proti proudu udělat něco, co vidíte asi dneska hodně u ostatních podcastů a to hrát si s nějakou placenou vrstvou.
Vlastně hodně přemýšlím co dalšího hodnotného bych mohl dát vám posluchačům kteří… Prostě chtějí trošku víc, já nechci dělat to, co dělá většina podcastů, že po půl hodině ten podcast stopnu a řeknu, hele, zbytek jenom pro vás co platíte, ale vlastně přemýšlím, jestli nějaký checklisty setkání a další věci by vás motivovaly.
Budu hrozně rád když mi na tohle dáte zpětnou vazbu, ať už ideálně na Instagramu nebo na e-mailu danzavináčprotiprodu.cz, dejte mi vědět co by pro vás bylo hodnotný a co byste v rámci Protiprodu třeba chtěli, samozřejmě díky vám všem za podporu, že ten rozhovor posloucháte, že ho třeba občas pošlete někomu dál, budu hrozně rád pokud se přihlásíte k odběru tohle kanálu a samozřejmě můžete i finančně přispět, pokud chcete.
Díky a uvidíme se v dalším dílu Protiprodu.
