Petr Šrámek: Jak porazit stárnutí

Přepis epizody

Ahoj, tady Dan Tržil a další díl podcastu Proti Proudu. Mým dnešním hostem je Petr Šrámek. Petr je podnikatel, mentor startupů a firem a hlavně popularizátor umělé inteligence. O té se dneska moc nebavíme, ale hlavně longevity, což je takzvaná dlouhověkost. S Petrem probereme, co věda ví o dlouhověkosti. On má mimo jiné longevity fund, kde mimo jiné investuje do startupů se zaměřením na dlouhověkost a výzkum lidského zdraví a dlouhověkosti. Probereme, co je nového a co věda dneska ví o dlouhověkosti, co dělat, abychom žili déle a déle a kvalitněji. Asi chápete, že to není jenom o délce, protože strávit zbytek života někde na posteli úplně není, co chceme. Pobavíme se o těchto věcech, jak efektivně cvičit. Ono to téma dlouhověkosti v posledních letech docela pokročilo. Je poměrně velká mezera mezi tím, co dneska ví věda nebo co vědci zjišťují v posledních měsících a letech a co ví běžná populace nebo třeba i doktoři, takže se podíváme na nové trendy, na některé zajímavé způsoby, které se objevily. Doufám, že tohle bude praktický díl, který vám dá spoustu zajímavých tipů do života, za které mi třeba za 30 let poděkujete. Jdeme na to. Petr Šrámek v Proti Proudu.

Petře, moc děkuju, že jsi přijal moje pozvání do Proti Proudu. Ahoj.

Já ti taky děkuju.

Petře, to hlavní téma, které jsem s tebou chtěl probrat, je longevity neboli dlouhověkost. Jak vysvětlit lidem ten trend, který chápu na rozmezí technologií a medicíny, jak to lidem vysvětluješ, když říkáš, co děláš?

My tomu říkáme trend nebo dokonce megatrend. Je to samozřejmě pohled do trošku delší budoucnosti. Ono samozřejmě i slovo dlouhověkost evokuje to, že něco trvá dlouho, ale v zásadě nejde o to, abychom řešili dlouhověkost ve smyslu protažení stáří, to znamená jestliže si představujeme dlouhověké lidi, tak si nepředstavujeme, že jak vypadáme v 70 nebo 80, tak budeme vypadat dalších 20 – 40 let. Co si představujeme pod dlouhověkostí, že budeme schopni být ve zdraví a aktivitě, ve kterém se člověk nachází v období 40, 50, maximálně 60 let věku třeba dvakrát tak delší dobu, to znamená protažení té aktivní části života.

To je docela dobrý argument, protože jsem o tom přemýšlel a říkáš si, že když budeme žít do 120 pomocí těch nových nechci život vynálezů, ale objevů v medicíně a technologiích, tak to znamená, že půlku života budeme žít v důchodu nebo jak o tom ty přemýšlíš? Je to o tom, že prodloužíš tu aktivní část?

Ano, je to o aktivní části života. Evokuje to hluboké filozofické otázky, poněvadž spousta lidí si řekne, že dobře, ale já se na důchod těším. Třeba aktivita se dává do souvislosti s placenou prací, ale to je otázka individuální. Spousta lidí může pracovat a vlastně i důchod si představuje tak, že bude aktivní. Já bych úplně chtěl odpojit tu ekonomickou stránku věci. Myslím si, že je podstatné se dívat na přirozenou aktivitu, chuť do života. Ona ta chuť do života bohužel klesá s tím, jak ubývá toho zdraví a zároveň se blíží okamžik, kdy si člověk říká, že já už nebudu nic moc dělat. Možná pak někdy umřu, tak nemá cenu dělat dlouhodobější plány. Už to takzvaně doklepu. To je zažitá filozofie. Ta moderní věda nám ukazuje, že ona to je opravdu spíš efekt toho, jakým způsobem žijeme jak fyzicky, tak psychicky. Ta biologie, abychom mohli zůstat v té aktivitě, je modifikovatelná, umožňuje toto nastavení. Nemluvím o ničem nepřirozeném, protože ta věda, kterou se zabýváme, nám ukazuje, že ta rychlost toho takzvaného stárnutí nebo jak nám to zdraví ubývá, je přímo úměrná našemu životnímu stylu, ale možná i mnohem více právě vlivu prostředí, ve kterém žijeme, a samozřejmě i té psychiky, jak k tomu přistupujeme.

Je pravda – a ty máš hlubší vhled do statistik – co lidi nejvíce zabíjí, ať už kardiovaskulární věci nebo rakoviny. Teď se mluví o epidemii duševního zdraví nebo nezdraví a vzrůstajícím počtu duševních nemocí. To jsou 3 věci, které tím prostředí jsou hodně ovlivnitelný, ne? Předpokládám, že je tam genetický element, ale to prostředí bude mít velkou roli.

Samozřejmě. Má v tom velkou roli prostředí. Hraje tam roli genetika, i když to je předpoklad, než by to byla přímá příčinná souvislost. Co jsi zmiňoval, není to jenom o přirozeném průběhu, to znamená všechna ta chronická onemocnění, jak se říká epidemie, tak pod epidemií označujeme, že se zvyšuje incidence, že vidíme, že to jakoby narůstá. Ono to neznamená, že to předtím nebylo. Akorát jsme si toho nevšimli nebo to nikdo nezvyšoval. Epidemie ale znamená, že něčeho je podstatně více. Ty epidemie chronických nebo psychických onemocnění opravdu výrazně budou ovlivňovat víc a víc životy všech v následujících 5 – 15 letech. To, že říkáme, že roste ta epidemie, znamená, že si toho začínáme všímat. To neznamená, že tak jako teď to bude za 5 let. Za 5 let to bude podstatně horší. Z těch statistik a dalších výzkumů vyplývá, že standardní nebo co dneska známe jako zdravotní péči, která je reaktivní, to znamená reaguje, co se někde objeví a lze to klasifikovat jako nemoc, tak na to  nebude stačit, respektive nebudeme schopni jako ekonomika to ufinancovat, protože to není jenom o tom, že se vzrůstajícím věkem roste incidence onemocnění a psychických problémů, ale nám se zvyšuje počet lidí, kteří jsou ve starším věku. Populace stárne. Teď nemluvím jenom o České republice a dokonce jenom o Evropě. Mluvím o celém světě. Dokonce i v Africe ta populační křivka se mění. To není jenom nárazová populační vlna jako v České republice byla populační vlna kolem roku 1968 – jakýsi větší počet lidí se v té době narodil včetně mě. Od té doby to má klesající tendenci, takže tato vlna bude samozřejmě stárnout ve stejné době, nicméně je to globální trend. Je potřeba si uvědomit, že když se bavíme o dlouhověkosti, tak se bavíme o tom, jak je možné pracovat proti těmto globálním problémům, které opravdu mohou zapříčinit, že ty zdravotní systémy selžou. Budou neufinancovatelné, nebudou poskytovat úroveň komfortu, na kterou jsme dnes zvyklí. To se bavíme o době za 5 – 10 let.

Já přemýšlím, jaká je ta motivace se o toto zajímat. Jaká byla tvoje motivace jít do tohoto směru? Kdy ses začal zajímat o longevity? Jaké máš sny? Chceš žít do 150?

Ta motivace není přímá. Ta souvisí s obecným nastavením, že jsem se narodil v roce 1968. Cestou do porodnice otec musel objíždět tanky. Dětství jsem prožil v normalizačním období. To nebylo o tom žít v přítomnosti. Já jsem vždycky přemýšlel o budoucnosti. Ležel jsem v knihách a v různých vizích. To mě pravděpodobně naučila se zabývat i problémy, které jsou před námi, nejenom tím každodenním životem. Tím, že jsem se zajímal o celé spektrum věcí, zejména v oblasti vědy, tak jsem si samozřejmě začal všímat určitých trendů a vývojových charakteristik. V tomto případě jsem hodně sledoval potenciální vývoj technologií, třeba vědeckého poznání. To období normalizace mě naučilo, že jakoby mi nikdo nic nedá. Když něco chci nebo potřebuju, tak si to musím postavit a vybudovat nebo nějak zařídit. V tomto jsem byl zakletý, takže logicky po revoluci jsem měl potřebu, že je třeba něco dělat, vyrobit, například získat přístup k novým počítačům, aby se s nimi mohlo něco podnikat. Tak jsem v tomto rozjet podnikání. To mi vydrželo nějakých prvních 25 let toho profesního života. Nikdy jsem nebyl zaměstnán. Vždycky jsem si vymýšlel ty věci sám. Pak jsem si říkal, že je potřeba opravdu se rozhlédnout víc a věnovat se věcem, které se dějí ve světě. Dostal jsem se do kontaktu se spoustou zajímavých think-tanků nebo skupin prostě, což mě inspirovalo a prodloužilo mi to výhled víc do toho budoucna. Naučil jsem se operovat a propočítávat svým způsobem různé trendy – vidět, co se bude dít. Když si člověk něco představí pod trendem, tak si řekne, že OK – třeba internet. Zažil jsem vznik internetu. Moc dobře jsem viděl, jak na začátku to bylo, že pár lidí si o tom povídalo a pár technických šílenců vědělo, co to vlastně je. Najednou 10 let na to je změněný celý svět. Podobně mobilní telefony. Taky jsem prožil celou tu vlnu. Tím, jak jsem si všímal těchto věcí, tak jsem třeba si uvědomil potenciál nástrojů umělé inteligence, kterými jsem se začal věnovat před 7 lety. Taky jsem začal číst různé autory, kteří se zabývají pohledem do budoucna. Jedním z nich je třeba Ray Kurzweil, který předpověděl technologické vývoje. On vytvořil něco jako takový zákon by se dalo říct toho exponenciálního vývoje technologií, který říká, že když něco vznikne, tak po dlouhou dobu to roste pomalinku – pro všechny je to moc složité, obvykle to bývá drahý. Pak najednou dojde k momentu, kdy se to zlomí a začne to růst extrémně rychle. Tohle se stalo se všemi technologiemi. První rok internetu to bylo 100 webů. Za dva roky jich bylo 10 tisíc. Tomu se říká exponenciální vývoj. Mobilní telefony nebo rychlost procesoru počítačů. Osobní počítače. Všechny vývojová stádia jsem prožil. Člověku se to poskládá. Začne vidět určité vzorce, jak ty věci fungují. Ještě jsem se snažil jakoby proniknout do detailu některých věcí, které se ve vědě dějí i tak, že jsem studoval příslušné kurzy na univerzitách nebo sledoval jsem různé specializované podcasty a videa. Nejdřív jsem se věnoval umělé inteligenci, ale zároveň mě strašně fascinovala biologie, protože když člověk trochu pronikne dovnitř, tak zjistí, že to je neuvěřitelný supersložitý svět nanostrojů. Biologie je o nanostrojích, které se samy dokážou stavět a konfigurovat a řídit. Kam se na to hrabou naše technologie počítačů a všech věcí, které máme. Zároveň tím jsem objevil, že i tento svět se vyvíjí a že se vyvíjí podle nějakých matematických principů.

Myslíš vyloženě evoluci?

Evoluci vidíme, když se díváme retrospektivně. Nikdy nevidíme evoluci do budoucna, ale ono se to řídí určitými matematickými principy, které jsou do nějaké míry popsané nebo jsou to spíš hypotézy, ale všechno souvisí se vším. Ten mikrosvět souvisí se světem naší společnosti, jak funguje společnost a komunikace ve společnosti. Jsou to vlastně podobné principy. Všechno je to o nějakém přenosu informací. Tohle všechno mě začalo zajímat. Zároveň člověk žije nějaký život, má rodinu, má své rodiče, své příbuzné. Vidí, jak to okolo něj probíhá. V nějakém věku vidí, jak lidé okolo stárnou, takže si to dává do souvislostí. I v souvislosti s tím, co jsem načrtl ve výzkumu, že je evidentní, že to lze ovlivňovat – naši biologii a to, jak žijeme, lze aktivněji ovlivnit, než si to řekněme běžně představujeme. Navíc když pak člověk se seznámí s tím, co se děje v přírodě okolo nás s přirozenými věcmi, tak zjistí, že to není žádná výjimka. Je mnoho tvorů, kteří stárnou pomaleji, a to nemusí být odlišné druhy. Jsou to i savci. Nedávno našli žraloka grónského mám pocit, kterého nějakým způsobem naměřili, že je pravděpodobně starý 800 let. Je samozřejmě podchlazený, což s tím souvisí, ale znamená to, že to, co my pokládáme za standard, to znamená narodím se, vyrostu, něco se naučím, pak mám kariéru a pak to skončím. Pak už jenom to nějak doklepu, tak to je spíš dáno takzvaně společenskou zvyklostí, než že by to bylo nějak biologicky podmíněno.

Když o tom takhle mluvíš, tak přemýšlím, že samozřejmě jeden z přístupů, jak k tomu přistupovat, je říct si, co v tom těle vlastně se nejvíce opotřebovává nebo stárne nejrychleji, protože předpokládám, že když to rozebereš na součástky, tak i kousky nás, třeba ty kosti by vydržely, ale některé orgány s tím mají problémy. Dá se to takhle rozkouskovat a říct si, že tyhle věci jsou ty, na které se musíme soustředit, protože tyto věci nejrychleji odcházejí?

Zjednodušeně řečeno se to takto dá pojmenovat, ale na druhou stranu je třeba si uvědomit, že lidské tělo na buněčné úrovni se neustále mění, vznikají nové a ty staré jsou recyklovány, takže spousta našich orgánů je neustále renovována, tak k tomu procesu dochází přirozeně. Já možná bych udělal přirovnání, že když si představíte nějaký prales nebo endemický prales v nějakém úseku, kam přitékají řeky, je tam vliv počasí. Ten prales je složitý ekosystém, který je vybalancovaný a prosperuje. Teď přijdou suchá léta, tak seschne, pak povodně, pak někdo začne něco kácet, pak se do řeky dostanou pro prales jedovaté látky. To všechno ten prales poškozuje a ničí jeho schopnost se regenerovat. Ten prales stárne, protože už není schopen té regenerace naplno, ale jenom trochu. Když se to s tím přežene, tak může zemřít. Ta úměra není dokonalá, protože my když budeme třeba perfektně o sebe pečovat a budeme izolovat od negativních vlivů, tak budeme stárnout, ale to je dáno tím, že naše vnitřní mechanismy, ať už regenerace nebo těch oprav, nejsou dokonalé. Oni neměly v přírodě šanci se vyvinout k lepší dokonalosti. Těch mechanismů je hromada na všech úrovních. Začínají být poměrně dobře zmapované. Třeba mechanismus opravy DNA. Málokdo ví, že DNA se nám narušuje v každé buňce kvůli těm externím vlivům nebo třeba i různou přirozenou cestou nebo kvůli virovým infekcím. Tělo to umí opravovat a má na to mechanismy. Ten mechanismus je představován nanostrojem – specifickým proteinem. Představte si, že varianta lidského proteinu má nějakou výkonnost. Varianta slona v daném případě má vyšší výkonnost. Je trochu jiný, podařilo se ho lépe vyvinout té přírodě. On opravuje daleko lépe. Proto slon, který má jiný problémy, než máme my, ale v tomto případě jeho opravný mechanismus je podstatně dokonalejší. Takto bychom mohli jít přes celé spektru věcí, které se v lidském těle dějí. Mohli bychom najít lepší mechanismy té regenerace, což potenciálně nabízí protažení zdravé části života na i násobek. Dnes, co vidíme, že jsme schopni zajistit pomocí jednodušších intervencí v čele s životním stylem a zejména pohybem, tak vidíme, že přidáme 10 let zdravého života, kdy se člověk může cítit bez jakéhokoliv omezení. Ale s pomocí dalších vylepšení, ale není to nic umělého, tak to nemusí být 10, ale třeba 20, 30 i 40 let v nějaké budoucnosti.

Když tohle říkáš, tak mi v hlavě zní vykřičníček, protože mě to přivádí k geneticky modifikovaným věcem, genetické inženýrství, tak námitka spoustu lidí je, že co když je to složitější, než si myslíme, to znamená když vezmeš nějaký sloní protein a dáš ho, tak možná vyřešíš, co chceš vyřešit, ale možná je tam spoustu dalších složitějších vazeb a soukolí, které nedomyslíš.

A to tak přesně je. To je se vším, co je složité, proto to nejde jednoduše, a proto se postupuje velice obezřetně pro to, když se nějaké takové věci vyvíjí. Provádí se klinické studie. Sledují se dlouhodobé efekty, a proto se nemůžeme mít zítra, i když víme, co je to za protein. Přesně z tohoto důvodu to nikdo neudělá, protože nevíme, jestli ten protein ve volném čase nedělá něco jiného, což způsobí neplechu nebo není závislý na něčem jiném, co slon má a my ne. Věda ale postupuje velmi rychle. Řekl bych, že to spadá pod ty exponenciální technologie, protože jedna z věcí, která to urychluje, je ta umělá inteligence. Třeba dřív – to mám na mysli dobu před 3, 5 lety – když bylo potřeba protein otestovat, tak se muselo věnovat spoustu let pokusům v laboratoři. Dneska díky umělé inteligenci, konkrétně Deep Mind před pár lety udělalo model, které dokáže vypočítat proteinu a jejich chování. Je možné ty efekty simulovat v počítači, což ten vývoj dramaticky urychluje, třeba tisíckrát. To znamená, že pro to – teď se vracím zpátky ke schopnosti dívat se do budoucna – když započtu ty známé pokusy v laboratořích, tak my se k bezpečné úrovni těchto věcí dostaneme ve výhledu 5, 10 let. Já znám firmu, se kterou spolupracujeme, která vyvíjí určitou variantu třeba té pomoci opravy DNA. Dá se to kategorizovat jako genetická léčba, ale není to změna našeho genomu. Je třeba si uvědomit, že každá buňka má svůj genom. Ona se sice může rozmnožit, ale to je tak všechno. Kdybychom chtěli změnit náš genom, tak musíme změnit zárodečné buňky, které jsou schopny to předávat dál. To nikdo nedělá, respektive to je samozřejmě vyjma nějakých raritních onemocnění zakázaná oblast. Ale když se bavíme o buňkách běžně v těle, že potřebujeme zlepšit jejich schopnost opravy DNA, tak můžeme udělat, že ten gen, který kóduje ten opravný protein, i když je méně výkonný než ten sloní, tak on nám ubývá ve stáří. Takhle firma bude schopna doručit do našich buněk více kopií tohoto genu, který dokonce tam volně plave. Není integrován v jádře, takže ani se nepřenáší, když se buňka dělí. Tím, že má víc kopií genu, tak je schopna lépe opravovat. Jeden z příznaků procesu stárnutí, je snížená schopnost opravy genu nebo DNA. Tím jsme schopni možná už ve výhledu 2, 3 let pomoci lidem, to znamená zvýšit funkci regenerace.

(partner podcastu)

Je to u těchto věcí, že jsou pod pokličkou a možná k tomu má přístup ty nejbohatší? Protože občas se mluví o tom, jak američtí podnikatelé k tomu mají přístup a zkouší se to a testuje. Teď se vlastně řeší už jenom, jak to dostat k masám a zlevnit? Nebo je to furt na cestě a pod pokličkou je brzy?

V první řadě pod pokličkou neznamená, že je to tajné. Naprostá většina věcí, o kterých mluvím nebo které se připravují, tak jsou známé a je publikována vědecká literatura. Když někdo chce, tak se k tomu může dostat. Použití těch technologií na lidech, tam bych asi neřekl, že jsou to ti nejbohatší lidé, kteří by na sobě něco testovali. Oni spíš věnují významné finanční prostředky nějakým buď vědeckým týmům nebo nějakým firmám jako Jeff Bezos u Altos Labs. Prostě většina těch velkých financuje z některých výzkumů, ale to neznamená, že to dělají na sobě. Vím, že jsou na světě skupiny takových pokročilejších biohackerů, kteří neváhají si něco vyzkoušet, nějakou genetickou léčbu. To je samozřejmě dneska jako když někdo bude skákat bungee jumping nebo se bude nalévat alkoholem od rána do večera, tak pravděpodobně si způsobuje větší škodu než nějaký biohacker, který zkusí nějaký nový typ léku. To je každého rozhodnutí, co udělá se svým životem. Nicméně to, co vidíme – proč říkám vidíme – díky své profesi, kdy se zabývám, že pomáhám takovýmto firmám pomocí investování financování. Jsou to většinou firmy ve Spojených státech a Velké Británii, tak logicky vidím, co ty firmy připravují. Jsme v průběžné komunikaci. Vidím, jak se jim daří ty klinické studie a nějaké pokusy. Svým způsobem z toho můžu i odhadovat, kdy ten produkt bude k dispozici právě pro běžné lidi. Možná je to jeden z těch motivů, proč to dělám, aby ve finále ta řešení byla dostupná všem, aby to nebylo raritní, kdy to použije pár bohatých nebo mocných. Ostatní se na ně budou dívat ještě o 30 let déle. To cílem není, i když těžko tomu můžeme zabránit. Na druhou stranu ti bohatí tím, že jsou na začátku, tak je to stojí nejvíc, takže oni financují do značné míry ten výzkum. I všechny ty firmy, o kterých vím, tak se zabývají tím, že by to nebyl uzavřený výzkum. Opravdu ten konečný bod je dostat to k dispozici všem a prodloužit aktivní věk celému lidstvu.

Jak se ti podařilo v tomto spojit ten svůj zájem o tu oblast s podnikáním? Bylo to o tom, že jsi přišel na nějakou kariéru a v rámci longevity fondu se ti daří nacházet ty firmy? Děláš si výzkum trhu? Jak to funguje?

To propojení profese, kdy pod profesí možná bych u sebe viděl to podnikání, protože to jsem dělal celý život, ale jak jsem říkal, bylo to spíš nástroj, abych mohl nějaké věci realizovat a měnit, protože nikdo jiný to nedělal, a ten zájem, což je věda, biologie a umělá inteligence, tak jsem rád, že se mi to povedlo propojit. To se mi povedlo před nějakými 5 lety. Do té doby jsem pořád byl ve vleku nějakých podnikatelských snah a dost věcí jsem řešil jako osobní zájem. Tím, že jsem se právě dostal do kontaktu s těmi světovými centry, zejména v oblasti výzkumu stárnutí, tak jsem si uvědomil tu potřebu a propojil jsem své zkušenosti z podnikání včetně investování. Vznikl investiční fond, což podle mého názoru právě forma startupu je ta nejoptimálnější forma, jak nějaký vědecký výzkum dostat mezi lidi. Obvyklý scénář je, že výzkum zůstane na univerzitě. Když skončí grant nebo se publikuje v časopise, tak se někam založí a řeší se něco jiného. Ono ty vědce spíš baví ty věci objevovat, než s nima něco dělat. Druhá varianta je, že ten výzkum koupí nějaká big firma nebo korporát a pak bude 10 let bude vymýšlet, jak na tom vydělat co nejvíce peněz. Ten startup je oproti tomu rychlejší. Vzhledem k tomu, že musí být založen na ekonomickém principu, tak má přirozenou ten produkt udělat přístupný co nejdříve. Ten startup potřebuje na začátku peníze, aby to mohl provést, aby mohl třeba udělat ty klinické testy. Já jsem postavil investiční fond proto, aby ty startupy se mohly dostat do fáze, kdy je z toho nějaký produkt.

Ještě mě zajímalo, že jsi mluvil o koukání do budoucnosti. Já když jsem psal knížku Proti Proudu, tak to přemýšlení o budoucnosti byla jedna z kapitol, protože mám pocit, že je to takový společný znak spousty úspěšných lidí. Jak ty balancuješ, jak koukáš do budoucnosti 5 a 15 let, ale do toho nechci být hlavou 15 let dopředu a chci si to užívat? Takový ten pohled do budoucnosti versus že přestože řeším longevity, tak tu nemusím být zítra. Ta balance je docela těžké téma.

To je hodně těžký, zvláště když člověk má pocit, když ví, kam to směřuje. To směřování svým způsobem je proti tomu, co člověk dělá buď teď nebo kde se nachází. Jaký to má význam tohle dělat, když za 10, 15, 20 let to bude všechno jinak? Pak samozřejmě je to těžké. Na druhou stranu pro mě ten okamžitý žití v tady a teď je navázané na přírodu nebo krásné místo, kdy nakonec i já přitom jsem tady a teď, ale přitom můžu uvažovat o nějakých filozofických tématech, které se dívají dopředu. Užívám si ten přítomný okamžik. Většinou je to spojené s přírodou.

Je něco z vědy o dlouhověkosti, co bychom tady mohli hodit, že tohle už se ví, to začněte dělat, abyste měli kvalitnější život?

Určitě. Ta evidence toho, co funguje, co opravdu takzvaně zpomaluje to stárnutí – on si někdo může říkat, jak to měříte? My to opravdu dokážeme měřit. Věda má nástroje, jak to měřit na biologické úrovni. Říká se tomu biologický věk. A to není takový ten metabolický, který vám změří váha, kterou si můžete koupit domů. Je to měření toho, jak se mění ta epigenetická vrstva našeho DNA. Podle toho se zjišťuje, co funguje. Víme, že z toho pramení i toho, jak jsem říkal, to protažení o těch 10 let, že my máme celou řadu příkladů, jak ten biologický věk sundat o 10 let. Není to jenom ta absolutní míra, protože někdo může být třeba 40 let chronicky a biologicky může být 35 nebo 45. To záleží na spoustě faktorů, i na tom, že prodělal zásadní onemocnění.

Ty úrazy jsou v tomto prý špatný jsem slyšel. Jestli tě něco zabíjí, tak jsou to úrazy, kdy čím později se lidé vážněji zraní, tak narušenou schopností regenerace to má vlivy na další věci.

Než začneme s tím, co pomáhá, tak si řekněme, co fakt škodí více než cokoliv jiného. Svým způsobem vlastně škodí všechno. Optimální by bylo nejíst, nepít, což samozřejmě teď je to nesmysl. To znamená jinými slovy jakékoliv poškození, ke kterému dochází, ať už násilné nebo chronické nebo nějaké jedy z prostředí, kouření atd., to jsou všechno faktory, které narušují tu biologii. Teď je otázka, jestli ta biologie se s narušením dokáže srovnat. Čím je člověk starší – přirovnání je továrna, kde se věci opotřebovávají. Jsou tam nějak generátory. Jak ta továrna stárne, tak ta továrna chátrá. Projede tím buldozer, zranění. Továrna se to snaží opravit, ale není to tak dokonalé. Pak je tam nájezd nějakých útočníků, což jsou virové a bakteriální infekce, kde i běžná chřipka zanechává následky. Vidíme to na měřeních. Není to tak, že když se uzdravím, tak jsem jako předtím. Nejsem ono to poškozuje i to DNA. Čím víc toho člověk má, tím víc je devastovaný. Do budoucna se to kumuluje, takže zranění, životní prostředí… A pak jsou ty věci, které pomáhají. Tam ty priority se neustále mění. Byla velká role toho, co jím. Tady je opravdu veliká. V poslední době se ukazuje, že ještě vyšší prioritu má pohyb. Teď nemyslím extrémní. Tam už jsem zase za tou za hranicí toho poškozování typu maratony. Takový ten pohyb, který můžeme předpokládat – přirozený ve smyslu přirozenosti savce. Představ si, že jsem v přírodě, tak se musím pohybovat, abych se uživil. Většinou mám málo potravy. Většinou něco honím, tak takhle styl nejlíp pomáhá k tomu, aby se obnovovala a regenerovaly schopnosti lidského těla. Vzhledem k tomu, že to tak úplně nemůžeme takhle dělat, pokud se nechceme zavřít do pralesa. Někdo by mohl říct, ať se vrátíme do pralesa a žít jako pralidi. Oni se dožívali zlomkového věku, protože je tam spousta dalších negativních faktorů včetně bakterií a násilné věci a podobně. To také není cesta. Ale nad rámec toho pohybu a stravy, tak je možné dělat věci, respektive to, co funguje, jsou chytré věci. To je, že člověk musí znát něco víc, co se v něm děje, v jakém je stavu, ať už biologicky nebo psychicky, a pomáhat zlepšovat ty vlastní procesy. To pomáhání, nakonec i to jídlo a sport není o tom, že sportuji a jím kdykoliv a cokoliv jenom když je to zdravé. Takhle to nefunguje. Funguje to tak, že jím správné věci ve správnou dobu. Sportuji správným způsobem ve správnou dobu. Že kombinuji silový trénink s nějakým kardiovaskulárním cvičením, které zlepšuje kardiovaskulární systém. Nedělám jenom jeden druh těžkého sportu. Dělat to chytře. Nad tímto je možné doplňovat určité věci, které tělu chybí. Dnes je částečně rozšířený názor, že když jíme dobře, tak nám nic nechybí. Ona to není pravda ze dvou důvodů b dokonce ze třech. Jeden důvod je, že to jídlo, které běžně jíme a je běžně dostupné, neobsahuje zdaleka ty věci, které v nějaké přirozené formě obsahovalo. Druhý důvod je ten, že například jsme v určité zemi, která má podíl slunečního záření a střídání sezón. V určitých sezónách nám některé věci zaručeně chybí, protože nám je příroda neposkytuje. Třetím důvodem je to, jakým způsobem ty nutrienty nebo vitaminy jsme schopni zpracovávat z jídla, souvisí s naším stářím. To znamená i ta efektivita klesá a případně i souvisí nějakými genetickými předpoklady. Typicky prakticky každý člověk má nějakou výjimku. Třeba já mám sníženou schopnost metabolizace vitaminu D. Mám problém s magneziem a je tam ještě nějaká kombinace s mědí atd. Je to něco, že já když bych řekl, že budu jíst přirozeně kvalitní stravu, tak mi stejně něco bude chybět. To chytré řešení u mě je, že specificky ty chybějící věci si třeba přidávám. Další úroveň chytrosti je v tom, že to nedělám pořád, ale já to měřím, abych viděl, co mi chybí, protože ono to, jakým způsobem ty věci tělo zpracovává, záleží na formě, ale na struktuře střevního mikrobiomu. Tu má každý člověk jinou. Tohle je poměrně složitý výklad, ale vede k jednomu závěru, že vlastně ani na to stravování a sport nefungují obecné rady – že co jednomu člověku funguje, tak druhému nemusí pomoct nebo dokonce může uškodit. Nelze dělat jakoby pejsek s kočičkou vařili dort, že tam dám všechno a ono to bude dobrý. Ty věci se vzájemně nepomohou.

Ta rada je pro lidi zkusit si zjistit jejich situaci v tom, co jim chybí, což je samozřejmě pravda. Já jsem tady nedávno měl Margit Slimákovou, která je proti suplementaci, ale říká, že odděleně v určitých chvílích, když si to měříš a na sobě pozoruješ, tak proč ne. Ona je taková, že teď se říká, že si mají všichni vzít vitamin C a D a magnesium. Ta základní rada je zkusit si udělat testy, co člověku chybí. Co se týče pohybu, tak tam taky není univerzální plán? U některých věcí se říká, že silový trénink by pomohl každému v omezené míře. Nevím, jak tam hledat svoje optimum.

Začnu s tím pohybem. Univerzální rada je hýbat se víc. Paradoxně spoustě lidí to výrazně pomůže.

To jo, pro 90 % lidí.

Když se člověk začne víc hýbat, tak to stojí čas, tak si říká, jestli se víc hýbat takhle nebo takhle. Přicházíme k tomu, co je nejefektivnější využití mého času. Nejenom co mi pomůže, ale co mi pomůže nejvíc. To souvisí se stárnutím. Typicky s přibývajícím věkem se zhoršuje syntéza svalových proteinů. Starším lidem ubývá svalová hmota. To neznamená, že jsou štíhlejší, protože jim přibývá tuková hmota. To je začátek konce. U starších lidí je strašně důležité ten silový trénink – proti odporu, ale ne na úkor kardiovaskulárního. Je třeba chodit a u toho se zadýchat. To je základní jednoduchá rada. Dá se říct, že když půjdu na procházku s někým, tak bych měl jít tak rychle, abych si s druhým stačil povídat, ale byl zadýchaný. Když si povídám v klidu, tak jdu moc pomalu. Když jdu tak rychle, že nemůžu mluvit, tak už jdu moc rychle. To je jednoduchá rada, která je pro každého nad 40 a víc let.

Já to řeknu svý přítelkyni. Já vždycky jdu 2 kroky před ní, protože je hrozně pomalá, tak já to budu kontrolovat. Nebo máme každý jinou hranici, kterou zvládneme jít a povídat si při tom.

Mimochodem důležitá rada dneska, ačkoliv nejsem doktor, takže nemůžu v tomto směru dávat některé rady, ale co vidíme ve výzkumech, je příjem proteinů u lidí nad 50. rok věku. Je třeba víc než u mladých lidí. Může to být typicky problém u veganů, protože tam proteiny ze stravy jsou hůře zpracovatelné tělem. To je co se týká toho cvičení. U těch suplementů, tam opravdu když dneska se člověk dívá na nějaký článek nebo reklamu, tak zjistí, že všechno je na něco dobrý.

Že by měl brát 20 tabletek.

Možná 200. Teď do toho vstupuje bylinky a přírodní doplňky.

Medicínské houby.

Tam bych obecně zase se považuje, že když je to přírodní, tak to je určitě dobrý. Tady bych chtěl varovat, že potenciálně je to větší problém než syntetizovaný suplement, protože člověk vůbec neví, co do sebe dává. Ta směs z těch bylinek je extrémně komplexní. To nikdo nemá šanci pochopit, co tam je. Že někdo dal do souvislosti efekt určité byliny s něčím vůbec neznamená, že se efekt dostaví, protože to interaguje v celém prostředí se vším dalším. Proto většina bylinných čajů jsou slabé. Co přijímáme, tak tělo zpracovává velice opatrně, aby právě nedošlo k tomu, že na to bude nějak citlivě reagovat. Znovu se vrátím, že člověk to musí dělat chytře. My v rámci práce s výzkumem a firmami jsme narazili na to, že se tím nikdo moc nezabývá, že všichni hledají nějakou tu teď tady vyřeším tento problém nebo opravu genomu, ale jak chudák jednotlivec si s tím má poradit v soustavě v souvislosti se vším ostatním, jako je životní styl, to nikdo moc neřeší. Proto vznikl – tam jsem do toho vstoupila ta podnikatelská nátura – vymysleli jsme takovou platformu, ale ve skutečnosti je to Healthy Longevity Café. Zdravá dlouhověkost a Café se to jmenuje proto, že to má evokovat takový pohodlný místo, které není třeba se bát, nic lékařského, nic o nemocích. Je to místo, kde se lidé mohou potkat. My bychom právě chtěli, aby Café se stalo bodem, kde běžný člověk zjistí, co jsou jeho chytré řešení – jak dosáhnout nejvíce za co nejméně úsilí. Někdo může říct, že to já potřebuju pořádně zamakat. To ale dělá malé procento lidí. Většina lidí má těžké zaměstnání, rodinu, děti. Potřebuje ty rychlé řešení. Možná příklad k pohybu. My vlastně jsme se zabývali efektem takzvaného high intensity tréninku, což je forma rychlého sprintu. Vidělo se, že to zlepšuje, ale nikdo se nezabýval, co všechno to zlepšuje a kolik je nejmenší hodnota co high intensity. Pak samozřejmě nějaké výzkumy na to téma vznikly. Jedna firma se toho chopila a vytvořila takové kolo, šlapadlo, které v sobě má algoritmy a které je schopni pro konkrétního jedince zjistit tu jeho nejmenší hodnotu. Co je na tom paradoxní, tím hlavním efektem – zlepšení kardiovaskulárního zdraví, což souvisí s metabolismem a cukrovkou druhého stupně, tak ke všem zlepšení dochází, když člověk cvičí řekněme 2krát, 3krát týdně 45 minut kardiovaskulárního cvičení. To si řekněme, že málokdo asi může tohle udělat. Navíc za 45 minut se pořádně zapotí, takže to znamená, že někam musí dojít, kde se musí převléknout. Má z toho 2 hodiny 3krát týdně. Kdo to dneska může dělat? Ta firma vymyslela a vyzkoumala tenhle bike a zjistila, že stejného zdravotního efektu lze dosáhnout pomocí toho high intensity tréninku, který trvá dva coby po 10 nebo 15 vteřinách. K tomu rozšlapání, takže celkově to trvá asi 5 minut. Zjistili, že zdravotní efekt je stejný jako u 45minutového kardiovaskulárního cvičení jako třeba aerobik.

Jak je to možný?

Protože se vracíme k biologii a k tomu, jak s zázračně funguje, že to cvičení je svým způsobem informace. To není, co by si kdo představoval. To je způsob, jak buňkám a tkáním říkáme, co mají dělat. Někdo našel to smart řešení a zjistil, jak lze tomu tělu říci – zlepšit se i pomoci takhle krátkého cyklu. Ten cyklus je o tom, že těch 10 – 15 vteřin úplně na maximum. Možná je to návrat k přirovnání, jak jsme se vyvíjeli jako lidský druh. I člověk, když to zkouší, tak má před sebou iPad a vidí meditační vedení, které mu říká, že jdeš po pralese a najednou tě začne honit tygr. Ty utíkáš a běžíš o život. To trvá 10, 15 vteřin. Pak mu utečeš. Teď se zklidníš a za chvilku tě tygr doběhne znovu. Vědecky to funguje, že ten úprk vytáhne glykogen ze svalů, což je pro tělo nějaký signál, ale fór je v druhém úprku, který si musí sáhnout na ty rezervy. Jakmile si tělo sáhne na rezervy, tak se uvolňují signální molekuly, které říkají, že rezervy nejsou dostatečné, protože nás sežere tygr. Takhle to funguje. Je to vlastně správná řeč s naším tělem.

Já jsem zvědavý, protože občas nějaké zkratky vypadají na první pohled dobře a na druhý pohled si říkáš, jestli je to fakt tak. Nedávno jsem zkoušel třeba cvičení – mám pocit, že po Praze je těch míst asi 10, 20, jak máš na sobě nějaké elektrody a zatínáš a ono ti to pulzuje do svalů, kdy oni tvrdí, že to bylo vyvinuté NASA, aby neatrofovaly svaly astronautům. Já jsem to zkoušel. Přišlo mi to zajímavý. Na druhou stranu jsem pak ale přemýšlel, jestli to, že se ten sval stáhne – protože on se nestahuje v přirozeném pohybu. Dojdeš k tomu, že ty svaly se vzájemně ovlivňují a v různých svalových skupinách. Tady jsem si říkal, že možná to vypadá dobře, možná těch stahů uděláš stovky za pár minut, ale má to i ten efekt toho kumulativního přenosu do skutečného života? Že ti neatrofuje sval je něco jinýho než furt dělat ten reálný pohyb.

Tady bych možná i souhlasil, protože zejména u svalové koordinace je možná jakoby ta svalová inteligence, to znamená nestahuju sval jen tak uměle, ale prostě že ten pohyb nějak řídím, že tam probíhá nějaká komunikace. Na druhou stranu když mluvím o smart řešeních, tak si musíme uvědomit, že je to alternativa k dělání ničeho. Jestli někdo ten čas má, tak ať běhá po lese. Tak super. To bude to nejlepší, co může dělat, ale většina lidí ten čas nemá. Pak je podstatně využít tyhle chytré řešení. Co nám věda říká, že je to dostatečné pro to, abychom si prodloužili ten zdravý život.

Ještě k funkci mozku. Já jsem před dlouhou dobou tady měl Petra Růžičku, který má projekt Pohyb je život. Ten hodně argumentoval, že i ta ztráta pohybu jsem stáří nevychází ani tolik často z toho, že by ty svaly nedaly, ale že to řídí mozek, který vysílá signály, a proto doporučuje zařazovat koordinační a balanční věci. Věci, které trénují spíš nervový systém a mozek než samotné svaly, protože říkal, že to je často to, co v stáří těm lidem brání. Že mozek ty svaly nedokáže tak dobře ovládat.

Hele, to je v tý biologii jako se vším. Ty věci jsou oboustranně provázané. Typicky dochází k tomu, že kvůli mozku nebo z nějakých sociálních důvodů ten člověk ztratí motivaci více se pohybovat. Tím mu začnou degenerovat svaly. Tím je pro něj pohyb složitější, takže se ještě méně pohybuje. Je to spirála. Pak dojde k úrazu, který ho na měsíc připoutá na postel. V tu chvíli ztratí 30 % svalové hmoty, což je sešup. Vrátí se to zpátky na psychiku. Zhorší se mu kardiovaskulární systém. Bude se u toho zadýchat. Cokoliv, co já můžu dělat, ať už v oblasti motivace, třeba chodit s někým, mít tu potřebu někam dojít nebo se pohybovat a zároveň s tím podporovat těmi chytrými řešeními, že se to zhoršování co nejvíce zpomalí. Když se bavíme o zpomalení stárnutí, tak je to měřitelná věc. Když je člověk v takovéto fázi, že spirála padá dolů, tak stárne akcelerovaně. Ale lze to zvrátit. Jsou lidé, kteří stárnou rychlostí 70 % oproti běžnému průměru. Je to díky chytrým řešením. Ta psychika v tom hraje velkou roli. Varoval bych tím, aby se neustále hledala ta jedna příčina. Všechno je to provázané. Jedno bez druhého nebude fungovat.

Jak jsi říkal, že ta různá rychlost stárnutí – povedlo se to někdy zvrátit? Nedávno byl článek o člověku, který si dává infuzi krve svého syna. Mám pocit, že média se častěji chytnou těch extrémních nebo bizarních věcí než těch možná trošku konzervativnějších, ale dá se to zvrátit?

To je dobrý bod na vysvětlení. Souhlasím s tím, že média – je to slušná senzace. Ten člověk se jmenuje Brian Johnson. Mimochodem, znám ho osobně. To neznamená, že ho nějak obdivuju, protože on je kontroverzní. On využívá tu veřejnost médií, aby jakoby zvýšil povědomí o sobě. Patrně na tom chce budovat nějaký podnikatelské plány. On přisypává do ohně, aby se o něm psalo, že je blázen. Nicméně to, co dělá, znám dokonce i toho doktora, který pro něj pracuje, tak ono to všechno má vědecké opodstatnění. Krev svého syna – za prvé to není krev. Je to plazma, což je ta nečervená část krve. Je to o tom, že ta struktura té plazmy obsahuje právě signální molekuly, takzvané exozomy. Ty signální molekuly se liší podle toho, jak je kdo starý. Vědecký experimenty dokázaly, že když například zvýšíme objem signálních molekul těch mladých ve starším organizmu, tak starší organizmus opravdu dokáže zvrátit ten svůj stav a jakoby opravdu omládnout do určité míry v tu chvíli. Plazma je něco, co každý člověk může jít a darovat. V Praze je několik center. My jsme dokonce před pár lety dělali klinickou studii, kde jsme zkoumali, jestli to darování plazmy, když je člověk ve věku 50 a zředí plazmu, že ji daruje, respektive ona se rychle obnoví v lidském těle, tak tím se zbaví starých signálních molekul a možná ho to trochu zlepší. My jsme neměřili dopad na rychlost stárnutí, ale zjistili jsme, že to má dopad na zlepšení cholesterolu a dalších zdravotních indikátorů. Je to bezesporu zdravé. Když někdo daruje plazmu, tak mu to vlastně pomáhá. Není to tak, že je vysáván. On mimochodem sám daruje svoji plazmu svému otci, takže tam mají takovou trojici. To, že se ta plazma jakoby infuzuje do jiného člověka, to je kontroverzní věc. To není žádný v tuto chvíli uznávaný lékařský princip. Na druhou stranu, když půjdu do nemocnice na operaci, tak jediné, co se zkoumá, že tam je stejná krevní skupina. Není to nic mimořádného. Není v tom kontroverze. V zásadě jsme o tom, jak do budoucna možná mohou vypadat chytrá řešení. Jsou firmy, které zkoumají, co jsou to ty signální molekuly a jestli je možné je takzvaně vyrobit a tělu pomoct, že se jich infuzí přidá víc laboratorně, ne z jiného člověka, čímž se zlepší jeho fungování.

Na závěr – je nějaká technologie, která třeba už je těsně před uveřejněním nebo v Americe je to dostupné a ty jsi z toho nadšený, až to dorazí do Evropy nebo do Čech?

Většina těch pokročilejších technologií podléhají nějakému schvalovacímu procesu. V Americe je to FDA úřad. To většinou trvá řadu let. Málokdy je to tak, že by to někde bylo výrazně dříve než někde jinde. Dorazí to sem pravděpodobně ve stejné době. Těch technologií si myslím, že v průběhu následujících 5 let bude celá řada. Je otázka, do jaké míry se podaří je schválit, respektive pro jaké použití. Současná regulatorika má ten problém, že ona nerozeznává stárnutí jako nemoc, na co by šlo schválit nějaký lék. Musí to být katalogizovaná nemoc. Na druhou stranu se ukazuje, že ta řešení nebo léky nebo postupy, které zpomalují stárnutí automaticky léčí konkrétní nemoci, které s tím souvisí. Naprostá většina chronických nemocí je léčitelná nebo preventovatelná pomocí těchto postupů. Ty firmy se tedy soustředí na nějakou takovouhle nemoc, aby dostali to schválení, ale je možné nebo očekáváme, že by lék šlo použít i preventivně. Dobrým příkladem léku, který nakonec je už poměrně starý – mimochodem zajímavý příběh. Ten lék se jmenuje Rapamisin.

O něm jsem slyšel dřív v těch amerických podcastech.

Ten je v současné době schválený jako lék proti nebo podává se pro snížení imunitní reakce při transplantaci orgánů, což sní strašidelně, nicméně historicky ten lék objevil nějaký člověk doslova u paty té sochy Rapanui na těch ostrovech. On našel bakterii, která produkuje tuto sloučeninu. Zjistil, že ona náramně pomáhá na spoustu věcí. V petriho miskách to ničilo a obnovovalo. Prostě magický lék. Pak to zůstalo v šuplíku asi 15 let. On to někde schovával v lednici, protože tomu věřil, ale nikdo jiný se tomu nechtěl zabývat. Pak to nějaká big farma objevila a zjistila, že to může být lék na transplantace nebo na imunitní reakci při transplantacích, ale nikdo se nezabýval dalšími efekty. Ale několik vědců se to chytlo v posledních 10, 15 letech se množí evidence. V současné chvíle je to doslova exploze klinických studií, které prokazují, že je to nejzásadnější lék opravdu na zpomalení stárnutí, respektive odstranění efektů, které se stárnutím souvisí. To je příklad léku, který je schválen. Bohužel ne jako preventivní lék. A použití na základní principy stárnutí.

Takže předpokládám, že znáš lidi – nevím, jestli se to bere pravidelně – který to vyzkoušeli.

Znám. Navíc tam jsme u chytrých řešení. To není, že nějaká pilulka, tak ji budu zobat. To tak nejde. Dělá se to v souvislosti s tím, že třeba cvičení nebo fasting. Tyhle věci mají nějaké efekty, ale nic z toho nedává smysl, když to člověk dělá dohromady. Typicky cvičím a jím hodně proteinů, to je takové období, kdy iniciuji růstové signály v těle. To tělo staví nové věci. Samozřejmě u toho vytváří odpad. A proto to musím střídat s obdobím, kdy třeba fastuju nebo jím daleko nižší podíl proteinů a třeba do toho přidávám nějaké látky, které to umocňují. Tam vidíme spojení, že pomocí pilulky můžu ten signál víc deaktivovat a tělo se přepne do režimu opravného. V tu chvíli probíhá čištění. Likvidují se odpadní proteiny, ty signální molekuly v krvi se transformují. Ale tohle nemůžu dělat všechno dohromady. To musím střídat, takže když mám pomocnou látku, tak jí beru jednou za 14 dní. Do toho si dám fasting, do toho si dám saunu, případně i nějaký i ty bylinkové detoxifikační čaje, brokolicový výtažek, všechny tyto prvky. Dohromady pak působí synergicky. Za týden se vrhnu na cvičení a dám si i ten stejk. A nebudu si dávat tuhle pilulku, ale tam si zase dám jinou pilulku, která pomůže tomu růstu.

Stačí týdenní cykly? Já jsem myslel, že 2 měsíce cvičím, měsíc ne.

Tyhle věci jsou předmětem zkoumání. Jsou nějaké individuální, které můžou souviset i vlivem prostředí nebo počasí. V zásadě těch cyklů je víc, takže můžu mít u něčeho cyklus týdenní, u něčeho měsíční. Třeba dlouhý fasting má smysl si dělat 2krát, 3krát do roka. Ne víc. Ten intermittent fasting můžu dělat většinu dní. Třeba když jsem v nějaký růstový fázi a přijímám ty proteiny, tak běžný člověk potřebuje ty proteiny tam dávat častěji, protože jinak se proteinová syntéza zastaví. Tam ten intermittent fasting bych neměl moc protahovat. Zjistit, co pro daného člověka dává smysl, když je někdo biohacker a věnuje se tomu 80 % času, tak možná na něco přijde, ale běžný člověk nemůže. Tady se vrátím k tomu prostoru Café, který mimochodem jsme otevřeli v Opletalově ulici jako první svého druhu. Mělo by to dávat ty odpovědi, co je pro ně třeba z pohledu sportu a z toho režimu, co je to smart řešení a jak by měli poskytovat. Určitě tam nedostane rapamisin, ale to, co ten běžný člověk může dělat, tak by se tam měl dozvědět.

Super. Petře, díky moc za osvětlení toho tématu. Myslím si, že stárnutí, ať se zajímáme nebo ne, se bude týkat každého z nás. Díky, že jsi předal své poznatky a znalosti.

Já taky děkuju a doufám, že snad si z toho někdo něco odnese a že mu to pomůže prodloužit ten zdravý věk.

Ten kvalitní život.

Přátelé, moc díky, že jste doposlouchali i tento díl s Petrem Šrámkem. Dvě prosby na závěr. První – knížka Proti Proudu – určitě jste o ní už slyšeli. Je to to nejlepší, co jsem v Proti Proudu vyzpovídal za posledních 8 let. Vzal jsem ty nejlepší rozhovory, hodně silně je zdestiloval, abyste si je fakt přečetli před spaním nebo na záchodě a vypadly na vás ty nejlepší myšlenky a věci, které si řeknete, že taky můžete začít používat ve svém životě, a odstranil jsem tu omáčku. Je to rozdělený do takových oblastí dobrého života, od sebevzdělávání, dlouhodobého přemýšlení, práce na vztazích atd. Myslím, že si tam najde každý spoustu užitečných věcí. Ta kniha má perfektní recenze. I přesto, že musím říct, že jsem trochu zklamaný ze spolupráce s vydavatelem, pokud si tu knížku koupíte v knihkupectví, tak mě pár drobáků taky přijde, i když jsem si říkal, že bych ji dal ven zadarmo. Pokud mě chcete podpořit finančně, tak si ji kupte na protiproudu.store. Samozřejmě budu rád, když o Proti Proudu, této celé epizodě nebo celém podcastu řeknete někomu dalšímu. Znáte to, ideální je to někomu poslat a říct, že jsem slyšel něco zajímavýho, sdílet na sociálních sítích. Nebo připojit svůj názor, protože jsem vždycky hrozně rád, když to vidím, co si o tom myslíte, co jste si z toho vy vzali. Já si z toho beru to svý, ale myslím si, že každý si tam najde něco pro sebe. Je to ta nejlepší věc, která tyto myšlenky pomáhá šířit dále. Mě to pomáhá zvát si lepší a kvalitnější hosty. Děkuju všem, co to dělají. Užívejte konec léta. Žijte dlouho a kvalitně. Čauky.